purie komentáře u knih

M.Ř. napsal čtivou a velmi zajímavou knihu, která, i když vzhledem k jeho profesi a zkušenostem pochopitelně, nepůsobí jako debut. Je napsána anglosaským stylem (aspoň dle mojí představy o něm), který má švih, přehled a je z něj cítit upřímná chuť podělit se o svá zjištění a zkušenosti. I přes novinářskou objektivitu je znát, že USA jsou pro M.Ř. srdcovka, chová k nim poučený respekt, střízlivý obdiv a zvědavý zájem.
Okolo ústředního tématu - zdokumentování a reflexe "zrodu" politika D. Trumpa - se je snaží prezentovat v co nejširším, nejúplnějším a nejvýstižnějším kontextu.
V tom je, myslím, docela obtížné knize něco vytknout. Vedle detailů (jako třeba block parties, ty si lze v Praze a nejen v ní představit celkem dobře - máme Žít město jinak) mě ale při čtení opakovaně, a ke konci pořád častěji, napadalo téma vztahu a vyrovnání se s původním obyvatelstvem, Indiány, které v knize (na rozdíl třeba od rasismu, otroctví, chudoby, kriminality...) úplně chybí. Pohled a komentář M.Ř. by byl určitě zajímavý.

4 18.05.2021

Mám pocit, že jen málokdo M.K. nezná a nemá o něm nějakou představu nebo obrázek. Pro mě je to plachý i drsný samorost, který sem tam s kamennou tváří pronáší odzbrojující lakonické komentáře. Nelze tedy začít číst zcela bez očekávání, které se mi ale v zásadě naplnilo. Je to vlastně takový almanach "sebraných spisů", které jsou velice pestré co do stylu i nápadu, ale myslím, že je spojuje jakási poťouchlá a osvěžující neserióznost, a zcela a pěkně zapadají do mozaiky ostatních talentů, nápadů, děl i dílek M.K.

10 13.04.2021

Tak tohle rozhodně není odpočinková a zábavná kniha. Nelze ji číst bez potřebné pozornosti a "držení kroku" s autorkou. Je to poměrně introvertní monolog, nepřerušovaný proud pozorování vlastního vnímání, myšlení a cítění, v kterém se přirozeně, bez planého a hraného mudrování, splétá několik témat resp. otázek, na které přestože je velmi těžké a bolestné hledat odpověď se autorka tvrdošíjně nepřestává ptát. Protože odpověď třeba nelze (aspoň pro teď) nalézt, ale lze se jí aspoň přiblížit. Jak rozumět sobě a pečovat o sebe, abych byl schopen a měl sílu rozumět druhým a pečovat o druhé. Jak se přiblížit druhému a nepopřít sám sebe. Jak najít rovnováhu mezi upřímností a útěchou. ... Každý si může najít a napojit se na téma, které mu je blízké.
Je to kniha o komunikaci, která myslím velmi upřímně, otevřeně, přiznaně a zručně komunikuje se čtenářem.
Podle mne vynikající a dotažená kniha, je dobré a důležité, že se takové píšou.

4 18.02.2021

Zpracování příběhu, nebo spíše výseku příběhu, je strohé, telegrafické až matematicky důsledné. Přesto si uchovává jistou poetiku a můžeme v něm tak cítit slanost mořského vzduchu, poryvy větru, šimrání konečků trávy nebo slyšet chechtot racků a šum všudypřítomných vln. A postupně se i seznamovat s ostrovními obyvateli. Seznamování trochu trvá. Styl není úplně vstřícný, je potřeba mu přijít na "chuť".
Po dočtení mám ale pocit, že vlastně spolu vše ladí, že ten strohý styl, kde velkou roli hraje i to, co je nevyřčeno nebo vyřčeno jen v náznaku, který není snadný a při všeprostupující opuštěnosti se víc než na líčení společenského života soustředí na popis syrových přírodních podmínek, proměňujícího se okolí a každodenních pracovních úkonů je vlastně velmi autentický. Že vytváří silný dojem, že s lidmi na ostrově člověk skutečně něco prožil.
Asi to není kniha pro každého, ale ti které Norsko okouzlilo, myslím, naopak knihu velmi ocení.

