NGC6715
komentáře u knih
Utopie pro realisty
Rutger Bregman
Velmi dobře napsaná kniha. Má čtyři hlavní témata. První je nepodmíněný příjem (tím se zabývá například také kniha Dejte lidem peníze). Kniha ukazuje, že většina experimentů s nepodmíněným příjmem neskončila zahálkou, ale spíše zvýšením aktivity. Pokud někdy poklesl počet odpracovaný hodin, bylo to vetešinou proto, že se daní lidé potřebovali starat o nějakého člena své rodiny, nikoliv proto, že by nedělali nic. Kromě toho je zde i mnoho dalších tvrzení na podporu nepodmíněného příjmu. Druhá část ukazuje, že v minulosti se snižovala pracovní doba (a nikoliv díky působení trhu) a přesto – nebo spíš právě proto – ekonomika rostla. Proto více volného času může být možné. Třetí část, která je podle mě nejproblémovější, se zabývá otevřením hranic, které by podle autora mělo snížit chudobu. Nemyslím si to. Autor vychází z přistěhovalectví v Americe, které sice bylo velké, ale i tak částečně omezované a kde rozdíly mezi stávajícími a novými obyvateli nebyly tak velké, jako jsou například při migrační krizi v Evropě. O tom, zda migrace byla přínos i pro země, které přišli o schopnější lidi se autor nezmiňuje a vylidnění některých částí světa by asi také ekonomice příliš nepomohlo. Kromě toho to, že přistěhovalectví dočasně zvýšilo HDP neznamená, že mělo pozitivní vliv i dlouhodobě, což už je však hůře prokazatelné. Jsem pro podporu chudších částí světa, ale tato podpora má probíhat u nich doma. Čtvrtá část se zabývá tím, jak utopistické myšlenky změnili a mohou změnit historii a také tím, jak je pro lidi těžké přijmout nové myšlenky, když už mnoho sil investovali do toho, aby hájili ty staré. Zdůrazňuje nutnost mít připravené „utopistické“ plány, protože v okamžiku, kdy přijde krize starého systému, musí být tyto plány po ruce, aby se mohli začít uskutečňovat. Autor ukazuje, že právě takovým způsobem založili Hayek a Friedman současný neoliberalistický proud a ukazuje na to, že jednu takovou šanci jsme promarnili při krizi v roce 2008.
Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti - Člověk a jeho svět II
Josef Wolf
Autor je zastáncem hlavního proudu a je politicky korektní. Kniha má velmi široký záběr, který není vždy úplně začleněn do celkového kontextu. Autor uznává existenci ras, odsuzuje hodnocení lidí podle rasy a mírně prosazuje eugeniku formě genového inženýrství. Kniha mi přišla celkem nudná.
Tyranie metrik
Jerry Z. Muller
Relativně krátká a snadno pochopitelná kniha. Bohužel se mnohé myšlenky opakují, což knihu občas činí trochu nudnou. Nicméně hlavní myšlenka knihy je důležitá a stojí za to jí věnovat pozornost. Velkou výhodu knihy je to, že s její kritikou naší ekonomiky mohou souhlasit jak zastánci levice, tak i pravice. Žijeme ve věku měření odpovědnosti a mřených výkonů. Pokud jsou policisté odměňováni podle počtu vyšetřených zločinů, nesnaží se o prevenci kriminality, která by je připravila o výsledky. Špičkový chirurg užívá svůj špičkový úsudek k tomu, aby dal ruce pryč od jakékoliv situace, která by mohla testovat jeho špičkové schopnosti (a tím potenciálně ukázala jeho chybu). Pokud odměňujete manažery podle cen akcií a zisků, mají i oni dostatek příležitostí toho zneužívat. Je moderní dávat více pravomocí pacientům než lékařům, i když pacienti nemají dostatek kvalifikace a informací k tomu, aby se mohli racionálně rozhodnout. Snaha o maximalizaci měřitelného výkonu vede často jen k tomu, že se maximalizuje snaha o růst měřeného parametru na úkor ostatních věcí, včetně kreativity. Znalosti je nutné dělit na ty které lze dát do vzorců a na ty, které je sice možné se naučit zkušeností, ale nejde je dát vzorců. Autor připomíná, že už Hayek viděl v metrikách problém, díky kterému nemůže fungovat socialismus (nebo spíše ten typ socialismu, který zde v minulosti byl). Když je měření prováděno dobře, může být prospěšné – často to ale tak není. Pokud nevedou metriky přímo k problémům, velmi často je lidé dělají zbytečně a nikdo data v nich nepoužívá k ničemu užitečnému. Existují i věci, které jsou příliš složité na to, abychom je zahrnuli do tabulek a grafů. Problémy, které lidi nutí využívat metriky jsou nedostatek důvěry mezi lidmi a přehnaná důvěra v čísla, která jsou často neopodstatněná nebo chybně používaná. Mnoho institucí jako školství i zdravotnictví se v minulosti dokázalo zlepšit i bez metrik, důležitější je, aby společnost vytvářela tlak na jejich zlepšování. Autor detailně popisuje metriky u policie, zdravotnictví, školství, vědě, politice a méně u soukromého sektoru (i když je zjevné, že i zde jsou metriky nemenším problémem).
