Sparkling Sparkling komentáře u knih

☰ menu

Dánská dívka Dánská dívka David Ebershoff

Braková literatura. Chudý jazyk a styl, laciné dějové zvraty, povrchně vykreslené postavy i jejich vztahy, předvídatelnost. Nekvalitní kniha prezentovaná jako hlubokomyslný skvost. (To určitě.)

28.03.2018 1 z 5


Krajiny vnitřní a vnější Krajiny vnitřní a vnější Václav Cílek

Koncentrované (spoluprožívané) štěstí z krajiny, architektury a mýtů, které se k nim vážou. A obdivuhodná úcta k přírodě i krásám do ní zasazeným člověkem, každý by si měl vzít příklad a nepřistupovat k nim se samozřejmostí, ale spíš postupovat opatrně a citlivě. To je ale jen obecný popis, protože slovy není možné vypovědět, jak kniha na čtenáře působí. Doporučuju dávkovat po menších porcích, při předávkování se může následně objevit kocovina projevující se buď apatií ke čtenému (zřejmě z přemíry krásna - člověk postupně ztrácí vnímavost k textu) nebo "přecílkováním" (obzvlášť v kapitole o meditaci v kláštěře a jeho okolí, která na mě byla, pravda, trochu moc ezoterická - patnáctiminutové otáčení kolem vlastní osy s pohledem upřeným na horizont ani meditace sloužící k navození prožívání ryby není můj šálek kávy).

27.12.2017 4 z 5


Hořké moře Hořké moře Jakuba Katalpa (p)

Kniha, kterou asi nejlépe vystihují slova "dýchající ženstvím". Snad u žádné jiné knihy ve mně po dočtení nezůstal tak silný dojem převládající ženské energie, což považuji jak za pozitivum (zajímavým ženským charakterem nikdy nepohrdnu), tak za negativum (na mě se v knize objevuje možná až příliš poznámek týkajících se ženského pohlaví). A také pocit, že autorka čtenáře vyzývá ke snaze o pochopení náznaků, obrazů, symbolů a útržků snů i reality propletených tak, že rozplétat je je práce jen pro trpělivé a proti frustraci obrněné prsty. O jednoduchou literaturu se opravdu nejedná, ale hrozí zmatenost a taky naštvanost následovaná hodem knihy do kouta pokoje (v nejhorším do koše). To vše ale milovníkům krásné literatury vykompenzuje nádherný jazyk, opravdu každý odstavec představuje malou báseň v próze.

21.12.2017 3 z 5


M Train: Vzpomínky M Train: Vzpomínky Patti Smith

Další kniha, ve které Patti zprostředkovává svůj svět těm zvědavým čtenářům/obdivovatelům, kteří dychtí po tom si z něj ukrást alespoň kousek magie, spontaneity, schopnosti nalézat krásu a kouzlo v drobnostech. Patti žije uměním, cestováním a objevováním a její největší koníček je zřejmě vyhledávání a následné nasávání různorodých, ale vždy jedinečných atmosfér, společně s dovedností vdechovat život maličkostem všednodenního života, které by kdekdo jiný přehlédl, ale při kontaktu s Patti se z nich stávají poklady znamenající pro svou majitelku nezměrné bohatství, artefakty mající téměř lidské vlastnosti a potřeby. Pro mě je Patti velkou inspirací a jednotlivé kapitolky jejích knih používám jako portály přenášející mě na její cesty a zážitky spolu s ní.

18.12.2017 4 z 5


Dějiny lásky Dějiny lásky Nicole Krauss

Jedna z mála knih, která mě rozplakala. Přestože si myslím, že autorka hraje (trochu lacině) na vybuzení čtenářovy sentimentality, moje hodnocení ukazuje, že jí to vychází.

