Neexistence

Dovolím si citovat Ráďu z knižního podcastu Knižní klub, kde definici příběhu hlavních postav vystihl naprosto přesně a to "Nemůžou být spolu, ale nemůžou být ani bez sebe". Nejspíš si říkáte "To zní jako super romantické čtení" OMYL!! Jedná se o syrové čtení plné toxicity, vulgarizmu, sexu, drog, sebedestrukce a to bych mohla ještě pokračovat. Zkrátka pravá česká depka s velkým Č, které (pokud jste tak jako já milovníci tohoto žánru) by jste určitě měli dát šanci

Ačkoliv jsou obě postavy v průběhu příběhu dost na facku (a tím myslím OPRAVDU DOST ), zamilovala jsem si je a budou mit místo v mém srdíčku napořád. A ANO v mém světě spolu žijí šťastně až do smrti v neexistenci v dřevěném srubu na pobřeží moře, kde jim po zahradě běhá zlatý retrívr a ráno při otevření oken neslyší nic jiného nez šumění mořských vln a necítí nic jiného než svěží vánek plný svobody a lepších dnů (Pokud se dostanete az nakonec pochopíte mě )

Jelikož jsem pěti hvězdičkami hodnotila i ostatní knihy autorek, tady bych potřebovala dát šest z pěti.
Jednoduše mi to sedlo. Chápu, že ne každému, není to úplně milé čtení, ale dotklo se něčeho uvnitř mě. Je v tom příběhu určitá opravdovost, syrovost.

Tentokrát mi to od holek úplně nesedlo,postavy se mi zdály ploché na to,jak byli hoši komplikovaní, jak turbulentní byl jejich vztah. Něco mi tam tentokrát chybělo, jakoby holky uměly lépe pojmout běžnější romanci než socialně patologické drama. Ale ipokud to bereme jako YA, věnovala bych větší prostor detoxu například,protože to bylo vyloženě jen zmíněné a takle jednoduše to v životě nechodí..tak za mě tentokrát takle. Už mě to ke konci ani moc nebavilo. Nicméně na autorky nezanevřu a Klukovinu mám od Ježíška už na stole!

"Nikdy nevíš, co se z tebe stane, když se zamiluješ." Příběh o nesmírně toxic vztahu dvou kluků. Oba zároveň proklínáte i chápete, každopádně to nemůžete odložit. Skvěle napsané. Miluju příběhy, kdy postavy jsou morálně komplikované.

Od autorek jsem už četla dvě knihy, ale žádná mě nesemlela tak jako tahle.

S Eliasem se život nemazlil. Odmala mu bylo vsugerováváno, že je jen velká chyba a mnoho dalšího. Únik ze svých problémů hledá v alkoholu a drogách. Po škole má tu možná nejhorší pověst, a přesto mu holky padají k nohám. Pak se ale setká s přítelem své mladší sestry. Kenneth je Eliasův přesný opak. Hodný kluk s milující rodinou bez jakýchkoliv problémů. Jenže nadarmo se neříká, že protiklady se přitahují.

Pokud čekáte sladký příběh o tom, jak Kennethova láska vytáhne Eliase ze dna a zachrání ho, zklamu vás. Tady je to spíš boj o to, kdo koho dřív zničí. Jenže i když s nimi trpíte, to čtení si užíváte. Elias a Kenneth jsou ten typ páru, který nedokáže být spolu, ale ani bez sebe. Milují se. Nenávidí se. Ubližují si. Emoce se mezi nimi střídají co jednu stránku a vy si je přesto zamilujete.

První polovina knihy patří Eliasovi, druhá Kennethovi. Sledujete vždy dva naprosto odlišné kluky v různých časových obdobích. Jeden bojuje s tím, aby se udržel nad hladinou, zatímco tomu druhému pod ní pomalu dochází vzduch. Tyto dva pohledy byly skvělým nápadem, který ukázal, co jedno rozhodnutí - ať myšlené dobře - může způsobit.

Bylo tu dost ero scén plné intenzivních prožitků. I v nich vybuchovaly emoce. Způsobovaly nejen vzrušení, ale i bolest. Elias s Kennethem spolu potřebovali být za všech okolností. Skoro nikdo jejich vztah nechápal a nejspíš ani oni sami. Zvolili by si ale jeden druhého znovu? Rozhodně ano.

Konec příběhu vám dá naději a pak vám ji zase vezme. Nebo ne? Záleží, jak si ho přeberete. Kdo mě zná, tak asi dokáže odhadnout, jaký konec jsem si zvolila já.

