Rilian komentáře u knih

Zajímavá reportáž o zapomenuté kapitole evropských dějin. Nejvíce mě zaujala aktuálnost celého díla - tehdejší převaděčské a pašerácké metody se v podstatě nijak nelišily od těch dnešních. Člověk po přečtení knihy více porozumí lidem z oblastí jako je Afghánistán nebo Eritrea a jejich bolestnému střetu s realitou. Vykreslování Německa těmito lidmi jako ráje na zemi je téměř do puntíku stejné s barvitým popisem USA od chudých haličských obyvatel. Kniha krátce řečeno upozorňuje na spouštěcí mechanismy masové migrace obyvatelstva. Jedná se o kombinaci chudoby v domovské zemi, absence jakékoliv naděje na změnu k lepšímu, arogance a ignorace místních úřadů, nefunkčnosti státního aparátu, ekonomické neperspektivnosti celého regionu, důvěřivosti, nedostatku vzdělání obyvatelstva a především naděje na lepší život.

3 26.02.2019

Knihu jsem si koupil na Světu knih v roce 2017, ale nemohl jsem se do knihy začíst. Podařilo se mi to až po třetím pokusu. Souhlasím s evci, že překonat prvních sto stránek je opravdu těžké. Z tohoto důvodu nedávám plné skóre. Čtenář si rozhodně musí nejprve zvyknout na autorův styl a jazyk (o to více musím ocenit překlad pana Svobody).
Samotné vyprávění v sobě spojuje osudy dvou historických osobností - Angela Solimana a Ference Kazinczyho. Ve prospěch autora hovoří jednoznačně fakt, že se čtenář se zájmem začte i do Kazinczyho osudů, protože oba dva muži slouží jako průvodci přelomu 18. století, tedy onoho věku rozumu. V některých pasážích autor zcela brilantně vystihl onu bezmeznou víru v lidský rozum u dobových osvícenců. Hovořím zde například o epizodě, kdy Kazinczy pojmenuje svoji první dceru Ífigeneia a místo potřeb pro malé děti, okamžitě koupí hudební nástroje a filozofické texty, protože jeho dcera bude vyrůstat v rodině, kde vládne rozum. To samé pozorujeme i u Solimana, který navzdory nedostatku peněz kupuje staré obrazy a knihy v kožených vazbách (= základem domu je přeci knihovna :-).
Stejné projevy domy vidíme v bláznivých utopistických plánech Kazinczyho přátel nebo jeho vlastní definici člověkvěčenství - Člověkvěk, než se stane sám sebou, musí se oprostit od všeho, do čeho se narodil, a vydá se na vandr, na kterém pozná cizí věci.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale je zapotřebí určité dávky trpělivosti (alespoň na začátku) a vnímat spíše prostředí než samotný děj.

1 16.02.2019

Moje hodnocení je 0,5/5, což mi bohužel zdejší systém hodnocení nedovoluje udělit. Přiznám se, že sérii čtu spíše z akademického zájmu. U tohoto dílu jsem byl zvláště zvědavý, nakolik bude kniha kvalitnější, když její vydání zařizovalo profesionální nakladatelství. A právě proto jsem udělil půl hvězdičky, protože oproti předchozím dílům plných stylistických a gramatických chyb, je zde konečně vidět práce korektora. Věty nepůsobí křečovitě a čtenář se nemusí nad každým obratem pozastavovat (namátkově z přechozích dílů: „vysmátý pockerface“, „klopa košile“, „zádumčivě zarostlý", „řádově redundantní“). Rovněž se mi oproti předchozím dílům líbila i obálka. Chápu, že u knih bychom tyto záležitosti měli považovat za samozřejmost, ale pokud se podíváte do předchozích dílů, pochopíte, o čem mluvím. Snad nová reedice starších dílů přinese příznivý posun. Co se týče příběhu a vůbec stylu psaní, tak zde bohužel přetrvávají stále stejné problémy – chatrný děj, nesympatické postavy, podivné historické konotace. Celý problém spočívá především v autorově neochotě upřít svým hrdinům jenom špetku luxusu (vybavení, zásoby, telefony, technologie). S tím je spojen i další nešvar příběhu. Hrdinové musejí za každou cenu kontrolovat situaci (přílet Jáji, boj se zombiemi). Příběh z těchto dvou důvodů poněkud stagnuje, a ačkoliv ¾ knihy pokrývá bitva s nemrtvými, čtenáře to spíše nudí. Musím ovšem uznat, že se autor pokusil o nějaký vývoj charakteru (Eliška), ale ze dvou výše zmíněných důvodů nemá tento počin naději vyniknout. Navíc vzhledem k absenci jakéhokoliv vývoje jednotlivých charakterů v předchozích dílech se kurz nastavený ve čtvrtém díle jeví poněkud křečovitě. Samotný příběh je natahovaný a nudný (navzdory tomu, co popisuje). Ačkoliv počet okopírovaných scén z filmů a seriálů klesl (byť tam stále jsou – Matrix, WWZ, ED), celý příběh v podstatě následuje typický scénář zombie filmů. Zde si myslím, že autor promeškal příležitost, když se jedna z postav oprávněně zeptá, proč by se oživlé mrtvoly měly chovat jako ve filmu… bohužel tento nápad zůstal nevyužitý. Hlavní postava zůstala bohužel stejná bez jakékoliv změny. Jeho ztráta paměti nedává vůbec v kontextu celého příběhu smysl, stejně tak jako snaha jeho přátel mu ji obnovit (nemají pro to jediný důvod). Další nelogičnosti už jenom ve zkratce – proč tajná organizace zřizuje laboratoře na nejvíce nápadných místech v ČR? Proč super tajná organizace používá DVD? Jak se dá v jedné minutě hacknout a přistát na dálku s letadlem? Proč organizace, která má chránit Čechy se za celé čtyři díly nepokusila zachránit jediného civilistu a soustřeďuje se na záchranu krámů (viz Růžencová slavnost). Zkrátka fasáda se změnila, ale příběh a styl psaní nikoliv.

