Reacher komentáře u knih

Jsem moc rád, že DD píše tak, že neomrzí. Vraždaři řeší další dva případy, jsou devadesátky, tudíž větší volnost a to nejen ve společnosti, ale i kluci z vražd ještě nemají za zadkem tvrďáky z inspekce. Jsou mladí, neopotřebovaní a zatím ještě plni elánu. Kniha je svižně napsaná, bez chyb v logice vyšetřování a má celkem spád. To, že se nevyřeší oba případy najednou mi nevadí, však oni to kluci příště dodělají.

71 15.12.2022

Reacher se tentokrát příběhem probíjí jako splašený vlak. S nemilosrdností sobě vlastní likviduje nepřátele a stojí, ostatně jako vždy, na straně slabších, bezbranných. Sice stárne (a to mě děsí), ale stále má bystrý, analytický mozek a sílu, jako ten výše zmíněný vlak. Čím brutálnější a drsnější protivníci, tím hrubější odpověď. Ano, vážení přátelé, dojde i na řezání hlav...
Řekl bych, že po mírně slabších posledních knihách, se Reacher a Child vrátili opět v plné síle.
Jen bych Vás chtěl, Lee, poprosit, udělejte vše proto, abychom se mohli nadále těšit z Vašich příběhů a s radostí trávit čas s Vámi a Vaším nezdolným hrdinou. Stojí to za to!

71 23.09.2020

Petr Šabach zkrátka nenapsal špatnou knihu. I tento příběh dospívajících kluků z osmdesátých let minulého století je povedený a my, kteří jsme onu dobu prožili v podobném věku jako hlavní hrdinové, si můžeme zavzpomínat a porovnat naše zážitky s těmi literárními.
Za mě osobně spokojenost, tato mozaika různých událostí ze života dospívajících kluků a holek se zkrátka povedla. Petr Šabach netlačil na pilu a lehkou rukou stvořil pohodové letní čtení, které pod vrchní slupkou skrývá další vrstvy k zamyšlení.

71 03.07.2020

Můj třetí Goffa a opět spokojenost.
Autorova znalost prostředí, sympatický detektiv Miko Syrový, jednoduchý, nenápadný styl, to vše zaručuje příjemné čtení, při kterém se nenudíte.
A vyčíst lze v podstatě jediné, jak již někdo napsal přede mnou, Martinovy knihy jsou moc tenké. Vůbec by mi nevadilo pár desítek stránek navíc :)

71 10.05.2019

Konečně česká detektivka, kde autor ví o čem píše. Policisté tu nejsou vykreslení jako bájní tvorové, kteří nepijí, vždy vědí co mají dělat a nikdy nechybují.
Autor píše hodně realisticky a nenápadně, ale zároveň čtivě. Přesně tak je pojata i tato kniha. Případ, který zdánlivě vlastně ani není případem (alespoň na první pohled), se rozmotává pomalu, je prost všech laciných efektů, které mají tak rádi módní spisovatelé detektivek.
Za mě naprostá spokojenost.

71 10.05.2019

Souhlasím s některými komentáři, kde se píše, že to tentokrát vypadá, jako by knihu napsal někdo jiný. Vraždaři se, až na krátké odbočky, plně soustředí jen na vraždu Otilky. Nechodí k Jumbovi, nekonají se žádné vsuvky z Krauzova soukromí...
Parta ještě není kompletní a příběh o lovu na bestiálního vraha se jeví prostě a jednoduše. DD nám tentokrát nechává více nahlédnout pod ruce vyšetřovatelů, zaměřuje se na běžné detaily detektivní práce včetně pracovních byrokratických postupů.
Jak už jsem psal u jiných autorových knih, více mi vyhovuje, když DD zabrousí do devadesátých let, kdy kluci z oddělení vražd byli mladí, plni síly a energie, nikdo jim nedýchal za krk, když si dávali obligátní vodku, nebo pivko. Z tohoto důvodu a ještě kvůli tomu, že se zde nevyskytují žádní templáři, ani agenti tajných služeb, dávám vysoké hodnocení.

70 29.05.2021

DD je zpět a v plné formě. Co se týká dořešení starého případu vraždy prostitutky, spadlo to sice klukům tak říkajíc do klína, ale to se kriminalistům stává docela často, prý snad až u 70-80 % případů pomůže náhoda...
Další případ se střelbou se tváří tajemně, ale zkušený čtenář poměrně brzy odhalí možného pachatele, jenže ani on neujde překvapení a tak to má být. Je ideální, když si nemůžete být jistí, jak to celé dopadne. Když vám do skládanky pořád něco chybí. Krom toho chlapci z kanclu č.141 jsou pořád natěšení na chytání darebáků, pro ostré slovo nejdou daleko a na paty jim nešlape žádná banda z inspekce, takže co více si přát? Snad jen dalšího DD na pultech knihkupectví :)

