Palivo komentáře u knih

Nejjednohubkovitější jednohubka, jakou jsem kdy četl. Frajer v Anglii obdrží knihu a jelikož nežije v reálném světě, ve kterém se musí platit daně, vybírat dovolené, šetřit peníze atd, ale v knižním světě, kde si všichni můžou dělat co chtějí a mají dost peněz, sedne na letadlo a vydává se do Mechika vyšetřit, co má ta záhadná kniha vlastně za příběh. Kdyby se toto přihodilo mě, našel bych čas maximálně tak v sobotu dojet do Kladna.

V Mechiku najde sběratele knih, který mu povídá o jiném sběrateli knih a to je v podstatě celá kniha, kdy se během jejich dialogu postupně rozkrývá tajuplný příběh. Ten je o tom, jak jsou knihy boží, jak jsou někteří bibliofilové naprostí blázni a kam až dokáže zajít knižní posedlost a obsese. To jsem ocenil, protože knížky mám rád a vím jak moc jsou pro život důležitý. Já bych třeba bez knih nekadil a kdo nekadí tomu pak prasknou střeva a zemře, takže já můžu upřímně říct, že bez knih bych nebyl živ. Co lidstvo dělalo na záchodech před tím, než se vynalezly knihy, o tom ani nechci přemýšlet.

Tenhle příběh rychle uběhne a je konec knížky, během kterého si člověk řekne "to bylo hezký no." A víc se z toho asi vydolovat nedalo.

7 24.07.2016

Jako správnej manažer sem si to dobuchtil do Levnejch knih a jak jsem viděl tenhle flák za 49Kč, vytáhl jsem z kapsy litr a nechal si pěkně vrátit 951 Kč, abych měl drobný na tramvaj. Začal jsem tedy záhy číst a byl jsem příjemně překvapen čím jsem si to rozměnil litr, protože knížka je doslova o tom, že se frajer rozhodne sežrat auto. To sice není tak šokantní, jako sníst třeba zelí nebo kapustu, ale i tak je to dost síla.

V návalu kadění, které způsobila svíčková, kuře a zmrzlina od mojí máti jsem se do knihy pustil a dle napsaného obsahu mých střev je snad jasné, že jsem knihu dal na "posezení." Zajímavá zápletka, kterou by ocenil především Babica, se rozjíždí fofrem a my sledujeme, jak se nenažraná rodina snaží přivydělat na byznysu, kterej vyroste okolo frajera, co chce sníst Ford Maverick. Teda kromě taťky, kterej je z toho celej na větvi a skoro pořád se mu chce blít - až jsem si říkal, jestli to není někdo od nás z vesnice.

Celý je to napsaný svižně a příběh je samozřejmě dost ujetej, aby udržel pozornost po 120 stran (ale velmi malým písmem, takže to je jako bych přečet skoro 500 stran), ale nějak jsem na konci zjistil, že to bylo vlastně docela o ničem.

7 28.03.2016

Tuto knížku jsem zakoupil v antikvariátu, protože byla strašně malá a černá, což jsou vlastnosti, které oceňuji na knížkách, ženách a rychlovarných konvicích. Navíc ji napsal Tucholsky, který si to v dospělosti hodil už z principu, protože ho štval Adolf Hitler, a to je přeci známka kvality. Až později jsem se dozvěděl, že se i přes ponurý design vlastně jedná o romantické letní čtení o páru skopčáků co jedou na dovolenou do Švédska. Přiznám se, že mě to trochu vylekalo, že tam budou nějaký plky o přírodě a květinách a tak, ale nakonec se ukázalo, že jsou mé obavy liché, protože Tucholsky všechny ty odporný věci, jako louky, přátelství a tak, podal naprosto svérázným stylem a jazykem (dolnoskopčácký plat), který snad poprvé v životě způsobil, že jsem četl optimistickou knížku a cítil se optimisticky. Tedy samozřejmě jen do momentu, kdy jsem zvedl oči od knihy a uviděl nějaký tlustý smradlavý lidi nebo seroucí psy.

