sowatson komentáře u knih

Pětihvězdičkovým hodnocením tady na DK dost šetřím, ale dlouho jsem nečetl knihu, která by si ho zasloužila víc. Zamávala na mě z poličky zřejmě v ten pravý čas :) Crouch Temnou hmotu utáhl do posledního šroubku, žádná věta není zbytečná. Zpracování cestování mnohovesmírem je uvěřitelné, byť za současného stavu poznání nereálné. Zatím :) Je to v podstatě chladný, mužský a vědecký román, má však momenty, které trhají srdce na kusy. Líbila se mi literární technika střídání toho, co si Jason myslí, a naprostého opaku, který nakonec řekne nahlas. Během čtení mi připadalo, že za bezesných nocí přemýšlíme s autorem o tomtéž: Co by mě potkalo na cestách, kterými jsem nešel? Co jsem pod tou nahodilou slupkou událostí, které říkáme život, SKUTEČNĚ já? Ještě jednou – tleskám (vestoje!) za skvělý román a mám nového oblíbeného autora.

14 22.08.2019

Kdo si oblíbil Stančíkův styl v Pérákovi, Mlýnu na mumie či Andělím vejci, nebude zklamán. Prvočtenáře způsob vyprávění možná trochu zarazí, ale je třeba přistoupit na autorova pravidla hry a užít si tu jízdu imaginace, vycházející ze znalostí všech možných i nemožných věd i pavěd. Výjimečné na tomto románu v rámci Stančíkova díla je, že se odehrává v čiré současnosti, byť s odbočkami do časů Goetha, takže obsahuje pro mě cenné komentáře k hledání smyslu v této nepřehledné době. Ve zkratce: skvělé, nadsazené až absurdní nápady; občasná samoúčelná zabřednutí do přílišných podrobností; lidské závěrečné poselství, s nímž souzním a splývám jak Lavabo na hladině černého jezera, hledaje zlatou tečku :)

5 31.07.2019

Pro mě jsou Tiché roky čtenářsky nejpřístupnější knihou Aleny Mornštajnové. Jednoduchý styl zve k začtení, působí vzdušně - jako ti origami ptáčci na obálce. Kapitoly otce Svatopluka a dcery Bohdany se pravidelně střídají a předávají si první a poslední věty, jako si hudební nástroje předávají motivy ve vážné hudbě, kterou Svatopluk tolik miluje. Mně víc sedělo pomalejší tempo dceřina vyprávění, přišlo mi psychologicky prokreslenější. Kronika Svatoplukova života a rodiny byla příliš letem světem - v tomto ohledu sedí přirovnání k Hartlovi v komentářích uživatelů Svatoslav a salamandrina. Druhá půlka knihy přinese dvě velká překvapení. A Bohdanina "komplikovaná" povaha poněkud komplikuje celkovou interpretaci. No, nesluší se spoilerovat :) Více v článku na blogu: Proč je to bestseller? (viz Recenze)

7 29.07.2019

Zkusil jsem od Godina nejdřív Fialovou krávu, ale nějak mi nesedla. S touhle knížkou jsme se potkali víc. Zase trochu jiný pohled na věci, o kterých pojednávají různé knížky od "Melvilů" (Konec prokrastinace, Válka umění...). Godin se také zabývá Odporem, ale proniká do toho po svém. Občas trochu kostrbatě krouží kolem tématu, aniž by řekl cokoliv konkrétního. Ale v jednom místě knihy zase napíše, že se o tom nic konkrétního říct nedá, že si na to musí přijít každý sám :) Zásadní myšlenku se mu podle mě předat daří: Nepotřebujeme povolení k tomu, abychom mohli dělat svou práci tak, jak si myslíme, že by to bylo nejlepší. A pokud do toho dáme srdce, odměna se dostaví.

04.05.2019

Vlna zločinnosti je důstojným, o nic slabším vyvrcholením předchozí trilogie. Poslední víkend letní sezóny na Kostce – šílená akce – šílené osazenstvo zámku – ještě šílenější lupiči. Aby toho nebylo málo, zemře lady Di... Osvěžením ve způsobu vyprávění je, že Marie, která prostřednictvím svých deníků doposud sérii vyprávěla, se na zámek vrací, až když se po všem, a pokouší se události osudné noci zpětně rekonstruovat. Největší grády má knížka v první půlce. Jakmile se začne ten neuvěřitelný zašmodrchanec situací rozmotávat, ztrácí vyprávění dech a do konce dojede už jen z povinnosti. Jsem zvědavý, jestli a o čem bude Boček psát dál. Podrobněji na blogu: "Proč je to bestseller?" (viz Recenze)