69 01.06.2023

Vzhledem k tomu, že můj strýc na pražském oddělení vražd dělal a dokonce pár let souběžně i s panem Markovičem, bral jsem jako svoji povinnost, si tuto knihu nejenom přečíst, ale i koupit.
Dlouho jsem si sliboval, že se za Jiřím zastavím v Prášilech, kde měl chalupu, až jsem to nakonec nestihl... Začetl jsem se alespoň do případů, které kdysi strašily Prahu a které pan Jiří vyšetřoval. Čtení to není věru lehké a ani příjemné, ale díky panu Markovičovi a jeho svébytnému vypravěčskému talentu,si to může přečíst každý, kdo se o podobné věci zajímá. Markovič se Šulcem vezmou čtenáře na místa různých a hrůzných vražd, nechají ho nahlédnout do hlav šílených pachatelů a po celou dobu čtení nenechají oddechnout. Čtení je to strhující, autentické, prosté běžných manýr a chvástání. Pan Markovič přiznává, že bez vysilující práce operativců by nebyl úspěšný ani on.
Klobouk dolů...

Nemohu uvěřit tomu, že Michael Connelly nikdy nedělal u LAPD... Tak detailní znalost práce policistů, včetně různých nenápadných detailů se vidí málokdy.
V jeho dalším příběhu sledujeme Harryho Bosche už coby civilistu, který přes počáteční nevoli, začíná pracovat jako vyšetřovatel pro svého nevlastního bratra. Jelikož se nemůže účastnit vyšetřování přímo jako policista, musí si dopomoci důkladným prostudováním spisů a na základě dlouholetých zkušeností najít ve spisech problematické části. Často jsem měl stejný pocit jako jeho bývalá parťačka Lucia Sotová, která v jedné situaci, když Harry studuje spis říká : ,, Učím se od tebe."
,, Cože? Jenom tím, že mě pozoruješ při čtení spisu?"
,,Ano. Učím se, které věci pokládáš za důležité, jak si dáváš dohromady souvislosti, jak vyvozuješ závěry".
Tak přesně jsem se cítil i já, při čtení této knihy. Učil jsem se od Harryho a potažmo i od Michaela Connellyho s tím, že jsem se zároveň královsky bavil.

69 24.07.2020

Vynikající, pro mě osobně nejlepší kniha, co jsem tento rok přečetl. Osobitý pohled jednoho z nejúspěšnějších spisovatelů posledních let na cestování v čase vás nenechá ani na chvíli v klidu a nic na tom nemění, že má kniha přes 700 stran.

69 25.12.2017

DD snad neumí napsat špatnou knihu... Další příběhy party od Dvou lvů jsou napínavé, stále je v nich ta správná chemie mezi hlavními vraždařskými hrdiny. Měl bych snad jedinou menší výtku a to, že jakmile DD zabrousí do historie, vyzní to méně věrohodně než běžná, drsná realita. Takže za mě opět palec hore s tím, že různé templáře a bývalé nacisty by v dalších knihách mohly nahradit postavy ryze současné a více uvěřitelné.

68 30.01.2019

Parta dobrodruhů kterou lákaly dálky a dobrodružství s nimi spojená se dala dohromady a postavila repliku Magalhãesovy lodě, kterou v 16. století obeplul svět.
Kluci a holky neměli se stavbou lodí a vlastně ani s mořem žádné zkušenosti až na Rudolfa Krautschneidera.
Přesto dokázali loď postavit a pět let brázdili světové oceány. Jejich příběh je strhující svědectví o člověku a jeho snu a o tom, co vše dokáže obětovat, aby si svůj sen splnil. Navíc je nám předkládán velmi zajímavý a originální cestopis, který ani po letech nezestárne. Kniha je velmi dobře zpracována a zaslouží si čestné místo v knihovně každého začínajícího cestovatele, nebo toho, komu v hrudi bije srdce dobrodruha...

67 29.08.2019

Pomalu se na knihách DD stávám závislým.
Ve své další knize šikovně spojil vyšetřování dvou závažných případů a udělal to opět tak, jak jsme u něho zvyklí. Příběh má spád, to správné napětí a my se opět můžeme podívat pod ruce těch nejlepších kriminalistů od Dvou lvů.
Doufám, že DD zdaleka ještě nevyčerpal všechny své zážitky a budu se těšit na další setkání s opravdovými profíky z Našeho města.

67 13.08.2018

Reacher, agenti FBI, místní policajti a specialista z Moskvy. Tohle by nemělo dopadnout špatně, navíc když si Lee přizval na pomoc svého bratra. Takže jaký je výsledný dojem?
Dle mého, je Ochránce lepší než poslední příběhy s Reacherem, ale ničím nepřekvapí. Možná to ani není účel, protože my, skalní fanoušci, toho ani moc nechceme. Nepotřebujeme stále nová překvapení, originální zvraty a pod. Stačí nám starý dobrý Reacher a jeho přímočaré a nekompromisní řešení všech situací. Z tohoto pohledu jsem dostal, co jsem chtěl. V příběhu jsou všichni možní protivníci, od primitivních až po specialistu z Mosky, Reacher bez váhání likviduje vše co mu přijde pod ruku a směřuje k tomu, aby opět zvedl palec u silnice. Takže spokojenost, ale pravda je, že Jatka, Vedra a třeba Volný pád mi jsou bližší a tím pádem milejší.

