Sandik komentáře u knih

Budu se opakovat... Tohle je už několikerá Čechurova kniha, která je nesmírně přínosná svým obsahem, ale současně redakčně velmi odfláknutá a nedotažená. Protože se to takhle děje v různých nakladatelstvích, je zjevné že chyba není pouze na straně těch redaktorů ale i u autora, jenž zjevně systematicky odevzdává rukopisy svých knih bez toho, že by si je po sobě přečetl. Odpovědný redaktor zase asi nemá odvahu do textu slovutného profesora příliš zasahovat. I v téhle knize najdeme vedle zcela klíčových zjištění také poměrně značné množství překlepů, nesrozumitelných či zjevně neukončených vět, v podstatě duplicitních odstavců atp.
To ale není vše. Určité nedůslednosti bohužel nalezneme i ve vlastní historické práci. Z Čechurou reprodukovaných historických zpráv například plyne, že Vilém z Rožmberka mohl v Rakousku vlastnit jakési vinice. To by nebylo nic překvapivého, už vzhledem k původu Anny z Rogendorfu, matky obou posledních Rožmberků. Čechura přesto při komentáři tohoto místa uvažuje pouze o nákupech vína... Totéž platí třeba o mnoha pro autora neznámých lokalitách. Samozřejmě je pochopitelné, že nezná městečko Myšlany (Dolní Dvořiště), dvůr Malotín (Moletín nedaleko Větřní) atp, skutečně je ale tak těžké si tyto informace dohledat?
Podobná otázka se pak vkrádá i v souvislosti se sedlčanskem a budováním tvrze v Křepenicích. Čechura se poněkud podivuje nad tím, že zjevně veškerý stavební materiál byl Krčínovi Vilémem proplácen, případně byl získáván na rožmberských panstvích. Stejně tak se podivuje nad tím, že ještě roku 1582 se sedlčanští měšťané obrací s prosbou na Viléma z Rožmberka. Neznamená ovšem obojí jen prosté vyjádření faktu, že "doživotní prodej" sedlčanska byl fakticky pouze jakousi "lepší zástavou"?
Co napsat na závěr? Je obrovská škoda, že Čechurovi redaktoři nejsou důslednější a nenutí autora k odpovědnějšímu nakládání s vlastním textem. Vydaná kniha je díky domu jakýmsi nedodělkem. Ne, že by si nešlo mnohé "dodělat doma". To podstatné čtenář dostane a pokud se v historii trochu orientuje, nebude mu to činit výraznější problém. Už proto že to je kniha jíž si například na Třeboňsku koupí i mnozí nadšení laici je to ale fakt škoda. Tím spíše, že Čechura je svým objevitelstvím doposud nevyužitých pramenů bez debaty jedním z našich nejpřínosnějších historiků raného novověku... Celkový dojem: 70%

4 22.06.2020

Upřímně řečeno, tohle je kniha, k níž si asi budou současní čtenáři hledat cestičku velmi obtížně. Za prvé je nutné poměrně dobře znát divadelní hry Williama Shakespeara. Za druhé je nutně vědět kdo byl Jan Werich a dokázat si ho představit v té roli, protože on si jí samozřejmě psal pro sebe. A je věčná škoda, že až na ty dva krátké kousky na přiložené gramofonové desce, asi neexistuje záznam. Dokonce mám pocit, že to ani nehrál v divadle, protože doufal v natočení filmu, k němuž ale nikdy nedošlo. Muselo by to být znamenité představení. Síla knihy ovšem stojí a padá s Janem Werichem. Nikdo jiný by asi Falstaffa hrát nemohl. A i takhle kniha bez něj působí jen jako hříčka. Téměř jako jakési podivné "parazitování" na "velkém Alžbětinci". Ono tomu tak ale není. Jen v té knize dnes, po padesáti letech, tak nějak chybí "pořádný kus hlavní postavy", Jan Werich osobně, její duše i smysl... Celkový dojem: 80%

