petra.kosiky komentáře u knih

Na knížce nás s dětmi upoutaly především překrásné kresby Zdeňka Mlčocha (starší dcerku pak především proto, že jsme již stačili hlavní město navštívit). Příběh jednoduchý, vlastně trochu smutný (ledňáčci mají přece žít, létat a lovit někde v přírodě u potoka). Přečteno před spaním, dětem se knížka líbila.

20.11.2022

Čtvrtý příběh napsal Jaroslav Havlíček, jilemnický rodák, a je to příběh s vtipnou pointou. Milá je i podrobnost s plechovým Kristem za městem v polích, tu ale ocení jen místní :-).

Kniha je rozdělená do šesti částí: Z hitlera žádný strach, Svůdce (lidu i žen), Soukromník (o soukromém životě), Diktátor (o politice), Dobyvatel (o dobývání území), Zločinec (o vyvržďování Židů). Byla to vlastně moje první kniha o druhé světové válce. A je napsána tak, že si člověk může učinit ucelený obraz. Smuté čtení. Poučné jak samo o sobě, tak v době, kdy se Evropa potácí na ostří nože a tápe.

27.06.2022

Ta představivost, tak bohatá, nepřekonatelná představivost... obzvláště 2001: Vesmírná odysea mě nadchla. V duchu tleskám a přemýšlím, přemýšlím...
Ještě malinký úryvek (kolik zaměstnavatelů by se jím mohlo inspirovat!): str. 285: "Morgan zásadně nechával své podřízené myslet samostatně; byla to jediná cesta, jak je vést k odpovědnosti, snímalo to z něho četná břemena - a v mnoha případech jeho tým dospíval k řešením, která by on sám býval přehlédl."
A ještě - aktuálně (válka): str. 316: "Zatímco dříve stačil jeden šílenec vyzbrojený odstřelovačskou puškou nebo náloží trhavin usmrtit jen pár lidí, dnes by pro duševně vyšinutého technika nebyl problém zahubit v okamžiku celé město."
a kousek dál: "Kromě toho se občas ještě vyskytuje, naštěstí dosti vzácně, jistý typ dějů, kde si jedinec získá takové postavení anebo tak obrovskou moc, že si okolí ani neuvědomí, co vlastně páše, až když už je příliš pozdě. Zkáza natropená takovými šílenými fenomény (těžko se pro ně hledá vhodnější pojem) může dosáhnout globálních rozměrů, jako tomu například bylo v případě A. Hitlera (1889 až 1945). V překvapivě velkém počtu případů se svět o jejich činech nakonec ani nedozví, a to díky spiknutí mlčení mezi jejich vposledku nemálo zaraženými nohsledy."
Kniha byla poprvé vydána v roce 1968! A v roce 2022 si už svět nepamatuje....

06.04.2022

Ke čtení této nelehké knížky jsem se odhodlávala už dlouho. Konkrétní informace o padlých bojovnících a válečných hrobech užiji ve své práci (evidence válečných hrobů), ale navíc, je toho najednou v souvislosti s aktuálním děním na Ukrajině tolik navíc...
Snad tomu mého povzdechu trochu pomůže, když ocituji projev podplukovníka Rudé armády I. N. Sazonova přednesený v Turnově 10. 5. 1945:

"Občané a občanky! Promiňte mi, že přicházím před Vás ve stejnokroji pokrytém prachem přímo od své práce. Milé a velmi slavnostní uvítání, které mému oddílu jako součásti Rudé armády připravilo vaše krásné město, mne mile a srdečně překvapuje. Projeli jsme daleké kraje a probojovali mnohé bitvy a boje, při nichž mnoho, ba většina našich druhů prolévala svoji krev a zahynula. V mnoha městech slovanského území, které jsme osvobozovali od krutého nepřítele, nás též zbylé obyvatelstvo, z úkrytů vylézající, ještě s hrůzami v očích vítalo, ale tak srdečného, přátelského a bratrského uvítání já ani mně svěřený oddíl ještě nezažil. Dobře jsem zahlédl i slzy radosti ve vašich očích. Nepřítel poražen. Rozprášené oddíly, skrývající se v lesích, budou postupně ničeny. Na místě zpustošených vesnic a měst vyrostou nové, krásnější. Pole budou zorána a nastane nový život. Hrůzné obrazy krutosti však zůstanou v našich duších do poslední hodiny našeho života. Aby nebylo možné opakování všeho toho, stojí zde silná armáda s maršále Stalinem v čele a ta již nikdy nedopustí, aby znovu nastala tak krutá doba. Pod její ochranou a pod ochranou vaší mladé armády budou vzkvétat naše a vaše drahá vlast."