Jak se píše v anotaci, je to romantika, ale drsná. Je to příběh, který bolí, ale přesně tak, jak má. A já vím, že na Eliase a Kennetha jen tak nezapomenu.

Nemůžou být spolu, nemůžou být bez sebe - oboje je stejně zničující, stejně bolestivé.
Tahle kniha se vám zaryje pod kůži, budete chtít číst dál a zároveň se budete bát, co se na další stránce stane…
Kennetha si zamilujete a Eliase…vlastně taky.

Ano, čekala jsem že mě kniha rozloží, fakt jo, ale tohle?
To byla emocionální jízda na jednorožci krerej je na extázi.
Moc se mi líbilo (stejně jako u všech knih od autorek) skvělé vykreslení postav - já se budu asi opakovat, ale měla jsem pocit, že ty kluky znám osobně, prožívala jsem s nimi každou jednu stránku, každé škobrtnutí, každé objetí.
Eliase jsem si zamilovala ihned, ač měl i řekněme “temnou” stránku, byl to takový ten všepohlcující a okouzlující typ.
Kenneth naproti tomu byl takové trdlo - mladý, naivní, lehce zmanipulovatelný a miloučký.
Jejich láska byla opravdová, ale spalující…
Rozhodnutí, které Elias udělal mě překvapilo, ale ještě víc mě dostala jeho proměna.
O Kennethovi ani nemluvím - mám tolik otázek!
No a ten konec?
Ta poslední věta?
Ještě teď mám husí kůži…

Pokud jste doteď nad knihou váhali, tak přestaňte a jděte si jí přečíst.

Bylo to jako Velký třesk, který přišel z ničeho nic. Střetli se dva světy, které byly od sebe tak rozdílné a přesto bez sebe nedokázaly existovat. Elias žil život naplno a neohlížel se zpět. Byl plný alkoholu, bílého prášku a pak... jen Kenneth, který mu do života přinesl barvy a on jemu zkázu. Nebo to pak bylo naopak? Existovali pro sebe, ale společná existence se vylučovala... Kniha byla čtivá, příběh promlouval do duše a ukazoval svět, kde láska vítězí za každou cenu, i kdyby nás to mělo zničit. Smál jsem se, třásl jsem se, bylo mi špatně, cítil jsem tu lásku, smutek, hněv, odhodlání a vzájemnou destrukci.

Tohle je příběh, který vám dá facku hned na prvních stránkách a už vás nepustí. Styl psaní je surový, bez servítek, plný vulgarismů, temných myšlenek, zkaženosti a drog. Je to kniha, která vás několikrát během čtení rozseká. Nakope. Budete oba hlavní hrdiny nenávidět. Pak je budete milovat. Pak zase nenávidět. A na konci? Budete jen zírat do zdi s otevřenou pusou.

Oba kluky jsem chtěla občas nakopnout, občas obejmout. Nenáviděla jsem je za to, co si dělají. Za to, co způsobují drogy, závislosti, toxické vztahy. Ukazuje to dokonale, jak snadno se může spustit dominový efekt, který dokáže rozjet sebedestrukci.
Dva lidé se tu ničí navzájem a jejich vztah je od začátku plný manipulace, vlastnictví a bolesti. Možná je tam i láska. Ale rozhodně ne zdravá.
Tohle je příběh, u kterého přemýšlíte. Bolí to. A i když tu občas probleskne náznak naděje, rychle ho zase přebije realita.

Sexuální scény jsou tady napsané skvěle – hmatatelná touha, chtíč, syrovost, zatemnění mysli. A především ukazují, jak destruktivní může být zamilovanost.

Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Nešlo jinak. Byla jsem naštvaná, doufala jsem, fandila, nenáviděla… Tahle kniha se mi zaryla pod kůži a budu na ni myslet ještě dlouho.

Autorkám děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.

Slovo, které podle mě nejlépe vystihuje tento příběh, je DESTRUKCE.

Toxický vztah mezi Eliasem a Kennethem ničí nejen je navzájem, ale také jejich rodiny a přátelé. Oba
mi byli hrozně nesympatyčtí, rozmazlení fakani, kteří už roupama nevědí coby.
Depresivní čtení od začátku do konce. Čtivé, ale určitě nebudu číst víckrát.