7 21.05.2015

Příjemná jednohubka, kterou se nám Ernest snaží sdělit klasickou existencionální tezi, kterou v osmdesátých letech minulého století zpopularizoval belgický, čtyřikrát rozvedený kickboxer Jean-Claude Van Damme, a to jest že silnější pes mrdá. Zde je kickboxerem stařičký rybář Santiago, který místo aby v klidu seděl na pláži, kouřil doutníky a štípal kubánské šlapky do prdélek, vyjíždí na moře, kde jako první člověk v dějinách několik dní surfuje po hladině na ručně vyrobeným rogalu z ryby. Vše nakonec ale přijde v niveč, protože po spanilé jízdě, kdy Santiago pravděpodobně dojel až do vod Argentinského moře, náhle došel Hemingwayovi rum a tak místo večerní žranice pro 200 kubánců končí kniha prequelem k čelistem, kdy žraloci zaútočí na mužorybí rogalo a postupně udělají z pořádného candáta jednu velkou kostru. Jako správný kulturní barbar, jsem vůbec netušil o čem Stařec a moře je, o to víc jsem byl překvapen a potěšen, jak naturalisticky kniha dopadla a jaká tedy byla její hlavní myšlenka - berte si na moře podběrák, jinak vám z ní nic nezůstane.

7 21.04.2015

Bom dia,

Dnes se po delší době pět podíváme na franouczáckou novelu, tudíž si připravte bagety. Jelikož je to francouzská knížka, ani jsem si nečetl o čem to je. Francouzi píšou jen dva druhy knih: buď v ní nějakej běloch středního věku chodí po Lucemburský zahradě a přemýšlí o metafyzice a kde vzít peníze na potrat, nebo druhej typ, ve kterým francouzi leží na zahradě svého domu, dívají se na pláž a k tomu si mažou horkou čokoládu všude po těle, přičemž si na kolotoči vylosují, kdo komu bude lízat jakej otvor.

Tato kniha je druhého typu, ale gatě nechte nahoře. Je vprávěna z pohledu sedmnátileté čmafíty, která místo toho, aby se soustředila na přísun baget do její vlastní pekárny řeší to, do jaký pekárny dováží bagety její táta. Dokud závážel do mladé progresivní pekárny tak bylo vše v pohodě, jenže pak se rozhodne pro postarší PENAM a je croissant na střeše!

V tento moment se čmafíta rozhodne rozkopat pekárenský byznys za pomocí bejvalé milenky a dřív než bys řekl camembert je na světě ďábelský plán, za který by se nemusel stydět ani Řepka s Kristelovou!

Četlo se to svižně, psychologie postav dobře prokreslená a dojde i na špatný konec, ale vlastně mě to nějak moc nevzalo, protože mě už život naučil, že nosit bagety do špatný pekárny není funky. 7/10

6 10.09.2020

Koničiva čtenáři,

Dnes se podíváme na zoubek japonské klasice která je o tom, jak mladý kluk zjistí, že chce parkovat svůj bourák do jinejch garáží, než od něj společnost předpokládala.

Hned na začátek musím zmínit, že v knize nejsou žádné explicitní scény, takže se heterokluci jako já nemusí bát, že by v tramvaji museli přejet několik zastávek, protože se nemohli zvednout ze sedačky. To se mi mimochodem stalo v metru s Houellebecqovou Platformou a tak jsem poprvé v životě navštívil Depo Hostivař. Dá se tedy říct, že to byla kniha, na které jsem si ujížděl, muhehe.

Tady se popisují spíše vnitřní pochody hlavního hrdiny, kterej je docela ujetej a má v hlavě pořádnej brajgl, takovej, že se nakonec rozhodne dát na čmafíty, který s jeho hasičem žádný voodoo nedělají. Tady musím smeknout klobouk, že Mišima dokázal popsat trable, útrapy a vyrovnání se s vlastní identitou jako nikdo jinej. A že se mu to povedlo bez zbytečných skandálních momentů je ještě o to úctyhodnější.

Takže hodnotím 8,5/10 a vlastně to byla nejsmutnější romance, jakou sem kdy četl. A že jsem jich přečetl!

