Snoopi komentáře u knih

Myslím, že je škoda, že kniha není v ich-formě. To, že všechno vypravuje vlastně autor, tedy muž, jemuž hrdina Sin svůj příběh vylíčil, celé knize škodí.
Nejde o autentický záznam výpovědi: autor má jakési "nutkání" neustále do textu zasahovat a všechno dění až nadmíru komentovat.
Ta forma mne skutečně mrzí, i když jí neodpírám její výpovědní hodnotu. Daleko více mne k tématu uprchlíků ze Severní Koreje zaujal román Masadži Išikawy "Řeka v temnotě".

56 12.09.2021

Tak trochu doufám, že po přečtení této knihy čtenář nezíská dojem, že Norové poněkud nadmíru "holdují alkoholovému opojení" a ještě k tomu s chutí "propadají depresivním sklonům" :-)
Ale teď vážně :-) Oceňuji, s jakou věrohodností dokázala ani ne pětadvacetiletá autorka vylíčit duševní pochody padesátiletého muže. Georg Ulveset je takový zajímavý typ škarohlída, který už nemá co ztratit, a tak se na dno lahve s pitím dívá daleko častěji, než je zdrávo. Osamělý učitel se na nastávající období vánočních svátků vůbec netěší. Zpočátku mě jeho opilecké eskapády docela bavily, přišel mi vtipný i jeho břitký humor, kdy si nebral servítky. Zdálo se mi, že autorka v jeho postavě skvěle ztělesnila kritika pokrytecké maloměšťácké společnosti, a byla jsem zvědavá, kam se děj během těch několika dní, kdy se odehrává, posune.
Musím přiznat, že nakonec jsem byla zklamaná: děj bohužel zrovna nepatří mezi autorčiny nejsilnější stránky. Ona avízovaná "dávná láska" totiž přichází naprosto nečekaně, snad až příliš pozdě, a zdá se mi, že skrz ni nabírá děj zcela nevěrohodný spád.
Výhrady mám též ke konverzaci: jde o zbytečné nadužívání prázdných frází a zbytečných slov, která nic podstatného nesdělují.
Určité oživení spatřuji ve vložení několika pasáží ze dvou deníků: toho, který si Georg vedl před 20 lety, a deníku své dcery.
Tato kniha je však nejen o tom, jak /ne/přežít Vánoce, když už jste, podle většiny, "za zenitem". Najdeme zde i závažnější témata, jako je smrt, vážná nemoc - a jak se s nimi vyrovnat.
Kniha mne určitě zaujala, navíc je psána svižnou, čtivou formou. /Ještě musím dodat, že mne překvapila i zmínka o Čechách a o Praze :-)/

