puml
komentáře u knih
Rezavé panny
Gwendolyn Kiste
Rozdělím to na plusy a mínusy.
Plusy: Má to neskutečný rozjezd, ten začátek a první asi dvě až tři kapitoly (než se začne takříkajíc "dramatizovat") jsou skvělý a to hlavně v těch popisech chátrajícího Clevelandu. A vlastně všude, kde jde o popis města, je to najednou o level výš. Další plus je ta celková metaforičnost nebo snad alegoričnost toho díla, jen je to možná moc roztahaný, dokázal bych si to představit jako delší povídku. Četl jsem hlavně kvůli tomu prostředí, páč jsem v Clevelandu dvakrát byl a je to dost depresivní město, který ale má svý osobitý kouzlo. Kdysi tam svítilo pouliční osvětlení i přes den, jakej tam byl smog, teď už to tak dávno není a nežije se tam zdaleka tak zle. V Améru se nadjou daleko horší místa.
Mínusy: Určitá melodramatičnost a to, že Phoebe v 46 se chová stejně infantilně a nedospěle jako Phoebe v 18. A to se dá říct vlastně o většině postav, jako by těch 28 let nemělo na některé nejmenší vliv. Občas jsem měl pocit, jako bych četl young adult fantasy (nebo to, co si pod tím představuju) nebo horor z podsekce četby pro ženy. Rozhovory byly často taky dost mdlý a prkenný, ale je to taková ta klasika, když se povídkář rozepíše a chce pak natáhnout delší povídku na román, tak si pomůže nějakým tím slovním molitanem a vatáží. Je toho tam ale nějak moc a to včetně těch notně omšelých psychologizujících vsuvek.
Celkově lehce nadprůměrný horor. Je to spíš za tři, ale kvůli tý výborně popsaný postindustiální rezavý atmosféře Clevelandu dávám hvězdu navíc.
Svatá říše římská národa německého, Od Oty Velikého po Karla V.
Francis Rapp
Takovej průměr, vlastně jen přehled. Jako pomůcka pro gymnázia asi v pohodě.
Stella Maris
Cormac McCarthy
Za mě je tahle pozdní dilogie svým způsobem vrcholem McCarthyho tvorby. Jasně, spousta čtenářů bude mít asi se Stellou Maris problém, s tou formou nekonečnýho dialogu. Ale mě to bavilo, a i když jsem množství těch matematických úvah nerozuměl, tak celkový obraz a takový ten tah těch dialogů mě naprosto vtáhl. Ty rozhovory jsou brilantní, něco se vzhledem k Pasažérovi vysvětlí, ale ve své podstatě je Stella Maris víceméně labutí píseň autora o tom našem vezdejším bytí, o strachu z budoucnosti, ale i o životě, o okouzlení tím vezdejším světem a to jak tím takzvaně "viditelným", tak tím fyzikálním a ryze abstraktním matematickým. Není to zadarmo, tahle četba, už s Pasažérem jsem měl docela problém a knihu jsem na poprvé odložil a vrátil se k ní až po půl roce. McCarthy není autor, který by psal jen tak z plezíru, naopak, je to autor neustále hledající a to touhle dilogií jasně potvrdil. Kloubok a paruku dolů před skorem devadesátiletým ale zřejmě do konce života žasnoucím a zároveň pochybujícím autorem. Autorem, který se nebál riskovat a jít proti očekávání a přitom nic neslevit ze své originality. Je to jiný McCarthy, ale zároveň lze souhlasit s těmi nemnohými hlasy, že Pasažer a Stella Maris jsou svým způsobem vrcholem autorovy tvorby a sumou jeho filozofie a náhledu na svět. Doporučuji.
Růže nikoho
Paul Celan
Nehodnotím, překlad je asi dobrý, Věra Koubová je výborná překladatelka. Ale citelně chybí poznámkový aparát nebo aspoň doslov, což je v případě pozdní Celanovy poezie naprosto zásadní, tedy hlavně pro pochopení kontextu a těch často až hermetických jazykových šifer. Bez toho si tu sice promnou svoje intelektuální mouní znalci a obdivovatelé Celana, ale čtenáře nepoučeného, si myslím, takhle vydaná kniha spíše odradí. Číst pozdního Celana bez kontextu a alespoň elementárních poznámek (aspoň tak, jak jsou ve Snežném partu nebo Černých vločkách) je jako číst Pounda nebo Eliota bez kontextu a poznámek. Je to tak akorát pro ty, co si můžou hrábnout do vousů.