6 17.07.2020

Nzdárek kašpárek literární rodino,

Tak se opět potkáváme na stránkách literárních štamgastů. Jak se Vám daři? Už jste si dneska prdli? Máte vysáto? Utřený prach? Už jste dali políček svým dětem? Nezapomínejte, fackování je zadarmo.

Ale abych přešel k tomu, kvůli čemu sem my všichni, milovníci knih chodíme - k recenzi.

V této knize je hlavní hrdina taxikář a fakt, že má auto asi vysvětluje to, že se celou dobu chová jako autista. Místo toho, aby jezdil na červenou a nahlas pouštěl Ortel, začne pracovat pro jednoho dědka, co se jmenuje šalamoun, který má linku důvěry.

Už v tuto chvíli můžeme tušit, že oba dva jsou tak trochu magoři, ale nikdo by neodhadl, co přijde dále. To totiž taxikář aka samaritán dovalí do domu šedesátipětileté čmafíty, které je mu natolik líto, že ji vezme na diskoteku a poté co do ní navalí sex on the beach, s ní má sex on the sofa!!!! Jako já už četl ledascos, ale takovýhle zvěrstva ještě ne! Tohle v křížovkách asi babička nenajde! Nicméně, všechno se to samozřejmě zkomplikuje, jelikož si taxikář najde jinou dívku, která není mumije a tím pádem bude muset babičce vysvětlit, že to takhle dál nejde a že by se měla věnovat tomu, co náleží starým lidem - tedy namáčet si chleba do mléka, pěstovat petržel, luštit osmisměrky a zemřít.

Bohužel pro něj, je tak trochu debil a navíc zjistí, že dědek šalamoun se s onou čmafítas milují už 40 let, ale páč se pohádali, tak spolu nechtějí dělat budliky budliky. To by ale nebyl autista, aby se nepokusil dát je dohromady!

Nevím, co k tomu dodat. Všechny předchozí knížky od Garyho/Ajara byly skvělý a úplně mi přišlo, jako by se před touto knihou pomátl.

3/10

6 07.08.2019

Ahojda lidičky,

Vítejte u literárního guláše s dvěmi sty knedlíky.

I kdž je to k nevíře, jsou mezi námi tací, kteří chtějí mimina a dokonce si kvůli tomu dojdou do pekárny opravit troubu. Já když chci dobrodružství, tak si prostě nazuju naopak boty nebo si dám jogurt na chleba, ale budiž, každý to má prostě trochu jinak. Tahle knížka je o tom, že jeden pekárník v Nizozemí napekl mnoho kroasántů z jednoho těsta a všichni tihle kroasánti na to pak jednoho dne příjdou a setkají se i s těstem, tedy jak se ve staročeštině říká, poznaj fotra. K tomu všemu vede ubíjejících sto stránek, na kterých se stále dokola děje totéž: poznáme nějakýho sourozence, ten blekotá o tom, že mu v životě chyběl otec, pak zjistí, že má sestru nebo bratra, ten blekotá to samé a nakonec blekotají společně, zatímco nám autor napíše, že v 80tých letech to prostě nebylo tak moc kontrolovaný. Wow.

Jestli někdo čekal, že dojde k rozplétání praktik v pekárnách, nebo ke konfrontaci s pekárníkem, pak je na omylu. Místo toho si 200 krát znovu a znovu projdeme Poštu pro tebe, ve který nějaký děcko blekotá o tom, jaký to je nemít otce a pak je konec. Gratuluji Kamilovi ke stvoření nejzbytečnější, nejnudnější a nejhallmarkovatější reportáže na světě.

6 07.08.2019

Bom žorno,

Vítejte v Palivově hodině dějepisu. Během Prvního světového turnaje ve vybíjené (1914-1918) se Turci dali dohromady s Vídní a jak všichni víme, turnaj prohráli a za trest po nich byly pojmenovány dvě nejhnusnější kafe na světě. No a kromě toho se ostatní národy po turnaji vypravily do Istambulu na warbnb - to je jako airbnb, ale za nocleh neplatíte. #hraoturky Tahle knížka vypráví o jednom kebabovi, kterej ve válce přišel o ruku a jelikož už tedy nemohl krájet kebab, odešel na vesnici. A vesnice v Turecku, to kámo nechceš. Představ si Ústí nad Labem, ale o trošku hezčí - a máš tušení, jak takový peklo asi vypadá. I přesto hrdina dochází do vesnice s tím, že začne nový život. Což mi přijde jako stejnej oxymorón, jako když mi v minulý práci šéf řekl "Práce je to sice těžká, ale peněz je za ni málo."