Těžko hodnotit. Souhlasím s martina 2704. Ke zkoušce posloužila, ale kniha se nedá číst jako jednolitý text.

15.01.2019

Rovněž čtu synovi, hlavě o draku Piškotovi :-D

1 13.01.2019

Celkově k této sérii a sérii Titan. Líbí se mi, že do S-T vnesla několik očekávaných motivů - např. úskalí mezidruhového soužití, kontrast mezi hlavními charaktery (tzn. posádka není jenom jednolitá skupina hrdinských kovbojů) a zejména zvraty, které trochu změní uspořádání celého universa (úpadek Romulanského impéria, zničení Pluta, nový vývoj Společenstva atd.). Samozřejmě kvituji propojování seriálu a starších knih (což je případ i knihy Před zneuctěním).
Ke knize Petera David mohu říci, že se četla mnohem lépe než kniha Odpor a především Q otázky. Děj zdárně graduje a autor dokázal velice zdařile popsat velitelské dilema a atmosféru na rozdělené Enterprise.
Na druhou stranu musím konstatovat, že kniha sice představuje poněkud zběsilou jízdu (na S-T možná až příliš), ale její načasování není rozhodně nejlepší. Další evoluční fázi Společenstva, jak je popsána v knize si dovedu sice představit, ale s větším časovým odstupem. Rozhodně ne, několik týdnů po událostech knihy Odpor. Ačkoliv jsou Borgové skvělí záporáci, možná by stálo za pokus, je nechat chvíli spát. Bohužel další kniha této série pojednává opět o střetu s Borgy. Při čtení mě napadlo, jestli se autor ve svých představách nechytil do vlastní pasti, když udělal Borgy možná až příliš silnými. Na druhou stranu největší výhoda Společenstva byla vždy i jeho největší nevýhodou a tudíž bylo jenom otázkou času, než se přizpůsobí.
Samotná vzpoura na Enterprise působí sice trochu šroubovitě, ale kniha se alespoň neubírala podle scénáře ze S-T: Vzpoura. O to více se mi ovšem nelíbilo rozuzlení této dějové linky (ponechání důstojníků ve svých funkcích nebo Picardův bianko šek).
Jsem zvědavý na další díly, ale do budoucna bych už z toho vynechal Borgy a Q. Sice mám tuto rasu rád, ale když ve dvou knihách vystoupí na začátku děje, kde všechno mohli vyřešit, jenom kdyby mluvili srozumitelněji, začne to poněkud nudit.
Hodnocení bych dal tak 2,5 - protože se kniha na můj vkus v některých ohledech (někdy hraničící s megalomanstvím) příliš rozjela za hranice S-T universa.

