Sandik komentáře u knih

I po 170 letech skvělé čtení. Výhodou i nevýhodou může být to, že tyhle pohádky (nebo přesněji báchorky) jsou o něco temnější ale taky delší než je dnes u pohádek pro předškolní děti běžné. Moje téměř šestiletá dcera je odmítla číst (tedy nechat si je číst). Možná až jí bude osm, bude to ten správný věk ;o)

23.06.2022

Knihu jsem už okomentoval u jednotlivých částí trilogie a tady tedy pouze stručně. Psychologie postav je nevěrohodná, popisované historické reálie místy dosti nesedí, popisy přírody i lidí jsou podivně prázdné a povrchní, celý text je plný "hloubavých" úvah, které jsou ale ve skutečnosti a ve výsledku poměrně jalové a celé se to šíleně táhne... Jen fakt, že běžně knihy dočítám, mi zabránil to odložit. Samozřejmě, ne že by mi to nic nedalo, ale to málo zase není tolik. Pokud hledáte naturalisticky drsnou knihu "ze severu", přečtěte si Bojerovi "Lidé u moře". Tohle je dvakrát tak dlouhé a přitom daleko hůře napsané... Ale co, kdysi jsem "Gulbanssena" zachránil z kontejneru na papír, tak teď poputuje do knihobudky... Celkový dojem: 65%

1 02.06.2022

Poslední díl trilogie trpí stejnými neduhy, jako první dva. Psychologie postav je nevěrohodná, úvahy o Bohu, zásluhách či smyslu života dosti jalové a celé se to neuvěřitelně táhne... Nutno říct, že autor v popisované situaci asi vycházel z nějakých reálných charakterů a že se podobná neschopnost komunikace občas lidem přihodí a složitě s tím pak bojují, taky ovšem popisované stavy dosahují takřka patologické polohy. To všechno proto, že se autor snažil celou věc maximálně zdramatizovat. Díky tomu z ní ale udělal monstrum... Celkový dojem: 65%

2 02.06.2022

Mé výtky k první části trilogie trvají nadále. Děj se šíleně vleče a celé to psychologizování je dosti jalové. Autor se zjevně při psaní knihy velmi snažil se do svých postav vžít, oproti první části jsou postavy vykresleny propracovaněji, ale řekl bych že podobně člověk ve skutečnosti většinou neuvažuje. Popisované úvahy jsou šíleně literární. Reálně musí člověk především řešit "teď a tady", zvlášť jestliže žije na venkově... První díl druhé části trilogie je vcelku neskutečná selanka. Všechno v ní vychází, všechno se daří, lidé jsou krásní a ztepilí, starý Dag je větší a větší dobrák... Zajímavější to je ve druhém dílu, kde se pro změnu děje jedna tragédie za druhou. Tohle tragické psaní ale autorovi zjevně šlo o něco líp, lidé jednají pravděpodobněji a i zápletky jsou uvěřitelnější... Realita běžného života na venkově v té době byla ale ještě drsnější. Ze dvanácti dětí se běžně dospělosti dožily dvě nebo tři, ženy často umíraly při porodu nebo v šestinedělí, muži se často i díky nesmírně těžké dřině dožili pouhých čtyřiceti, padesáti let, hospodáři se často zadlužili i v případě že hospodařili moudře. Stačilo pár méně úrodných let, do toho požár stavení nebo úraz při práci... Celkový dojem: 65%