Karel IV.: Evropský císař
Pierre Monnet
Velmi čtivá, ale přitom hutná biografie Karla IV. Je to takový francouzský pohled na vládu Karla IV. Především pak na jeho prezentaci jako skutečně významného krále a císaře v rámci jinak dosti nejednotné Říše, ve které se protínalo množství lokálních knížecích či církevních zájmů. Karlovi se ale podařilo vytvořit obraz skutečně velkého evropského panovníka. Autor dobře ilustruje (někdy až urputně) jak Karel obratně využil formu dobové propagandy a to jak svými portréty tak množstvím stavebních projektů, a že mu šlo vlastně v jistém smyslu o svatořečení a ustavení své osoby na roveň nebo vedle legendárních panovníků jako byli Karel Veliký nebo Svatý Václav. Svou sice obratnou, ale mnohdy nejednoznačnou diplomacií ale možná trochu paradoxně zadělal na pozdější problémy jeho nástupců Václava a Zikmunda. Doporučuji.
Středověká města Asýrie
Karel Nováček
V rámci oboru je to svou syntézou ojedinělá publikace, která ač určena asi spíš odborníkům, je napsána tak, že si ji užije i laik. V rámci tuzemské produkce na dané téma se jedná zřejmě o "must read" pro všechny budoucí zájemce o (nejen) středověkou Asýrii a archeologii. Doporučuji.
Podzimní chodec
Petr Mazanec
Další výsostná sbírka "Seiferta z Vysočiny". Mazanec je s každou další sbírkou usebranější a lakoničtější, téměř až k průzračnosti výsledného tvaru. Zároveň je to stále poezie ve své podstatě civilní, s melancholickými záchvěvy paměti lidí i míst, s lehce lyrickým ostnem. Trochu mi to připomíná právě toho pozdního Seiferta. Za mě je poezie Petra Mazance jedním z nejlépe střežených tajemství Vysočiny. Jeden z největších českých básníků je ale i jedním z těch nejméně známých. Asi je to tak ale dobře. Usebranost, samota a cesta do hloubi noci je jedním z leitmotivů všech pozdních autorových sbírek. Doporučuji.
Tony Pagoda a jeho přátelé
Paolo Sorrentino
Tohle je pro mě zatím nejlepší Sorrentino na papíře. V těch povídkách jsou téměř esenciálně přítomny odlesky a ozvuky jeho nejlepších filmů, jako jsou Velká nádhera, Mládí, Oni a Silvio a Boží ruka. Doporučuji.
Pomysli na Fléba
Iain M. Banks (p)
Z těch prvních tří dílů (co zatím vyšly) mi tenhle připadá nejslabší, ale pořád je to slušný scífko, jen Hráč a hlavně pak Zbraně nasadily laťku až moc vysoko.
O češtině s Karlem Olivou
Ivana Karásková
Jedna z nejlepších a nejčtivějších knih o češtině. Doporučuji.
V zajatí geografie
Tim Marshall
Asi nejlepší populárně naučná kniha o geopolitice. Skvělý úvod, který je sice notně povrchním "západním" pohledem, zároveň jde ale v náznacích i do hloubku a občas je autor ve svých předpovědích (Rusko, Čína, Spojené státy, Evropa) až nepříjemně jasnozřivý. Nutno ovšem podotknout, že je to především v těch popisech politických tahanic ten náš "západní" pohled na věc. A západní prizma je žel mnohdy dosti nespolehlivé v popisu a rozumění situace na Blízkém východě, Dálném východě a vlastně i v Africe. Tam bych řekl, že se autor přeci jen pohybuje více na "tenkém ledě", i když je to pochopitelné vzhledem k rozsahu knihy. Celkově tedy velmi dobrá kniha a velmi slušná syntéza na necelých 300 stranách. Doporučuji.
