RH faktor komentáře u knih
Je to "jen" pár dopisů a to ještě ne zas až tak úplně osobních, dalo by se říct, ALE...je to neobyčejně silný zážitek. Na pozadí této vzájemné spíše pracovní korespondence se však ostře zrcadlí znamení doby - vzestup hitlerismu a pocity obou pánů z toho, co se dělo, děje a dít bude. Jsou zde zmínky o občasných nervových vyčerpáních obou, kdy je pro ně těžké něco tvořit či běžně fungovat, je zde čitelná neúnavná činorodost obou stran poezie, překladu, psaní knih a různých článků plus řady povinností v zaměstnání či angažování se v politice... Zaznamenána je také nemoc a smrt ženy Andrého Spira a smutný okamžik úmrtí O. Fischera. Bylo pro mě těžké se s oběma pány na konci knihy rozloučit. Jedna z mála knih, kde jsem poctivě četla také obsáhlý poznámkový aparát, který mnohé dokresluje či objasňuje.
Výborné dílo! Úpadek a pád jednoho života. A za vším stála jakási nuda či co...Neschopnost trvalého zaujetí pro něco či nekoho, neschopnost či /jen/ neochota žít teď a tady. Nehci jen moralizovat, je tady ještě faktor ten, že si vzala takovýho toho hodnýho moulu, který ji ničím nepřitahoval, jen byl prostě hodnej, oddanej a tak... a ti chlapi okolo měli prostě to, co on by ze sebe nevykřesal, kdyby se stokrát rozkrájel...sex appeal, charisma a všechno to, pro co jsou mnozí muži u žen, tak neodolatelně přitažliví... a tak tedy, myslím, že ji /řečeno s Fitzgeraldem/ mimo jiné zničila ,,víra v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí - zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže... A jednoho nádherného rána - Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti." Rozhodně stojí za přečtení.
Spolu se Šklíbkem a Obrázky z českých dějin a pověstí /neplést s Opráski sčeskí historje!/ knihy mého dětství...
Nikdy neříkej nikdy, aneb Marek Vácha asi nikdy v Praze nejel tramvají, jinak by nemohl napsat: ,,Revizoři v Praze nikdy nechodí po tramvajích a nikdy nechodí sami..." Z toho plyne - nikdy nevěř farářovi! ;-)
... nic převratného. Na to jak velkej hype okolo toho byl/je...
ufff, neskutečná nálož. Intenzivní zážitek. Všechno tam je - kus života i smrti a něco /všechno/ mezi tím...
Zatím nemám odvahu to hodnotit. Málem jsem si vylámala zuby na šedesátistránkovém úvodu, kde jsem se ztrácela v tom, co chtěl básník říct /nevím, zda je to trochu nejasně napsáno, anebo ztraceno v překladu.../ a čtu první kapitolu. Později se rozepíšu víc.
Pro mě osobně zajímavé a svým způsobem přínostné. Někdy se mi z toho počteníčka nedělá dobře. Do kina téměř vůbec nechodím a teď, po přečtení myslím, už nepůjdu nikdy :-D Svět se zbláznil...PS: tu tabulku na str. 92 dával do kupy asi někdo, kdo měl z matematiky za 4, protože když už já tam najdu chyby, tak je to už fakt zlý... :-D
O této knize není moc slyšet, není nikde moc vidět a je to škoda. Je to krásně napsaný životní příběh v kostce o neuvěřitelných zvratech v životě jednoho kluka a jeho rodiny. Ten příběh by vydal na román...Říkám to furt: kdyby si každý člověk psal svůj deník, nemusely by se psát žádné romány a bylo by pořád co číst, a že by to byly příběhy!
Všechno je tam nakousnutý a všechno se dost opakuje. Nemůžu říct, že by kniha byla vyloženě špatná, nebo naopak dobrá, jestli je k něčemu dobrá, tak rozhodně k zamyšlení - a o to asi v konečném důsledku jde.
...jak už tu kdosi psal přede mnou - knihu bych rozhodně nedoporučila lidem pod 30, protože naštěstí asi nebudou vědět o čem že to jako je. Viděla jsem film, který se mně zdál průměrný, tušila jsem však, že předloha mi něco sdělí, a tak jsem po ní sáhla. Rozhodně nelituji - silný zážitek - od začátku do konce. Přečteno před pár dny, dojmy z knihy přetrvávají...
Jestli bych kdy přiřadila nějakému dílu adjektivum náročná /literatura/, tak je to bezpochyb právě Proustovo Hledání. Je to kniha sáhodlouhá, jen tak plynoucí si /jako čas/, bez zjednodušení a zkratek se vší barvitostí, místy skoro až šedí /mnoha odstínů samozřejmě/, a vůbec je plná všeho toho, o čem se jen literatuře může zdát...Kniha vyvolává vzpomínky, asociace, chutě, vůně všeho druhu...Dílo pro fajnšmekry ;-)
Tato kniha by mohla být klidně o dobrou třičtvrtinu kratší. Autor se opakuje až do omrzení a většina nemocí uváděná na konci knihy by se také dala souhrnně spláchnout jednou větou a nemuselo by se to všechno neustále opakovat...já vím, opakování matka moudrosti, ale čeho je moc....Ne se vším v knize mohu souhlasit, ale jako takový úvod...i když jsem tak nějak přesvědčená, že na dané téma bych jistě našla kvalitnější knihu.
...taky názor. Nic moc objevného, trochu inkoherentně napsané. Pocity z knihy rozpačité. Pokud si chcete přečíst v podstatě totožné názory na dané téma a ušetřit čas a peníze, sáhněte po Blesku nebo čemkoliv podobném...Dávám hvězdičku za snahu /?/ a pohled na aktuální téma, který by byl býval přínosný...a to i přesto, že nejsem sluníčkář, nepracuju v europarlamentu a nepřespávám na Klinice.
Mám pocit, že takové knihy se snad už dnes nevydávají. Dávám všechny palce nahoru a v úctě klobouk dolů před tématem zpracovaným tak, že si autoři na faustiádu posvítili a rozebrali shora zdola zleva zprava...no prostě to vzali pěkně zgruntu...
Vynikající kniha o mýtech, symbolech a tak...Kdo má rád mýty, symboly, výklad a smysl toho všeho tak povinná literatura ;-)
...jsem z té knihy rozpačitá. Kdo se chce opravdu něco dozvědět a třeba i trochu víc, tak jednoznačně doporučuji Gravese, zde v knize pana Mertlíka jsou mnohdy značně chudé, očesané verze jinak košatých bájí...
Tak si říkám, jestli jsem četla stejnou knihu, jako většina zde...četla, ale nedočetla...Ten popis Stonera, který jakoby trpěl různými poruchami osobnosti a jeho podobně postižené rodiny a následně i ženy mě stěží dotlačil na stranu 70 a víc nedám ani ránu! Asi se to má tvářit jako velká literatura, ale je to, dle mého skromného názoru, hodně laciný příběh, plný divných pololeklých, apatických postaviček jak z hororu...Americký psycho na druhou...