1 29.05.2022

V podstatě zklamání. Čekal jsem trochu něco jako jsou norsky drsní Bojerovi "Lidé u moře", zhruba z téže doby, ale dostal jsem namísto toho historii zcela vyfabulovanou, neživotnou a v závěru i notně sladkobolnou... Zpočátku mě těšilo alespoň to že příběh odsýpá, když už vůbec nesedí psychologie postav ani historické reálie, postupem času skončilo i to. Těch 200 stran tudíž bylo takřka k neučtení... Když to shrnu, je to příběh "krásných, statečných ale plachých lidí", kteří žijí kdesi daleko na severu, v souladu s přírodou, byť zároveň v jistém nesouladu s Božím milosrdenstvím, mimo to jsou děsně prachatí ale není to na nich moc znát, a protože navíc úspěšně vybojují jakýsi vnitřní "zápas s pomstychtivostí", nakonec všude plodí dobro a šíří lásku. Chvilkami to připomene až Cimrmanova "malého hraběte Nikoliče, který se narodil nuzným rodičům" a místy zase příběhy ze společenských románů, jež z takovým gustem vyvrací Saturninova "kancelář na uvádění románových klišé na pravou míru". Jistým obohacením jsou samozřejmě ty, v ději ovšem notně stereotypně se opakující "hluboké lesy", reálie země v níž 95% obyvatel dodnes tvoří luteráni a faráři jsou tedy ženatí, a nakonec pak taky taková ta podivná souhra pohanství s křesťanstvím, jež si překvapivě v knize velmi notují, ačkoli by člověk spíše čekal jakýsi opak. No nic. Různých takových podivností je v té knize víc a asi nemá smysl nad nimi výrazněji hloubat... Celkový dojem: 60%

2 23.05.2022

Text je překvapivě dost odlišný od televizního večerníčku, což dětem i trochu vadilo. Celkový dojem: 75%

19.05.2022

Publikace vskutku dosti příležitostná. Stavovské povstání i samotná bělohorská bitva byly v daleko větším detailu zpracovány už mnohokrát předtím, informace k dějinám poutního areálu zase až fatálně postrádají uměnovědný rozměr a jsou z větší části pouze dosti suchou excerpcí více či méně zajímavých historických dat, navíc místy zavádějícím způsobem interpretovaných... Celkový dojem: 65%

1 19.05.2022

Určitě nejslabší kniha, jakou jsem kdy od od Ivanova četl a to nejen svým obsahem, ale i čistě literárně. Některé v knize zpracované záhady jsou spíše pseudozáhadami, jiné záhadami vskutku jsou, ale Ivanov u nich reálně nic převratného nedokáže, místy si člověk klade otázku proč autor ve svém pátrání postupuje tak neuvěřitelně neobratně až hloupě, nebo jak může považovat za jisté něco, co evidentně jisté není... Zmínku na okraj si pak zaslouží místy dosti otravný a zcela zbytečný "plural majesticus"... S "přibývajícím časem", tj. u příběhů mladších a nejmladších, navíc spisovatelovo líčení notně křiví komunistická ideologie a mimo to často i vypjatý nacionalismus. Patrné to je přirozeně zvláště u posledních dvou částí. Samozřejmě ne jen tam. Zvláště pikantní je v té souvislosti povzdech u "Babičky", že se "němčí" dokonce i ve Vídni... Hovadnost nacionalistického vidění světa ovšem vynikne nejlépe v "Trutově" textu "Listy z Prahy XXI". Za to samozřejmě Ivanov nemůže, jde o dokument své doby, Ivanov s ním ovšem zjevně velmi souzní. I komunisté byli jako správní populisté především nacionalističtí, ačkoliv navenek rádi pěstovali "internacionalismus"... Vladimír Vašek alias Petr Bezruč nedostudoval školu především proto, že svá studia trávil více po hospodách než v univerzitních posluchárnách. Samozřejmě je snadnější to svést na "odrodilé němčící pražany", než na vlastní neschopnost... Komentovat "Annu proletářku" se zcela překroucenými historickými událostmi už snad ani nemá smysl. Stačí se podívat, co z někdejších průmyslových podniků zbylo, když přišly o své "vykořisťovatele". Za socialismu zoufale nekonkurenceschopné molochy chrlící nekvalitní a drahé výrobky, po roce 1989 z téhož důvodu logicky téměř kompletně zkrachovalé. Kdysi jsme byli považování za průmyslovou velmoc, což je bezpochyby zásluha nejen všech těch šikovných bodrých dělníků, ale především oněch "zlých a proradných kapitalistů", kteří své dělníky týrali tím, že jim nabízeli práci... Celkový dojem: 60%