Lidské rasy: Evoluce a chování z pohledu životní strategie
John Philippe Rushton
(SPOILER) Kniha porovnává rasy. Na jedné straně žebříčku je mongoloidní rasa (orientálci), na druhé straně černoši – běloši jsou někde uprostřed (srovnání velikosti mozku, počtu buněk v mozku, IQ, sexuální chování, zločinnost, rychlost dospívání, agresivita, duševní stabilita, hladina testosteronu…). Dále kniha rozebírá r-strategie a k-strategie – míc více potomků, kterým věnujeme méně úsilí, nebo méně potomků, kterým věnujeme více úsilí. Kniha nebere v potaz, že mezi dvěma černochy může být z hlediska genetiky větší rozdíl, než mezi bělochem a mongoloidem – existuje mnoho typů černochů. Kniha je velmi podobná první části knihy Tabu v sociálních vědách, je však psána jednodušeji a čtivěji, Tabu v sociálních vědách se snaží působit více vědeckou formou a některé věci vysvětluje podrobněji. Pár nových informací oproti Tabu zde je, ale jsou víceméně zanedbatelné. Za plus považuji například konkrétní případy mezirasové adopční studie nebo studii regrese k průměru (potomci inteligentních lidí mívají tendenci přibližovat se inteligencí průměru, pokud tedy vezmete černochy a bělochy s IQ 120, bude pokles inteligence v další generaci pravděpodobně u černochů vyšší, protože černoši mají nižší průměr).
Dynamika kapitalismu
Fernand Braudel
Kniha má jak velmi zajímavé, tak i velmi nudné části (po první kapitole, která tvoří třetinu knihy, jsem uvažoval, zda vůbec má cenu číst dál). Zaujali mě například následující myšlenky: Kapitalismus má tendenci dělit svůj svět na centra a periferie. Centra jsou bohatá a mají technologie a možnosti se rozvíjet, což jim umožňuje určovat pravidla, zatímco v periferiích je svobody daleko méně a musí pracovat na tom, aby si centrum mohlo udržet svoje postavení a životní úroveň. Bez podřízených periferií by kapitalismus nejspíše vůbec nevyrostl. Zajímavé bylo také srovnání s jinými částmi světa, kde kapitalismus (podle autora) nevznikl, protože tam byly konkurenční systémy, které umožňovali sociální propustnost – v Číně se jednalo o to, že existovaly zkoušky, které když člověk složil, měl přístup k dobrému postavení bez ohledu na to, z jaké třídy pocházel, v islámských zemích se jednalo o to, že půda se nedědila, ale byla přidělována „pouze“ doživotně za zásluhy. Zajímavý byl také rozbor důvodů toho, že od jisté velikosti se podnikatelé obvykle přestávají specializovat a přesunují kapitál podle toho, kde je to výhodnější (což je u malého kapitálu nesporně těžší).