56 12.09.2021

Těžko říct, do jaké kategorie tento román zařadit. Nečekaně chutně smíchaný a hodně netradiční koktejl, obsahující prvky thrilleru, psychologického románu a svérázné lovestory s cestopisem. Prvotina, která zaútočí na naše smysly, za ochutnání skutečně stojí.
S hrdinkou románu, Editou, se setkáváme v momentě, kdy se ocitá ve značně vypjaté situaci, a čeká ji bolestné rozhodnutí. Celé její dosavadní putování a hledání nabírá nečekané obrátky a mění se ve složitou cestu za poznáním, kdy se musí vyrovnat se spoustou šokujících faktů. Název Bublina má symbolický význam: připomíná jakýsi ochranný obal představ a předsudků, které si kolem sebe vytváříme, brání nám ve skutečném porozumění, ale přesto se ji bojíme proděravět. Edita si zprvu odmítá připustit, že i ona se v podobném, uměle vytvořeném světě, pohybuje. Můžeme sledovat její proměnu; jak vyrůstá z role samozvaného soudce s pevně danými názory - a nakonec se též odhodlá tu svou bublinu splasknout.
Charakteristiky jednotlivých hrdinů působí zcela autenticky a přesvědčivě: je zřejmé, že autorka čerpala z vlastních zkušeností. Věrohodně vystihla vnitřní rozkolísanost hlavní hrdinky, její osudoví muži znázorňují rozdílné typizované druhy lásky. Zajímavě je ztvárněný i povahový kontrast obou sester: povrchní, vypočítavá a sebevědomá manipulátorka Viky oproti zodpovědné, spořádané a nebojácné Editě.
Příběh sám o sobě není složitý, ale kompozice už na nás klade vyšší nároky: časové roviny a místa se různě prolínají, zaplétají a rozplétají. Sledujeme jakousi pomyslnou řeku Editiných myšlenek a díky tomuto proudu se mění i místa děje: Slovensko, Čechy, Španělsko, Thajsko, Bali. Každá kapitola knihy má skvěle promyšlenou strukturu: ve staccatovitých větách postupně graduje napětí a vyhrocená situace vždy skončí v tom nejvypjatějším okamžiku. Strhující dojem z četby ještě umocní až naturalistický popis exotického prostředí, některé scény svou výstavbou připomínají téměř i filmový střih, ale objevíme zde i zajímavé úvahové pasáže. Závěr sice přináší jakousi úlevu typu "dokonáno jest", přesto se nám, podobně jako v nějaké detektivce s otevřeným koncem, vynoří spousta dalších otázek.
Rozhodně před námi nestojí pouhé triviální "dobrodružné detektivní pátrání po ztraceném sourozenci". Držíme v ruce i originální cestovatelský deník: Edita v roli zvídavé turistky proniká do světa obyčejných lidí, poznává mentalitu jednotlivých národů a setkává se i s odvrácenou stránkou cestovního ruchu. K dokreslení celkové atmosféry přispívají i hovorové jazykové výrazy, převzaté z jednotlivých jazyků. Za povšimnutí též stojí narážky na vztahy Čechů a Slováků a na to, jak jsou vnímáni v cizině. Nakoukneme i pod pokličku mafiánského podsvětí, poodhalíme nečekaná fakta o světě drog, objevíme překvapující pravdy... A nakonec i my sami si můžeme hrábnout do svědomí, ačkoliv autorčiným záměrem určitě nebylo čtenáře vychovávat, natož je přesvědčovat o své pravdě. Je jen na nás, jak s takovou pomyslnou "bublinou" u sebe naložíme :-)

56 09.09.2021

Na knihu jsem byla hodně zvědavá: zaujala mě svou obálkou, koupila jsem ji jako dárek pro mamku, která je vášnivou pěstitelkou všemožných rostlin. Trochu jsem se obávala, zda jí bude k užitku, když toho sama tolik o rostlinách ví... Ale byla z ní nakonec stejně nadšená jako já :-)
Rozhodně se nejedná o žádnou všední encyklopedii rostlin se suchopárnými informacemi o tom, jak je pěstovat. Tato kniha je ve svém moderním pojetí až téměř revoluční. Zcela mne totiž uchvátila například vloženou kapitolou "Tvořivé projekty", kde najdeme tipy a nápady na různé aranžmá květin, což skutečně posouvá jejich "obyčejné" pěstování na "vyšší level".
Začátečník zde najde spoustu cenných rad, zkušenému pěstiteli kniha rozšíří obzory.
Další hvězdičku přidávám za bohatou fotodokumentaci, která text doprovází.
A pokud nejsme zrovna zapálení fandové rýpání se v hlíně, můžeme si knihou zalistovat jen tak pro radost.

56 01.09.2021

Kniha ukazuje cestu, jakým způsobem se dá text interpretovat... Dočkala jsem se i několika překvapení. Určitě důležitá pomůcka pro studenty, kteří se chystají k maturitě z českého jazyka a literatury.

56 26.02.2020

Zajímavě komponovaný text, tak trochu román o románu, který zde hraje zásadní roli - jednotlivým postavám mění životy.
Kniha se dělí na tři části, z nichž každá má jiného vypravěče: Ellinor, Maxe a Lucreziu. Vyprávění pokaždé zprvu sleduje jednu linii, ale brzy si dovoluje četné úlety do minulosti ze života jednotlivých postav, kdy se o nich dozvídáme stále více. Autorka vytváří netradiční šmodrchanec vztahů: osudy hlavních postav se
jako jakési pomyslné nitky, provázky a provazy různě splétají, proplétají a uzlují. Vzniká tak zdánlivě nepřehledná změť milostných trojúhelníků, které si čtenář zase postupně rozplétá - ale definitivní rozuzlení přijde až se závěrem. Knihu můžeme vnímat jako román milostný - o touze, rozkoši, milostném šílení a živočišném sexu.
Též jako román existenciální - o vzájemném odcizení, nedorozumění, neschopnosti soucítění a o bariérách komunikace, které překonává sex.
Zajímavé jsou četné odkazy na spisovatele, jimiž se autorka nechala inspirovat: Borges, Bolaňo, King, Houellebecq, Baricco, atd.