1 16.05.2022

Marná sláva, Lada není Čapek, i když by jím zřejmě rád byl... Samozřejmě jako dětské čtivo to vůbec není špatné a v dětství jsme to hltali snad všichni, nebo nám to alespoň bylo čteno, tak jako já teď Mikeše čtu před spaním svým dětem. Čistě literárně je to ale mnohde poněkud upocené a ten optimistický závěr svým úletem do nereálna připomene až jakousi růžovou knihovnu... Celkový dojem: 75%

Kniha zjevně vznikala současně s knihou "Krizový management barokní ekonomiky", přestože vyšla o rok později. A samozřejmě je i podobně, tedy nesmírně moc, badatelsky přínosná... Přirozeně je vhodné říci, že čtenáři Čechurových starších prací asi nebudou úplně překvapeni, protože obdobný závěr poskytují už jeho starší práce, v tomto případě je ale materiál zpracovaný komplexně a přehledně. Z toho žel plyne i neustálé opakování velmi podobných příběhů, což může být čtenářsky poněkud únavné. Stejně tak je škoda, že autor pro posílení svých závěrů přecejen nepřipojil nějakou to přehlednou a shrnující tabulku, v níž by své závěry demonstroval na "tvrdých datech". Působily by totiž pádněji než sáhodlouhé čtení v případné debatě se "zavilými kritiky". Kvitují také to, že kniha je pečlivěji než je u Čechury žel běžné zredigována, takže nenarážíme na nedokončené věty, nesrozumitelné formulace či omylem se opakující pasáže... Otázkou do pranice teď bude to, jak moc se poměry na Schwarzenberských panstvích lišily od panství ostatních... Kdysi tenhle problém přesně formuloval Martin Ebel, když v nějaké polemice se mnou prohlásil: "Schwarzenberkové jsou stát ve státě, to se nedá chápat jako běžný případ". On sice tehdy mluvil o stavebnictví, ale platí to jistě i leckde jinde. Ideální by proto bylo, a míra dochovanosti archiválií by to snad mohla umožnit, zaměřit se podobně jako v "Neklidném století", například na robotou těžce postiženém Trauttmansdofském panství Litomyšl... Pokud by se ukázalo, že ani tamní poměry nebyly výrazně odlišné, parně by už ani nebylo moc o čem diskutovat... Celkový dojem: 80%

1 12.05.2022

Kniha ničím nepřekvapí ani nenadchne. Samozřejmě, čte se to dobře, sem tam potěší zajímavý nápad (třeba s kouskem utrženého jídelního lístku) ale celkově je to kniha dokonale zaměnitelná s jinými poválečnými povídkovými bigglesovkami. I tady je děj povídek líčen střízlivým a většinou i poměrně uvěřitelným způsobem, ovšem takřka bez napětí a s pointami málo překvapivými... Zajímavé jsou leda tak dobové okolnosti stojící za inspirací k sepsání povídek, například fakt že víc než polovina v knize řešených případů se týká pašování neprocleného zboží. Dalším frekventovaným dobově velmi příznačným tématem jsou povstání v koloniích, za nimiž vždy stojí nějaký gauner (jinými slovy, koloniální správa je skvělá věc, jen nám ji kazí nekalé živly). Zajímavé jsou ostatně i okolnosti, stojící za povídkou "Noční let". Letadlo "Planet" reálně neexistovalo, existovalo ovšem v té době supermoderní britské dopravní proudové letadlo "de Havilland Comet", které tehdy kromě velkých očekávání trápila i série nebezpečných, z části dokonce smrtelných nehod... Celkový dojem: 65%

2 19.04.2022

Práce pojednávající téma, v době vydání knihy více než aktuální. Problematika výstavby a fungování pražského staroměstského mariánského sloupu je pojednána skutečně ze všech stran. Až na výjimky, jakými jsou například některá zjištění, publikovaná ve velmi cenné stati A. Catalana, ale nepřináší závěry výrazně nové. Četba knihy proto bude inspirativní spíše pro studenty či mírně poučené laiky, než pro odbornou veřejnost. Přesto jde bezpochyby o kvalitní shrnutí daného tématu a proto mi nezbývá, než knihu rozhodně doporučit. Zvláště proto, že je z až neuvěřitelné řady knih, jež v poslední době k tématu "vyrojily" a jsou často především katolicky apologeticke, vůbec ne objektivní či nezávislé, je tahle rozhodně nejkvalitnější a taky nejobjektivněji napsaná... Celkový dojem: 80%

