Petrush komentáře u knih

Příběhy poněkud křečovité, aby sdělily to, co potřebovalo být sděleno.
Ne, opravdu si nemyslím, že dosažení spokojenosti a vnitřní vyrovnanosti je tak jednoduché. Číst se to dalo, ale přišlo mi, že autor prostě moc tlačí na pilu.
Největší úspěch měla mapa uvnitř desek.

14.10.2023

Dětem se knížka líbila, bavilo je hledat na obrázcích. Je podle mě vhodná i pro menší děti, než je doporučený věk. Básničky jsou docela povedené a místy vtipné. Akorát některá zvířata jsou namalovaná tak, že jsme měli problém poznat, o co jde.

11.10.2023

Milá kniha, která nabízí mnoho témat na povídání s dětmi. Mohla být klidně delší.

07.10.2023

Kniha se věnuje např. tématům pět základních oblastí emoční inteligence, mozkové vlny alfa (opakovaně se autorka věnuje relaxaci, meditaci a jiným metodám pro vstup do alfy), tajné programy z dětství a jak pod jejich vlivem interpretujeme situace v dospělosti, destruktivní formy myšlení (černobílé vidění, musy a mělbychy, závislost na názoru druhých, katastrofické scénáře, očekávání, srovnávání se, perfekcionismus, zobecňování, strach z odmítnutí nebo neúspěchu atd.), kruh myšlenka - emoce - tělesná reakce - chování a jak z tohoto kruhu ven, psychohygiena (shrnutí dne s vděčností, kniha pozitivních zážitků, relaxace a meditace), pocit smysluplnosti, sebehodnota a její pilíře, sebědůvěra, rituály ad.
Co se týká samotného zvládání emocí, je podle autorky zásadní se zastavit, emoci zaregistrovat a pojmenovat. Dalším krokem jsou techniky, které rozděluje podle zaměření na myšlení, tělo a nevědomí, a které podrobně popisuje.
Na to, kolik témat kniha obsahuje, je překvapivě stručná. A je taky praktická - obsahuje spoustu cvičení, otázek, tabulek.

"Názory druhých jsou názory druhých. Máme právo si z nich vybírat a nenechat se jimi negativně ovlivňovat. Samozřejmě z názorů, kterých si vážíme, můžeme čerpat cennou zpětnou vazbu."

05.10.2023

Odborná kniha, napsaná velmi rozvláčně a zoufale nečtivě. Autorka vychází z řady rozhovorů s teenagery napříč USA. Odkazuje na několik stovek zdrojů. Věnuje se tématům jako identita, soukromí, závislost, šikana ad. Nicméně závěry autorky mi přijdou zkratkovité, často dokonce nepodložené.
V kapitole o závislosti není jediné slovo o dopaminu. Kapitola o nebezpečí se vůbec nedotkne tématu nevhodného obsahu. Vlastně se divím, že jsem knihu vůbec dočetla. Za nejzajímavější považuji kapitoly na konci (o nerovnosti a gramotnosti), tak aspoň toto stálo za dočtení. Do českého prostředí je kniha přenositelná jen omezeně.
Kdybych to měla shrnout a naprosto zjednodušit, tak: pusťte teenagery ven, dejte jim prostor, možnost účastnit se veřejného života a oni nebudou mít takovou potřebu trávit tolik času na sociálních sítích.

28.09.2023

Kniha obsahuje kapitoly klid, pomalost, vytrvalost, schopnost změny, skromnost, mírumilovnost a pohroužení. Věnuje se také tématům respekt, vztek, nenásilí, meditace, majetek, názory a mnoha dalším. Vesměs obsahuje známá moudra, někdy podaná trochu zkratkovitě. Proloženo příběhy želvy-učitelky a jejich žáků.

09.08.2023

Lesní zvířátka závislá na blembáku... Knihu bych po prolistování nevybrala, ale byl to dárek, přečetli jsme ji, nijak zvlášť nenadchla. Je tam hodně postav. Málo ilustrací. Fóry typu šťabajzna měly být nejspíš pro rodiče.