18.12.2017 4 z 5


M Train: Vzpomínky M Train: Vzpomínky Patti Smith

Velmi mě ruší krkolomný překlad. Chápu, že překládat Patti určitě není snadný úkol a pokud by přeložené věty "jen" postrádaly to kouzlo a lehkost, které mají v originále, asi bych neměla potřebu to komentovat, ale přeložit "Hairy balls, cocks with wings, the prime organ of Genet´s angels" jako "Vlasaté koule, ptáci s křídly, základní orgány Genetových andělů" mi přijde nejen jako absence talentu na přeložení textu tak, aby v něm byla co nejvíc zachována atmosféra a nálada původního textu, ale jako velký přešlap značící buď neporozumění jazyku nebo prudérnost, která zamezuje tomu, aby byla textu ponechána autentičnost a autorkou zamýšlené vyznění.

13.11.2017 4 z 5


Egypt - chrámy, bohové a lidé Egypt - chrámy, bohové a lidé Alberto Siliotti

Za nádherné fotky bych udělila plný počet hvězdiček, ale doprovodný text mi přišel samoúčelný - text pro text bez snahy přiblížit svět starověkého Egypta někomu, kdo se v něm úplně dokonale neorientuje, chyběl nějaký systém, struktura. Kniha sype na čtenáře jedno jméno za druhým, názvy období, měst, faraonů, bohů... O Egypt se zajímám a stejně jsem měla problém, abych udržela nit. Chyba může být i na mé straně, každopádně hodnotím subjektivně.

27.06.2017 2 z 5


Malé věci v krajině Malé věci v krajině Michal Šiška

Roztomilé, jednoduché, poetické. Krásná a inspirativní knížečka.

22.06.2017 5 z 5


Život a sochy Olbrama Zoubka Život a sochy Olbrama Zoubka Dora Čechova

Taková škoda... Škoda času, papíru, těšení se.
Myslím si, že taková osobnost, jakou byl Olbram Zoubek, by dokázala předat tolik cenných myšlenek a inspirace - kdyby byl ale správně, citlivě a podnětně dotazován. Otázky, které mu autorka kladla, podle mě absolutně neodpovídaly ani formě, kterou si zvolila, tedy knize věnované rozhovorům s jedinou osobností, kde bych tedy čekala, že se skrze ony otázky dostane hlouběji a blíž k osobnosti pana Zoubka, ani oné konkrétní vybrané osobnosti kterou si zvolila.
Cítila jsem se, jako bych četla rozhovor v páteční příloze Lidových novin - otázky byly plytké, autorka se příliš nesnažila odpovědi dále rozvíjet. Čtenář se dozví něco málo spíš o historii naší země než o prožitcích pana Zoubka, o jeho múzách, radostech, starostech, vztazích... Srovnávám například s knihou Stopy Adrieny Šimotové, ve které se umělkyni Karel Hvížďala opravdu přiblížil.

22.06.2017 2 z 5


Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem Joanne Greenberg

Popis duševní nemoci se dá najít v mnohých knihách, ale rozhodně ne tak silný, propracovaný, snažící se komplexně a pečlivě uvést čtenáře do světa, který nemocný prožívá. V této knize se čtenář útržkovitě seznamuje i se zvláštním jazykem, který si Debora, hlavní postava, vytváří.
Pasáže, kde nás Debora uvádí do svého prožívání nemoci, nejsou lehké čtení. Postupem času se ale čtenář zorientuje v "bozích" a jiných postavách, které ovlivňují Debořiny emoce a nálady a momentální výslednici pozitivních a negativních podnětů, které od nich vycházejí, a stejně tak začne chápat síť vztahů mezi pacintkami v léčebně a pravidly a zvláštnostmi, které v tomto specifickém společenství platí. Zjišťuje také, že duševně nemocní se občas zdají být zdravější a "lidštější" než "normální" lidé, ti zvenčí. Dojemná je touha pacientek dostat se zpátky do života "tam venku", idealizace tohoto světa a zároveň obavy z něj a z možnosti, že se do něj někdy navrátí.
Nádherný je vztah, který se postupně rozvíjí mezi Deborou a její lékařkou, doktorkou Friedovou, která zůstává autentická, svá, nevychází z role psychiatričky/psychoterapeutky a nesnaží se Deboře vnutit skrz to, co si myslí, že by chtěla slyšet, ale ladí se na ni, pokouší se uchopit a pochopit její svět, být citlivá, ale když to Debora potřebuje, když propadá sebelítosti a stagnaci, i tvrdá a drsná.
Doktorka Friedová by podle mě měla být inspirací pro každého, kdo se v budoucnu plánuje uplatnit v profesi spadající do oblasti psychologie.

