růžovámakrela komentáře u knih

Povídky jsou navzdory anotaci tematicky dost nesourodé (dvě dokonce ve fantasy žánru?!). Některé úplně slabé, jiné naopak brilantní - silou tématu a zpracováním by vystačily na další kvalitní, výjimečný film jako byla Zkrocená hora.

1 30.01.2020

Nenápadně nápadná novela, autor ze zdánlivě laciný zápletky vytáhl podařený drama o lásce, konformitě, toleranci a hrdosti. Dost podstatná část knihy se courá v popisech charakteru obou hlavních figur, až zbytečně zdlouhavě vypráví všechny detaily seznámení a předmanželskýho chození. Konec naopak graduje strašně rychle, až zamrazí s jakou fatálností a jak hloupě byla vyřešena obyčejná banální chyba o svatební noci. Ale tak to asi mělo bejt.

6 29.01.2020

Pro mě zajímavá změna, oddych od těžkejch témat, který si obvykle servíruju s masochistickým gustem. Vždycky se nejvíc děsim, že si po pár stránkách budu chtít vybodnout oči pro trapnej humor, stupidní dialogy a předvídatelnej děj, ale tohle mělo úroveň, děj se dal předvídat jenom z padesáti procent, takže to považuju za dobře odvedenou autorčinu práci.

27.12.2019

Jen co se nějakej děj rozjel, tak hned zase skončil, protože začla nová povídka, která byla úplně stejná jak ta předchozí, někdy i se stejnýma postavama... Nejen že se tam nic neděje, to nemělo ani šťávu, skandální to místy bylo, ale nějak to celý vůbec nedrželo pohromadě, nudilo mě to, věty se strašně opakovaly... prostě to ňák nefungovalo.

23.12.2019

Nadčasovej příběh jedný rodiny, příběh nevěry, odpovědnosti a odpuštění. Četla jsem druhý (a dosud bohužel poslední) vydání z roku 1941, který dnešního člověka zároveň obohatí o dobový výrazy a zastaralý slovní obraty. Velkej palec nahoru dávám Scheinpflugový za to, že byla tak odvážná a už tehdy psala poměrně otevřeně o gay vztazích. Komu něco říká jméno Miloš Havel, autorka (jeho kamarádka) ho sem dosadila v postavě financiera.

2 23.11.2019

Strhující novela, svou dějovostí, zasazením do jednoho místa a krátkýho času připomíná divadelní drama. Vynikající, morálně dusivý a znepokojující. Autorka dokázala vystihnout strach a pochyby hlavního protagonisty bezchybně i na tak malý ploše, což málokdo umí, většinou se to každýmu rozplizne na čtyři sta stran, z toho dvě stě je totální nuda, páč je to furt dokola. Tohle je zkrátka jedna z knih, na který nepůjde zapomenout, který rezonujou v hlavě ještě dlouho.

8 22.10.2019

213 stran vyprávění jednoho komika jednoho večera v Izraeli na stand-upu. Místo fórků dusnej a těžkej životní příběh. Nemělo by to chybu, ovšem závěrečná pointa, konec příběhu na kterej od určitý chvíle čtenář čeká jako na vysvobození, páč toho duševního marastu je tam prostě přehršel... tak ta nepřijde. A já mám pak vztek, páč vždycky když se setkám s knihou bez konečnýho objasnění, tak mám prostě pocit, jako by mě autor podvedl. A to není příjemný, že jo.

1 05.09.2019

Kniha složená ze tří knih se dost blbě hodnotí jedním hodnocením. Aspoň pro mě, páč Les oběšených lišek byl skvělej, kdežto medvěd i zajíc byli docela na pytel. Jak jsem to četla, lámala jsem si hlavu, jak bych nazvala onen prapodivnej styl, kterým Paasilinna píše. Je to taková dekadentní pohádka pro přerostlý děti. Na jednu stranu jsou tam roztomilý zvířátka, milý hlavní hrdinové a všechny dramatický zápletky dopadnou dobře. Na druhou stranu všechny tři knihy spojuje existenciální vyhoření hrdinů, který musej putovat po světě aby našli sami sebe, únik ze "zlý" civilizace, chlastání vodky a nemanželskej sex, sem tam i vraždy, zloději nebo kurvy. V pohádce o zvířátkách se taky jen tak odbočkou dozvíme detaily mučení zajatců Sovětama na Solověckým ostrově. Jako exkurzi za nevšední literaturou dalekýho severu doporučuju. Já nikdy nezapomenu na postavu starý Laponky Nasky z Lišek, skrz kterou autor všem vyřídil, že nemaj starý lidi násilím přesazovat do důchoďáku jenom proto, že jim je devadesát a budou tam mít elektrický nahřívaný dečky.