13.01.2019

Moje první setkání s autorem Ishigurou dopadlo velice dobře. Autor má bezpochyby vyprávěcí talent. Z příběhu vyzařuje klid a vyrovnanost stáří. Na druhou stranu se zde dostáváme ke zpovědi (možná ne, tak detailně popsané, jak slibovala anotace) starého malíře následující původně směr Ukiyo-e a tradici Utamara Kitagawy. Autor předkládá tradiční otázky ohledně spoluviny umělců na vzestupu totalitních režimů 20. století. Nicméně v případě hlavního hrdiny jde spíše o nalezení hrdosti a sebeúcty v rychle se měnícím se světě. Velice mě zaujal kontrast mezi "svobodomyslností" hlavního hrdiny (spor s mistrem, snaha o vykročení z prchavého/pomíjivého světa, nabádání studentů, aby nenásledovali slepě své učitele) a uchovávání japonského tradicionalismu v jeho životě (služba japonskému režimu, výchova vnuka, udání svého studenta atd.). Tento kontrast je vidět i na příkladu studenta Želvy a Sasakiho. Pro mě, jakožto učitele, je bezpochyby nejzajímavějším úryvkem tento:

"Vzhlížet k učitelům je sice správné, ale zároveň je důležité připomínat si jejich omylnost. Naučil jsem se nejít slepě s davem, ale pečlivě zvažovat, kam vlastně postrkuje."

Ačkoliv se hlavní hrdina snaží vystoupit z davu a nemalovat výjevy z onoho pomíjivého světa, nakonec se však oním malířem stane, protože svět se neustále mění, něco nového přichází a za chvíli se to krásné, nové a opěvované ocitne v zapomnění a propadlišti dějin...

3 05.01.2019

Musím přiznat, že kniha mě velice zaujala. Většina podstatných informací už napsali jiní, takže se omezím jenom na konstatování, že autor bravurně vystihl tíživou atmosféru arktické pustiny. Už dlouho ve mě kniha nevyvolala takový pocit beznaděje jako autorův popis marného boje o přežití. V textu se objevují i podrobné výčty zemřelých a přesné propočty zásob, což čtenáře o to více vtáhne do děje a všeobecné deprese. Kniha se sice může tím zdát velice dlouhá, ale existují případy, kdy je délka knihy nezbytná pro dokreslení atmosféry. A Terror je jedna z nich. Čtenář si lépe uvědomí onu každodenní dřinu, kdy po celodenním táhnutí těžkých člunů urazili nicotných pár kilometrů a dalších tisíc leželo stále před nimi. Co se týče motivu nestvůry na ledu, tak na něm neshledávám nic špatného. V naprosté pustině má člověk neustále pocit, že ho něco nebo někdo odněkud sleduje. A někdy to může být i pravda.
Rovněž kvituji, že se zde nevyskytuje levný patos a Dan Simmons odhalil i temná zákoutí lidské duše - viz opuštění nemocných a nezvěstného kapitána nebo kanibalismus mezi skupinou námořníků. Samotný autor se detailně seznámil s fakty a historickými prameny, z jejich útržkovitosti vystavěl brilantní vyprávění, jehož pointou budiž mimo jiné i to, že lidská vynalézavost a touha přežít nemusí vždy obstát nad všemocnou přírodou.

8 28.12.2018

Nevím, jestli tomu nahrál překlad, ale na knize není na první pohled patrné, že byla napsána v roce 1854. Samozřejmě příběh obsahuje mnoho prvků romantické literatury, ale pokud k němu přistupujete s nadhledem, bude se vám určitě líbit. Rozhodně v tom nehledejte historicky přesný román. Najdeme zde klasický romantický popis stárnoucího tyrana a boj mladého sultána proti zkostnatělým janičářům. Není mnoho dobrých románů z prostředí pozdní Osmanské říše, a proto jsem zvolil takto vysoké hodnocení. Přiznávám, že mě zde ovlivnil i můj zájem o Albánii a postavu Aliho Paši Janinského. Nicméně není od věci si při četbě dohledat některá fakta a trochu si poupravit autorův jednostranný popis událostí či osobností. Jinak mě kniha překvapila svoji čtivostí a rozvržením - kapitoly o Alim střídají zdánlivě nesouvisející výseky ze života lidí v Osmanské říši a následně pak příběh o potlačení janičářské vzpoury.

1 24.11.2018

V češtině ojedinělá publikace, která čerpá ze staršího evropského výzkumu. Jako učitel latiny jsem ocenil přiložený přepis jednotlivých znaků, který jsem pak báječně využil v hodinách.