03.08.2023

Kniha se věnuje emocím, způsobu chválení, samostatnosti, rolím přisuzovaným dětem, rodičovskému vzteku a pocitu viny a mnohému dalšímu. Psaná z pohledu matky, která se nový způsob komunikace učí na semináři a vše pak zkouší doma. Takže se najde také spousta popisů nezdarů a začínání od znova - autorky nejsou žádné supermatky, ale normální chybující lidé. Laskavá, milá, nadčasová kniha.

"My jsme dělníci. Naší prací je vychovávat děti. Naše cihly jsou našimi reakcemi. Naší katedrálou je realizace lidskosti v dítěti v plné své míře."

"...Slyšela jsem to už stokrát, a pořád nejsem schopná si to zažít. Jak často si tuhle myšlenku musím připomínat, abych ji začala používat?"
Dr. Ginott pokrčil rameny: "A jak často musíme ladit housle, aby zůstaly naladěné?"

1 27.07.2023

Autor doporučuje v podstatě makrobiotickou stravu: především celozrnné obiloviny, ořechy, semena, hodně ovoce a zeleniny, ryby. Minimum živočišných produktů (maso, vejce). Nejíst (anebo velmi výrazně omezit) mléčné výrobky vč. zakysaných, cukr, čokoládu, oleje, kávu, čaj ad. Doporučuje jíst veškeré jídlo nerafinované, organické. Neodkazuje se na studie, vychází především ze své dlouholeté gastroenterologické praxe a dotazníků na stravování svých pacientů. Za důležité považuje také dobrý spánek, přiměřené cvičení, sexuální aktivitu a radost ze života. Za negativní považuje např. elektrosmog a agrochemikálie.
V knize se věnuje hlavně tématu stravy, dává doporučení ohledně času jídel, pití kvalitní vody, řádného kousání jídla apod. Na tělo se dívá jako na celek a nesouhlasí se specializací medicínských oborů.
Informace se v knize často opakují a některá témata jsou zmíněna jen velmi okrajově. Závěrečné shrnutí ohledně důležitosti určitých minerálů a vitamínů bylo sice zajímavé, nicméně bez praktických doporučení (protože doporučená denní dávka a vstřebatelnost se liší mj. dle fyzické aktivity nebo v kombinaci s jinými nutrienty).
Většina doporučení jsou smysluplná a korespondují s jinými v aktuálních knihách (např. Zdravá střeva), vyjma naprosté neshody ohledně zakysaných mléčných produktů.

"Skutečnost, že jedna složka v potravě pomáhá dobře fungovat jedné části těla, vůbec neznamená, že je dobrá pro celý organizmus."

13.07.2023

Kniha na téma mikrobiom. Stejně jako kniha 10% člověka, kterou jsem nedávno četla. Můžu-li srovnat, tak 10% člověka je napsána čtivěji, víc odborně a popisuje do větší podrobnosti různé biochemické procesy a látky.
Dozvíme se, že mikrobiota má vliv na velké množství věcí včetně psychiky (nic jiného nelze ale od knihy na toto téma čekat), přišla řeč také na přirozené porody, kojení i antibiotika.
Autoři doporučují čtyři zásady pro zdravou a rozmanitou mikrobiotu: konzumaci potravin bohatých na mikrobiotou zužitkovatelné sacharidy (tomuto tématu se kniha podrobně věnuje včetně receptů v závěru knihy), příjem masa v omezeném množství (hlavně červeného), omezení příjmu nasycených živočišných tuků a příjem probiotik.
Recepty jsou zajímavou a inspirativní kapitolou. Nicméně autoři se stravě nevěnovali z jiného pohledu než z pohledu mikrobioty.
Celkově zajímavá kniha s množstvím citací.

1 09.06.2023

Povedené. A moc pěkné a vtipné ilustrace.