No ale...
S jednou rukou toho jako člověk moc nesvedete - v tenise můžete hrát jen forhend a nákup rukavic vás vždy uvrhne do těžké deprese. A tak není divu, že je hlavní hrdina všemi okolo zhnusen a nadává na cokoliv, což vede k tomu, že je na vesnici oblíbený asi jako opera nebo balet. Vykreslení negramotné, bezvýchodné a tupé turecké vilidž zvládl Jakub tak dobře, že jsem si knihu užíval jako už dlouho nic. Trochu mě ve druhé polovině zmátlo, že je v knize najednou dvakrát víc postav, ale pak mi došlo, že je sobota a jsem úplně vopilej.

No ale abych vás dlouho nenapínal - náš jednoruký frajer si všimne, že jedna zdejší žena nemá knírek a tak se do ní zamiluje - co ale čert nechtěl, nepřátelská armáda je na cestě do vesnice a dřív než bys řekl pokakaltepl, místní domky jsou v plamenech, protože nepřátelská armáda se řídí mottem Tomáše Řepky - "Chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se ty kurvy chovaly k tobě."

Depresivní drámo, které mi poválečnou náladou a kritikou národa připomnělo valby na Německo, který švihal Heinrich Böll - akorát si místo katolíků z Drážďan dosaďte do hlavní role lidi, kteří umí počítat jen do pěti brambor.

6 14.05.2019

Na zitrek svolavam oslavu a kupuju minimalne 2x Bohemia Sekt, abych oslavil, ze jsem po tomto eposu jeste nazivu. Dostavte se presne v deset kamkoliv, vstupne je banan.

Kdyz jsem do ruky bral tuhle bichlu, vedel jsem, ze to lehky nebude - a taky ze ne, ma aspon kilo a ctvrt. Kafku mam rad uz od ty doby co jsem od neho cetl Zamenu, kterou pak dobre zfilmovali s Eddie Murphym. Logicky jsem chtel vedet trochu vic a dopadlo to tak, ze vim naprosto vsechno. Kdy se Franz poprvy vykadil, kdy sel poprvy do schodu, v jakym mejdlu prala jeho babicka a v jakym jeho mati, ze mel 1.10.1907 obvod krku 37 cm a maslove zlutou moc, vymocenou bez potizi. Tohle je prvni biografie, u ktery bych si rad postezoval, ze je v ni moc udaju. Stach navic sice vydoloval vse, ale pise otravne nezazivnym profesorskym stylem, ze jsem kolikrat myslel, ze s knihou udelam kratky Proces a Promenim ji v Zamek v Americe, coz bych dal Dopisy vedet akorat Milene a fotrovi. Pardonecek, jen jsem chtel napsat vsechny jeho knihy v jedne vete, tomu se rika experimentalni literatura pratele.

No, dozvedel jsem se hodne, ale bylo to hutny a obcas me vylozene sraly fabulace. Takze 8/10. Nicmene je to dobra exkurze do Prahy pocatku 20. stoleti. Doufam, ze ve druhym dile uz konecne napise nejakou knizku, jinak se obesim.

Fun fact: Kafka napsal slovo soustat pouze jednou v zivote, Palivo milionkrat. Palivo 1, Kafka 0.

6 17.07.2018

Bom dia

Otcové a děti jsem našel na netu, a nechtěl jsem to stahovat, ale ta stránka se jmenovala ulož.to, tak jsem to musel uložit.Já jsem totiž člověk poctivej a dělám co se mi řekne.

Až poté mi došlo, že jsem si knihu už koupil v angličtině a že jsem vlastně od Turgenějeva četl Jarní vody, který byly boží. Takže se opět ukázalo, jak jsem vlastně prozřetelný. Seš dobrej Palivo. Děkuji Palivo.

