sika444 komentáře u knih

V knize se rozvíjí příběh Boubínův a jeho manželky, dcery knížete Egona, Mariandl. Mnohem zajímavější je dvou set stránková kapitola nazvaná Kořínek. Příběh Pavla Kořínka a jeho matky Rozáry a jeho otče. Pavlovo postupné propadání šílenství je nesmírně působivě vylíčeno.
První třetina knihy se nese ve znamení prusko-rakouské války. Modlitby za vlast jsou ukázkou velkého náboženského ponoru. A když už je zmínka o náboženství: pozoruhodné je líčení působení P. Kroihera, jeho působivá masáž - a také důsledky, které to mělo u slabších povah, třeba právě u Kořínka. Takový fanatismus je málokde v české literatuře.
A ještě jedna poznámka: Kníže Egon, rozněžnělý nad vnukem, zde naprosto cynicky odhaluje svůj charakter, v němž není místo pro uznání viny. Jak to s tou šlechtou tedy vlastně je?

25.05.2023

Pokání - to je absolutní vrchol, a to jak v podobě scénáře, tak jako film. Dílo má mnoho rovin, ale asi nejdůležitější je téma pravdy a lži. Po vypuknutí války na Ukrajině se opět mnoho motivů díla stalo aktuálními. A asi nejvíc promlouvá dnes motiv kostela, protože ruská pravoslavná církev se v osobě metropolity připojila k Putinovi a jeho agresivní politice. Z kostela je tedy opět jen dort, který s chutí užírá Apolon.
Plumbum - scénář o fízlovi, udavači a křivákovi, který udává lidi z podsvětí, aby pomáhal likvidovat zlo. Tohle je opravdu sázka na špatného koně.
Návštěvník muzea - skvělá atmosféra, ale v závěru bezradnost. Apokalypsa je bez východiska, ale tohle se Lopušanskému vymklo. A přesto jsem to četl se zatajeným dechem, protože obrazy ekologické zkázy jsou děsivě prorocké.

2 19.05.2023

Příběh je, jaký je - vlastně nic moc. Nápad a na něj navěšené peripetie, vlastně ani ne příliš zajímavé, kterých navíc moc není, protože není co vymýšlet. A přesto ta kniha stojí za pozornost. Wells měl nejspíš opravdu dobře vyvinutý smysl pro to, co ohrožuje civilizaci. A to, že z Neviditelného udělal monstrum, které se rozhodne šířit hrůzovládu a teror jen proto, že prostě může, je tváří v tvář všem diktaturám a genocidám 20. století vlastně jasnozřivé (román vyšel 1897). Diktátoři a tyrani nikdy nejsou vedeni jen nějakou osobní úchylkou, nebývají to sadisté, ale prostě podlehnou moci, podlehnou svůdnému pocitu, že mohou ovládat lidi a uplatňovat nad nimi svou moc - jako Griffin. Ačkoli je tedy dílo literárně nedokonalé, tohle vyústění mu dává právo na to, aby bylo vydáváno a čteno.

3 05.05.2023

Výborná komedie, dobře napsaná, s mnoha gagy, narážkami a citacemi klasiků. Postava Udavače je výborná, stejně jako figura vilné baby. Mistr se s námi rozloučil povedenou a poněkud rouhavou (ach, Herme...!) komedií.

1 01.05.2023

V tomto svazku jsou popsány sudy Špírkovy, Kuželovy a pikle knížete Egona a Leopoldky. Snad jen dopis patera Sterzingera T. J. by zde asi být nemusel - tyto nábožensko-historicko-politické teorie jsou už po těch letech vyprázdněné. Jinak je děj opět barvitý, postavy pozoruhodné a různé procesy, jež proběhly na vesnici v 19. století, jsou popsány velmi pečlivě. Působivá je kapitola o požáru Kbelnice a smrti Šindeláře. Zde konečně člověk začíná chápat, jak je důležité, že musíme číst ty stovky stran, aby nám něco došlo.

01.05.2023

V některých básních je obrovská síla, která má zdroj v bolesti a utrpení básníka. Kovtunův překlad je působivý, rázný, volba slov je příhodná, pracuje s melodií jazyka, byť to prostě není ruština (Mandelštam podle svědectví Naděždy Mandelštamové psal básně tak, že nejprve slyšel právě melodii řeči a až pak do ní vkládal slova). Nejsilnější jsou básně z Voroněžských sešitů a ze závěrečné etapy tvorby.

1 27.04.2023

Tento díl je hodně didaktický, což mi u Holečka nevadí. Zde jsou však prezentovány modely "správné" výchovy dětí, jež je založena na násilí. Prostě dítě se musí mučit, aby z něho něco bylo. A to je hodně odpudivé. No a ten antisemitismus tomuto dílu taky nepřidá. Ančička je pozoruhodná postava, Špírek taky, vlastně i Šindelářovi a Kužel. Jen ty matky, ty jsou hnusné, zvláště Klokočníková a její "milovaná" matka. Dnes by byly jejich děti pokládány právem za týrané. Holečku, jak to, že jsi to nerozpoznal?

22.04.2023

Velký zážitek a zářez na celý život. Wiesenthal odhaluje, že zločinci - dozorci z koncentráků - po válce své zločiny prostě vytěsnili a žili jako řádní občané - viz Kobyla. A to je silné zjištění.