08.06.2023

Četla jsem Svět bez stížností a Vztahy bez stížností a obojí se mi líbilo. Takže celkem mě překvapilo, že kniha Šťastný život mi moc nesedla - styl psaní, občas způsob argumentace. Mnohokrát se dočteme, že nespočet studií dokládá, tucty studií potvrdily, ale odkazy často chybí. Škoda.
Každopádně je v knize spousta inspirativních myšlenek, každý si v ní určitě něco najde. Zajímavá mi přišla např. souvislost štěstí (nebo spíš by se v kontextu knihy hodilo říct spokojenosti) s nekonzumováním násilného obsahu v médiích či dodržováním etických zásad.

28.05.2023

Líbilo se, nasmáli jsme se.

05.05.2023

První část knihy podrobně popisuje fungování mozku, hlavně paměti. To jsem nečetla celé, nepřišlo mi to v kontextu a takové podrobnosti podstatné a navíc kniha je víc jak 20 let stará a v tomto nemusí být už zcela aktuální. Druhá část knihy je zajímavější, kritizuje tradiční přístup k výkladu učiva ve školách a je - bohužel - stále vysoce aktuální. V závěru knihy jsou shrnuta pravidla biologie učebních procesů.
Celkově mě kniha moc neoslovila, je místy psaná senzacechtivým a provokativním způsobem. Řada informací je zajímavých, nicméně základní myšlenky (rozdílné učební typy) by se daly shrnout na pár stránek.

05.05.2023

Optimistické, idealistické, sociální. První část knihy se věnuje sekulární etice - ukazuje nenáboženské důvody, proč se chovat morálně (eticky). Druhá část knihy je praktičtější, věnuje se bdělosti, emocím, několika typům meditace apod.
Četlo se to dobře. A ano, určitě by to tu vypadalo úplně jinak, kdyby takovým způsobem přemýšlelo více lidí.

"Ten nejpodstatnější problém, myslím, spočívá v tom, že věnujeme příliš mnoho pozornosti vnějším věcem, hmotným stránkám života, a zanedbáváme etický rozměr a naše vnitřní hodnoty."

"... musíme si však být vědomi toho, že potíže nikdy nevyřešíme jenom tím, že se zavedou nové zákony a nařízení. Zdroj problémů totiž spočívá v rovině jednotlivce. Když lidé postrádají integritu a morální hodnoty, žádný systém zákonů a nařízení nebude stačit. Pokud lidé upřednostňují materiální stránku věci, pak budou stále přetrvávat nespravedlnost, korupce, nerovnost, nesnášenlivost a hrabivost - vnější manifestace zanedbávání niterných hodnot."

2 13.04.2023

Velice čtivá kniha. Je vidět, že autorka je nadšená do biologie. A navíc umí čtivě psát.
Má celkem ambiciózní cíl - snaží se vypátrat příčiny nemocí 21. století. Za jejich společný faktor považuje chronický zánět a hlavní příčiny vidí v negativním vlivu antibiotik (antibiotika oceňuje, ale upozorňuje na jejich nadužívání a všudypřítomnost ve vodě, živočišných i rostlinných potravinách), četnosti porodů císařským řezem, plném nekojení a nedostatku vlákniny ve stravě. To vše má prokazatelně negativní vliv na mikrobiom.
Autorka se věnuje procesu vzniku chronického zánětu, větší propustnosti střev, imunitní reakci, probiotikům, prebiotikům a mnoha dalším tématům. Zmiňuje vědecké studie i experimenty. Přestože se spousta věcí neví nebo nejsou dokázané, autorka na základě toho, co už zřejmé je, vyvozuje možné důsledky a závěry. Místy jsou to spíš jen náznaky a také nečekejte konkrétní rady.
V knize o spánku se dozvíte, že za spoustu problémů může nedostatečný spánek. V knize o psychoterapii se dočtete, že počátek problémů leží ve vašem dětství a výchově. A v knize o mikrobiomu...
Autorka neuvádí citace a také nezmiňuje některá témata (např. vliv přerušovaného půstu na mikrobiom nebo souvislost střeva - mikrobiota - mozek). Klidně mohla být kniha delší a věnovat se více tématům. V každém případě stojí za přečtení.