2 22.08.2019

Z toho poselství mrazí aneb to že lidi nedokážou prostě jenom v poklidu přijmout a nechat žít jinou kulturu natož se od ní inspirovat pro život civilizace vlastní... v realitě Indiáni, Eskymáci, v knížce Utodi, princip je stejnej. Je pro nás děsnej problém, že se v něčem vymykaj našemu systému, i v případě, že je to věc vlastně naprosto neškodná (autorův geniální příklad na "kultuře výkalů").
I když nejsem čtenář sci-fi, hádám, že tahle knížka je perfektní práce vysoce přesahující standard běžný produkce žánru. Jednu hvězdičku jsem stáhla za odfláknutý charaktery a motivy postav, který mě trochu rušily v tom báječným intelektuálním rozjímání.

4 31.07.2019

Nepřijde mi úplně fér stěžovat si na nedostatek erudovanosti jako tu v komentářích zaznívá. Pokud chce někdo super odbornou četbu, ať si pořídí Weisse nebo Zvěřinu, tohle není míněno jako učebnice, ostatně titul i obálka tomu víc než napovídá. Jedná se spíš o reportáže, rozhovory se skutečnými devianty, nicméně každý případ je přesto komentován sexuologem i právníkem. Dle mého názoru velmi poučná kniha i pro odborníky - žádná odborná sexuologická publikace (a že jich je jako šafránu) vám neukáže tolik kazuistik, jako dokázal nasbírat tenhle odvážnej novinář.

5 02.07.2019

Ne že by byla vyloženě trága to schroustat, ale mně to nesedlo, páč prostě nesouznim s lidma, co se v pětadvaceti cejtěj furt moc mladý na závazky, nevěděj co od života chtěj a tak utečou do Ameriky pinglovat do baru a divoce kalit, aby se následně po telefonu mohli rozejít s tim nebožákem, co na ně čeká doma. Eh, sorry, to byl spoiler, ale jenom malej. Kažodopádně napsaný je to parádně, Malinda umí.

19.06.2019

Pro ženskou tam bylo trochu moc fotbalu a basketu, ale jinak bomba. Dost silně jsem si vzpomněla na svoje adolescentní pocity, kdy mě z nudy a prázdnoty bytí dokázal spolehlivě vytáhnout jenom nějakej čin z dnešního pohledu kapku společensko-patologickej, ou jé.

2 27.05.2019

Nijak mě to nezasáhlo. Možná jsem na těžký filozofický romány prostě jenom moc mladá. Půl knihy bych povyházela, desítkám stran chyběl nejen děj, ale bohužel i jakejkoli filozoficko-morálně-politickej obsah, zahrnovaly jen popis všedního života a aktuálních pocitů... který ale byly pořád stejný. Přes to všechno, zvláštní atmosféra z románu ve mně zůstala, asi satisfakce za to, jaký nadlidský úsilí jsem často musela tvořit, abych ji neodložila. Tohle desetiměsíční sebemučení mi teď bude vlastně chybět...

2 08.05.2019

Moc mě to nebavilo, v paměti mi zůstanou jenom Bar Lupen, Camping Classe a I dnešní den bude součástí příběhu, která byla fakt trefná, ostrá a syrová. Zbytek jsem nepochopila, asi. A na rozdíl od jinejch čtenářů mě tenhle fakt trochu rušil ve čtení. Chtěla jsem sentimentálně přidat hvězdičku aspoň za umístění do Rimini, ze kterýho jsem měla tenkrát trochu podobnou náladu jako autor... Ale jsem vostrá holka, tak nechám ty dvě.