"Obklopovalo nás naprosté ticho. Jako bychom byly úplně odříznuté od života a ruchu Kodaně, jako bychom si obě zcela nevědomky a ve dvou různých bytech vytvořily něco svého, něco nepříjemného a děsivého. Vlastní vzduchoprázdno, možná vlastní zvrácený vesmír."
"Moje tělo je silnější, než by se čekalo. Je silné a zarputilé jako mraveniště plné žahavých mravencům, kteří se z něj proudem vyvalí ven, když do něj člověk šlápne. Pokoušet se klást jim odpor bolí daleko víc než se jim podrobit. Nikdo nedokáže jen tak v klidu ležet a nechat se sežrat. Naše tělo pořád ještě ovládají instinkty, to ví každý, skrývá se v nás plaz."
"Viděl jsem skutečný stav věcí. Mezi palcem a ukazováčkem jsem držel celou sebedůvěru jedné ženy. Byla naprosto v mé moci. Mohl jsem ukázat slitování. Ale mohl jsem ji i rozdrtit."
"Spisovatelé jsou ve své podstatě ty nejegoističtější bytosti na světě a všichni paparazziové světa jsou ve srovnání s nimi pouhé pohlazení po duši. Když se spisovatel ocitne sám ve své komůrce, nepíše to, co by měl, ale to, co chce. A i když se na povrchu tváří jako ztělesněné přátelství, hluboko v něm může sídlit ďábel. Podle povrchu nelze poznat, co se nachází uvnitř."

55 01.12.2021

Nevelká novelka s velkou výpovědní silou. Staccatovité věty, nesoucí informace tak hutné, že je jimi čtenář paradoxně zahlcen. Hlavním tématem je vztah dvou lidí, které od sebe oddělují stovky kilometrů - problém existence dvou lidí v páru a všeho, co s sebou přináší. Hlavní jméno hrdinky, Ada, zde zazní snad milionkrát, a i když se vše točí kolem ní, nalezneme zde bohaté aluze na život v současném světě. Autor se nebojí používat až téměř jízlivou ironii ani vulgarismy, promlouvá k nám strohým stylem a syrovým jazykem, suše hodnotí situaci... Zajímavé je opakované používání stále stejných formulací. Při čtení nás mrazí. Zajímavý text, při jehož čtení pokaždé objevíme něco jiného.

55 04.11.2021

Mám ráda antologie z nakladatelství Listen. A miluju psy :-)
Proto jsem byla zvědavá na sbírku povídek, která se k nim váže, a rozhodně nejsem zklamaná. Dokonce i na slzy došlo :-) Jen u některých povídek jsem si říkala, že by mohly být klidně i delší, neboť by svým námětem vydaly na román.
Bavilo mě sledovat, jak se s daným tématem autoři popasovali - u některých se mi však bohužel zazdálo, že snad ani psa neměli...
Celý výbor uvádí a končí svými dvěma povídkami Petr Šabach, což je sázka na jistotu. Opět v sobě nezapřel mistra krátké prózy /vždyť klidně a naprosto s přehledem dokázal napsat třeba i o hovně, které hoří :-)/ Líbí se mi, jak se mu povedlo na neskutečně malém pidiprostoru vykreslit tak úžasný obří obraz, plný lidí a lidiček, kteří klevetí, setkávají se a rozcházejí, a jejichž hovory jsou přitom kolikrát příběhy samy o sobě. Nebo jak neotřele zachytil osamělost cizince, k němuž se kdesi na cestě přidá potulný pes.
Petra Soukupová opět prokázala, že rozumí dětské duši. A jak je pro ni typické - i v této povídce nechá hrdinu konfrontovat s tvrdým světem dospělých. Nabízí nám zajímavý příběh o tom, co se může stát, když se dítě rozhodne najít "vraha" svého psa.
Josef Moník do svého krátkého příběhu neopomněl vtipně zamontovat aktuální problematiku ruské mafie.
Jen povídka od Kateřiny Tučkové se tématu psa pouze vzdáleně dotýká, nabízí však zajímavé téma rodinného tajemství.
Asi nejtěžší pro mě bylo loučení s hrdiny povídky "Ovce" od Marka Epsteina. Příběh postupného ochočování, kolorovaný bezútěšným prostředím dunajské delty, se nese v takové zvláštní, lehce melancholické atmosféře.
Irena Hejdová vsadila na atraktivní téma "převýchovy" zarputilého psího odpůrce, její hrdina si vůči nim rozhodně nebere servítky, ale...
Viola Fischerová zase pro změnu zvolila dětského hrdinu, jemuž nedá spát otázka, zda existuje i nebe pro psy a jiná zvířata.
Za nejlepší asi považuji povídku "Lajka" od Magdalény Stárkové. Ocitáme se v Moskvě, v místě, kde se setkávají turisté s prodejci suvenýrů, kde se rodí mnohá přátelství...