1 30.03.2023

V dnešní době je to už poněkud zastaralá kniha (1. vydání 1968), ale ve své době to podle mě muselo být odvážné a pokrokové dílo.
Autor říká, že výchova je vysoce individuální, závislá mj. na osobnosti jak dítěte, tak rodiče. Že se vychováváme navzájem, nejen rodiče děti, ale také děti rodiče. Že pozitivní výchovné vlivy přináší výrazně lepší výsledky než negativní. Nebo že je potřeba vytvořit pro dítě vhodné prostředí a mít přiměřené nároky.
Rozebírá různé typy odměn a trestů (např. sliby, hrozby, odepření nebo poskytnutí něčeho oblíbeného, práce za trest, ocenění, výtky, posměšky a nakonec také fyzické tresty) a u každého upozorňuje na rizika a nebezpečí. Konkrétní rady nedává (což je myslím si spávně). Občas si odporuje. Některé pojmy vysvětluje příliš zúženě (ale kniha má cca 100 stran, takže není ani moc prostor).
Dnešní poznatky jsou zas o kousek dál, takže na téma výchova bych více doporučila novější tituly. Každopádně zásadní sdělení knihy, že lepší je to "po dobrém", platí stále.
Knihu hodnotím z dnešního pohledu. Ve své době by si jistě zasloužila nejvyšší hodnocení.

23.03.2023

Kniha je poměrně složitá a četla se mi těžko. Resp. některé pasáže jsou napsané srozumitelně a přístupně, ale většina byla těžko čitelná a část autorových myšlenek jsem zcela určitě nepochopila. Je škoda, že zabíhal tak moc do detailů jako např. anatomické popisy (vč. schémat neuronálních signálů a spojů) nebo citáty z literatury. V kontextu to podle mě nebylo zásadní a hlavní nit úvah by se dala držet výrazně snáz.
Autor vychází z vědeckých výzkumů, odborných studií a publikací, ale v knize představuje především své hypotézy. Zajímavé byly např. úvahy o společenských konvencích v souvislosti s instinktivním chováním.
Jednou ze základních myšlenek knihy je to, že bez schopnosti prožívat emoce se nelze úspěšně rozhodovat. A že mysl a tělo jsou neoddělitelně spjaty a že se ovlivňují navzájem.

"Jsem skeptický vůči objektivitě a definitivnosti vědy. Především v neurobiologii nepovažuji výsledky, k nimž dospěla věda, za více než dočasné přibližné hodnoty, s nimiž se na chvíli potěšíme a které odhodíme, jakmile se objeví lepší vysvětlení."

"...během našeho vývoje od dětství do dospělosti je uspořádání mozkových okruhů, které naše vyvíjející se tělo a jeho interakce se světem reprezentují, pravděpodobně závislé na činnostech, do nichž se organismus zapojí, a na činnosti vrozených bioregulačních okruhů, když na tyto činnosti reagují."

20.03.2023

Kniha byla z velké části opakováním toho, co už zaznělo v knize Podminované dětství. Za základní pilíře sebeúcty autor považuje kladné odpovědi na otázky: Jsem vítaný? Jsem dostatečný? Získávám dostatek lásky a pozornosti?
Pokud některá z těchto podmínek není splněna, používají lidé tzv. antiprogramy jako např. perfekcionismus, přizpůsobivost, necitelnost, šikanování, touhu po moci, penězích, úspěchu, závislost na jídle, počítačových hrách apod. Tyto antiprogramy ale ke zvýšení sebeúcty nikdy nevedou. Je potřeba si vybudovat nové programy jako např. Jsem vždy dostatečný. Všechno, co potřebuji, mám v sobě. Jsem v pořádku. apod.
K tomu mohou dětem dopomoci rodiče, a to svým přístupem a především tím, že sami mají sebeúctu - tj. mají vyřešeny výše zmíněné podmínky (otázky) a mají v sobě správné programy, nikoli antiprogramy. Celá kniha by se dala shrnout jako jdete dětem příkladem, jste vzorem.
Několik pasáží pro mě v knize bylo zajímavých a otevřelo mi nový pohled. I když to bylo jen pár věcí, za přečtení celé knihy mi to stálo. Celkově ji ale až tak vysoko nehodnotím.

