Netopyr07 komentáře u knih
Remarque píše dobře, překlad je také výborný. Povídky jsou krátká, ale velmi vypovídající. Rozhodně nic záviděníhodného, dostat se příliš blízko k válce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Určitě si přečtu ještě nějaké dílo tohoto autora (a pár jich už mám za sebou).
Tak to jsem se pobavila :-)) Knížka pro děti, ale cvičí postřeh i dospělým. Né, že bych se nemusela "potupně" vracet (dokonce asi 2x). Hezké, aji grafika.
Stručná a přece velmi výmluvná knížečka o Titu Zemanovi a jeho činnosti, za kterou v 50. letech nesl trest. Těším se, že si přečtu obsáhlejší životopis Tita Zemana.
Návrat ke školní četbě, kterou jsem v době "školní" nečetla. Vskutku poetický jazyk, který může některé čtenáře rozčilovat. Mně nevadil. Akorát občas bylo líčení tak květnaté (co tím chtěl "básník" říct???), že jsem se soustředila čistě na sdělení, aniž bych příliš zapojovala fantazii :-)) Takový jednoduchý letní příběh.
Jako "historicky cenná kniha" je pro mě velkým přínosem. Pohled na Dona Boska v mariánských čteních. Autorovi vzdávám hold. Jazyk je krásný, "staročeský". Jsem moc ráda, že jsme knihu sehnali.
Šťoverovy cestopisy čtu moc ráda, ale tento je jaksi... jiný. Hodně rozvleklý. Jak už psali přede mnou, vyprávění místo o cestě je hodně o hádkách a opravách aut. Na druhou stranu, přátelé... Alespoň je jasné, že když jedete na velkou cestu, je nutné si partu sestavit tak, aby nedocházelo ke každodenním konfliktům. Z toho důvodu tuto knihu doporučuji :-))
Trošku slabší díl, ale četl se jako všechny svižně. Chudák malý puberťák a jeho problémy s dospíváním :-D
Příjemná oddechovka, dobře napsané. Příběhy "básníků" znám, tak jsem byla zvědavá, co se stalo s Aničkou (neviděla jsem film). Střídání vyprávění Štěpána a Juniora bylo vtipné.
Nemohu napsat "přečteno" - spíše prolistováno a přečteny určité odstavce, které mě trošku zaujaly. Souhlasím s Lordem Snapem :-) Čekala jsem, že se "něco dovím". Ale jo, dověděla jsem se, že hodně lidí je osamělých a že to není taková katastrofa. Přiznám se, že když jsem začala knihu číst, vůbec jsem neměla ponětí, kým autor je. Obávám se, že ani věřící lidé jeho názory neskousnou.
Trochu jinak stylizované vyprávění o zážitcích z koncentračního tábora, spíše ve formě esejů. Snaha o navození optimismu, který lze získat ze všeho, co se nám a kolem nás děje. Důkaz o síle osobnosti - zní to jako klíšé, co?
Skutečná (neskutečná) oddechovka. Jednoduchý příběh, odehrávající se v pár dnech. Naštěstí věřím v lásku na první pohled, takže je to i uvěřitelné. Jako žánr "který běžně nečtu" se to četlo lehce.
Tak mám za sebou "povinnou školní" a musím říct, že mě mrzí, že jsem ji nečetla již dříve, i když druhá polovina knihy se z mého pohledu trochu táhla - nicméně vzhledem ke "stavu" vypravěče (ať neprozrazuji děj) chápu... Je to vtipné :-)
Malá a milá knížka o sv. Terezičce, vhled do jejího dětství a utváření její specifické spirituality. Pro silnější osobnosti nastínění možnosti "zlepšit se". Pro nás "malé duše" možnost uvědomění si, jak jsme nedokonalí... a nejlepší cesta je se s tím smířit :-)
Velice příjemné čtení o paní režisérce, jejíž rodinné filmy má ráda spousta lidí. Otevřeně vypráví o svém dětství, mládí, dospělosti i stáří, o době, ve které žila a tvořila. Kdo má rád biografie a vzpomínkové knihy, mohu jen doporučit.
Škoda, že je těch pověstí o Brně v této knížce tak málo, ale rozhodně jsou zde ty nejznámější. Není nad lidová vyprávění a občas i přikrášlené příběhy, které pak dokáží zaujmout :-)
Přátelé, přidávám se k těm, kdo byli nadšeni obálkou a anotací, ale kniha samotná se pro ně stala lehkým utrpením. Poctivě jsem ji přečetla asi do strany 200. Pak už jsem skákala a chytala "důležitá místa" rychločetbou. Věřím ale tomu, že si příběh i v této formě (mně osobně nevyhovuje průběhový čas) najde své čtenáře :-)
Milá knížka s krátkými texty pro zamyšlení. Nejvíce mě zaujal ten o potřebě ticha.
Milé krátké povídky, ve kterých se objevuje vztah lidí ke psům a vztah psů k lidem. Nejvíce se mi asi líbila povídka Svoboda, ta mi hodně mluvila z duše - cituji "Čím víc se ujišťovala, že ji mám rád, tím víc chladla. Jako by ji bavil jenom lov, ale o to, co ulovila, ztrácela zájem... Jsou lidé, které baví jenom lov a které neláká kořist." Taky jsem měla často ten pocit :-D
Jsem ráda, že se mi tyto záznamy dostaly do ruky a že jsem se jimi s mrazením v zádech dokázala pročíst až ke konci. Kardinál Trochta je pro mne jednou z největších osobností, nejen mezi salesiány.
Poezii moc nemusím, ale Sonety jsem již delší dobu chtěla přečíst. Díky tomu, že jsem se to již někde dověděla, nezaskočilo mě, že valná většina sonetů je psána muži. Nejlepší je pro mě 116. Vtipné je, že jej má jako oblíbený i Margaret v Rozumu a citu :-)