19.06.2017 4 z 5


Jarmark marnosti Jarmark marnosti William Makepeace Thackeray

Na začátku mi dělalo potíže se začíst, ale když jsem se do knihy pořádně pustila, vtáhla mě, a když jsem zrovna nečetla, nejednou jsem se přistihla, že přemýšlím, jak se asi budou dál vyvíjet osudy postav (což je docela zázrak, vzhledem k tomu, že podtitul knihy "román bez hrdiny" opravdu sedí - postavy, ke které byste přilnuli, se těžko dočkáte). Doporučuju číst po větších kusech a bez delších pauz, do příběhu se lépe vžijete a nebudete si muset připomínat, kdo je kdo, což není na škodu, vzhledem k množství postaviček.
Autorovy úvahové vstupy do plynutí děje pro mě představovaly zároveň klad i zápor - občas mě jeho sarkastické hodnocení chování postav, jejich ještinůstek a nepřipouštěných nekalých pohnutek bavilo a připadala jsem si jako jeho stará známá, která s ním u piva probírá společné známé ze všech možných společenských kruhů, někdy mě zas unavoval výčtem příbuzných postavy, která se v ději objeví jen jedinkrát a dál pro něj není důležitá. Jako by autor testoval trpělivost čtenáře, podle které si dotyčný zaslouží či nezaslouží vyslechnout zbytek příběhu.
Velmi mě okouzlila předmluva knihy, ve které se autor prezentuje jako principál loutkového divadýlka a postavy své knihy jako loutky více či méně ohebné, propracované, oblíbené (a to, že v duchu tohoto konceptu je děj občas protkán malou poznámkou a také zakončení celé knihy se k tomuto pojetí znovu vrací).
Když to vezmu kolem a kolem, nijak závratně nadšená z knihy nejsem. A poslední poznámka: nemůžu souhlasit s komentářem níž, ve kterém je kniha doporučována jako oddechová. Čtenář je zatížen nejen spoustou postav, ve kterých si musí dělat pořádek, ale i častými úvahami autora, které, jak už jsem říkala, nezřídka odrazují od dalšího čtení. Ani jazyk knihy není nijak jednoduchý, což ještě prohlubuje místy poněkud archaický překlad.

18.06.2017 3 z 5


Na cestě Na cestě Jack Kerouac

Tic: "A není jeho chyba, že dámy tehdy (ostatně jako dnes) víceméně překáží, když muži projednou něco dělají." Cože? (Fakt nevím, co víc na to napsat.)

14.06.2017 2 z 5


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých Olga Tokarczuk

Většinou na komentáře ostatních nereaguju, ale tady si to neodpustím.
Kristleko: Za prvé bych smazala spoiler, takhle některým čtenářům zkazíš rozuzlení příběhu. Jinak si nemyslím, že by kniha říkala, že zabít lovce je správné a že tím člověk vyřeší lov zvěře. Jedná se přece jen o beletrii a ne o naučnou literaturu. Pochybuju, že se Tokarczuk ztotožňuje se vším, co postava paní Dušejkové říká a dělá. Ale samozřejmě každý to asi vidí jinak a rozhodně nechci nikomu vyvracet jeho názory - v rozmanitosti je krása (a svoboda).
Raffi: Musím také reagovat, protože jsem nedávno četla s Tokarczuk rozhovor, ve kterém narážela právě na idealizaci Čechů, kterou do této knihy použila, a ve kterém popisovala zvláštní pozitivní zkreslení České republiky Poláky, se kterým ona nesouhlasí. Takže to je snad odpověď na zamýšlení, jestli to autorka myslela vážně.