Globální Minotaurus
Yanis Varoufakis
Zajímavá kniha, zahrnující velmi důležité ekonomické poznatky a překvapivě přesné popisy některých současných ekonomických problémů, které kombinuje s relativně umírněnou formou konspirační teorie. Ne se vším souhlasím, ale to, s čím nesouhlasím, dodává knize na čtivosti a je to zajímavé alespoň jako úvaha. Hlavní problém, který kniha řeší, je problém přebytků (i když trvá relativně dlouho, než se k němu autor dostane). Všechny státy, by měly mít exportní přebytky, které ukazují, že jejich ekonomika je dobrá. Pokud však má někdo exportní přebytky, zákonitě někdo musí mít deficit. A tady vzniká problém a také příležitost pro Minotaura. Kniha popisuje politiky států, ekonomické a politické boje o export a ekonomický úspěch i ekonomické zákonitosti a snaží se navrhovat i nějaká řešení.
Rozpory a alternativy globálního kapitalismu
Martin Solík
Filozofování o filozofování filozofů, sociologů a dalších, zejména Marka Hrubce. Autoři ukazují svoji schopnost vybrat to nejméně podstatné a maximálně složitě to rozebírat.
Bohatý táta, chudý táta - Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne
Robert T. Kiyosaki
Další z návodů na zbohatnutí. Kolik z vás zná někoho, kdo zbohatl podle návodu v nějaké populární knize? Kdyby to šlo tak jednoduše…. Myslím, že mnohem více lidí zbohatlo na tom, že psali podobné nesmysly. Návod na psaní líbivých nesmyslů, hrajících na ješitnost čtenářů, kteří dostanou pocit, že zrovna oni mohou být bez problémů ti výjimeční a bohatí, by tedy byl užitečnější. Než ješitní čtenáři přijdou na to, že v knize jsou nesmysly, je z autora už dávno boháč. A ješitnost jim brání přiznat si chybu. Ti, kteří knihu přečetli a byli úspěšní, měli štěstí, které jim pomohlo více, než informace v knize. Jenže ješitný člověk si štěstí nepřipouští - on je přece ten lepší a kniha mu to potvrdila - on je ten se silnou vůlí a vyšší inteligencí. Ale do toho! V kapitalismu přece můžeme být multimiliardáři všichni! Stačí tak málo (napříkd hyperinflace)! No není to skvělé? Boháči-čekatelé jsou nejdůležitější kapitalistickou třídou. Někteří uspějí, ale bude to jen zanedbatelná část - můžete si však být jisti, že právě vy jste ti, kteří jsou vyvolení, koneckonců kniha je psána tak, aby si to myslelo co nejvíce lidí.
Kapitalistický realismus
Mark Fisher
Nikdo nevidí, a hlavně téměř nikdo nehledá možnosti, jak se posunout nad rámec kapitalismu. Kapitalismus je podle nás konec dějin, konec vývoje. Obzvlášť zajímavý mi přišel popis britských studentů, k němuž jsem zde vybral nějaké citáty:
… britští studenti, jejichž situace je nesrovnatelně horší, jsou podle všeho se svým osudem smíření. To je však podle mého soudu nikoliv důsledkem apatie či cynismu, ale reflexivní nemohoucností. Oni vědí, že věci nejsou v pořádku, kromě toho ale také vědí, že s tím nemohou nic dělat. Toto „vědění“, tato reflexivita, není výsledkem existujícího stavu věcí. Je to sebenaplňující se proroctví…
… Deprese je obvykle charakterizována anhedonií, nicméně stav, o němž hovořím, se nevyznačuje ani tak neschopností těšit se z věcí, jako spíše neschopností dělat cokoliv jiného než se pídit za požitky. Panuje rozšířený pocit, že „něco schází“ – nedostává se však poznání, že k tomuto záhadnému, chybějícímu pocitu potěšení lze dospět toliko „mimo princip slasti“. Nemalou část viny na tom nese ambivalentní postavení studentů rozpolcených mezi jejich starou rolí subjektů disciplinárních institucí a jejich novým postavením konzumentů služeb. …
Buržoazní společnost - Eseje o kapitalistických mýtech
Bohumír Pavelek
Mýty, které kniha vyvrací (a které jsou podle mě sice skutečně mýty, ale šly by vyvrátit daleko logičtěji, než se děje v knize) jsou například: kapitalismus nutně je spojen s demokracií a funkčností, socialismus je nutně spojen s totalitou a nefunkčností; kapitalismus není ideologie, ale naprosto čistá věda, která nelze vyvrátit a mnoho dalších. Kniha má téměř ve všem pravdu, ale četla se mi velmi špatně – dlouhé utahané pasáže se zbytečnými pojmy a odkazy na jiné autory, na každou myšlenku musíte čekat dlouho (možná právě hledání těch myšlenek může připomínat detektivku, jinak si neumím vysvětlit předchozí příspěvek k této knize). Navíc myšlenky nejsou nijak zásadní. Přestože nemám rád kapitalismus, tato kniha mě prostě nezaujala.