4 06.05.2020

Bez přehánění lze napsat, že tohle je jedna z nejzásadnějších současných českých historických prací. Čechura velmi průkazně destruuje už více než století postupně budované představy řady renomovaných historiků své doby, v době komunistické moci navíc brutálně zneužité a překroucené tak, aby odpovídaly komunistickému výkladu dějin.
Čechura je samozřejmě ve formulování svých závěrů opatrný, poukazuje na nutnost diferenciace a je pravda, že na mnoha panstvích se věci mohly dít jinak než v Třeboni či na Hluboké. Ostatně už fakt, že na schwarzenberských panstvích žádné selské rebelie roku 1680 neproběhly o čemsi vypovídá. Kromě konkrétních podmínek ovšem ukazuje také cosi obecného a to je dobová mentalita. A právě tahle okolnost podle mého dobře ukazuje, že představa o maximalizaci zisku, o útisku a zbídačování poddaných, o jejich totálním ovládání, by tehdy byla z vícero důvodů nejen neuskutečnitelná ale i jednoduše anachronická. Typická nikoli pro raný novověk, ale až pro druhou polovinu 19. či 20. století. Ostatně například fakt, že filmy které s těmito dobovými historickými stereotypy pracují, odráží (částečně asi i podvědomě) především dobové prožitky jejich tvůrců z ovzduší nacistické i komunistické totality či z politických procesů padesátých let, už dnes zdůrazňují i mnozí historikové filmoví. Za všechny zmiňme například "Kladivo na čarodějnice" či "Ďáblovu past".
Pokud můžu knize něco vytknout, tak je to především formální stránka věci. Čechurův způsob práce, kdy popisuje například peripetie hledání konkrétních archivních materiálů, je samozřejmě specifický. To ale asi patří spíše do sféry "profesorských manýr" a lze to snadno odpustit. Horší jsou bezpochyby četné překlepy (byť někdy zábavné), stylistické chyby, věty nesrozumitelně formulované atp. U knihy zdá se do značné míry absentovala redakční práce. Jinak si podobné okolnosti neumím vysvětlit. U takhle závažné studie je to rozhodně dost škoda... Celkový dojem: 85%

4 12.04.2020

U téhle knihy platí dvojnásob všechno to, co už jsem napsal u "sesterské" knihy "Pan Werich z Kampy". Je to takové nenáročné kolážovité "cosi". Podobný "zábavný" formát je snad použitelný pro rozhlasový pořad, zvláště na nenáročné rodinné "dvojce", jako kniha ovšem naprosto selhává. Obsahuje texty přetištěné z různých jiných zdrojů, náhodně sebrané dopisy, množství zcela osobních a nekorigovaných vzpomínek a pocitů mnoha různých lidí a jako příslovečnou třešničku na dortě Voskovcův rodokmen, sahající až do 18. století. Příliš by mě nepřekvapilo, kdyby autor připojil i rodokmen Voskovcova oblíbeného psa. Autor zde v podstatě naprosto chybí a editor tak trochu taky. Výsledkem Je jakýsi "netříděný sběr" všeho možného i nemožného. I tak je to samozřejmě cenné čtení, ale ta polovičatost fakt mrzí...

4 03.12.2019

Upřímně řečeno, není to špatná kniha, ale ta kolážovitost mi vadí. Tohle je formát vhodný pro rozhlasový pořad, na knihu to ale asi úplně nestačí. A je opravdu škoda, že Jan Werich pokud vím dodnes nemá slušnou fundovaně sepsanou biografii, přestože nejrůznějších memoárových knih obsahující různé veselé historiky, často dosti náhodně sebrané a mnohdy různým způsobem recyklované, vyšla celá řada. Škoda...

4 03.12.2019

Mé výtky k edičnímu zpracování druhého dílu trvají i u dílu třetího a jistě není nutné je zde opět vypočítávat. K dopisům samotným jen drobná poznámka. Jiří Voskovec je v nich často velmi vyhraněný, nesmírně zaujatý, jeho odsudky jsou příkré, často je zbytečně vulgární a mnohdy je i vysloveně nespravedlivý. To samozřejmě není výtka, neboť nejde o klasickou literaturu ale o dokument. Vidět je to i ve chvíli, kdy porovnáme Voskovcovy vzpomínky na Ellis Island a v knize taktéž otištěný překlad protokolu. Proč Voskovcova tvrzení vzbudila podezření je přitom z protokolu jasné. Odpovídá úsečně, někdy opravdu s rozpory, jeho vysvětlení působí místy poněkud násilně. Přitom Američané se tehdy skutečně báli přílivu komunistických špiónů a samozřejmě to nebylo úplně neopodstatněné, byť "hon na čarodějnice", ve který nakonec obava z komunistů pod taktovkou pana McCarhyho vyústila, byl vskutku nespravedlivý a mnoha konkrétním lidem nesmírně ublížil. Ale zpět k Voskovcovi. Zajímavá je s postupujícím věkem jeho sebereflexe. Patrné to bylo už u druhého dílu, ale u třetího je to ještě nápadnější. Stejně tak je vidět bytostná potřeba jakéhosi náboženství. Voskovec ji sice odmítá. Přesto je patrné, jak moc mu chybí. Nesmírně pozoruhodné jsou rovněž zmínky o Miloši Formanovi a dalších emigrantech s nimiž se stýkal. Zajímavé je také to jak příkře Werich hodnotí své působení v Panu Tau, přitom pro mě konkrétně to byla v dětství jedna z prvních Werichových viděných rolí a dodnes jej jako milionáře Violu mám rád a druhou řadu Taua považuju za nejlepší. Až pak jsem viděl Krále co jednou byl jeden a i tahle jeho role mě naprosto dostala... Život málokdy servíruje věci tak, jak bychom si to přáli a často jsme přitom dokonce k smíchu. Dokonce i pánové Voskovec s Werichem ano ;o)