55 20.09.2021

Krásná knížečka s nádhernými ilustracemi. Plná něhy - o jedné velice citlivé, vnímavé a přemýšlivé holčičce. Psáno poutavě, se smyslem pro detail a s hlubokým porozuměním dětské duši. Celým textem se nenápadně vine náboženský podtext: vtipně například působí, jak si Karolínka představuje Pána Boha - tedy jako muže s obřím bublifukem, který jím vytváří mraky.
Ani dětský svět však není tak úplně čirý, a tak se i zde setkáváme s motivem viny a trestu. Což se děje v momentě, kdy si holčička dává za vinu, že kvůli její chybě z loňského roku nenapadl sníh. Pro dospělého situace zcela banální, pro dětskou duši naopak neuvěřitelně závažná.
Celou knihu prostupuje láska a štěstí v té nejprostší podobě a ve svém závěru navozuje téměř dokonalou atmosféru Vánoc. Přesto se neubráním pocitu, že některé otázky zůstávají nezodpovězeny a některé kapitoly jsou poněkud "nedotažené" do konce. Té lásky je na člověka příliš - jdu si přečíst něco daleko ostřejšího :-)

55 10.09.2021

Milá knížka, která se též váže k mému dětství.
Popisuje život pejska Čertíka od chvíle, kdy se v rodině autora objevil jako štěně, po dobu, kdy se sám stal otcem. Autor se nezaměřuje pouze na příhody hlavního hrdiny: ve vyprávění se objevují i jiná zvířata, s nimiž se setkávají. Všechny příhody líčí s velkým porozuměním a citem pro zvířecí duši. Zajímavé je i užití mysliveckého slangu, jehož vysvětlivky jsou umístěny na konec knihy, takže s jeho porozuměním nebude mít neznalý čtenář žádný problém.
Pro malé čtenáře mohu jen doporučit.

55 09.09.2021

Tu knihu jsem v dětství milovala, příběhem jsem dokonce i žila a měla jsem jedno nesplnitelné přání: mít doma koníka :-)
Děj není složitý - sledujeme osudy městské dívky Madlenky, která se vyrovnává s přestěhováním na vesnici, a osudy divokého hříběte Zlatohříváka, do něhož se dívka zamiluje. Spřátelí se s klukem Matějem. Protipól dětského světa zastupuje Madlenčin moudrý děda, který trefně komentuje dění kolem sebe.
Je nepochybné, že autorka skvěle rozumí dětské duši. Zajímavě a až téměř snově působí vložené pasáže s Liškou Bystrouškou, které čtenáře odkazují na známou klasickou pohádku.
Kniha je též krásně ilustrovaná - přiznávám, že jako dítě jsem se podle nich učila kreslit :-)

55 09.09.2021

Tuto knihu jsem četla jako dítě - a nadšeně jsem se k ní vrátila i v rámci Čtenářské výzvy. Smekám před autorovou sběratelskou vášní, díky níž tato sbírka pověstí vznikla. O tom, jak pečlivý byl, svědčí i fakt, že u některých míst uvádí i vícero verzí: která je ta "pravá správná" si už netroufám hodnotit, ostatně o to ani nejde :-) Jsem ráda, že taková kniha existuje: je určená nejen dětem, ale i lidem, kteří se o historii a lidovou slovesnost našeho kraje zajímají.