Otcové a děti jsou o dvou mladých anrachistech, kteří přijedou za rodičema na venkov a jelikož tehdy ještě nebyli Sex Pistols, kopou na dvorku do slámy a říkaj, že everything sucks. Strejc jednoho z nich si myslí, že jsou kokoti, ale než se něco Lešek Semele, anarchisti odjedou očekovat město, kde taky everything sucks. Tam ale potkají frajera, kterej je seznámí s jednou ruskou fiflenou, která je pozve na svůj zámek a tam s nimi intelektuálně obcuje u čaje a v zahradách, vše ovšem bez zapojení vulvy.

I přestože tehdy ještě nebylo #metoo, hned poté co jeden anrachista vyzná lásku uvrhne sám sebe do deprese a odjíždí zpět za rodičema. Tam se nudí, protože neexistuje playstation, internet, pornhub a Dwayne Johnson a odjíždí k rodičům svýho kámoše, kde studuje brouky a zkouší další #metoo. Druhej anarchista mezitím valí #metoo na zámku a nakonec se jedno #metoo zadaří. Kdo zasune šavli do pochvy, to vám ale prozrazovat nebudu, nicméně napovím, že kdo jinému vulvu kopá, sám do ní spadne. Beverly Hills USSSR 90210 tedy šťastně končí, ale to by nebyl Turgeněv, aby tam nepřihodil poslední kapitolu, ve které dojde i na moment, po kterém už člověk nemůže pít nadále jaggermeister - tedy smrt.

Já dávám 8/10, páč jsem se bavil.

6 15.07.2018

Otřesný Paliho čtenářský listopad 2017 pokračuje a Manaraga, nebo jak se to píše, je moje první a poslední setkání se Sorokinem.

Dlouho jsem na tohodle maníka pomýšlel, páč většina mých anarchisticko-levičáckých, nevyholený podpaží Noah Chomsky a Slavoj Žižek for president známých ho měla ráda a četla. Co naplat, dopadlo to špatně.

Manaraga je knížka, která stojí a padá na ústředním džouku, tedy že knížky se už nečtou, ale pálej a na nich se grilujou pokrmy pro bohatý tlustoprdy. No tak to tedy muhehe. Imbecilita tohoto nápadu mě již od začátku trochu iritovala, ale řekl jsem si Pali, buď otevřenej. Před lety jsi taky neměl rád špenát a teď jste kámoši. No dobře. Hlavní hrdina nám tedy vysvětlí všechny ty brutální vtípky, co nejlíp hoří na čem a jak se vepřový dělá na švejkovi a kuřecí na Steinbeckovi, no hahaha. Nápad očividně na stránku a půl nějaký funky povídky ovšem Sorokin natahuje na celou knihu a to tím, že to všechno opakuje až do zblbnutí. Hrdina někam jede, někomu upeče nějaký žrádlo, mezitím nám řekne padesát příkladů co na čem nejlíp hoří a pak jede zase někam jinam dělat to samý. Někdy dvacet stran před koncem si Sorokin uvědomil, že by to takhle vlastně mohl psát 300 let, tak se rozhodl tam narvat konec, kterej byl asi tak mentální jako celá kniha. Takhle vyčerpanej jsem se necítil od pondělí, kdy jsme s ženou dělali sex asi šest minut. Díky a naschledanou.

6 29.11.2017

Hodnotím dvouma bludišťákama i když to bylo "dobrý, ale bohužel, tak od poloviny jsem trpěl jako zvíře. Asi jako když vidím příbuzný tancovat, nebo když jsem jednou omylem vešel do místnosti, kde byli všichni opilí, do půl těla - a zpívali karaoke. Brrr.

Od Havlíčka jsem valil jeho Neviditelnýho dřív v létě a bylo to dobrý jak buřt s kari kečupem, ale nějaký výhrady jsem k tomu měl. No a všechny tyto výhrady byly v Muži sedmi sester znásobeny tak desetkrát - tedy, Havlíček je mistr přeblábolevování. Prostě pořád mele a mele, aniž by to bylo potřeba.