Dejte lidem peníze
Annie Lowrey
(SPOILER) Kniha na začátku popisuje robotizaci a to, jak dokonalejší stroje připravují lidi o práci, nebo jak kvůli ní musí mnoho lidí dělat stále hroší práci. Někteří tvrdí, že technologie vytvářejí lepší místa rychleji, než likvidují ta stará – to co se děje ve vyspělých zemích však svědčí o opaku, i když to mnozí nechtějí vidět. (To, že to nevidíme do stejné míry u nás, je dáno tím, že v porovnání se západem jsme montovnou a levnou pracovní silou – dobrá místa lze hůře vytlačit, protože je jich zde méně a platy hůře snížit, protože v porovnání se západem už nízké jsou – otázka je, jestli je to skutečně to, co chceme.) Kniha například popisuje, jak se jedna rodina snaží uživit – žádní flákači, pracují všichni, včetně školou povinných dětí. Přesto mají problémy přežít. Měli se více učit, aby více vydělali? Nevěřili byste, jak vysoké procento lidí v nízkých pozicích na západě má vysokoškolské vzdělání. Kniha popisuje mnoho příběhů, které jsou čím dál více normální, kdy lidem klesá životní úroveň v zemi, která je mnohem pravicovější než ta naše. Dále kniha ukazuje mnoho experimentů s nepodmíněným příjmem a ukazuje, že pokles práce byl vždy jen minimální – pokud ovšem nebyl částka nepodmíněného příjmu příliš velká. Dovolím si poznamenat (i když to v knize není), že i u nás je nepodmíněný příjem – ti nejchudší mají existenční minimum, těm bohatším je udílen ve formě slevy na dani na poplatníka. I přes to máme poměrně vysokou zaměstnanost (v mnoha vyspělých státech mají vyšší dávky a také vyšší produktivitu). Ale zase zpátky ke knize. Na Aljašce už je systém nepodmíněné příjmu mnohem blíže tomu, co si pod tímto pojmem představujeme (ano, ve státě, který patří k něm kapitalistickým USA) mají lidé nepodmíněný příjem už několik desetiletí ve formě dividend z ropy (ano, chudáci kapitalisté byly ošizení a vyhrožují tím, že přestanou podnikat, protože z miliardových zisků nemůže nikdo přežít, zatímco nic nedělající lid utrácí jejich těžce vydřené peníze), přesto tento systém funguje, lidé pracují a o jeho zrušení neuvažují. Možná to není odpovědí na to, kde vzít peníze (i když i tím s kniha zabývá), ale je to odpovědí na to, že lidé houfně přestanou pracovat – nedojde k tomu, pokud nepodmětný příjem není zbytečně vysoký. Není otázkou, zda nepodmíněný příjem ano, či ne, ale jak vysoký má být. Navíc mnoha lidem umožnil nepodmíněný příjem, aby se soustředili na své podnikání a umožnil jim tak větší kreativitu. Kniha také mapuje mnoho experimentů v chudých zemích. Také bych dodal (opět něco, co v knize není), že není opodstatněný ani strach z přemnožení některých lidí, protože po růstu životní úrovně všude na světě klesla porodnost – naopak se peníze ukazují jako účinná antikoncepce. Napsal bych, že by si tuto knížku měli přečíst všichni odpůrci nepodmíněného příjmu. Jenže podobné prohlášení jsem četl u knih, se kterými jsem nesouhlasil, a nikdy mě nepřesvědčily, ačkoliv jejich zastánci se mysleli, že musí přesvědčit každého. Faktem je, že nepodmíněný příjem má mnoho pro i proti a zprávy o experimentech s ním jsou naprosto protichůdné, podle toho, kdo je píše. Tato kniha vám – pokud budete mít zájem a neodmítnete ji jako hloupost dřív, než se nad ní stihnete zamyslet – ukáže mnohá pro. Nepochybuji, že na mnohá proti přijdete sami, neboť žijete v kapitalismu a proto způsobem „proti“ bude uvažovat téměř automaticky. --- A ještě malá poznámka k předchozímu příspěvku, proč se lidé nepoučí – kdyby lidé byli snadno poučitelní, po pár neúspěšných pokusech by vždy vše vzdali. Tito poučitelní lidé kdysi tvrdili, že nejde létat a že stroje se nemohou pohybovat bez živé síly. Díky bohu za ty, kdo se nepoučili a pořád to zkoušeli, protože bez nich bychom žili pořád na stromech.