Abych byly upřímná, nejdřív mi ve čtení bránily všechny ty odkazy na úspěchy bolševiků a komunistů, kritika vypočítavého postupu buržoazie atp. Postupně se ale z textu, který se zdál být tolik angažovaný, vynořila myšlenka, že když jde o všechno, jsou lidé schopni bojovat bok po boku bez ohledu na politické smýšlení.
A pak si znovu přečtu ten projev a říkám si, jestli opravdu stačí jen jeden lidský život, aby se "to všechno" zapomnělo? Člověče, naše planeta nás nepotřebuje, my potřebujeme ji. Proč válčíme?

V knize je velké množství konkrétních a podrobných údajů. Do problému je čtenář uveden v souvislostech, je popsána situace celostátní i regionální - na počátku druhé světové války. Dále se autor věnuje období války. Květnové události na Semilsku jsou líčeny přehledně, po oblastech a po dnech. Kniha je doplněna obsáhlým seznamem použitých pramenů, na který se odkazují vysvětlivky v textu. Dále je v knize zahrnuta obsáhlá kapitola tabulkově zpracovaného přehledu nejdůležitějších událostí od první světové války až po rok 1946. Následuje seznam padlých v květnu 1945, seznam hrobů sovětských vojáků, seznam vojáků ze Semilska bojujících v zahraničí, obsáhlý seznam politických vězňů a dalších občanů postižených fašistickou persekucí, obrazové přílohy. Smekám klobouk před tak podrobně zpracovanou knihou. Říkám si, jak je důležité podstatné informace zaznamenávat, zaznamenávat je včas, nezkreslené tokem času, a poté je dále předávat pro poučení a zamyšlení. Jak autor v doslovu ke čtenáři píše: "S mnohými členy odbojových skupin z dnešního semilského okresu i z jiných oblastí republiky jsem prožíval týdny, měsíce a roky v těžkých podmínkách nacistické internace. Protože smrt nemilosrdně procházela našimi řadami, slibovali jsme si, že ti z nás, kteří přežijí, nezapomenou a napíší své vzpomínky na tu dobu. Uzavírám tuto práci jako splnění svého slibu a vzpomínám při tom na všechny ty bojovníky, kteří z našich skupin zahynuli na té pět let trvající cestě po německých věznicích a koncentračních táborech od Bavorska na jihu Německa až po Gollnow na severu u Baltu, od Buchenwaldu a Dory ve středu Německa až po Breslau a Brieg nedaleko Krkonoš, od koncentračního tábora v rakouském Mauthausenu až po Osvětim v Polsku, na ty, kteří zůstali na popravištích v Berlíně-Plötzensee, Breslau, Drážďanech, Mnichově, Praze a jinde a kteří byli zastřeleni, ubiti, nebo zemřeli vysílením na pochodech smrti v posledních měsících, týdnech, dnech a hodinách nacistické tyranie."
Přestávám světu rozumět. A jen si tiše přeju, aby bylo co nejvíc těch, kteří prostě chtějí žít a nechají i žít i ty ostatní. Jak by nám tu mohlo být krásně.

Ještě jednou díky panu Rydvalovi. Kdyby tak bylo možné tuhle knihu někde získat...

23.03.2022

Pěkná dětská knížka se spoustou vtipných obrázků (spíš kreslených vtipů). Četla jsem ji dětem před spaním - ráda jsem si ji připomněla.

26.02.2022

Trochu bláznivé, ale jako pohádka před spaním pro děti, které obdivují skutečného Sherlocka Holmese, vítané.