12.06.2017 4 z 5


Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých Olga Tokarczuk

Kniha, která přiměje k zamyšlení a přehodnocení některých aspektů života, které už přijímáme s naprostou samozřejmostí, snad každého čtenáře. Velmi zajímavé zpracování tématu lidského přístupu ke zvířatům. Autorka knihou kritizuje lidskou pýchu, naprostou sebejistotu a neoblomnou víru v to, že člověk je zvířeti nadřazen a může se k němu chovat, jak se mu zachce. Hlavní postava je úžasně nepředvídatelná a rozhodně neobyčejná ve svých zájmech, přístupu k věcem, zamýšlení nad tím, nad kým se nikdo jiný nepozastaví.
Zaujalo mě i zasazení příběhu do neútěšného prostředí, ve kterém žije, popis procesů v přírodě v jejím okolí, odkázanost osady, ve které bydlí, na sebe, tedy určitá provázanost a nucená závislost na sousedech, přestože se někteří z nich nemají příliš v lásce.
A jako bonus si český čtenář užije úsměvnou idealizaci Čechů a jejich rajské země, ve které neexistují hádky, lhaní, podvody ani krádeže, natož ubližovaní zvířatům...
Velice inspirativní příběh.

10.06.2017 4 z 5


Pád Anne Boleynové Pád Anne Boleynové Alison Weir

Příběh Anny Boleynové je natolik poutavý, že nepotřebuje, aby ho někdo přikrášloval románovým zpracováním. Nechybí v něm vyhrocené emoce, nečekané zvraty, situace budící dojetí či zlost. A už vůbec se nedá říct, že by postrádal výjimečné hlavní postavy, které nelze zařadit do určité škatulky, popsat je jedním slovem nebo pár vlastnostmi, protože jsou na to příliš složité a jednají různorodě, takže jejich slova či činy ihned vyvrátí ty, které jim předcházely.

10.06.2017 5 z 5


Recyklovaný muž Recyklovaný muž Magdaléna Platzová

Po předchozích zkušenostech s autorkou jsem byla na knihu velmi natěšená, ale bohužel mě zklamala. Povídky postrádají pointu a nenašla jsem v nich ani perfektně vybroušenou atmosféru, která pro mě byla hlavním důvodem nadšení z povídek v knize Sůl, ovce a kamení i v románu s autobiografickými prvky Návrat přítelkyně.
Povídky v knize Recyklovaný muž jsou prázdné a jako by kolem mě jen prolétly bez zanechání jakékoliv stopy.

10.06.2017 2 z 5


Sny a kameny Sny a kameny Magdalena Tulli

Nejsem si úplně jistá tím, co jsem to vlastně četla. Jedná se snad o jakýsi metaforický popis vývoje společnosti, kterou v knize představuje jedno město. Kniha má 120 stran a na nich autorka popisuje technické podrobnosti vytváření nejmenovaného města (předpokládám, že Varšavy, podle indicií, které autorka v textu podává), tedy vymýšlení jeho půdorysu, stavba domů, ulic... Vypráví o městě, které směřovalo stále výš, k dokonalosti, k přesně stanoveným cílům vedoucím k zářné budoucnosti. V určité chvíli se ale vše pokazí a město upadá, vše se bortí, lidé jsou nešťastní. Autorčiným úmyslem bylo asi podat poučení o tom, že chtít stále víc může být nebezpečné, a ukázat, v jakém stavu je podle ní dnešní společnost a jak se do něj (vlastním přičiněním) dostala.
Kniha v podstatě nemá příběh, pointu, závěr, nic. Pro mě bylo čtení utrpením.

10.06.2017 1 z 5


Jedenáct minut Jedenáct minut Paulo Coelho

Alespoň teď vím, co většina čtenářů považuje za hlubokou knihu plnou mouder a přesahů.

31.05.2017 1 z 5


Návrat přítelkyně Návrat přítelkyně Magdaléna Platzová

Magdaléna Platzová píše s neuvěřitelnou lehkostí a jemností, kterou občas protne náhlý záblesk cynismu. Její styl psaní mi trochu připomíná knihy Jany Šrámkové a Ivany Myškové.

24.05.2017 4 z 5


Psychologická diagnostika dospělých Psychologická diagnostika dospělých Mojmír Svoboda

Skvělá, přehledná kniha. Pro studenty psychologie je ideální - poskytne teoretický základ týkající se psychodiagnostických metod, na kterém je pak možné dále stavět praktickým seznámením s jednotlivými testy.

24.05.2017 4 z 5