Fuuuu, uf no tak jo, kde jenom začít... Na začátku neexistence je napsáno: "Pro tebe, kdo jsi ztracený. Můžeš si vybrat, jak to skončí." A musím říct, že jsem byla ztracená hned několikrát během čtení. Ztracená v pocitech. A jestli si můžu vybrat jak to skončí? No, myslela jsem si, že ne, ale vlastně ano, záleží na tom jestli jste optimista, pesimista nebo realista. Neexistence je skvěle napsaná knížka, o tom žádná. Každopádně tak toxickou depresi jsem asi ještě nečetla. Kdybych si měla vybrat kdo z kluků mi víc přirostl k srdci, asi bych nedokázala jednoznačně odpovědět. Po první části bych stála za Kennethem, protože tam to podělal Elias. Ale na druhou stranu po skoku do druhé části, po pěti letech, tam bych se naopak postavila za Eliase. Tam to zas přeháněl Kenneth, i když by se dalo říct, že si za to může Elias sám, a štvalo mě jak se tam do nej Bonnie navážela, to nebylo fér. Celkově se na spousty věci dá podívat z mnoha úhlů pohledů. A samotný konec mě tak nejak zamkl v chaotické směsici pocitů, že nevím který z nich převládá, člověk by řekl, že je to ironie osudu, ale tahle slova v souvislosti s touhle knížkou jsou spíš úsměvná. Takový happy end, ale vlastně ne. Záleží jaký úhel pohledu si vyberete... AMEN

Kniha, která mě postupně ničila zevnitř, se i tak stala tou, na kterou jen tak nezapomenu, vepsala se do mě a jsem za to ráda. Má skvělou charakteristiku postav. Chvilkami jsem je nenáviděla za jejich sobeckost, touhu vlastnit toho druhého, sebedestrukci drogami. Měla jsem jim chuť dát facku, aby se probrali, ale častěji jsem se přistihla, že jsem si je přála obejmout. Chtěla jsem je ujistit, že to zvládnout, že jsou silnější, než si myslí. Jediný, co mě mrzí, je ten konec, protože nejsem fanouškem až tak otevřených konců. Vřele za sebe doporučuji.

Vlastně ani nevím, kde začít. Knihu jsem přečetla během chvilky, nešlo ji odložit a přesto jsem ji vždy po chvilce zavřela jen abych se nadechla a mohla ji zase otevřít a číst dál. Četla jsem do noci, do rána a bylo mi jedno, že musím brzo vstát, nešlo přestat... Kluky si zamilujete a zároveň je možná budete i nesnášet. Budete nenávidět jejich osud (existuje osudu, nebo je vše jen náhoda?), sílu drog a jiných návykových látek, jejich rozhodnutí a budete jim fandit, tak moc, že vás příběh hned několikrát zničí. Pasáže, kdy jeden pro druhého byli zkázou, bolely. Jejich vztah byl nezdravý, toxický, majetnický, odevzdaný, chtivý, romantický, ochranitelský, opravdický. A přesto v tom příběhu bylo tolik naděje, naděje, že...i oni mohou mít svůj šťastný konec.

Všetci, ktorí ste mi písali, že ma ten príbeh rozbije, ste mali pravdu.
Myslela som si, že som pripravená na to, že to nebude ľahké čítanie. Nebola som. Ani vy nebudete.
Hneď od prvej stránky to bolo ako poriadna šleha do zubov, presne taká, akú dáva Prescott. Bolelo to.
Príbeh je surový, drsný, ale občas je jemný a milujúci.
Garantujem vám, že všetky tie najtemnejšie myšlienky, ktoré ste mali v hlave, Elias Prescott vyslovil nahlas.
Šokovane som zízala, niekedy som sa chichotala, občas som sa červenala, párkrát som plakala, strašne som nadávala a veľakrát som sa hnevala.
Mrzelo ma to. Mrzí ma to. Veľmi.
Šialene som ich šipovala a zároveň som im priala iný príbeh. A tak stále dookola.
Koniec neznášam, aj vy budete. Ale zapíše sa do duše, asi ako tá čiara koksu.
Elias a Kenneth.
Kenneth a Elias.

Neexistence není žádný romantický příběh. Je to surovost a destrukce protkaná touhou vlastnit a být vlastněn.
Elias a Kenneth nejsou ve své podstatě špatnými lidmi ale jejich špatná rozhodnutí, sobeckost a slabá vůle z nich dělá lidi, kteří ubližují nejen sobě ale i lidem kolem nich. A když už na chvíli prohlédnou a rozhodnou se udělat něco zdánlivě dobrého, dostaví se domino efekt...
Od začátku jsem tušila, že tohle nebude příběh, který by měl dobrý konec, ale stejně pořád nemůžu uvěřit, že po tom všem čím si prošli, to skončilo jak to skončilo.