14.02.2022

Jsem nadšená. Ten příběh je známý, i když mě pořád udivuje, jak se mohl tak dávný příběh zachovat v takové podrobnosti (v různých variantách se ty podrobnosti opakují, tak věřím, že jsou založeny na nějaké faktickém základě). Je známý a přesto tak neotřelý, vlastně tak neuvěřitelný, napínavý. A stále stále aktuální. Cit zde stojí vedle síly, opatrnost vedle touhy po moci, vypočítavost vedle moudrosti atp. atp....
Alespoň jeden citát: str. 143:
"Václavovo překvapení se stupňovalo s každým jejím slovem. Napolo bázlivě, napolo nedůvěřivě k ní vzhlédl: "A což, matko, pan Záviš z Falkenštejna není vinen, že ty - královna --" " - dala ti bratra, jehož otcem není král...?" dopověděla se sklopenýma očima. Vzápětí však hrdě vztyčila hlavu: "Jsi dnes ještě příliš mlád, abys mohl pronášet vlastní soud o věcech, jejichž smysl ti zatím zůstává utajen. Jsi dosud odkázán na to, co ti řeknou zkušení, Ale i ve svém mladém věku si už můžeš položit otázku: mluví tito zkušení vždycky pravdu? Nemají někdy zájem na tom, aby byla oklamána tvá nezkušení důvěřivost? A nyní se ptám přímo, můj synu: chceš věřit spíš těm, kdož tě střeží jako záruku tvé moci - nebo vlastní matce?"

31.01.2022

Dětem se knížka moc líbila. Řadíme se s našimi čtyřmi kočkami - chtě nechtě - mezi kočičí lidi, a tak nám jsou zkrátka všechny ty kočičí příběhy blízké.
Jednu výtku ale mám: Text je psaný na můj vkus příliš rozvláčně. Knihu jsem četla dětem před spaním, tedy nahlas, a hodně jsem při četbě text zkracovala, upravovala. Možná by původní košatá verze děti ani tolik nenadchla.
Ale abych také pochválila - třeba kapitola Kočičí Vánoce, ta se moc povedla. Průběžně hledám při svém čtení vánoční příběhy a často jsou smutné, nepoetické, prostě k vytvoření vánoční pohody nevhodné. Ale Kočičí Vánoce, ty se povedly.
Zdar všem kočkám i jejich lidem!

22.01.2022

Takový smutek nad člověkem na mě z té knihy pad'...

16.01.2022

Alespoň jeden výpisek: str. 161: "... komunikování s anděly ... Děláte to, kdykoliv přemýšlíte, přejete si, chcete nebo jinak projevujete něco a modlíte se o to. Andělé vám určitě naslouchají. Proto je důležité sledovat své myšlenky, mějte stále na mysli to, co chcete. I když jsou andělé kolem vás, aby vám pomohli a ujistili se, že jdete po správné cestě, chápou také, že se každý učí a vyvíjí. Proto se vám snaží pomoci, přestože vaše myšlenky nejsou vždy v souladu s vašimi nejlepšími zájmy."

13.01.2022

Napínavé, tajemné, pěkně přeložené. Knížku jsem přečetla dětem před spaním a na konci každé kapitoly volaly: "Ještě, ještě!" a "To není možné, že to zrovna teď končí!!" Překvapivé, příjemné čtení.

11.01.2022

Knihu jsem četla poprvé před více než 12ti lety. I tehdy mě fascinovala. Uplynulo hodně vody, událo se hodně věcí, ať už v mém soukromém životě nebo ve společnosti a dnes mám pocit, že je kniha čím dál aktuálnější. Nebo mi spíš dává větší smysl. A některé děje dávají větší smysl. Snažím se neustále dovzdělávat o české historii, pořád dokola poslouchám Toulky českou minulostí a znovu a znovu si uvědomuji, jak moc záleží na výkladu, na podání. Historie patří vítězům. A vlastně i současnost patří vítězům. ...
Knihu považuji za významný příspěvek k zamyšlení se nad našimi dějinami. Obrázek si stejně udělá každý sám.

