Patane komentáře u knih
Pro mě nejslabší z celé trilogie. Atmosféra je super, o tom žádná - dům na břehu, bahno, horko, voda, která se líně převaluje a pak dravá povodeň, která beze slova bere vše - domy i životy.
V samotném příběhu jsem tapala, co je skutečnost a co si jen kdo představuje. Na mě to bylo už moc složité, dost jsem se nutila, abych knížku dočetla.
Kniha se mi četla dobře. Vulgarismy mi nevadily. Nejdesiveji na mě působil fakt, jak si děti neuvědomují, že se jim děje něco špatného, že s nimi dospělý manipuluje, jsou jeho přízni ještě potěšeny. Čemu naopak nevěřím je to, že by se ve městě vědělo, co se děje, a nikdo nezasáhl.
Dočetla jsem se také, že autorka vycházela z osobní zkušenosti z dramatického kroužku.
Kniha je velmi ctiva a vypovídá o strasne nacistické mašinérii. Hlavní postava Robert Lang vykonává rozkazy a vykonává je svědomitě. Po válce se nebojí soudu, protože jen vykonával rozkazy, vinu neciti. Nepociťuje lítost, když ho obviní, že zabil 3 a půl miliónu lidí, ještě soudce opraví, že jich bylo jen 2 a půl miliónu. Je zdceny, když se dozví, že jeho nadřízený spáchal sebevraždu a už nemůže říct, že Langovi dával rozkazy.
Kniha je pozoruhodná i v tom, jaký vliv má přísná výchova a že vychovávat dítě k poslušnosti, nemusí být vždy to nejlepší.
Tuhle knížku jsem si vybrala na léto. A asi se sešla moje nálada a atmosféra knížky a vše si tak sedlo. Ano, kniha je předvídatelna, postavy představují klišé- chudá matka samozivitelka a úspěšný programátor, ale mně to nevadilo. Postavy jsou sympatické, road trip anglickou krajinou má super atmosféru, no a happy end je už taková tresnicka na dortu!
Kniha je velmi čtivá, o tom žádná. Ale po přečtení čtyř knih musím přiznat, že Mornštajnová píše hodně předvídatelně a stále se opakuje koncept vypravování od minulosti do přítomnosti, stejně jako u Slepé mapy nebo Hotýlku.
Hodnotím tuto knihu z pozice dospělého čtenáře. Líbila se mi moc. Líbilo se mi propojení s knihou Nejlepší pro všechny, ke které jsem se potom vrátila a celé to do sebe krásně zapadlo.
Po Houbařce a Anežce je to zklamání. První třetina knihy je výborná. Dokud je Eliška dítě a žije u své tety, má kniha super atmosféru. Poté ale přijde zlom a ve chvíli, kdy začne pátrat po příčinách činu své matky, je to takové nijaké a nedotažené. Jako by sama autorka nevěděla, jak dál.