13 07.02.2021

Zajímavá a pestrá směs povídek, která zároveň potvrzuje i vyvrací představu o Norech a Norkách jako chladném a zádumčivém národu bez smyslu pro košatý humor, zakládajícím si na vlastních tradicích.

TOP 5
1. Johan Borgen - "Jsi chlapík Richarde!"
2. Tarjei Vesaas - Něco zvláštního
3. Liv Køltzowová - Oko ve stromě
4. Bjarte Breiteig - Na Ronnyho psa
5. Jan Kjærstad - Návrat domů

30.01.2021

Přečteno vydání z 2017, uhlazené, vyčištěné a přiblížené do současné podoby. Čte se trochu snáze (předtím jsem dočetl "nevyčištěnou" Zmizelou osadu), zároveň ale něco z poetiky nebo atmosféry tehdejší doby ztrácí. I tak, ale strhující, se skvěle vystavěným příběhem, pochopitelně a uvěřitelně jednajícími postavami, vše gradující ve velkém finále.
A myslím, že nejen pro znalce Šumavy, ale prostě i pro všechny milovníky poctivé romantiky a toulání po lesích a horách.

10 10.01.2021

Moje první kniha (knížka) K.K. Okouzlila mne. I díky zachování původního autorova až reportážního, ale zároveň poetického stylu. Při čtení mne napadlo jak by asi o tomtéž psal třeba Jack London.

5 10.01.2021

Co prožil V.E.F. za války a mnoho dalších s ním si současný čtenář v úplnosti představit nemůže, což je vlastně dobře. O to cennější takové svědectví je. A toto je jedinečné jednak neuvěřitelným nadhledem i vhledem, kultivovaností, pokorou a srozumitelností, ale především způsobem, jak s takovou zkušeností naložit, jak ji zhodnotit a zpracovat.

10 30.12.2020

Při pohledu na ostnaté dráty a koleje v Birkenau na obálce asi mnohé napadne "zase další kniha o holokaustu". Osvětim a hrůzy s ní spojené jsou v ní téma jistě podstatné, ale ne to nejdůležitější a byla by škoda, kdyby někoho odradilo.
Kniha je zpočátku pojata jako takové rodinné a osobní album, které dr.E.E.E. vezme do svých útlých rukou, posadí se přímo vedle nás, začne si ho s námi prohlížet a vlídným, příjemný a o to více strhujícím způsobem vypravovat svůj životní, úctyhodně dlouhý, velmi pestrý a stále pokračující příběh. Pomíjí zbytečné detaily, soustředí se na to, co si v životě ověřila, že je podstatné, přínosné a inspirující. Od vzpomínky z raného dětství nás provede přes prožité všechny historické zvraty, které se střední Evropou přehnaly až po svůj "druhý život" ve Státech, který lze chápat jako splněný Americký sen. A postupně také s každou stránkou naplňuje svůj záměr, aby kniha byla - jejími slovy - nástrojem k uzdravování. Kromě rad, zkušeností, nápadů, příkladů, doporučení, povzbuzení jakoby mezi řádky stále více a více prosvítá - tak jako na jejích fotografiích nebo videích - její odzbrojující šibalský úsměv. Koncentrovaná radost a láska a obětavý zájem o druhého, které jakoby vyrostly hlavně na zkušenosti holokaustu. Velmi inspirativní a poučné svědectví o smysluplnosti rozhodnutí nenechat se zlomit i o vůli něco proto udělat v jakékoli, i v té nejtěžší situaci.
A protože minulost nelze změnit, už tu s námi bude napořád i tahle skvělá kniha.