V týhle knížce jde o to, že si jeden frajer usmyslí, že vohobluje všech sedm dcer jednoho starýho profesora a to během jednoho týdne. Ano, námět je to přímo na Oscara a klidně bych četl takovýchto knih víc. Mně se to nikdy nepovedlo, ale třeba knížku o tom, jak jít sedmkrát na záchod za jeden den bych napsat mohl. Je k tomu potřeba:

lívance s nutellou
špagety carbonara
melounová limonáda
jogurt (jakýkoliv)
kuře
brambůrky
čokoládová zmrzlina (když nemáte čokoládovou můžete použít vanilkovou, když nemáte vanilkovou, můžete použít třeba vocet)

Knížka sype docela dobře, Havlíček psát umí a to moc hezky, ale pak dojde na samotné provedení plánu a to bylo opravdový mučení. Věnovat tomu tolik stran, to bylo za trest. Tak moc, že jsem vlastně ke konci úplně ztratil zájem. ZTRATIL ZÁJEM O KNIHU KDE MANÍK KLÁTÍ SEDM BUCHTIČEK. To je snad zločin!!! Zločin! Zavolejte policii!

Edit: zapomněl jsem na pasáž před jedním sexem: zděsila se revolveru, ale to už byl na scéně i jeho revolver, nabitý sice jen dvěma kulemi, zato výhružně namířený.

Za to musím zvednou na tři hvězdy.

6 23.09.2017

Jelikož si rozšiřuji obzory, šáhl jsem po své první knížce od Filipa Kokota. Jako velký odpůrce sci-fi jsem sice už přečetl několik jeho knížek v televizi, hlavně Total Recall se Švancikem jsem četl už několikrát, ale na záchodě jsme se ještě nikdy nepotkali. Souboj dopadl remízou.

Král úletů není sci-fi a takový sci-fi já mám rád. Tahle anomálie v Kokotově tvorbě je psychologická dráma o nevěře a jednom šibnutým klukovi co se přimotá doprostřed rozpadu dvou manželských párů. Jenomže jak by řekl Jarda Bosák, "což o to, myšlenka to byla dobrá, jen to provedení trošičku pokulhávalo." A to především tím, že všechny postavy jsou naprostí idioti, magoři a zrůdy. Toto většinou oceňuji, ale zde mě to iritovalo, protože všichni byli opravdu nesnesitelní. Fay, hlavní ženskou hrdinku, která všechny přivede na pokraj nervů už nechci nikdy vidět, nebo mě na ten pokraj přivede taky. Takovou krávu a megeru jsem roky nečetl. Naštěstí ale píše Kokot docela svižně a sem tam s hezkou dávkou sarkasmu, takže to uteklo celkem rychle. Já dávám 7/10.

6 23.08.2017

Po knížce o Moskevských procesech jsem si řekl, že si dám něco lehčího a tak jsem se vrhl na druhou světovou, přesněji na knížku z literárního subžánru Guess who is in da closet.

Jedenáctiletý žid Hugo žije s rodičema lékárníkama kdesi u Karpat. Když začne válka a Ukrajinci začnou místo živijó živijó zpívat židijó židijó, rodiče ho dají k rodinné přítelkyni Marianě. Mariana je prostitutka a taky trochu džambulka, takže bez konaku nedá ani ránu. Hugo, místo toho, aby využil situace a v nekonečné tmě kumbálu se naučil všechny jména v kalendáři, aby s tím pak mohl do televizní show, se do Mariany zamiluje, především proto, že ho Mariana koupe ve vaně a říká mu bobeček. Takhle tam spolu Ujfaluši a džambulka žijí asi rok, někdy je to nahnutý a někdy zase ok. Prostě tradiční drama, když jste v bordelu a nemáte na zaplacení.

Pak se válka zvrtne, Němci utečou a do městečka přijížději Rusáci. Jak bych to přirovnal: to je jako kdybyste měli průjem a vyléčili ho tím, že jste umřeli hlady. Páreček se dá na útěk a my jen čekáme, kdy se něco stane. A ono se něco stane. Bohužel to ale pro mě nebylo vůbec šokující, páč se pravidelně dívám na Tv Barrandov, takže jsem docela otrlej. Pak knížka pomalu dojede do konce a za hodinu na ni člověk zapomene. Takže 3 hvězdy.