Nejzasutější vzpomínka na lidi
Mohamed Mbougar Sarr
Kupodivu docela slabota. I když rozjezd a to co táhne příběh je zpočátku slušně rozjeté, ale pak se to začne utápět v takových dost banálních a rádoby atraktivních situacích. Sarr umí psát, je tam znát vliv Bolaňa, ale je to vše tak nějak na efekt a na sílu a hrozně z toho čouhá taková ta snaha napsat dobrý "bolaňovský" román. Odkaz na Divoké detektivy z toho vyloženě čpí, škoda jen, že to není přetaveno v něco víc originálního. Tedy v rámci subsaharské literatury to asi originální bude, možná i použitým jazykem, totiž specifickou francouzštinou, jen škoda, že to nějak v té češtině nefunguje a ve výsledku je to docela nuda. Něco na tom románu je, rozhodně bych ho úplně nezatracoval. Ale mě to prostě nějak nesedlo. Takový slušný nadprůměr.
Láska za časů Mahlstadtského dítěte
Clemens J. Setz
Někdy dost brutální, ale Clemens vlastně ani nijak moc nevybočuje z toho ranku "divných" rakouských spisovatelů. Je to zvláštní, ale skoro vždycky, když už se setkám s nějakým rakouským autorem, tak je to většinou psaní a respektive i četba takříkajíc "až na dřeň", a to v tom dobrém i v tom horším slova smyslu, jako deskriptivní ujeťárny u Jelinekové nebo perspektivní a zaumná nuda u Handkeho, případně Bernhardova záliba ve schizoidních charakterech. Clemens k těmto autorům jako by také patří. Je to skvělý spisovatel, s výborným stylem, ale ty témata jsou zase tak nějak "rakousky" divný. Kdyby jeden hodnotil stav rakouské společnosti dle jejich spisovatelů, tak by jeden mohl nabýt dojmu, že Rakousko je země zaslíbená deviantům a šílencům, a pak autorům o tom píšícím, kteří za to dostávají Nobelovky a další významná ocenění. V extrémním případě se pak v Rakousku občas objeví autor, který je jak vrah (a to hned sériový) tak úspěšný spisovatel jako Jack Unterweger. Pestrá a peprná směs povídek vyznačující se elektrizujícím stylem. Doporučuji.
Depeche Mode
Serhij Žadan
Scénku s kazatelem Johnsonem (cca strana 30 až 40) jsem si dal hned dvakrát. Parádní dobová haluz a skvěle zpracovaná formou dvojhlasu - kazatele a jeho překladatelky. Jinak jako celek jsou Depešáci takový dost nevyrovnaný čtivo, ale jo, užil jsem si to, ten humor je někdy dost drsnej, ale řekne o Ukrajině 90. let víc, než lecjakej rozbor. Líbí se mi, že Žadan ty situace popisuje tak nějak neurvale a syrově, nikoho nelituje, všem to dává sežrat. Místy je to kombinace humoru a bezútěšnosti. Ukrajinský milice v 90. letech bych teda nechtěl potkat... V druhý rovině je znát, že ten bezútěšný stav východní Ukrajiny je něco, co se s tím regionem táhne desítky let. Doporučuji.
Béowulf
neznámý - neuveden
Hodnotím vydání z roku 2020 v nakladatelství Jitro. Krásná graficky zpracovaná kniha s látkovou vazbou, s přebalem a ilustracemi Františka Štorma. Samotná báseň se těžko hodnotí. Jsou tam silné momenty, ale většina básně je takový historicky-mytický exkurz do dějin Jutska a Švédska s ozvuky dějin staré Anglie. Knihu jsem si koupil spíš ze zajímavosti a jako doplnění knihovny o tenhle opus, který v mnohém inspiroval Tolkiena při psaní svých příběhů ze Středozemě. Tolkien je v kritickém aparátu mnohokrát zmiňován jako jeden z nejdůležitějších Béowulfovských badatelů. Takže celkově hodnotím plným počtem, ale je to do velké míry za překlad, za tu překladatelskou práci Jana Čermáka a za to množství doplňujících textů. Jinak, jako příběh, mě to zas tolik nebavilo. Ale je to cenný historický příspěvek a svým způsobem meditace nad notně zidealizovanou rolí ranně středověkého panovníka a válečníka a obecně nad tehdejší morálkou, životem a smrtí. Doporučuji.