55 08.09.2021

Čtení této novely navodí otázku, jak křehký je pojem soukromí. Máme na něj právo, ale každý jej vnímá po svém. Až zamrazí z toho, jak snadné je vloupat se lidem do jejich života a otřást jejich pevnými základy.
Hrdinka Lynn během nového zaměstnání, kdy pracuje jako uklízečka, v sobě objeví zvláštní druh úchylky: zpoza postele potají pozoruje "život lidí nad sebou". V tomto stavu pak natrefí na prostitutku Chiaru, která v ní probudí i lesbické sklony.
Osa příběhu je jednoduchá, přímá a nekomplikovaná: jde spíše o líčení psychických stavů hrdinky a o plastické zobrazení stereotypních vzorců našeho chování. Stejně jako je Lynnin život bezcílný, tak bezcílně působí i vyprávění. Kolébá se odnikud nikam, rozplývá se v neurčité prázdnotě a jen zřídka nabere spád. Popis prostředí chvílemi připomíná filmový scénář: krátké, střízlivé dialogy střídá volný tok myšlení, vypjaté situace zase podkreslují strohé, úsečné a staccatovité věty. Text naštěstí příjemně osvěžují originální přirovnání, zvláštní metafory a neobvyklé synestézie s prolínáním smyslů.
Novelka nenabízí řešení - ale může posloužit jako podnět k zamyšlení i jako netradiční pohled na problematiku terapie, léčby a zpětného začlenění narušených lidí do běžného života. Provází ji nálepka "humorná", ale nikoho nerozesměje: tíhne spíše k tragičnosti. Největší slabinou je nulové napětí a rozsahem je příliš krátká, ale o děj zde vlastně ani tolik nejde...

55 04.09.2021

Tato nepříliš rozsáhlá novela mne zcela dostala. Pod jednoduchou osou příběhu - mladý tapetář Irwing ve svém monologu rozebírá svůj dosavadní život - se ukrývá spousta odkazů k dalším a dalším tématům. Pozorný čtenář až časem odhalí, co přesně vedlo k Irwingově vyhoštění do Manchesteru. Text byl čtivý - pokud jsme přistoupili na jakousi "hru na splétání tkaniček osudu", již s námi autorka rozehrála. Oceňuji její precizní znalost poměrů a reálií té doby - celý příběh působí zcela věrohodně. Otvírá nejen téma zakázané homosexuality, ale i depresivních a manických poruch osobnosti, vyrovnání se se smrtí i se strašáky své minulosti. Nesporně zajímavá je postava Federika, který nad Irwingem tak trochu drží ochrannou ruku - a musím napsat, že jeho řeč s přízvukem je kouzelná a naprosto dokonalá :-) Příběh se mi líbil natolik, že jsem jej nejen četla jako knihu, ale podruhé i poslouchala jako audioknihu, přičemž jsem si povšimla i dalších detailů. A teď jedna poznámka navíc, takový "menší spoiler" - nějak jsem nepochopila, co pro hlavní hrdinu představují jeho "výři", které v textu párkrát zmiňuje. Týká se to jeho duševního rozpoložení? :-) Jinak určitě zajímavé a moc se těším na další knihy od této autorky. Myslím, že v sobě ukrývá velký potenciál :-)

55 17.08.2021

Zajímavá kniha, ale četla se pomalu a těžce. I díky spoustě náročných metafor a odkazů. Taky jsem si musela doplnit informace o novodobých dějinách Jižní Koreje.

55 17.02.2020

Určitě výborná příručka, pro laiky i odborníky...

55 04.02.2020

Bohužel, kniha mě nijak nezaujala a už vůbec se mi nelíbila. Těžko říct, co bylo vlastně záměrem autora, zda podrobné zkoumání "mužského" a "ženského" pohledu na svět, každopádně si k tomu nezvolil zrovna vhodnou formu.
Kniha nemá prakticky žádný děj. Podle neustále se měnícího ženského a mužského rodu vypravěče soudím, že zřejmě osciluje mezi rozhodnutím, zda je lepší být ženou či mužem. Autor nás navíc bohatě zásobí deštěm vulgarismů, plácá páté přes deváté - v jedné chvíli klidně semele víru a nevíru v Boha, vzápětí vztah k jakési ženě, přimíchá zákonitosti mužské představivosti a zakončí to výletem do antické mytologie... Zamotává se do zbytečně dlouhých souvětí, plných prapodivných odboček. K dovršení všeho se bohužel kamsi zcela vytratil korektor: zásadními překlepy se to zde jen hemží, takže není divu, že zhruba po padesáti stránkách text odkládám - čas nad ním mohou klidně marnit jiní :-)