6 16.01.2017

Příjemná knížka pro tetu, dědu, bábi, taťku, strejdu, psa, kávovar a tak dále. Všechno je hezký, hořkosmutný a hřebejkovsko-jarchovský až na půdu. Jediný co vystupuje do popředí je povídka o kočce v Chorvatsku, zbytek je taková ta česká literární paštika na dovolenou. Osolená i oslazená, aby v tom popřípadě mohl hrát Macháček, Aňa i Trojan. Škoda, že někdo s literárním talentem jako Reiner sází na povídkové evergreeny typu "přijely tanky do Prahy."

A teď jdu konečně kadit. Měl jsem Haribo a řízky. Pokud do čtrnácti dnů nenapíšu další recenzi, zavolejte někdo záchranku.

6 29.11.2016

Americký císař pojednává o tom, jak kolem roku 1890 emigrovalo skoro celý Rakousko-Uhersko do Ameriky. Tedy především lidé z Haliče. Tam to totiž stálo nejvíc za prd, protože tam tehdy měli místo internetu a playstationů pouze hladomor, choleru, kuplíře a obchodníky s bílým masem. A tím bílým masem nemyslím kuřecí prsa.

Esej začíná zhurta a hned nás uvrtá do osudů jednotlivých chudáků, kteří cestují do Ameriky vydělat pořádný love. Jenže, jak zpívá Jay-Z, čekalo je tam minimálně 99 problems. To všechno podává Pollack naprosto suverénně, bez jakékoli brzdy, sype osud za osudem a člověk se nemůže odtrhnout. Takhle svižně jsem se cítil naposled minulou sobotu, kdy jsem do sebe nakouřil 10 vodek. Co se týče literatury, Pollackova svižnost mi velmi připomněla Ouředníkovu Europeanu, v tomto případě zaměřenou pouze na jednu událost. Svižnost ještě umocňuje i fakt, že Pollack střídá v kapitolách témata (korupce, soudy, hladomor, Amerika, cesta, úmrtnost, pogromy atd) a také perspektivu - chvíli sleduje jednotlivce, pak zase přeskočí na celou společnost. Je tam sice víc jmen, než ve všech knihám od Marqueze dohromady, a sem tam se autor opakuje, ale pořád to utíká rychleji než kafe s bejvalkou. Když k tomu připočtu to, jak brutální, depresivní a bezútěšné časy to byly, a jak moc to nahání husí kůži, když si člověk uvědomí, že je to aktuální migrační situace skoro jako přes kopírák, nemůžu jinak než plnej počet. Snad si to jednou přečte i Aleš Brichta a Pitomio Vokamura.

Co víc, ta kniha je tak dobrá, že se Pollack v mém žebříčku nejlepších rakouských spisovatelů dostal na druhé místo za Arnolda Schwarzeneggera, kterého ale nutno říct, nejde překonat. Vždyť řídil tank a navíc je taky schopnej natankovat každýmu.

6 15.09.2016

Jelikož jsem intelektuál jak pán, zaplul jsem do antikvariátu a koupil další knihu z edice Světové četby od Odeonu, což je nejlepší edice, protože ji člověk může strčit do kapsy a všichni víme, že věci, který se dají nosit v kapse, jsou boží. Lukovo tajemství začíná příjezdem Luky do města po čtyřiceti letech vězení. Tehdy se nechal odsoudit dost prapodivně a teď se všichni bojí, co z něho vyleze (teď výjimečně nemluvím o kadění). A nevyleze z něj nic, protože jen sedí doma. Naštěstí se okolo motá syn jeho starého přítele, který je shodou okolností Colombo a začne v malé italské vesničce rozplétat špagety minulosti.

Jak jsem si ze začátku říkal, že bude příjemný přečíst si zase nějakýho Itala, po chvíli jsem si uvědomil, že čtu dvojníka Marquéze, který frčí ty stejný ingredience: městečko, divný lidi, starosta, kněz, nemluvnej hrdina co chodí od baráku k baráku a tajemství, který má kořeny hluboko v lidství, cti a vášni. Pomalu se tak rozplétá antický příběh lásky, protože tehdy ještě měli Italové raději brunetky než pizzu, a za chvilku tu máme love story jak parmezán, která potvrzuje rčení "za vším hledej ženu." To mimochodem občas dělám, když jsem o víkendu dost nadrženej, ale i když odsunu ledničku nebo gauč, tak za ním žena nikdy není.