*Na konec si neodpustím poznámku na hlavu vydavatele, knize by opravdu slušelo podstatně méně chyb a šotků.

10 13.12.2020

P.G. mám rád, přečetl jsem od něj zatím všechno, očekávání bylo střízlivé, ale pozitivní.
Výsledný dojem z D.N. je ale rozpačitý.
P.G. je určitě všímavý, přemýšlivý a citlivý pozorovatel a má talent lehce proměnit do slov často hluboko ukryté záchvěvy mysli, pocity a dojmy, které si ani běžně neuvědomujeme. A umí také zachytit, vytvořit, najít důležitý detail, jakýsi "klíč", k situaci nebo scéně.
Mám ale pocit, že usilovně, až upachtěně, hledá témata, která by zpracoval, na kterých by mohl svůj talent uplatnit. Není spisovatelem, kterého si témata nacházejí sama a on jim pak dá "průchod na papír".
D.N. lze chápat různě. Pro mě určitě není generační výpovědí (lze v současné době vůbec nějakou generační výpověď napsat ?), ale spíše pokusem o originální romanci zasazenou do příběhu antických rozměrů, aktualizovaného pro současnost, často balancujícího zcela na hraně snesitelného patosu. Napěchovanost velkými tématy pak vede k tomu, že se vzájemně rozmělňují a významově oslabují a žádné z nich vlastně nedospěje do vyzrálého naplněného finále.
Často se u knih ptám, proč je vlastně někdo napsal, jestli pro chuť a radost něco sdělit nebo z nějakého pocitu povinnosti a u D.N. prostě nevím.

7 24.11.2020

Lapače prachu lze určitě číst více způsoby, třeba také jako snahu zmuchlat a zahodit líbivě dokonalé pozlátko dnešní doby a kouknout, co nebo kdo je pod ním. Díky velmi osobně a otevřeně vyprávěnému příběhu a věku hlavní hrdinky Anny se nabízí knihu chápat i jako generační výpověď, nemyslím ale, že je to kniha jiným generacím nesrozumitelná. V hlavní hrdince Anně, stvořené do příběhu vystavěného na tragické rodinné historii, zkoncentrovala autorka řadu nejistot, zmatků, traumat, vnitřních neuralgií, zlozvyků a slabostí a řada z nich je myslím známá nebo nějak povědomá mnoha z nás. Z knihy mám dojem, že se autorka velmi snažila o psychologickou věrohodnost a to včetně závěru, který se přece jen pokouší nějakou cestu "vystoupit z kruhu" nabídnout.
Vadou na kráse je ale postava psychologa Viktora, která bohužel nevyznívá úplně uvěřitelně, spíš jako nutný spoluhráč pro vykreslení postavy hlavní hrdinky.
I přesto z knihy určitě převažuje inspirativní a dobrý dojem a talent L.F. rozhodně nelze upřít.

Při čtení mě napadlo, že autorka má možná ráda knihy od Pauly Hawkins nebo Gillian Flynn.

3 05.07.2020

Precizní životopisná kniha, za kterou je cítit osobní zaujetí, pečlivost a životní zkušenosti autorky.
Milena Jesenská z ní vychází jako nonkonformní i v mnoha směrech kontroverzní, hlavně ale jako inspirativní, pravdivá a mimořádně vitální žena. "Spravedlivým (resp. - ou) mezi národy" se člověk nestane jen nějakou náhodnou souhrou okolností.