1 22.04.2023

Holeček nezklamal. V tomto svazku je skvělé pojednání o pobělohorské šlechtě - kníže Egon vystupuje jako pragmatik, kněžna Ada jako romantička. A dokonalý je příběh židovského chlapce Lepoldka, který slouží jako příklad "kapitalizace" venkova. Je to trochu didaktické, ale nesmírně působivé. A "pán z Maloviček" je případ sám o sobě - jeho ješitnost a nevzdělanost jako důvod sestupu a krachu. Doporučuji.

1 18.04.2023

Angažované v dobrém slova smyslu, naléhavé, promyšlené - každé slovo zde má váhu. Je to knížka k meditaci, ale nejlepší využití má při společném pročítání při křížové cestě na Velký pátek.

07.04.2023

Jen málo knih dokáže způsobit, že se čtenář nahlas směje. Této se to daří. Humor některých textů je geniální... chrchly, chrchly, chrchly.

5 03.04.2023

Po čtyřiceti letech jsem přečetl znovu. Stále uhrančivé a rafinované.

O této knize lze napsat jen to, že je třeba ji číst a nechat se formovat tím, co z obrovského množství pramenů a literatury Lindqvist sestavil.
Předně je zde mnoho informací, jež se nějak nevešly do standardních učebnic dějepisu - především o masakrech obyvatel kolonií, bombardování severní Afriky, Sýrie, Iráku ve 20. letech 20. století. Pak je zde hodně věcí uvedeno do vzájemných souvislostí, např. význam fanatického zastánce bombardování, který na konci války srovnal se zemí Tokio, v přístupu USA k válce v Koreji a k jadernému vyzbrojování v 50. letech. Co mě zaujalo nejvíc, byly ukázky z literárních děl anglosaské provenience, která odhalují rasismus, pohrdání Asiaty, vytvářejí dystopie, v nichž - zvláště v americké poválečné produkci - prostě je ideálem fašistický režim bílých Američanů.
A na závěr jen povzdech: Škoda, že kniha je dostupná pouze ve slovenském nebo anglickém překladu (A History of Bombing). Stálo by za to ji mít česky.

29.03.2023

Je to jako soubor sloupků o umění ze společenského magazínu. Inu, proč ne. Člověk se leccos dozví a snad trochu porozumí tomu, čemu dosud nerozuměl. A v cizím prostředí je vždy třeba míti průvodce.

1 25.03.2023

Text nepřináší moc nového, je zde málo impulsů, vlastně je zde jen shrnutí děje. Asi to není snadné vykládat takové texty, ale od současného výkladu Bible čekám víc.

1 21.03.2023

Tohle je vskutku perla českého písemnictví, plná slovního humoru a nádherných formulací. Kolik je zde ironie, kolik poezie, kolik smyslu pro krásu slova. Jsou zde snad všechny jazykové jevy, je zde okouzlení z toho, co to udělá postavit vedle sebe nízké a vznešené, hloupé a vysoké, prosté a učené. Kolik krásných vazeb, přechodníků, kolik objevených slov! A pak je zde příběh, postavy, prostinký děj a lehký úsměv nad moderním uměním. Pokud bych chtěl vypsat příklady, opsal bych půlku knihy. Tak jen jedna ukázka, neb mi to nedá:
"Jsem pravověrný člověk, děl kterýsi soused, a vím, že do tohoto náměstí nepovolí ani při dobytčích trzích (a bývá tu bez počtu těžkého dobytka), avšak všimněte si, nestalo se teď propastí, nad níž po slunečním paprsku, po útku baladické přadleny sem a tam kráčí líbezný zjev ženský?"

12 21.03.2023

A l e n k a v k r a j i d i v ů - chvíli to trvá, než se člověk dostane do modu surreálného světa, do něhož se padá králičí děrou. Ohromný jazykový humor, bizarní nápady, ohromný vnitřní komentář Alenčin, postavy karikující lidskou hloupost - a to vše v 60. letech 19. století ve viktoriánské Anglii. Nevím, nevím, zda bych to strávil jako dítě. Naštěstí jsem si to nechal na věk po šedesátce.
A z a z r c a d l e m - nejhezčí je Tlachapoud. A pak - vlastně nevím. Velká imaginace, cosi se vynořuje z podvědomí. Jenže - co to je? Švankmajer se inspiroval první knihou - a asi věděl proč.

3 16.03.2023

Práce s Petrem Benešem byla velmi inspirující. Jeho vnímání toho, co je evangelium a co je milost, je určující pro výklad biblických pasáží. K tomu přistupuje přehled v literatuře a hodnotové zakotvení, jež jsou spolu s autorovým charakterem předpokladem pro opravdu silné sdělení knihy.

3 13.03.2023

Klasická hra ve stylu comédie de caractère. Věru, autor se ani za tuto komedii nemusel stydět. Přeci však je Corneille především mistr vážných her. Zde navíc ta spleť lží neústí do katarze či nápravy, ale do šťastného konce, v němž prolhaný Dorant není potrestán. Maně člověka napadá, jak by si s námětem poradil Molière.
Krásný jazyk (alexandrín), pokus přeložit jej do moderní češtiny se, myslím, podařil.

2 11.03.2023

První polovina inspirativní a teologicky hutná. Druhá část jen opakuje křesťanská klišé. Vlastně zklamání.

1 11.03.2023