Cenná příručka nejen do rukou úplných začátečníků, ale určitě potěší i ostřílené chovatele koček. Přehledným způsobem vysvětluje důvody jejich chování našich mazlíčků a vše, co je pro ně typické: nejen způsoby komunikace mezi nimi samotnými, ale i s námi. Najdeme zde i přehled základních plemen a cenné rady, jak naše soužití ještě vylepšit, popř. čeho se vyvarovat. Knihu bych rozhodně doporučila převážně dětem a těm, kteří váhají, jakého mazlíčka si pořídit. Líbí se mi, že autorka pro kočky používá různá něžná oslovení /vaše milované sametové tlapky, sametoví tichošlápci, váš chráněnec, pokojový lvíček, domácí šelmička, kočičí přátelé/, a že nás nabádá i k tomu, abychom se nebáli se svými mazlíčky komunikovat a mluvit na ně.
Je znát, že vychází z vlastních zkušeností - a přeci jen mě pobavila, když v jedné z rad dodává: "Podobně dobře vám poslouží i vodní pistole vašeho syna". Co když však nevlastním ani jedno, ani druhé? :-)
Celou knihu pak skvěle doplňuje spousta fotografií.

54 12.01.2022

Poslouchala jsem jako audioknihu.
Tu jedinou hvězdičku dávám za povedené namluvení Anitou Krausovou, skvělé hudební komponenty v textu a možná za hezký obrázek na obalu :-) Kvůli fotografiím se snad podívám i po knize, nijak blíže mě však tato autorka už neláká.
Od cestopisu si slibuji jiné kvality - větší zájem o okolí, o kulturu a prostředí, včetně barvitých popisů. Zde máme před sebou spíše zápisky malé, frustrované, labilní a navíc silně egocentricky zaměřené teenagerky. Čtenář se pak jen nevěřícně začne ptát, proč ta Dominika vlastně cestuje? Chce si snad v pomyslném elektronickém bedekru "odškrtávat" počet projetých zemí?
Celý text je poznamenaný její naivitou a nezkušeností - bez GPS navigace se ztratí i v největším zapadákově světa, bez signálu panikaří, nezná řeč a spoléhá na "světovost" jediného jazyka, v němž se horko těžko domluví, nezná pořádně reálie, natož aby se zajímala o to, jak lidé v jejím okolí žijí... Navíc stále dokola řeší ty samé problémy, s nimiž se na cestě setkává: své boje s celníky, s výškovou nemocí, potíže s věčně ucpanými silnicemi, stále se rozpadající motorkou, s rozmary počasí - a nakonec i boj se sebou samotnou, neboť se neustále něčeho bojí a všechno jí vadí.
Knihu nelze chápat ani jako poněkud ujetý "výchovný román moderní doby", neboť Dominice se při jejím putování žádného poznání nedostane: možná jen toho, že uzlíkem nervů byla a zůstává jím nadále.
Oceňuji však její snahu své zkušenosti podat co nejvěrohodněji, takže se nebojí sdělit i své nejintimnější prožitky, např. ohledně menstruace. Její zápisky byly chvílemi i vtipné a postřehy neotřelé:

"V mé hlavě poletují jen jednorožci, duha, slunce a třpytky. I Teletubbies by vedle mých myšlenek vypadaly jako existenciální dokument."
"Je horko. Strašné horko."
"Co mě znepokojuje, je to, že se to nedá vyhledat na internetu. Teď jen doufám, že mi z toho nenaroste nějaká další končetina."
"První benzínka by měla být až za 250 kilometrů. A do té doby je to jen písek, písek a písek."
"To, že mě tu a tam vytlačí nějaký ten kamion úplně do příkopu, mě nechává úplně chladnou. V porovnání s takovou Indonésií je to vysoce organizovaná pohoda."
"Ze všech stran se na mě tlačí obrovské tiráky, autobusy i tuk-tuky."
"V Limě se mi dost líbí. Zejména proto, že tu mají supermakety a kafe."
"Nevím, jak se to stalo, ale fakt to bolí."
"Nebylo by to tak hrozné, že mrzne, že mám hlad, že tady není signál - to všechno by se dalo vydržet..."

54 16.10.2021

Pro malíře-začátečníky kniha jak dělaná. Na začátku nezbytná teorie, od materiálů přes pomůcky, míchání barev a využití různých technik. Dále pak už jen praxe - detailní postup vzniku jednotlivých obrázků, vázajících se k používání barev, využití tónu, perspektivy a ohniska. Kniha přináší velmi cenné rady nejen pro začátečníky, i když občas mi to vše připomínalo hotovou alchymii. V závěru ji doplňuje slovníček pojmů.
Určitě vhodná nejen pro začátečníky, ale i pro pokročilé. Je velmi inspirativní.

54 04.10.2021