Celkově tak tři bludišťáci.

6 27.08.2016

Tato kniha by se správně měla jmenovat "Dva lidi jedou autem a do toho si povídají historky, které se netýkají děje a tudíž přeskočte na konec." Bohužel se tak kniha nejmenuje, takže jsem ji celou přečetl.

Zpětně toho nelituji, protože číst jakoukoliv knihu je přeci jen pořád lepší než mít třeba rakovinu, tarif od O2 nebo průjem, ale podruhé bych asi raději volil ten průjem. Ale zpět ke knize. Ta je jen směsicí historek a blábolů, které vyplňují místo a "jaksi taksi" dávají nahlédnout do motivace postav, ale ve skutečnosti jsou v knize potřebné asi jako popelník na motorce. Všechno by se to dalo odpustit, kdyby byly historky aspoň trochu extra, jenže jsou naprosto o ničem a ani jako samostatné útvary neobstojí.

Takže po 150 stránkách budování motivace a charakteru postav z ničeho tu máme konec, kdy se něco děje, ale vše je popsáno na 10 stránkách a než se člověk naděje, náhle je po knize. V doslovu jsem očekával alespoň 100 stránkový esej o Stanislavského metodě v provedení Nicolase Cage, ale ten tam nebyl, tudíž za mě mírné zklamání.

6 17.05.2016

Boha Jeho!!!

Stín někdejšího času jsem zakoupil na základě dvou velmi silných indícií - za prvé se mi knížka vešla do náprsní kapsy, což je vždy velké plus, protože ruce raději využívám na držení cigaret, Jégra a penisu (mého). Za druhé, autor se jmenuje Sepulveda, takže jsem si říkal, že by to mohlo být skvělý, když prvních pět písmen z jeho jména začíná stejně jako Sepultura. Navíc měla být knížka o čtyřech důchodcích co jdou vyloupit banku - námět hustej jako krupicová kaše!

Jenže už mě nikdo nevaroval, že ti důchodci se předtím sejdou v garáži a celou dobu vzpomínají na svoje partyzánské činy a hnutí v Chile v šedesátých letech, během čehož stihnou vyjmenovat asi třináct milijonů partyzánských skupin, anarchistů, komunistů a dalších spolusoudruhů, takže jsem měl v hlavě guláš jako ve tři ráno na IPáku. V tomhle by se ztratil i Marquéz. Nejhorší je, že všechny ty historky o různých komunistických bojůvkách a stranách jsou dost lokálního významu, takže si při čtení člověk připadá asi jako Chilan, který čte o Slovenském povstání a trenýrkách Ludovíta Štúra. Ovšem klobouk dolů před Sepulvédou, že dokázal narvat komunisty do naprosto všeho, takže dialogy vypadají nějak takto:

Pedro: Hele, dej mi ochutnat kuře.
Salinas: Ha, kuřata, to mi připomíná, jak jsme s Monteros a Ejército Revolucionario del Pueblo stříleli na represivní složky v Santiagu, poté co Vanguardia organizada de Pueblo zavraždila ministra Edmunda Peréze Zujovice, zodpovědného za masakr mužů a žen v Puerto Montt. Jo a tenhle citát od Lenina znáš? Říkával ho i Ceausescu....

Aby toho nebylo málo, souběžně vyšetřuje policajt smrt jednoho z nich a jelikož je to natural born chilan, tak taky odpovídá na každou otázku, třeba jestli si dá kafe, velkým esejem o tom, jak v šedesátých letech lidi bojovali za svou věc. Asi to zkusím taky tady u nás v Praze. "A kolik teda těch rohlíků?" "Paninko, osm, což mi připomíná, jak tehdy Gabčík s Kubišem zavřeli dveře vod sklepa toho kostela, no pamatujete ne, jo to tehdá byli jiní chlapi, celá Operace Silver to byl kumšt. A ještě dalamánky prosím."

6 03.02.2016