Descartesův omyl

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Emoce, rozum a lidský mozek. Tento světový bestseller pojednává o vztahu lidského mozku, intelektu a citového života. Jádrem knihy je autorova pozoruhodná teorie somatických markerů, která přesvědčivě vysvětluje, jak naše prožitky ovlivňují naše poznávání a proč se tak děje. Kniha vychází z klasického klinického pozorování, známého ze všech učebnic, pacienta Phinease Gage, který utrpěl roku 1848 těžké zranění mozku. Charakteristické změny osobnosti, které se u něho projevovaly, vzdorovaly výkladu vědců celých 140 let. O jejich vysvětlení se zasloužil právě Damasio....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/36204/descartesuv-omyl-36204.gif 4.215
Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika, Věda
Vydáno:, Mladá fronta
Orig. název:

Descartes´Error. Emotion, Reason, and the Human Brain (1994)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Descartesův omyl

Přidat komentář
Janek
22.01.2018

Byť první třetina knihy vypadala docela vstřícně a srozumitelně, tohle - k velké škodě - není text pro laiky. (Souhlasím s komentářem Eldar80.)

alef
20.02.2017

Damasio ve své knize charakterizuje základní podmínku pro vznik vědomí takto: „...schopnost ukazovat si uvnitř mozku „představy“ („obrazy“) a objednávat si je v procesu, který se nazývá myšlení...“ , a takovou podmínku splňuje splňuje právě náš, lidský, mozek.
Damasio se zamýšlí nad jednou z nejpalčivějších otázek, kterou si lidé začali pokládat v momentě, kdy začali zkoumat svou mysl: „Proč si uvědomujeme svět okolo nás, proč víme to, co víme, a proč víme, že to víme?“ Říká, že existuje spousta organismů, schopných inteligentních činů, které ale přesto nemají vědomí, zdá se, že nenalezneme organismus, který by měl vědomí a nevyvíjel žádnou činnost. Pro Damasia, mít vědomí, znamená tvořit neuronální reprezentace, které se stávají „představami“ a které mozek zpracovává v procesu (činnosti) nazvaném myšlení. Tyto představy zásadně ovlivňují naše chování, s jejich pomocí plánujeme budoucnost a následně volíme úkony, které je potřeba vykonat k dosažení cíle.
Damasio tenhle proces popisuje následovně: „...proces, jímž se neuronální reprezentace, které se skládají z biologických modifikací vytvářených učením v neuronálním okruhu, stávají v našich myslích „představami“, … proces, který umožňuje, aby se neviditelné mikrostrukturální změny v neuronálních okruzích (v tělech buněk, dendridech, axonech a synapsích) staly neuronální reprezentací a ta se obratem změnila v „představu“, kterou už každý z nás prožívá jako subjektivní.“ Jako základní úkol mozku tedy chápe "mít informace", o tom co se děje v mozku, v celém těle, informace o okolí, prostředí ve kterém se organismus nachází, a to takové, aby mohl zabezpečit přežití organismu, tedy aby mozek dokázal tyto informace zpracovat a následně vytvořit podmínky pro přežití celého organismu.