3 18.05.2020

Mám rád filmy I.F. (Leu a Krále zlodějů) a knihu jsem otevřel s očekáváním příběhu v podobném duchu.
Bohužel, už úvod o "nejkrásnějším krásnu všech krásen" vzbudil, později potvrzené, podezření a naznačil, že od filmů už zkrátka uplynulo hodně let.
Knihu s filmy spojuje určitá slabost I.F. pro černou magii, kouzla, fantazii, sen, ale na jejich silnou vyvažující stránku - realisticky ukotvený příběh - tentokrát rezignoval a rozjel se na plné ezo-okultní obrátky.
Příběh, který má být nejspíše o touze po lásce a nesmrtelnosti, je přímo napěchovaný přeexponovanými snovými obrazy, symboly a citáty a pohromadě tu z jakýchsi důvodů potkáváme Kanta, Platóna, boha Višnu, různé staroegyptské bohy, Golema, Fausta nebo třeba Urbaina Grandiera, Beethovena a Andreje Rubleva (výčet "intelektuálních ingrediencí" tím zdaleka nekončí).
Jediná možnost jak knihu číst je přistoupit na pravidla a danosti "autorova světa" a nepřemýšlet o nich. Jinak totiž vše přestane dávat smysl. Čtenář se tak stává autorovou "obětí " a pokud na přemýšlení dobrovolně nerezignuje, je čtení velmi těžce snesitelným utrpením.

Navzdory obsahu je kniha díky ilustracím K. Sidonové velmi pěkně výtvarně vyvedená.

3 12.05.2020

Přes opakované pokusy během posledního zhruba roku nedočteno.
K J.M. mě přivedlo srovnávání s H.D. Thoreauem (dle anotace pro J.M. "inspirátor a velký vzor"), které je ale myslím nepřiměřené.
Asi nejznámější kniha H.D.T., Walden, je nadčasová už svým tématem, radikálně pojatým a poctivě odžitým "návratem do přírody", které H.D.T ale také nadčasově literárně zpracoval, v duchu transcendentalismu i s jeho prožitky, vizemi, názory, pocity a zkušenostmi, srozumitelným přirozeným stylem, který si na nic nehraje.
Z J.M. mám pocit, že si píše deník víc sám pro sebe, než pro někoho druhého. Do Yosemitu se vydává jako doprovod stáda ovcí, které cestou, dle jeho vlastních slov, plundruje na co přijde, včetně vzácných horských květin. Zaměřuje se pak na soupis výšek, šířek, tlouštěk, tvarů, počtů a drsností povrchu všeho možného od květin, kamenů, stromů, údolí, řek, hor a zvířat. Vše je pak blažené, radostné, nádherné a skvostné v teatrálním stylu průměrného autora z dob národního obrození.
Jsem schopen věřit J.M. jeho upřímný úžas a okouzlení panenskou přírodou i z něj vyplývající odhodlání ji chránit a uchovat. Jako literát je pro mne ale zastaralý, a myslím, že i na svou dobu spíš průměrný, třeba Adalbert Stifter ho strčí do kapsy.
Takže, bohužel, zklamání.

1 25.04.2020

Kdo zná A.G. a T.H., ten v knize asi nic překvapivě a zásadně nového nenajde. Pro něj je spíš aktualizovaným souhrnem postojů, východisek, zkušeností, názorů, otázek a odpovědí dvou vzájemně se respektujících a v mnohém se shodujících již "klasických" autorů. Kniha je pojata jako jakási "křesťanská rukověť či návod pro komunikaci a soužití s ateisty". Pohled T.H. je více filozofický, někdy i sociologický, a působí velmi komplexně a vnitřně konzistentně a doplňuje se s pohledem A.G., který vychází z dlouholeté pastorační a řeholní praxe a působí stručněji, s důrazem na podstatné.

Zajímavá by pak byla podobná společná kniha jednoho z autorů a někoho rovnoceného z "opačného" tábora.

2 22.04.2020

Název této knížečky může vypadat odtažitě a akademicky, je ale naopak napsána velmi srozumitelně a přístupně a přes svůj malý rozsah (cca 75 stránek textu) nabízí mnoho užitečných a pomáhajících postřehů a odpovědí.