Faktomluva
Hans Rosling
(SPOILER) Autor má možná pravdu v tom, že některé věci odhadujeme hůře, než ukazují statistky (i když každý, kdo zná kognitivní zkreslení, pozná, že jeho testy jsou tak trochu podvod), ale tím vše správné v knize končí (ovšem autora nenapadlo, že lidé mohou vidět i věci, na které statistiky nejsou a mnoho věcí se také zhoršuje a o těch autor taktně mlčí, nebo mluví jen minimálně – pokud jde o ekonomii ukazují to například mnohem lépe podložené statistiky v knize Kapitál v 21. století, pokud jde o produkci odpadů, likvidaci zdrojů a přírody a dalších věcí, jsou tyto statistiky také dohledatelné, a pokud se někdy něco zlepší, je to jen zásluhou těch, kteří straší černými scénáři). Další důvody, které autor ukazuje, jsou pak naprosto směšné. Popíšu jen první kapitolu, ostatní jsou v podstatě stejně inteligentní. Autor kritizuje rozdělení zemí do dvou skupin, na chudé a bohaté (nebo rozvojové a rozvinuté nebo jak je chcete nazývat). Dokazuje, že svět nejde rozdělit na dvě skupiny, a to naprosto žádným myslitelným způsobem, ovšem, a to je geniální myšlenka, jde rozdělit na čtyři skupiny, a to podle příjmů – do 2 dolarů na den (1 miliarda obyvatel), do 8 dolarů na den (3miliardy), do 32 (2 miliardy) a nad 32 (jedna miliarda)! Tímto rozdělením dokážete, že lidé se mají bezvadně. Pracujete 16 hodin denně sedm dnů v týdnu a vyděláte si i na ledničku a máte přívod studené vody – co sakra můžete za tak málo práce více chtít! Takhle žije druhá nejlepší skupina obyvatel (o těch nižších dvou ani nemluvím)! Jsou v pohodě! V jednadvacátém století jim nehrozí smrt hladem! Z toho mám jako jásat v jak nádherném světě žiju? Ano, je to lepší, než to bylo, ale to je podle mě samozřejmé – kdyby to tak nebylo, bylo by to na revoluci ihned. Mimochodem podle autora všichni obyvatelé vyspělých států mají na to, aby létali na dovolené – pokud takto vidí nás, nevím, zda můžu věřit tomu, jak vidí ostatní státy. Další geniální myšlenkou je to, že si máme dávat pozor na porovnávání průměrů, protože průměry se překrývají. Například pokud někde berou lidé v průměru více než jinde, je to v pohodě, protože ta část, která bere v jednom státě hodně je shodná s tou, která jinde bere málo. Fakt, že sociální propustnost je velmi malá i v rámci jednotlivých vyspělých států autorovi nic neříká. To, že se státy chudé staly naprosto závislé na nadnárodních korporacích je také v pohodě. Tímto, opět geniálním způsobem, dokážeme, že průměrům, které dávají pesimistické předpovědi, se obvykle nedá věřit – průměr je prostě číslo, která vám často záměně poskytuje zdramatizované informace! Nevěřte mu! To, že jsou na tom někde lidé špatně neřešte, protože většina je na tom kupodivu průměrně. To je skvělé! Hned víme, jak jsme na tom dobře. Ještě že máme ten průměr, který nám ukáže, jak úžasně na tom jsme.