"Spokojenost může přijít jedině zevnitř, natrvalo k ní nikdy nedospějeme prostřednictvím vnějších věcí."

"Mnoho dětí musí prožívat, že je takřka bez ustání někdo kritizuje, opravuje a napravuje. Neustále se dozvídají, že něco není dobře. Mnohé se proto naučí obrnit se krunýřem, takže se zdá, jako by se od nich všechny útoky odrážely. Krunýř má chránit jejich zranitelné nitro."

"Aby se děti mohly naučit umění sebeúcty, potřebují někoho, kdo se sebeúctou sám žije."

04.03.2023

Publikace je souborem článků, které autorka psala v letech 1998-1999. Teď máme rok 2023 a nutno konstatovat, že v tradičním školství se toho od té doby změnilo jen málo. Nejspíš proto, že mýty o vzdělávání jsou hluboce zakořeněné a - jak autorka na začátku knihy uvádí - výchova dětí a jejich vzdělávání jsou oblastmi, kam poznání proniká velmi obtížně.
Autorka se věnuje přetrvávajícím mýtům ve vzdělávání a postupně se k nim v jednotlivých článcích vyjadřuje. Chtělo by to podle mě více citací a občas jsem se neztotožňovala se závěry či argumentací, ale celkově moc doporučuji k přečtení.

Některé ze zmiňovaných mýtů:
Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví.
Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého.
Všechny děti se musí učit totéž.
Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu.
Díte se musí naučit poslouchat.
Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme.
Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání.
Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu.
Ve škole by šlo ledacos změnit, kdyby bylo méně dětí ve třídách.

"Děti ve škole nepotřebují zábavu a hru, jak se často mylně chápou alternativní přístupy: klíčem ke kvalitnímu učení je zejména smysluplnost, přiměřenost učiva a metod věku, vlastní aktivita dětí, spolupráce a pohoda."

"Známkováním bereme učení jeho vlastní smysl, tj. vědomé, z vnitřní potřeby motivované osvojování informací a dovedností. Učení se tak degraduje na prostředek ke sběru dobrých známek či vyhnutí se známkám špatným."

"Ačkoliv učitel by měl být především autoritou ve smyslu vyzrálé osobnosti, jeho působení ve třídě je především mocenské. Tradiční škola je na moci učitele přímo založená."

K tématu zodpovědnost vs. poslušnost: "Dohlížením na plnění zadaných úkolů, k nimž se dítě nemá právo jakkoli vyjádřit, vychováváme především poslušnost. Platí to v rodině i ve škole."

"Tresty a odměny jsou pouhou náhražkou tam, kde selháváme ve vytvoření podmínek pro fungování vnitřní motivace. Mnoho lidí si však přesto nedovede vzdělávání i výchovu bez trestů, odměn a pochval představit. Většina učitelů i rodičů stále věří v jejich pozitivní funkci.
Není sporu o tom, že odměny a tresty přimějí člověka, aby něco udělal či neudělal. To nelze popřít. Mýtem je však víra v jejich dlouhodobý pozitivní účinek."

"K zákonitostem odměn patří, že ubíjejí původní vnitřní motivaci a vytvářejí závislost na vnější motivaci."

"Jádrem učitelské profese je vytvářet ty nejlepší podmínky pro to, aby se děti mohly, chtěly a uměly učit."

"Pro dobrý psychický vývoj dítěte je důležité přijetí sebe sama jako dobrého hodnotného člověka. Jestliže začne dítě podmiňovat svou hodnotu důkazem, že jsem lepší než druzí, představuje to pro něho velké riziko. Jeho hodnota jako by spočívala mimo něj, závisí na kvalitách někoho jiného."

1 26.02.2023