11.11.2020

Knížku jsem pořídila na přání dětí - sháníme kočičí příběhy na čtení před spaním. Jelikož je brožovaná a tedy docela lehká, cestovala s námi letos o dovolené na našich výletech a vždycky, když byla chvilka, tak jsme ji otevřeli a četli (při čekání na oběd v restauraci, při čekání, až si tatínek doprohlídne výstavu, při odpočinku v zoologické...). Děti příběhy moc bavily.
Odhlédnu-li ale od dětského nadšení pro knížku s kočičími příběhy, musím napsat, že nás trochu rušily americké reálie a mě osobně trochu nudil naprosto lidový styl, jakým jsou příběhy napsány. Když si vzpomenu na Heriotův vytříbený sloh, je to až nepředstavitelný rozdíl.
Nicméně pár příběhů jsem si zakroužkovala. Nám se nejvíc líbily (a shodou okolností jsou to všechno příběhy až z poslední čtvrtiny knihy): Zázrak (str. 313, vánoční příběh), Únos (str. 323, jednoznačný favorit), Dáreček (str. 345), Proč kočky malují (str. 352), Dárek (str. 372).

Recenze čtenářů mě na knihu příliš nenalákaly, ale nedala jsem se a jsem mile překvapená. Nenechte se odradit. Pro mě - klasické sci-fi, navíc v době covidové...

05.10.2020

Moderní pohádkový příběh plný napětí. Představuji si, jak drasticky by mohl vypadat ve filmovém podání. A nebo naopak poeticky, podobně jako obrázky v knížce. Ty jsou kouzelné. Děti se každý večer těšily na pokračování. Anežka se dnes po přečtení poslední kapitoly nechala slyšet, že "to byla ale krásná pohádka".

22.09.2020

Na knížku jsem se těšila. Atmosféra středověké Prahy z ní na mě dýchla, fantazie si popracovala, nicméně příběh byl pro mě nepřehledný a ztrácela jsem se v něm. Zkusím nějaké starší autorovo dílko.

14.09.2020

Knížečku jsem přečetla dcerce o dovolené (při nečekaně dlouhém čekání v restauraci na oběd), protože se jí nechtělo o prázdninách číst a má ji po prázdninách vrátit kamarádce :-). Byla jsem ale mile překvapená - jazyk (překlad) příjemný, čtivý, příběh se odkazoval na známou pohádku O šípkové Růžence, ale přesahoval do dnešní doby prostřednictvím tance a tanečních kouzel a měl, jak už bylo v komentářích napsáno, myšlenku, několikrát zdůrazněnou a připomenutou. Každý by měl dostat druhou šanci, resp. první pohled nemusí vždycky platit. Ne každá obzvláště současná dětská knížka předkládá dětskému čtenáři takto přehledně a srozumitelně nějaké poselství, byť sebejednodušší.

Čeština je tak kouzelný jazyk a pan Čtvrtek je prostě kouzelník. Tak nápadité příběhy, tak nečekané obraty, tak košaté vyprávění. A přitom srozumitelné, milé, mírné, vtipné.
Knížku jsem sehnala v antikvariátu po internetu a jsem za to moc ráda.
Tady je kousíček z pohádky DAMIÁN a mouchy s baterkou (str. 24, když se koucourek Žužlík rozhodl, že bude v noci chytat mouchy):
"Brouci se rozzlobili a posílali Žužlíka do háje zelenýho, a tak on pořád jde, až se mu zdálo, že opravdu přišel do háje. Přišel zkrátka na to místo, kde byla nejtmavější tma, a pořád ještě slyší rozespalé brouky, jak za ním volají: 'No tak tedy pro svatej pokoj. Když chceš v noci mouchu, tak si musíš chytit tu svatojanskou s baterkou na zadečku.' "

22.06.2020

Již několikátá kniha od paní Jordánové, kterou jsem zhltla. Obzvláště inspirativní pro mě byla Tvoje dítě jako šance pro Tebe.
Těžko z knihy něco vybrat, těžko něco vypisovat. Stojí za přečtení celá. Pro nás, kdo tápeme, zcela jistě, pro ty, kdo jsou již na správné cestě, snad jako utvrzení.
A přeci jenom, alespoň dvě věty ze závěru knihy:
str. 177: "Největší přitažlivost v partnerství způsobuje duchovní soulad každého z partnerů. To, že každý z nich dělá to, co miluje, a je spokojen se sebou samým."

22.06.2020