8 28.04.2019

Celá série je pětihvězdičková a první díl není výjimkou. Červenák ví, co dělá, a dělá to dobře. Historická buddy-detektivka s nesourodou dvojicí vyšetřovatelů (a mladým kaprálem coby Steinovou prodlouženou rukou) funguje o to líp, že se odehrává v rozbouřené době, kdy zemi sužují nejen války s Turkem, rozbroje katolíci vs. protestanti, ale i labilní Rudolf na trůně. V Barbaričovi se sympaticky probouzejí osvícenecké ideje (náznak tolerance k tzv. sodomitům), Stein je sice konzerva, ale jeho slovo platí, je na něj spoleh. Lehké mysteriózno to celé tak akorát koření, je však bezpečně vysvětleno - díky notářově důvtipu a kapitánovu palaši!

11 23.04.2019

Při čtení mě zajímala dvě velká tajemství: Proč je Hana taková, jaká je? A jak to dopadne s Mirou? Tedy napětí směrem jak do minulosti, tak do budoucnosti. K tomu se skvěle hodí hlasy dvou různých vypravěček ve více časových rovinách, které se s blížícím se koncem sbíhají. Přitom je to psané přehledně, jednoduše čistým stylem. Hrůzné dějiny 2. pol. 20. stol, počínaje 2. sv. válkou, jsou přebity zdánlivě malými osobními dramaty, která nastolují velké otázky: Je člověk zodpovědný za svůj osud? Pokud ano, jak má čelit neosobním katastrofám, jako je třeba válka? Podrobněji na blogu: "Proč je to bestseller?" (viz Recenze)

7 18.03.2019

Václav není žádným hrdinou, jeho cílem je vlastní klid. Proto se román nejmenuje po něm, ale po hotýlku, kde klid nehrozí. Budova do sebe vtahuje příběhy lidí, za každým oknem se skrývá jedna osobní historie. Vyprávění se pozvolna šine kupředu s častými odbočkami za vzpomínkami, až to připomíná povídkový román. Tragické postavy Oldřicha a Renaty odmítají přijmout zodpovědnost – za jejich neštěstí může podle nich někdo jiný, jmenovitě Václav, který ale vždy řešil jen spokojenost svou a své nejbližší rodiny. Působí sobecky, ale je nejšťastnější. Dělá, co miluje, žije, jak si přál, a většinou se ničím netrápí, ani před smrtí. Osud Oldřicha nastoluje ještě jinou otázku: Je možné být svobodný v nesvobodném prostředí? A jak toho dosáhnout? Je klíčem právě Václavův přístup?

3 16.03.2019

Tak hladkou, ničím nedefektovanou češtinu je radost číst. Začíná to pohledem hodně z dálky, spíš rodinnou kronikou, ve druhé části, kdy se vypravěčka narodí a začne mluvit o sobě, se odstup zmenší a pronikneme až k jejímu nitru – k úzkostem a strachům. Napětí je zvláštním způsobem stupňováno, to největší drama nastává až na úplném konci. Při čtení mě napadalo, s jakou samozřejmostí se domníváme, že máme právo na tzv. šťastný a klidný život, ale přitom to není vůbec jisté ani ničím zaručené. Dějiny se dějou dál... a lidé?

14 26.02.2019

I bez uvedení jména autora stačí pár vět a je jasné, že čtete Hartla, už podle slovní zásoby (veleprdel, bimbálo atd.). Je to další z pražských erotikonů, tentokrát o hledání lepších životů, potažmo víkendů, v rámci jednoho roku. Díky Hartlovu humoru získávají postavy nad šedí obyčejných dní barevnou převahu a v jejich snažení jim člověk fandí, protože se v nich jednak trochu vidí a jednak tam není nikdo vyloženě nesympatický. Podrobněji na blogu: "Proč je to bestseller?" (viz Recenze)

4 18.02.2019

Veselí má výborný víceznačný název i skvělou úvodní větu, která zaujme a nepustí z háčku. Hlavní postava a vypravěčka zároveň je spíš tragédka než hrdinka, ale hlavně v těch neveselých pasážích jí člověk fandí nejvíce. Díky uzavřeným scénám se čte dobře od začátku do konce, který se sice může zdát trochu do ztracena, ale protože je to kniha o hledání sebe sama, dává to smysl - to taky nikdy nekončí. Podrobněji na blogu: "Proč je to bestseller?" (viz Recenze)

4 22.01.2019