Pasažér
Cormac McCarthy
Na první čtení jsem dal Pasažérovi jen 3 hvězdy, ale tak nějak jsem tušil, že se budu muset ke knize vrátit. Stalo se teď v předvánočním čase a nemohu jinak než dát plný počet. Je to jiné, ale je to výborná kniha. Sice jsem moc nechápal zařatení těch Aliciných halucinací (to se zřejmě více osvětlí v druhém díle Stella Maris), ale samotný příběh Bobbyho je povedený.
Ano, je tam občas nějaká ta vatáž navíc, jako třeba rozhovor na téma fyzika a struktura kvantového světa, no, nic proti McCarthymu, ale přišlo mi to jako takový to televizní kvantování, když o tom mluví někdo, kdo přečetl pár populárně naučnejch knih a teď to na vás začne v hospodě u piva sypat, tu haldu kvantovýho kamení... Ale zas na druhou stranu k hlavní postavě a jejímu backgroundu to patří, a není toho tam tolik.
Celkově je Pasažér hodně temnou poutí po tom našem vezdejším pinožení a tou pozvolna dávkovanou paranoiou si v tomhle románu McCarthy podává ruku s Pynchonem. Je to jiný, více konverzační, ale jak jde o popisy, tak je to zase starej dobrej McCarthy. A ten závěr mi přišel, na rozdíl o mnohých, naprosto skvostnej. V duchu třeba Měst na Planině.
Pozdní suma autora tak není rozhodně oslavou života, spíš naopak, místy to působí jako by se to odehrávalo na nějaké jiné Zemi. Už to není Země ale spíš Černo-Země...
Takže celkově spíš hodně slušný 4, ale mě nějak v tomhle nečase ta kniha sedla a tak nakonec dávám plný počet a doporučuji.
Řekové a iracionálno
Eric Robertson Dodds
Četl jsem jako povinou četbu na VŠ. Velmi dobře napsaná a inspirativní kniha o Řecích a jejich vztahu ke všemu, co přicházelo do Řecka z jiných kultur, často jsou to vlivy silně iracionální, různé variace kutlů, pověr a až šamanských praktit. Divím se, že tu má tak málo hodnocení.
PS - Pro ty, co by chtěli jít více do hloubky, pak doporučuji monumentální čtyřsvazkové Věštění v antickém Řecku od Tomáše Vítka.
Jazyk a ticho
George Steiner
Trochu dobovka. Zrání autora. Ale je to dobré. Škoda jen, že to nevyšlo komplet. V závěrečné poznámce je odůvodnění, že byly vyřazeny texty, kterým by našinec třeba tolik nerozuměl. Vyřazen tak byl například text o Günter Grassovi, Lawrenci Durrellovi a esej o povaze románové tvorby v Americe a Anglii s tajnosnubným názvem Výstavba pomníků. Ale jinak další skvělá kniha z řady "Steinerovek" od nakladatelství Dauphin. Doporučuji.
Duch bez tváře a další tajemné příběhy z Japonska
Sean Michael Wilson
Většina příběhů se mi líbila a zachovává v sobě ducha originálu, tedy povídek Lacfadio Hearna. Kresba i styl vyprávění je povedené, až na několik málo výjimek. Především ty krátké příběhy jsou takové nijaké a nenavodí tu správnou atmosféru, někdy dokonce působí i lehce komicky, což asi nebyl původní záměr. V rámci mangy je to ale určitě nadprůměr. Ty delší příběhy se povedly na výbornou. Doporučuji.
Okultace a jiné povídky
Laird Barron
Vysoký nadprůměr, 4 dávám proto, že jsem předtím četl Černou tmu zapomnění, která je Barronův majstrštyk v rámci lovecraftovského hororu a líbila se mi přeci jen víc.
Tahle sbírka povídek je něco jako předehra ke Tmě. Je tu několik povídek, které rozšiřují obzor Tmy. Lehkou nevýhodou je jistá monotematičnost sbírky. Některé povídky lehce nudí jen tím, že se jedná o variaci na to, co jsem již od Barrona četl a nepřináší tak nic moc nového a hororového.
Ale celkově cením sbírku i autora hodně vysoko. Jeden z top hororových autorů, který mě svým lovecraftovským pojetím hororu a precizním stylem dokáže vyděsit a přimět k zamyšlení daleko spíš než sám velký HPL. Doporučuji.