Nádherně a drsně podaný toxický vztah dvou kluků, který je plný nejen manipulace, drog a závislosti, ale má také v sobě i něco dalšího - lásku. Eva a Klára Pospíšilovy jsou tu s další gay romancí, která má do sladkobolné romantiky hodně daleko. Není to úplně příjemné čtení, protože se tam dějí hodně ošklivé věci, ale zároveň byla pro mě radost číst takto otevřeně napsaný román, kde se nešetří nejen drogovými lajnami, ale také detailně popsanými sexuálními scénami, které k autorkám jednoznačně patří a jsou jejich poznávacím znamením. Jak jsem napsal už u Páté minuty, tyto scény do dnešních do gay romancí jednoznačně patří, zvláště pokud čtenářské publikum nemá problém s drogovými pasážemi - jinak je to pokrytectví a jsem rád, že se autorky případným společenským tlakem nenechaly odradit. Neexistence je drsná knížka plná toxického a manipulativního jednání, a přece hodně silná, i když ji opravdu nelze doporučit každému. Tady idealizace nemá žádné místo. A je to jenom dobře.

(SPOILER) Neexistence, silný název pro nádherný příběh. Stejně výstižný už by byl jen název Destrukce. Nejdříve nenávidíte Eliase, který Kennethovi jen a pouze ubližuje. Poté nenávidíte Kennetha, který ubližuje Eliasovi. Ti dva se navzájem táhnou ke dnu. Určitě nedoporučuji číst, pokud za sebou máte hnusný rozchod či depresi. Je to silné kafe, ale o to spíše je příběh uvěřitelný a destruktivní. Nejde o žádnou sladkou romanci dvou puberťáků. Elias rozdává rány pěstí jednu za druhou, nehledí na zítřek natož na následky. Zamiluje se a právě láska ho přinutí jít vpřed, pokusit se poprvé v životě hledět do budoucnosti. Opustí jediného člověka, kterého kdy miloval, jen aby ho nestáhl s sebou ke dnu. Jenže jeho milovaný Kenneth je v tom už dávno až po uši. Když miluje, tak celým svým srdcem, je naprosto oddaný svému milovanému. Jenže zůstane opuštěný, zraněný a rozbitý. Pět let uplyne a stále se nezahojil. Naopak propadl hlouběji do temné propasti osamění. Není divu, že pokud se má Kenneth uzdravit a znovu milovat, tak potřebuje k uzdravení právě Eliase. Je příběh temný, toxický a destruktivní? Rozhodně. Stojí za to si ho přečíst? Jednoznačně? Zamilujete se do Eliase? Je to slunce, takže kdo by se nechtěl spálit. Milujete Kennetha? Od první stránky, od prvního dopisu, od prvního polibku. Nenávidíte je? Celým svým srdcem. Konec je zklamání a zároveň není zklamáním. Nevíte zda Elias a Kenneth nezakončili svou epickou love story tragickou smrtí při bouračce. Já jsem však optimistka, věřím, že Elias strahl volant a zachránil život sobě i lásce svého života. Vzali se a žili šťastně až do smrti. A komu se to nelíbí, tak ať si ***** políbí. :D

Nejprve jsem četla Letní bouřky a řekla jsem si: "Wau, tak tyhle autorky rozhodně umí psát." Bylo to sladké, roztomilé a miloučké čtení, stejně jako nádherná obálka. Takže si říkám: "Jo! Musím od nich přečíst něco dalšího." No a najednou mám v ruce Neexistenci a mám srdce v kalhotách. Bylo to geniální a nádherné čtení. Smekám před autorkami, které se nebály jít do toho naplno. Snad jim nikdy nedojdou nápady a já jejich knihy budu číst dlouho.

Jako já nevím... Mám po přečtení velmi smíšené pocity. Nevím, jestli to má být záměr, ale jak Elias, tak i Kenneth, mi připadali jako špatné postavy, jelikož si myslím, že to jsou špatní lidé, kteří nepřemýšlí mozkem. Proto jsem si k nim nevytvořila ani nějaké pouto, jelikož mám k nim odpor. První polovina knížky se mi vůbec nelíbila, Elias byl za mě prostě... a druhá polovina byla lepší, ale jen ze začátku. Musím ale uznat, že autorky umí velmi dobře psát, jelikož se to čte jednoduše a rychle. Zase se mé názory rozchází s ostatními, ale alespoň sem dodám jinou perspektivu na knihu :].

Tahle kniha mě naprosto dostala. A musím říct, že pokaždé, když si ji přečtu, mě dostane ještě víc. Vývoj obou kluků je neuvěřitelný a nejde je nemilovat. Za mě velká srdcovka.

Kolikrát já knihu odložila, abych se k ní opět po minutě vrátila....jak se píše v jiných kometářích..rozseká vás na kousíčky a pak zase složí dohromady. Autorky bravo, není moc knih, kterým by se to u mě povedlo.