17.11.2018

V českém prostředí rozhodně originální kniha. Samotný příběh je sice velice jednoduchý, ale vzhledem k zaměření knihy to vůbec nevadí. Na předním místě jsou zde fakta a popis pozdní křídy a jejího prostředí. Jsem zvědavý, jestli bude druhý díl, protože některé záležitosti zůstaly nevysvětlené (osud hlavních hrdinů, podivné postavy za portálem atd.). Kniha rozhodně změnila můj náhled na celkovou katastrofu k níž došlo na konci křídy. Detailní popis následků dopadu a následných změn klimatu zcela určitě zaujme a vzbudí otázku, jak je možné, že něco vůbec přežilo. K hlavní hrdince mám jenom jednu výtku - neustále mluví jako Wikipedie. Opět, chápu, že účelem knihy bylo popsat tehdejší faunu a floru, ale při čtení mě napadla otázka, jestli by současní paleontologové ze sebe sypali jednotlivé druhy rostlin a živočichů, které znají jenom z nálezů kostí a zkamenělin. Trochu mě zarazilo, že se jednotlivé popisy příliš nezabývaly šupinami nebo srstí dinosaurů. Každopádně chápu, že pro názornost to bylo nezbytné a knihu mohu všem vřele doporučit. Skvěle napsaný román vystavěný na základě autorových rozsáhlých znalostí.

2 11.11.2018

Pokud toto má být nový kánon, tak to teda budiž SW země lehká. Pominu na začátek příšerný formát a velké písmo, a přejdu rovnou k samotnému vydání. Především byla hloupost vydávat nové kanonické knihy, když ještě nebyla hotová nová trilogie (pro kterou ani neexistoval žádný plán). Tudíž se zde dozvídáme o postavách, které úspěšně zabila úděsná epizoda VIII. Proč bych se měl zajímat o Snoka nebo Phasmu, kterou musejí uměle zachraňovat v knihách. Celkově byla kniha napsána pouze z jediného důvodu - napravit scénaristické nedostatky epizody VII. To už samo o sobě svědčí o mnohém. V příběhu o Finnovi se dozvídáme, proč uměl ovládat světelný meče - prostě ho trénovali se silotyčí... hmm pěkné. V příběhu o Rey zase přijdeme na kloub, proč umí v podstatě cokoliv včetně pilotování všech druhů mezihvězdných lodí - prostě našla simulátor a naučila se to... wau. Příběh o Poeovi je z celé knihy asi to nejlepší, přesto musí bohužel stavět na absurdní představě, že z trosek Impéria povstal ještě silnější První Řád a Nová Republika je tak stupidní, že si toho nevšimne. Už je asi zřejmé, že nejsem fanouškem nového kurzu ve SW. Myslím si, že je to celé zkratkovité a spíchnuto horkou jehlou za účelem většího zisku.

2 03.11.2018

Této sbírce třech příběhů o dceři kapitána Nema jsem dal 4 hvězdičky, protože se mi velice líbí nápad kombinovat dobrodružnou literaturu viktoriánské éry. Samozřejmě, že si čtenář musí hodně dohledávat, ale to právě nejvíce oceňuji. Při četbě si rozšíříte obzory a s každým dalším čtením objevíte něco nového.

29.10.2018

Celkově hodnotím trilogii kladně. Skvělý nápad a především vynikající záporák. Dovedl bych si celou trilogii představit jako epizodu VII.-IX. (což vhledem k těm otřesným filmům by bylo jenom přínosné). Nicméně příběhu chybí náboj a trochu lepší vykreslení celé války. Popravdě jsem očekával od Trawnova tažení trochu více. Nejvíce se mi líbil druhý díl, po kterém jsem očekával dynamické finále. Ale závěr na čtyřech stranách mě dost zklamal. Rovněž i samotný Trawn je ve třetím díle spíše sporadicky.

01.10.2018

Skvělá reportáž od mistra polské žurnalistiky. Kapuściński se snaží popsat pozvolný rozpad SSSR nikoliv z centra moci, nýbrž z periférie, zejména pak z asijských republik. Kniha obsahuje rovněž mnoho úryvků týkající se Ruska z pera ruských klasiků a spisovatelů. Zejména kvituji tuto definici ruských dějin od Jurije Borjeva:

“Vlak jede do zářné budoucnosti. Řídí ho Lenin. najednou stop, koleje končí. Lenin vyzval k práci navíc o sobotách, kolejnice byly položeny a vlak jel dál. to už ho řídil Stalin. A znovu trať skončila. Stalin přikázal postřílet polovinu průvodčích a cestujících a zbytek přinutil klást nové kolejnice. Vlak se rozjel. Stalina vystřídal Chruščov, a když koleje skončily, přikázal demontovat ty, po kterých vlak přijel, a pokládat je před lokomotivu. Po Chruščovovi přišel Břežněv. Zase nebylo po čem jet. Brežněv nařídil zatáhnout záclonky na oknech a kolébat vagony aby měli cestující pocit, že se jede dál”

Dokonalé!

