Život a sochy Olbrama Zoubka
Bilanční rozhovor velkého umělce Jeho životem prošly dějiny téměř celého 20. století a počátku 21. století. Za války byl totálně nasazený v někdejší židovské továrně, v jejím závěru stál v Praze na barikádách a po osvobození pomáhal při opravě Míčovny Pražského hradu. V roce 1969 odlil posmrtnou masku Jana Palacha. Od sedmdesátých let pracoval na opravách sgrafitové výzdoby fasády zámku v Litomyšli. Po sametové revoluci věnoval Václavu Havlovi sochu Ifigenie a po smrti prezidentovy ženy Olgy Havlové upravil jejich rodinnou hrobku na Olšanech. Udělal pomník obětem komunismu na pražském Petříně i sochu pro pietní místo Milady Horákové. Jeho sochy a reliéfy jsou zastoupeny v Národní galerii v Praze a v mnoha českých a zahraničních galeriích a soukromých sbírkách. Stálá expozice jeho díla je ve sklepení zámku v Litomyšli.... celý text
Komentáře knihy Život a sochy Olbrama Zoubka
Přidat komentář
Kniha je čtivá. Dozvěděl jsem se z ní mnoho informací o životě Olbrama Zoubka. Před koupí a přečtení této knihy, jsem o panu Zoubkovi mnoho nevěděl. Po návštěvě zámeckého sklepení v Litomyšli, kde se nachází stála výstava Zoubkových soch, jsem si jeho sochy oblíbil natolik, že jsem byl rozhodnutý, že se musím o autorovi a jeho tvorbě dozvědět více. Knihu jsem přečetl rychle, ale už teď vím, že se k ní budu znovu vracet.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Dora Čechova také napsal(a)
| 2015 |  Padaná letní jablka |
| 2021 | Ženy, které potřebují muže |
| 2012 | Nechtěl jsem být Leninem |
| 2025 | Terezko, vrať se! |
| 2013 | Život a sochy Olbrama Zoubka |
Taková škoda... Škoda času, papíru, těšení se.
Myslím si, že taková osobnost, jakou byl Olbram Zoubek, by dokázala předat tolik cenných myšlenek a inspirace - kdyby byl ale správně, citlivě a podnětně dotazován. Otázky, které mu autorka kladla, podle mě absolutně neodpovídaly ani formě, kterou si zvolila, tedy knize věnované rozhovorům s jedinou osobností, kde bych tedy čekala, že se skrze ony otázky dostane hlouběji a blíž k osobnosti pana Zoubka, ani oné konkrétní vybrané osobnosti kterou si zvolila.
Cítila jsem se, jako bych četla rozhovor v páteční příloze Lidových novin - otázky byly plytké, autorka se příliš nesnažila odpovědi dále rozvíjet. Čtenář se dozví něco málo spíš o historii naší země než o prožitcích pana Zoubka, o jeho múzách, radostech, starostech, vztazích... Srovnávám například s knihou Stopy Adrieny Šimotové, ve které se umělkyni Karel Hvížďala opravdu přiblížil.