1 22.04.2020

Také si myslím, že "parketou" J.D. je improvizované mluvené slovo, kde může uplatnit svůj situační humor, "kouzlo okamžiku", talent pohotově reagovat.
Kniha, ale "zakonzervováním do písmen", jeho velmi rozvolněný a neuspořádaný monolog "kouzla okamžiku" zbavuje. Text je ke čtení, k napsanému se lze vracet, lze lépe hledat jeho obsah a smysl. Text uchová i to, co zanikne v mluveném proudu slov. A tady vyplouvá na povrch velká slabina tohoto povídání.
J.D. prezentuje různé názory, se kterými nelze nesouhlasit (ohleduplnost k životnímu prostředí, odolnost vůči manipulaci, nepodléhání rutině, potřeba péče o sebe, o vlastní spiritualitu ....) a opisuje je v mnoha různých variacích. Vedle nich pak prezentuje řadu dalších vlastních názorů a snaží se je doložit a podepřít argumenty, které jsou, bohužel, velmi často na úrovni konspiračních teorií, nejasné (mnohokrát opakuje: údajně, prý, traduje se, co když, zřejmě, slyšel jsem ... apod.), nedohledatelné, někdy i zcela lživé (např. představa o jakémkoli !? povinném očkování v USA, nemluvě o již skoro zlidovělém bludu o autismu).
Chápu, že řadě čtenářů kniha připadá neotřelá, hledá v ní odlesk charismatu J.D. i zmínku o věcech, které do veřejného prostoru vnáší málokdo.
Pokud se ale zamyslíme (jak nám radí sám J.D.), co "je" skutečně za slovy, pak je kniha velmi nedůvěryhodná a překvapivě mělká a neoriginální.

Možná by bylo zajímavější, kdyby "spoluautorkou" nebyla jen zapisovatelka monologu, ale rovnocenná oponující partnerka k diskuzi, ve které by J.D. mohl uplatnit a obhájit svou schopnost pohotové (a také pravdivé) reakce.

10 13.04.2020

Chrlení hluboké životní hořkosti a úzkosti z úst prokletého básníka v sutaně.
V některých duševních a emočních stavech musí být čtení mimořádně bolestné, asi i škodlivé.

Hodnotím čistě pocitově, pro tuto chvíli.

4 31.03.2020

"Baterie" textů P.B. je vtipně vydána v nezvyklé obálce - "krabičce patron", takže ještě před otevřením knížky (a znovu samozřejmě po jejím dočtení) se můžeme vrhnout do hádání: Proč?
Asi nás bude postupně napadat několikrát zmiňovaná titulní vlašimská zbrojovka, nedaleké autorovy rodné Louňovice, opakující se motiv lovecko(...odtud jen kousek k entomologii...)-střeleckých spádů, symbolicky třeba i krutost, kterou jsou také v určitých podobách texty špikovány, potutelná ironie k citlivé básnické křehkosti a jistě řada dalších možností....., záleží jen na chuti a odhodlání pátrat.
Podobné je to pak s texty "uvnitř", které také lákají k rozličnému "pátraní" a jejich velkorysá "nabídka" je nevyčerpatelně bohatá. Přes rozmáchlou pestrost pěkně a sourodě ladí dohromady. Řekl bych, že jedna z nitek, které je propojují dohromady je hravost, v tom nejvkusnějším slova smyslu.

3 20.03.2020

Bolestné i malebné putování velkou částí minulého století v Polsku (v mnohém důvěrně známé i jiným postkomunistickým "spolupozůstalým") pozorované z jednoho zapadlého koutu a pojaté jako krasohled, který po otočení nabízí pohled vždy jiné postavy, z jiného úhlu, v jiné době, někdy čarodějně pohádkový, někdy snový, někdy nanejvýš skutečný. Dohromady se pak vše slévá v jedno hutné, velmi plastické a znepokojivé svědectví, které je převážně tragické. Ale je také výzvou něco z něj pochopit a neopakovat a díky O.T. i příležitostí ho trochu spoluprožít.
A proto je tato kniha velmi cenná.

7 02.02.2020