Mezi chaosem a řádem
Roger Highfield
V celku srozumitelná kniha zabývající se komplexitou, tedy něčím velice těžce srozumitelným. Autorům se velmi dobře povedlo vysvětlit základy relativně složitých věcí. Protože komplexita je značně neurčité téma, doplním několik konkrétnějších dílčích témat: začátky počítačů, vyčíslitelnost, fuzzy logika, kvantové počítače, turbulence, celulární automaty, neuronové sítě, fraktály, chaos, paměť, život, mozek, Bělousovova - Žabotinského reakce, vznik biologických tvarů, neurčitost, umělý život, náhodnost, vězňovo dilema, mravenci a včely, viry, genetika.
Darwinovská levice
Peter Singer
(SPOILER) Základní myšlenka knihy je v tom, že levice nesmí eliminovat působení evoluce, ale musí zabránit tomu, aby docházelo k nespravedlnosti. Evoluční teorii lze totiž snadno zneužít k obraně toho, že pravdu má ten úspěšnější. Napoleon měl pravdu, protože zvítězil, úspěšní podvodníci měli pravdu, protože byli úspěšní. Je rozdíl mezi tím být úspěšný a tím být lepší – i v kapitalismu. A právě to je šance pro levici. Stejně tak konkurenční chování vede často k nesprávným řešením, což je demonstrováno na vězňově dilematu. S těmito základními myšlenkami lze souhlasit, i když je v knize i velká část věcí, se kterými nesouhlasím. Kniha je krátká a čte se celkem snadno.
Svůdnost sociálního experimentu: Nový člověk 20. století
Jiří Hanuš
Zvláště u kapitol o nacismu jsou popisy představy ideálního člověka v knize velmi nedostatečné, kniha se u nich zaměřuje spíše na popis historie šíření ideologií a vizí ideálního člověka, což mi přišlo nudné. Nicméně kniha má hodně autorů a kvality jednotlivých kapitol se velmi liší. Zajímavá je zmínka o jedné italské verzi fašismu, který tvrdí, že národy obsahují mnoho ras, které vzájemně spolupracují na pokroku svého státu – to je věc, kterou by od nějakého typu fašismu dnes čekal jen málokdo. Dobře jsou rozebrány vize socialistického člověka. Zajímavá je také část o českých utopiích, které sice většinou nebyly úplně originální, ale zato nebyly tak extremistické, jako ty, které se staly nejznámější, a někdy kladly důraz na společné soužití. Kniha nepřisuzuje vize ideálního člověka jen komunismu, nacionalismu a nacismu a dalším směrům, které jsou dnes považovány za politicky nekorektní, ale i kapitalistickým a dalším moderním směrům – bohužel se těmito moderními směry téměř nezabývá.
Kapitoly z moderní ekonomie trhů práce
neznámý - neuveden
Mírně nadprůměrná učebnice. Zabývá se hlavně klasickou ekonomickou teorií založenou na nabídce a poptávce (tyto teorie rozvádí matematicky a dává do grafů), ale obsahuje i několik modernějších myšlenek jako je asymetrie informací. Také se zabývá tématy jako zdanění práce, vliv odborů, migrace, diskriminace, lidský kapitál, migrace, nezaměstnanost. V některých ohledech je patrný příklon k neoliberalismu, ale někdy je kniha překvapivě objektivní (například u migrace).
Význam kmenové společnosti v 21. století
Břetislav Tureček
Nebylo to špatné a četlo se to docela dobře. Nicméně kniha úplně nesplnila moje očekávání. Zabývá se hlavně politickou situací. Knize chybí sociologický rozměr – autoři se měli zabývat také vnitřním fungováním kmenů a tím, jaké vztahy k sobě mají jednotlivci, například jak se vyvíjely možnost sňatků mezi kmeny, nebo jakým způsobem fungovala a vyvíjela se kmenová hierarchie. Bohužel, tyto věci zde nejsou. Právě zkombinování politického a sociologického rozměru mohlo být velmi zajímavé. Myslím, že význam kmenů je v mnohem více věcech, než o kterých se autoři zmiňují.