1 17.04.2022

„Náš dědek Josef“ je kniha napsaná velmi dobře, má spád, je jazykově kultivovaná a současně obsahuje skvěle podané nářeční dialogy. Děj sestává z řady víceméně izolovaných příhod, jejichž prostřednictvím se čtenář seznamuje nejen s "dědkem Josefem" ale obecně s životem na moravském maloměstě v první polovině 20. století. Obojím „Dědek Josef“ velmi silně připomíná knihy Zdenka Galušky. Děj je zasazen zhruba do roku 1948, ovšem s řadou retrospektiv do válečného nebo ještě staršího období.
Nutné je zmínit, že podstatě všechno se v knize točí kolem alkoholu. Autor své postavičky až na výjimky líčí jako více či méně těžké alkoholiky, často s podivně "přiohnutou" morálkou, sobecké a poživačné. Pokud už je zmíněn nějaký abstinent, jedná se zpravidla o nějakou "svíčkovou babu", neustále chodící do kostela, zlostnou, hádavou, klevetnou atp.
Do jaké míry je příběh autobiografický, není z textu jasné. Autor zcela mění například názvy. Sám Jaroslav Matějka pocházel z Ivančic, Strunkov je malá vesnice v Pošumaví, Rokytka je potok protékající Moravskými Budějovicemi, hrabě Wražda žil na zámku v Polici a mimochodem, ačkoliv mu byl zámek roku 1945 skutečně konfiskován a opravdu zemřel roku 1948, a to v devadesáti letech, stalo se tak v Polici a ne v Rakousku jak tvrdí autor, nemluvě o tom, že místní jej považovali za dobrosrdečného starého pána a měli jej převážně rádi. To všechno naznačuje, že ačkoliv příběh působí autobiograficky, úplně autobiografický zřejmě nebude. Přesto je zároveň pravděpodobné, že není ani úplně vyfabulovaný, spíše ale půjde o určitou montáž založenou na životních příbězích většího počtu rázovitých ivančických postaviček.
Zajímavé je, že jinak kovaný komunista Matějka sice neopomene do knihy vložit řadu míst, jež komunistickému vidění světa odpovídají, přesto z ní ve výsledku čiší spíše smutek nad světem který minul. "Dědek Josef" umírá spolu s ním.
Autorovo komunistické vidění světa se projevuje nikoli zásadními "ideovými postoji", ale spíše řadou drobných útoků na věřící, hospodské, advokáty, duchovní, císaře pána či šlechtu. Dokonce ani ve chvílích které k tomu skutečně svádí, především v událostech týkajících se vzniku družstva, se ovšem děj nezmění v „agitku“, neboť i představitelé komunistické moci jsou líčeni kriticky, jako lidé sice ryzí a nadšení, ale současně i příliš zbrklí, nezkušení, váhaví, opatrní atp. Pravdivý tenhle "psychologizující" postoj ale taky není. Zde i mnohde jinde autor celou situaci idealizuje. Komunistické uchopení moci bezpochyby zločinné bylo a družstva samozřejmě vznikala za pomoci velmi nevybíravého nátlaku. To všechno autor pomíjí a tváří se, že se lidé pro socialismus rozhodli sice s obavami, ovšem svobodně. Přitom nic nebylo realitě vzdálenější než právě tohle... Celkový dojem: 75%

