Čtyři kousky chleba

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Svědectví z Osvětimi. Autobiografické dílo z pera naturalizované Francouzky se ve Francii hned po vydání zařadilo mezi deset nejúspěšnějších titulů. Magda se narodila roku 1927 do židovské maďarské rodiny, od mládí na vlastní kůži zažívala nenávistný antisemitismus. V roce 1944 byla s matkou a sestrou deportována do Osvětimi. Prošla postupně několika pracovními tábory, v dubnu 1945 se jí podařilo z Grosswertheru utéci do lesů, kde ji našli a zachránili američtí vojáci. Po dlouhých letech mlčení se osmdesátiletá Magda rozhodla předat dalším generacím svědectví o své minulosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/18_/182011/ctyri-kousky-chleba-tbk-182011.jpg 3.272
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno:, Ikar (ČR)
Orig. název:

Quatre petits bouts de pain (2011)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Kniha Čtyři kousky chleba

Přidat komentář
toppka
23.12.2018

Kniha se mi líbila jen do půlky, celkem dobře napsané, zajímavé a poutavé i když trochu nesourodé zážitky z tábora. Opravdu do půlky dobré. Pak už to ale bylo o ničem, skoro jsem to nedočetla, už pak žádný děj, spíše jen útržky pocitů, skoro až poezie, náboženský podtext který ale nedává moc smysl....věřím že autorce to smysl všechno dává, skrze její vzpomínky, ale pro mě to nemá význam.
A to jsem to dočetla jen proto že je to krátké, tak abych měla "splněno" a mohla ohodnotit.

ivca84
09.09.2018

Magda Hollander-Lafonová a její příběh o tom jak přežila utpení v Osvětimy a jinych pracovních taborech až po soucasny život

knihovnička007
25.08.2018

Autorka chtěla sepsat své vzpomínky na to, co prožila a já to chápu. Ale tohle není můj šálek čaje.
Kniha je útlounká, má jen pár stran a z toho jen polovina je popsaná... Připadá mi to celé takové neučesané, spíše výkřiky vzpomínek jednoho smutného člověka...
Přečetla jsem více knih z tohoto období, ale toto není ta kniha, která by mne donutila říct "úžasné". Toto jsou opravdu intimní vzpomínky člověka a myslím, že to obyčejný člověk jako já prostě neocení.

Richisa
01.08.2018

Člověk se nesmí připravit na příběh. Ten v knize není. Přesto je kniha zajímavá. Přečetla jsem o holokaustu hodně knih, a tato byla pro mě dokreslením atmosféry a hrůzy.

První část jsou kratičké výkřiky člověka prožívajícího nepředstavitelné bezpráví, druhá část postupné léčení duše přeživšího...

Je dobré, že autorka přes vysoký věk vypráví o prožitcích na středních školách, aby se pokud možno nezapomnělo.

Ivetaaa
09.07.2018

Očekávala jsem mnohem víc :/

medlovice
13.06.2018

Knížka asi zklame toho, co hledá román. Toto není žádná Hana nebo Osvětimská knihovnice či Ztracená manželka, ale literatura faktu a podle toho je kniha jaká je. Nemůžeme pochopit kolik bolesti a hrůzy si paní Lafonová prožila při vzpomínkách na hrůzu. kterou prožila. Tu hrůzu. kterou neměla přežít, ale přežila. Já osobně raděj vzpomínám na pěkné věci v mém životě, i když dobrého mám v životě pomálu. Je to tenká knížka a má hezký obala a já po ní sáhla jen náhodně a nelituju.

Lena91
06.05.2018

Tahle knížka mě popravdě vůbec nezaujala. Ačkoliv chápu, že člověk s těmito prožitky se s tím musí nějak vypořádat, místo svědectví z Osvětimi nám takhle paní přináší spíše možnosti, jak se s tím vypořádat, čímž se najednou ocitneme uprostřed nějaké ezo knížky. Zachraňuje to pouze ta historická poznámka na konci.

Ester71
27.03.2018

Jiný pohled na holocaust. Podle mě hodně zajímavé nahlédnutí do mysli člověka, který zažil hrůzy války..