Damasiuv "model", jak se postavit k našemu specificky lidskému vědomí, je samozřejmě jen jeden z mnoha, je to pohled vědce - neurologa a rozhodně stojí za přečtení, zvlášť následně v kombinaci s názory jinými, jen pro příklad, za všimnutí stojí také způsob, jak se staví k vědomí Roger Penrose, matematik, který říká, že stále nevíme, co to vědomi je, že jsme schopni ho definovat jen do určité míry. Projevy vědomí rozlišuje na aktivní a pasivní. Mezi pasivní projevy řadí uvědomování si, jako "uvědomování si“ barev nebo harmonie, používání paměti. Aktivní je pak jednání na základě svobodné vůle, k tomuto rozlišení přidává ještě jeden, podle něj velmi významný aspekt vědomí, porozumění nebo vhled, který ovšem nijak nedefinuje, sám říká, že mu vlastně zcela nerozumí, pouze si uvědomuje, že porozumění vyžaduje nějaký stupeň uvědomování si věcí, že tedy nelze definovat uvědomování si bez porozumění. I když nedefinuje ani vědomí, ani porozumění, trvá na vztahu mezi nimi a na základě tohoto vztahu pak vymezuje různé přístupy k tomuto problému. Mezi vědci a filozofy prostě existuje řada stanovisek k tomuto vztahu, jen pro zajímavost, tohle jsou, podle Penrose, některé z nich:
1. Vědomí je jen výpočet, a pocit vědomí je vyvolán čistě provedením příslušného výpočtu.
2. Vědomí je rys fyzikální aktivity mozku, ale zatímco samotná fyzikální aktivita se dá početně simulovat, počítačová simulace pocit vědomí vyvolat nemůže.
3. Fyzikální aktivita vyvolává pocit vědomí, ale tuto aktivitu není možné plně simulovat výpočetně.
4. Vědomí se nedá plně vysvětlit pomocí fyzikálních, informatických nebo jiných vědeckých pojmů.
K prvnímu přístupu pak můžeme zařadit úvahy o silné umělé inteligenci, která říká, že veškeré myšlení je jen určitý typ výpočtu a pocit vědomí je provedení tohoto výpočtu. Podle zastánců této teorie je inteligence záležitostí fyzikálních operací se symboly, a přitom není podstatné, v jakém prostředí, se takový systém realizuje. Vědomí je tedy čistě formální proces a počítače na rozdíl od člověka dokonce poskytují pro tyto procesy vhodnější materiál (člověk je přeci složen s biologického materiálu podléhajícího zkáze, a mozek, ve kterém tyto procesy probíhají, je jen kašovitá hmota), někteří zastánci této teorie jdou dokonce tak daleko, že tvrdí, i o takových „primitivních“ přístrojích, jako jsou termostaty, že můžeme říci, že mají přesvědčení, protože přesvědčení lze podle nich připsat čemukoli, co řeší nějaký problém. :-) ...
... dnes už jsou tyto teorie samozřejmě překonány, ale rozhodně stojí za přečtení ... a za trochu námahy pro naší šedou kůru mozkovou :-)

Eldar80
04.07.2016

Ze začátku se zdá, že kniha bude velmi přístupná i pro laiky, protože první třetina kniha je velmi srozumitelná. Popisuje se historie prvního velkého úrazu hlavy, který byl zdokumentován v 19. století, kdy pacient přežil bez ztráty intelektuálních schopností. Tento úraz však velmi proměnil pacientovu osobnost, což mělo velmi neblahé následky pro jeho další život. V knize je popsána základní struktura mozku, aby se čtenář dokázal v jednotlivých centrech zorientovat. Jsou popsány některé poruchy osobnosti způsobené různým poškozením mozku jako třeba anosognózie.
Bohužel zbývající dvě třetiny knihy jsou už poměrně náročné, protože po vysvětlení fungování lidského mozku se téma soustředí na vztah emocí, pocitů a lidského rozumu. Ukazuje se totiž, že čistě racionální myšlení oproštěné od emocí nemůže správně fungovat. Text je tak na pomezí neurologie, filozofie a psychologie. Vysvětluje se, že pro správné fungování lidské mysli je nezbytné i pociťování tělesných počitků, které si člověk běžně neuvědomuje. Ukazuje se tak, že základ lidské psychiky se tak nenalézá pouze v mozku, ale spíše v celém lidském těle.
První třetina byla perfektní, ale čím více se text stával odborným, tím hůře se to četlo. Často jsem měl velké problémy chápat celé odstavce a sledovat směr uvažování autora. Nedokážu posoudit, zda to není překladem, protože u některých vět jsem měl pocit, že je zachován původní anglický slovosled. Text tak byl aspoň pro mě hrozně těžkopádný. Mě osobně úvodní představení mozku moc nestačilo a v knize sem se dost ztrácel. Ikdyž je probíráná látka docela jednoduchá, je na můj vkus popisována zbytečně odborně. Knize tak stěží dávám 4 hvězdy a je nutno počítat, že se hodí jen pro omezený počet lidí. Knihu určitě doporučuju všem zájemcům o lidský mozek a pro všechny, které zajímá spojitost emocí a rozumu. Doporučuji k přečtení i budhistům kvůli poznatkům o lidské mysli a vzniku jáství. 75%


Štítky

neuropsychologie emoce evoluční psychologie

Autor a jeho další knihy

Antonio R. Damasio
portugalská, 1944

Kniha Descartesův omyl je:

v Přečtených20x
v Doporučených2x
v Knihotéce11x
v Chystám se číst22x
v Chci si koupit6x