14.04.2019

Není to tak úplně román, nemá to hlavní dějovou linku. Děj se odehrává spíš tak nenápadně, skrz vnitřní monology jednotlivejch postav, ze kterejch je sestavená celá kniha. Ale ty monology sakra stojej za to. Vtipný i mrazivě drsný. Upřímný, nepřikrášlený sledování lidí, který se jinak tvářej pro sousedy a jinak doma u stolu. Holt lidi jsou závistivý, škodolibý a koukaj na prachy, jen na vesnici je to víc vidět, když každej každýmu čumí pomalu i na záchod, práce není a platy za moc nestojej. A čtenář je na chvíli jeden z nich, jeden z těch co jim civí ve dne v noci do oken, ale i ten, kterýmu se s pláčem svěřujou v kuchyni nad turkem ve skleničce.

8 22.03.2019

Silnej zážitek, z mnoha scén naskakuje mrazení, takový jaksi "morální" mrazení. Styl psaní co do preciznosti formulací a celkový vybroušenosti připomíná otce Thomase Manna, ovšem u syna je mnohem stravitelnější, čtivější, popisný pasáže nezpůsobujou zívání, spíš vědoucí úšklebek. Považuju za věčnou škodu, že není Mefisto běžně řazenej do povinný četby k maturitě. Každej náctilej, kterej není úplně netečnej, by se aspoň na moment musel zajíknout představou, jestli by náhodou se svejma ambicema na toho super dravýho a úspěšnýho právníka nemohl při bouřlivější politický situaci dopadnout stejně.

3 28.02.2019

Podle ohlasů jsem čekala větší pecku. Nezpochybňuju krásnej sloh autora. Oceňuju myšlenku nutnosti zapomínání, která nás šetří touhy po pomstě. I tak mi ale přišlo, že s ní mohl autor líp pracovat, aby vyzněla náležitěji. Celý román plynul tak snově pomalu, dialogy byly strašně superkorektní a chování lidí tak gentlemanský i vůči nepřátelům, že se tomu těžko věřilo. Pořád jsem čekala na nějaký dramatický vyústění, a to se v zásadě moc nekonalo.

3 09.02.2019

Dechberoucí, nemám slov... bolavá krása života, kterej jsme si jednou vybrali, a teď neseme jeho následky. Na rozdíl od jinejch Čechovovejch her je tu navíc smíření a znovunalezení klidu, ač má k ideálnímu životu daleko.

"Když člověk nemůže žít normálně, tak žije pro přelud. Je to pořád lepší než nic."

2 04.02.2019

Senzační! Po dlouhý době kniha, kterou jsem přečetla za dva dny, skvěle jsem se bavila i poučila. Sarkasmus, ten můžu, číst o drogách a chlastu mi nevadí a tady se to vlastně do gonz o současným stavu života na Ukrajině dobře hodilo. Ačkoli si tam autor jezdil léčit srdce frustrovaný ze Západu a chodil konstatovat, že na Ukrajině je to ještě horší než v Polsku, nevadilo mi to, páč to nebyla zlá škodolibost. On spíš vzdychal a přál si, aby se z toho svrabu korupce, panelákovejch měst a ožralejch milicionářů dostala. Plus krutě pravdivý úvahy na téma slovanství...

"Vy, Poláci, jste si vymysleli stereotypy o postsovětskejch národech. Že Rusové jsou šovinistický burani, Bělorusové litevský velkoknížectví a Ukrajinci kozáci. Ve skutečnosti mezi nima ale žádný rozdíly nejsou. Chytili jste se do pasti vlastních stereotypů, protože jste zvyklí na různorodost. A že každej je ňákej. Ale tady ne. Postsovětskej svět je v zásadě jako arabskej svět. Všichni sou stejný."

30.01.2019

Kdo čeká padesát odstínů, bude zklamanej. Kdo čeká studii patologickejch vztahů v rodině a lidskýho neštěstí, bude nadšenej. Styl psaní je vážně jedinečnej, v lyrických pasážích jakoby náhodou probleskne dost zásadní posun děje, což svědčí o literárním mistrovství autorky, ale zároveň dost stěžuje čtení.

4 26.01.2019