4 21.11.2019

Dopisy samotné jsou skvělá četba, duchaplná, vtipná, místy dojemná. Vytknout editorovi ale musím poznámky pod čarou. na jedné straně nesmyslně překládá každé jednoduché slovíčko, přestože znalost angličtiny je dnes tak elementární že překládat má smysl spíše až celé věty či složitější termíny, a na straně druhé nechá bez povšimnutí řadu míst, k nimž by se vysvětlení velice hodilo, například konkrétní jména či lokality, odkazy na konkrétní knihy, divadelní hry, konkrétní události v životě Voskovce i Wericha atp. Já vím, že by byla spousta práce to dohledávat, ale fakt by se to hodilo a je hloupé dělat podobné knihy polovičatě... Celkový dojem: 80%

4 18.10.2019

V podstatě klasická britská detektivka s komplikovanými vztahy a propracovanou psychologií, místy s drobnými logickými lapsy ale obecně vcelku dobře fungující, rozhodně čtivá a zároveň reálně velmi nepravděpodobná. Kdo ví co má od podobné knihy čekat, rozhodně nebude zklamán... Celkový dojem: 85%

4 01.02.2019

Velice mě to mrzí, ale musím žel napsat, že za mě osobně je tohle sice krásná ale dokonale zbytečná kniha. Obsahuje úchvatné, převážně soudobé fotografie brutalistních staveb, ovšem pouze naprosté minimum textu. Zaměření na obrazovou složku by snad bylo pochopitelné v případě, že by součástí byly například reprodukce dobové plánové dokumentace či historické fotografie. Nic takového se nekoná. Historickou hodnotu zatím mají pouze fotografie budov už demolovaných či bezprostředně ohrožených, ani to ovšem rozhodnutí "nezatěžovat" knihu téměř žádným textem neospravedlní. Podle mého je to dokonale promarněná příležitost, což bolí o to víc, že knih zpracovávajících architektonickou tvorbu tohoto období je jako šafránu... Celkový dojem: 40%

4 06.01.2019

Rozhodně pozoruhodné čtení, které ani po téměř sto letech neztratilo nic ze svého půvabu. Spíše naopak. Kniha by si jistě zasloužila nové vydání, samozřejmě s fotografiemi popisovaných míst a ideálně i s fundovaným komentářem. Místy mě ovšem překvapovaly autorovy nikoli ne nestranné poznámky ohledně nacionalismu, mezinárodní politiky atp. Ostatně ani uštěpačné poznámky o křesťanských misionářích mi nepřijdou příliš objektivní. To jsou ovšem jen drobnosti... Celkový dojem: 85%

4 20.11.2018

V mnoha ohledech naprosto výjimečná kniha. Tím asi "nejhmatatelnějším" je živá a bezprostřední výpověď o skutečných pocitech vojáků. Samozřejmě i ta je zkreslena mnoha okolnostmi, které autoři neopomenou zmínit, ovšem i tak jde nepochybně o daleko pravdivější a také bezprostřednější výpověď než jsou kupříkladu po letech sepisované vzpomínky, výslechové protokoly či osobní dopisy. Nad některými částmi knihy jsem přitom upřímně trpěl. Především kapitola o hromadném vyvažování je vážně hodně drsná. Velmi závažný je ovšem především závěr, velmi důrazně relativizující a posouvající mnohé zaběhané stereotypy... Celkový dojem: 90%