Forma mezinárodních institucí: teoretická analýza
Jan Karlas
Jedná se o víceméně průměrnou disertační práci. Přílišné teoretizování, myšlenky (nebo spíše popisy myšlenkových směrů), které lze vysvětlit dvěma větami rozmělněné do několika stran za pomoci co nejvíce cizích slov (což je u podobných prací velmi časté, učitelé to mají rádi a snáze dosáhnete potřebné délky textu – nicméně pro případné čtenáře to moc přínosné není). Základní pojmy, které kniha rozebírá jsou: realismus, neorealismus, neoliberalismus, konstruktivismus, historický institucionalismus.
Komunismus (nejen) pro děti aneb jak vše bude jednou jinak
Bini Adamczak
O této knize jsem se kupodivu nedozvěděl na žádných stránkách propagujících komunismus, ale naopak na stránkách propagujících anarchokapitalismus. Zastánci kapitalismu tuto knihu proklínají, ale ve skutečnosti ji mají velmi rádi – není nad to, když najdete něco, co můžete bez zamyšlení odsuzovat. Čekat od knihy (nejen) pro děti řešení ekonomických problémů komunismu snad může jen naprostý dogmatik. Tyto zaryté zastánce kapitalismu bych upozornil, že jsou daleko horší věci – například v Krtečkovi, který je daleko známější a tudíž nebezpečnější, krtečkovi mnoho zvířátek pomůže zadarmo ke kalhotkám – takové nerealistické chovávání přece nemůžete tolerovat, honem, upozorněte na to, kde můžete. Kniha samozřejmě obsahuje mnoho logických chyb, ale také mnoho správných postřehů k zamyšlení (ovšem člověka, který se těmito tématy zabývá, nic z toho nepřekvapí). Záleží na každém, co si z ní vybere. Další vlnu kritiky může vyvolat genderové zaměření knihy. Kniha nepíše o králích, kapitalistech, obchodnících, policistech a vojácích, ale vždy jen o princeznách, kapitalistkách, obchodnicích, policistkách a vojákyních. Ale v této knize to působí celkem roztomile a vtipně. Skoro mě překvapilo, že v závěru knihy, který už není psaný tím dětským způsobem, se autorka zmiňuje o Marxovi, a nikoliv o Karle Marxové (ale možná je to jen chyba překladu). Je to prostě knížečka, kterou musíte brát s nadsázkou. Není to žádné veledílo, ale občas je to i vtipné. Dovolím si několik citátů pro představu, v jakém stylu je kniha psána: 1) Továrna má vztek. Přijde domů a zavolá jednoho ze svých lidí na myšlení a zeptá se, co má dělat. „Musíš vyrábět rychleji, levněji a více. Musíš snížit náklady, pak můžeš výrobky prodávat levněji.“ Odpoví člověk na myšlení. „Například potřebuješ jen jednoho člověka na myšlení, ne dva.“ „To je dobrý nápad“ odpoví továrna a propustí ho. 2) A jiní lidé, nejen, že teď nemohou chodit do kina, ale nemají teď ani dost jídla. Kupují rajčata a vajíčka a házejí je na továrnu, protože to se jim teď zdá nejdůležitější. 3) Lidé najednou jen tak posedávají, mají hlad a nudí se. Někteří se dokonce snaží zpracovat žehličky na kompot, ale nedaří se jim to.
Mein Kampf
Adolf Hitler
Do přečtení této knihy jsem si myslel, že Hitler byl sice špatný, ale inteligentní člověk. Teď už o jeho inteligenci pochybuji. Jeho kniha mi nepřišla propracovaná ani logicky, ani psychologicky. I když je možné, že v jeho době působila na lidi více než dnes. Mezi nacisty bylo mnoho inteligentních lidí, kteří měli zajímavý pohled na věc, ale Hitler jejich myšlenky spíše pokřivil, než aby je podpořil. O tom, že nacismus byl poražen kvůli jeho megalomanství ani nemluvím. Nepřesvědčil mě ani o tom, že ví, co píše – rozuměl nacismu asi tak, jako Václav Havel ekonomice a kapitalismu. Zatím mám ještě iluzi o tom, že Hitler měl alespoň charisma, i když to z jeho knihy není poznat.