5 30.03.2022

Dojmy z téhle knihy jsou dvojí. Na jedné straně skutečně přináší řadu cenných informací, současně ale místy jakoby zvláštně "klouže po povrchu". Luboš Ptáček Kurosawovy filmy spíš jen nevzrušeně interpretuje a hodnotí, téměř se ale nezmíní například o jejich umělecké kvalitě. Jako by se ho esteticky vůbec nedotýkaly, a přitom estetické prožívání je na nich zpravidla vůbec to nejsilnější... Zvláštní výtku si také zaslouží omezený prostor, jež v knize dostaly nejstarší Kurosawovy filmy. Místy se zdá, že autor knihy některé z nich snad ani neviděl... Například ve filmu Báječná neděle se existenciální a sociální témata a dokonce myšlenky na sebevraždu ozývají velmi silně, Ptáček to ovšem téměř nezmíní. Naopak tvrdí, že protagonisté filmu svou chudobu "přijímají s pokorou"... Celkový dojem: 70%

1 25.03.2022

Knížečka s textem o rozsahu kratšího odborného článku, ovšem informačně poměrně bohatá... 75%

25.03.2022

Na svou dobu poměrně podrobná a přesná monografická práce.

23.03.2022

Velmi dobře napsaná kniha o vcelku absurdním příběhu. Karel Köcher sice skutečně jako agent StB pronikl do CIA a zjevně dosti nerad z ní vynášel nějaké ty informace, celé to ale přesto působí spíše jako neuvěřitelně amatérský pokus, který dotyčným nějakým podivným omylem "vyšel"... Celkový dojem: 80%

2 23.03.2022

Vančurův jazyk je i zde košatý a důmyslný. Ve filmovém podání příběh působí bezstarostně a rozmarně. Jeho děj je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také vůči partajním hrátkám, v nichž jde především o to jak druhého využít k vlastnímu prospěchu nebo naopak jej ze stejného důvodu elegantně dostat ze hry. Naproti tomu kniha je, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho tragické bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Pod rozmarnou slupkou krásného jazyka a vytříbených obrazů najdeme i zde smrduté bahno a přehořkou žluč. Tak jako u Vančury téměř vždy... Celkový dojem: 80%

6 07.03.2022

Vančurův košatý jazyk je samozřejmě krásný a starobyle znějící, to ovšem děti úplně neocení. Situaci tak zachraňují jedině obrázky a znalost televizního večerníčku... Celkový dojem: 70%

5 07.03.2022

Rozhodně zajímavé a cenné vzpomínky! Problém je trochu v tom, že kniha úplně "neví čí je". Mají to být osobní vzpomínky? Nebo misijní traktát? Nebo kázání? Nebo publikace dokumentů z pozůstalosti? V knize je přítomno všechno a dosti nečekaně se to prolíná... To ještě komplikuje zvláštní způsob vyprávění, patrný především zpočátku ale citelný v celé knize. Celé líčení je podivně úsečné, jako by tu či onde chyběla věta nebo dvě, jinde klidně odstavec. Text díky tomu získává jistou dramatičnost a navíc připomíná jakýsi literární experiment, pochopení děje to ale nepomáhá... Místy díky tomu člověk zaváhá, kdo vlastně co říká a zda popisované je přímá řeč kohosi, nebo se to popisované v tu chvíli děje atp. Poznat to samozřejmě lze podle uvozovek, použití kurzivy by ale bylo více než žádoucí. Dlouhé promluvy tatínka či babičky, často komentující a z biblického hlediska vykládající aktuální události, zase vyvolávají otázku, zda skutečně jde o reprodukci jejich tehdejších názorů a postojů, nebo zda jde spíše o současné komentáře, které svým postavám vložil do úst autor sám. To bohužel autenticitu celé výpovědi podrývá vůbec nejvýrazněji. Jako vědecky využitelný historický pramen to knihu vlastně zcela diskvalifikuje. A je to škoda. Věřím tomu, že mnohá ta svědectví jsou pravdivá. Autor se ostatně nezastavil ani před situacemi, které pro něj moc lichotivé nejsou. Cítím ta tím snahu věci poctivě popsat. Přesto otázka, kde končí vzpomínky a začíná interpretace, visí nad celým textem jako nezodpovězený otazník... Celkový dojem. 75%

1 07.03.2022