4 08.06.2018

Kniha hned na obálce poněkud nabubřele hlásá, že "tento příběh změní vaši představu o Miloši Zemanovi"... Za sebe můžu říct, že fakt nezměnil. Naopak musím konstatovat, že jsem se z knihy vlastně nedozvěděl mnoho nového a že pro člověka, který politickou situaci v této zemi sleduje dlouhodobě, příliš objevná nebude. Spíše se při čtení pouze utvrdí v tom, co už věděl.
Kniha je útlá a čte se velmi dobře. Téma by si ale obecně zasloužilo hlubší ponor, místy je autor až příliš opatrný a na mnoha místech by bylo užitečné vycházet i z jiných pramenů než jsou novinové články a podobné veřejně přístupné zdroje. Samozřejmě ale chápu, že takhle důkladný výzkum bude až práce pro historiky, kteří se budou Milošem Zemanem zabývat třeba za dvacet nebo padesát let, nikoli pro politologa pohlížejícího na osobu současného prezidenta teď a tady...
Velký smysl by samozřejmě mělo, kdyby si knihu přečetli lidé kteří politiku příliš nesledují, ti ovšem pravděpodobně po této publikaci stejně nesáhnou a pokud něco, přečtou si spíše nějaký ten oslavný spis z pera Zemanových příznivců...
Celkový dojem: 75%
PS: Musím pokorně přiznat, že jednu v knize dobře dokladovanou věc jsem si fakt neuvědomil. Totiž to, že když Zeman v roce 2001 odešel z politiky (což bylo jak si vzpomínám jedno z mála Zemanových opravdu sympaticky působících rozhodnutí), učinil tak jen proto, aby se z vysočinského vejminku mohl roku 2003 triumfálně navrátit jako nový prezident. To se mu ovšem fakt brutálně nepodařilo a myslím, že ho to dodnes velmi žere...

4 16.04.2018

Lehkost s níž Marek své detektivky píše je pouze zdánlivá, neboť je za nimi výborná znalost prvorepublikových reálií a také fakt, že příběhy vycházejí ze skutečných případů. Zajímavá je ovšem ještě jedna okolnost. Marek rozhodně nemá potřebu výrazněji torpédovat tehdejší společenské zřízení, to nejnápadněji vynikne ve srovnání s filmovými adaptacemi, v nichž je ideologická linka daleko vyhrocenější (Otec Goriot ze Záběhlic, z předchozího dílu). Naopak se místy dočteme o jakési základní touze po pravdě a spravedlnosti. Zda-li v tom je prozření prvorepublikového komunisty který si uvědomuje, že reálný socialismus přinesl jen málo z toho co nabízel a navíc mnohé zničil, nebo prostě jen sentiment stárnoucího muže, neumím říct. Čte se to ale výborně.

4 21.12.2017

Neuvěřitelně brilantní spojení historie a literatury do podoby nesmírně čtivého a trefného eseje. Grušova schopnost sledovat notoricky známé historické události novými a neotřelými pohledy je nesmírně inspirativní a Grušovy postřehy jsou většinou až bolestně přesné. Je znát, že autor celé téma mnohokrát a z mnoha úhlů promýšlel a ač může "Beneš jako Rakušan" připomínat například Kurasovy "Čechy na vlásku", právě tohle ty dvě knihy zcela zásadně odlišuje. Kuras působí dojmem, že píše v podstatě "z voleje", ostatně i jeho pohled na svět je zoufale černobílý a v podstatě nesmírně pitomý. Naopak Gruša je nejen přesný, pracuje s mnoha podloženými historickými fakty, ostatně stačí nahlédnou do poznámkového aparátu či seznamu literatury, ale jeho pohled na dějiny je také velmi pluralitní. Ví o množství šedí a rozhodně netvrdí, že dějiny či svět jsou záležitosti černobílé... Mám jen obavu, že mezi čtenáři daleko víc rezonuje Kuras než Gruša... Čímpak to asi bude? PS: Celkový dojem: 100%

4 29.04.2017

Trochu nešťastné spojení dvou značně rozdílných knih. Ta první je skvělá, ta druhá trochu slabší. Dohromady ale působí podivně.

4 23.04.2015

Neuvěřitelně silná výpověď o vlastním otci. Neuhýbá před nepříjemnými otázkami, nelakuje na růžovo. Za mě rozhodných 100%

4 15.04.2015

Nesmírně zručně, sugestivně a s velkou znalostí věci napsaný román, který má asi jedinou chybu. Totiž to, že jej někteří lidé berou za bernou minci. Ne milí přátelé, opravdu to takhle nebylo, i když je to výborně vymyšleno ;o) Celkový dojem: 90%

4 07.04.2015

Kniha obsahující sedm skvělých povídek. Bohumil Hrabal v té nejlepší formě.

4 04.04.2015

Vedle "Anglického Krále" pro mě osobně nejen nejlepší Hrabalova kniha, ale snad vůbec to nejlepší, co kdy v češtině bylo napsáno.
PS: Pro ty co hodnotí tři hvězdičky a méně. Neumíte číst, to je to celé...

4 04.04.2015

Kniha jazykově vybraná, kultivovaná a krásná, ovšem s poselstvím s nímž nemohu souhlasit. Pokud jde o srovnání s filmem, ten je vskutku rozmarný, kniha je spíše dost bolavá. Celkový dojem: 85%

4 04.04.2015