Každopádně oproti Šachinčachovi zde není tak ucelený obraz celé situace a větší důraz na pochopení příčin rozpadu. Tento fakt je ovšem dán především rozlohou a mnohonárodnostním charakterem Sovětského Svazu. Mrazivým shledávám zejména popis velkého hladu na Ukrajině, kdy lidé zabíjeli své děti, aby měli co jíst, nebo únosy pionýrů kanibaly.
Knihu mohu každému doporučit k lepšímu pochopení nefunkčnosti a obrovského marazu v Sovětského Svazu a sovětské společnosti.

4 12.08.2018

Čtivá reportáž z Etiopie. Čtenáři se nabízí zajímavé srovnání s autorovou další knihou o posledním íránském šáhovi. Oba to byli despotové, kteří žili ve vlastním palácovém světě, oba milovali armádu a oba nepochopili, že pokrok a rozvoj souvisí hlavně s mírou svobody a přístupu obyvatelstva ke vzdělání než s počtem továren nebo plantáží. Oba dva však podle Kapuścińskeho představovali určitý produkt starobylé tradice, ze které se despota může jen těžko vymanit. Kontrast mezi životem v paláci a životem mimo něj je velice krásně popsán v rozhovorech s bývalými služebníky. Některé jejich bývalé úřady působí až komicky (utírač bot, které pomočí během audience císařský pes, ministr pera, vrchní polštářník atd.). Na druhou stranu to demonstruje strnulost monarchie a její neschopnost přenést se do moderní doby. V obou svých knihách autor většinou zpovídá stoupence jedné strany. V knize o Íránu nejsou příliš názory zastánce šáha a v této knize zase odpůrců císaře. Každopádně reportáž nemusí být vždy všepojímající, má pouze poukázat na určitý trend nebo fenomén. A to se autorovi bez debat podařilo.

3 29.07.2018

Kapuścińského reportáž je velice poutavá a čtivá. Souhlasím s Freiherrem, že pravda asi bude trochu někde uprostřed, ale na druhou stranu to Kapuściński nepopírá. Jeho prací bylo postihnout náladu ve společnosti, nikoliv napsat vyváženou historickou knihu. Takto kupříkladu prostřednictvím rozhovoru s místním vyzdvihl Mosaddeka jako národního hrdinu, ačkoliv i on byť demokraticky zvolený premiér referendem rozpustil parlament. Rovněž tak je trochu svérázný Kapuścińského popis přijetí šíitského islámu v Íránu (který se mi ovšem velice líbí) jakožto prostředek odboje proti Arabům, ale na druhou stranu si čtenář touto interpretací spojí vývoj pozdějších událostí. Nejvíce asi kvituji popis autora revoluce, diktatury a chování despoty. Rozhodně doporučuji!

3 26.07.2018

Rozhodně zajímavý nápad a čtivé zpracování. Rovněž jsem možná očekával trochu něco jiného, ale nakonec se z toho vyklubal hezky napsaný romantický příběh osudem stíhané ženy mezi dvěma světy. Závěr je velice dojemný a nabízí otázku, jestli marné úsilí v předurčeném procesu má vůbec nějaký smysl. Kniha není klasická indiánka. To je nutné si uvědomit před samotným čtením. Je to pohled ženy (možná trochu naivní a romantický) , které život mezi "civilizovanými" přinesl jenom trápení, kdežto život mezi divochy nečekané štěstí.

4 18.07.2018

Čtivé a přehledné. Jenom mírně nesouhlasím s jedním z autorových závěrů, že po bitvě u Visu se rakouské vedení nechalo uchlácholit a nadále nerozvíjelo plně své námořnictvo.

17.07.2018

Kniha je psaná velice stručným a přesto obtížně čitelným jazykem, což u učebnice nutně škodí. Autor velice stručně bez vysvětlení shrne kapitolu a následně nahodí příklad, u kterého vůbec nevysvětlí postup. Knihu začátečníkům vůbec nedoporučuji. Knihu docení možná lidé, kteří se už v problematice orientují a chtějí si ji jenom osvěžit.

10.07.2018