65 03.06.2021

Dle mého nejlepší kniha Jaroslava Kmenty. Neuvěřitelný příběh jednoho českého špiona je napsán velmi čtivě, kniha má neskutečný drive a nedá se odložit dokud nedočtete poslední stránku.
Jednoznačně doporučuji.

65 25.08.2019

Druhý díl se Sebastianem Bergmanem se mi jevil o něco lepší než jednička. Sebastian zjistí kdo je jeho dcera a zoufale se snaží ji získat, i když za cenu sviňáren, které jsou mu ovšem vlastní.
Do toho se ve městě objeví sériový vrah, napodobitel, a v Sebastianově blízkosti začnou umírat ženy. Aby toho nebylo málo, vše nasvědčuje tomu, že události řídí z vězení geniální killer Hinde, kterého Sebastian kdysi pomáhal chytit.
Zručně napsaný thriller o sériových vrazích, který ani na chvíli nezpomalí a neustále vás nutí otáčet stránky v očekávání věcí příštích. Sebastian tentokrát pouští emoce z opratí a Hinde začíná mít navrch.
Kdo je Sebastianova dcera? Dokáže Sebastian dostat nerovnou partii zpět pod kontrolu? Uteče Hinde? Jak se k tomu postaví obecní blb z pozice ředitele věznice? To vše a ještě mnohem více se dozvíte velmi lehce, stačí otevřít knihu a pustit se do zábavného a kvalitního čtení...

65 12.01.2019

Další díl ze série se Sebastianem Bergmanem a musím uznat, že byl ještě lepší než díl předchozí.
Dokonce se zdá, že Sebastian jde do sebe a stává se lepším člověkem. Pachatele zřejmě odhalíte již během čtení knihy, ale konec stejně překvapí. No nic, jdu číst další díl...

64 04.04.2019

Tak trochu jiný DD. Kluci z oddělení vražd se dostávají ke slovu mnohem později, než jsme zvyklí. DD spíše popisuje události, které se děly, než vlastní vyšetřování, ale to vůbec nevadí.
Všechny tři linie příběhu jsou zajímavé, byť hodně depresivní. Při čtení knihy jsem zjistil, že bych nemohl být policajt, neboť lidi jako byla Kristýna Jánská, bych zatknout nedokázal...
A mj jsem rád, že Dán poněkud vybočil že svého stylu a dokázal, že umí psát i jinak než očekáváme.

64 25.09.2018

Stále je to ten stejný Reacher, jakého známe už léta. Na svých cestách necestách Amerikou občas zavítá do malých, zapadlých městeček a začíná rozplétat to, co se zpočátku jeví jako menší záhada lokálního rázu. S přibývajícími stránkami se nám ono tajemství pomalu odhaluje a my nestačíme žasnout, kde bere Lee inspiraci pro stále nové příběhy. I tentokrát vše začíná nenápadně, dva mladí Kanaďané uvíznou v zapadlém motelu a o kus dál Reacher téměř marně hledá zbytky svého rodinného příběhu. Autor se více zaměřil na motelovou linii a Reacherovo hledání rodové historie je zde spíše do počtu. Ani v podstatě nemá rovnocenného protivníka. V Laconii a v přilehlém okolí se Reacherovi postaví jen amatérští nešťastníci a to včetně těch poslaných z Bostonu. Žádné velké dopadení místního bose se nekoná, zřejmě vzhledem hlavní motelové linii. Tam je to jiné. Motelu a lidem okolo se pro tentokrát Child věnuje zdánlivě více, než samotnému Reacherovi. Odehrává se tam nejvíce akce a my máme možnost bližšího poznání většiny motelových aktérů, byť hodně detailů z jejich životů zůstane přesto utajeno....
Nejnovější Reacher je opět slušným, originálním thrillerem, u kterého se ovšem nemohu zbavit dojmu, jako kdyby autorovi už pomalu docházel dech a nápady. Jelikož je Reacher má srdcovka, dávám čtyři hvězdy, ale s vědomím, že jsem byl pro tentokrát dost shovívavý.

63 28.05.2019

Můj druhý Nesbo a musím napsat, že jsem mu stále nepřišel na chuť. Mám rád hlavní hrdiny, se kterými se mohu alespoň trochu ztotožnit, nebo si k nim nalézt nějaký vztah, ale to jsem u Haryho Holea nedokázal. Nezodpovědný alkoholik, problémový policajt, který ve svém alkoholem prolitém mozku dokáže vybudit geniální dedukce, za které by se nemusel stydět ani Colombo, nebo Poirot, pro mě není ani za mák věrohodný. Navíc mám opět pocit, že jsem četl film prevedený do literární podoby. Na severské krimi mám rád pomalé, jakoby ospalé budování atmosféry, bez zbytečných okázalých scén. Filozofující hlavní hrdiny, kteří nenápadně postupují krok za krokem, mnohokrát s prostupující beznadějí a často řeší zdánlivě nesouvisející věci, aby se nakonec lopotně dobrali svého cíle. A to jsem u Nesba nenašel, což rozhodně neznamená, že je to špatný autor, jen mě zkrátka neoslovil.

63 28.04.2018