molt komentáře u knih
Roli úvodu do psychologie splňuje tato kniha dokonale. Kvalitní učebnice.
Jak dokáže lidský rozum z přírody dostat maximum a to ji ani příliš nepoškodit. Inspirativní kniha a to zdaleka nejen v oblasti vodohospodářství.
Mnohé z myšlenek jsou překonané, kapitalismus z Frommových dob již v Evropě není (byť takoví Číňané by měli pocit, že mají v rukách něco velmi aktuálního). Každopádně klíčové myšlenky jsou briliantní a zasloužily by si mnohem více ovlivnit lidské smýšlení.
Na Oskara to nemá, občas něco nedává úplně smysl, ale pořád je to velmi dobrá knížka s originálními postavami.
Tahle kniha by se mohla jmenovat Perla. Malá a přitom krásná. Krásný děj, odvážné prostředí a žádné do očí bijící klišé, obzvlášť postava ošetřovatelky byla úplně jinde než je současná představa hodné milé paní, která se starostlivě stará o děti.
Kniha je americky stručná a humorná. Díky tomu se lépe čte, ale je to za cenu méně získaného objemu informací. Například o dominantních funkcích a temperamentech se tu skoro nic nedozvíte, na druhou stranu u Čakrta jsou to jedny z nejdůležitějších základů pro vyvozování důsledků. Pokud jste četli knihy od Čakrta, tohle vás příliš neosloví.
(kromě toho autoři skoro všechno demonstrují na typech ISTJ a ENFP, pokud jste třeba INTJ budete se cítit trošku zanedbaní a takový ESTP na tom bude ještě hůř )
Kniha mi přišla horší než první díl. Na jeden odstavec přítomného děje připadají dva odstavce vzpomínky na minulost, což je trochu zmatené a působí to dojmem, že Jerome nedokázal vymyslet jen jednu dějovou linii. Navíc humor na který autor sází je především cynismus a skepse k okolnímu světu-pokud by to nebyla humoristická knížka, tak by mi to nevadilo, ale v knize, která je na humoru postavená, to zanedlouho začne být až deprimující.
Kniha o době, kdy šlo politikům o něco víc než vlastní kapsu. Komunistickou Čínu rozhodně nemusím tolik jako Schmidt, možná je tamější kultura nepřipravená na západní demokracii, ale způsob jakým tamější komunisté zašlapávají všechny, co se od nich názorově liší je typicky komunistický.
Přesto. Velmi hodnotné dílo, komplexnost Schmidtova uvažování je obdivuhodná.
Špičkové zpracování tématu, čte se to dobře, snadno se to chápe a přitom čtenář nemá pocit, že mu něco uniká. Přiznám se, že někdy jsem nad knihou trochu usínal a vypínal pozornost, přeci jen se kázání evangelických farářů tak moc nelišívají. Přesto díky Bohu i pan Hájkovi za tuhle knihu.
Už dlouho mě nějaká knížka tolik nezdeptala. Pokud máte nějaké životní plány, nejprve je splňte a až pak se zajímejte o to, jaké vlastnosti a neřesti vám tato kniha přisoudí. Znát osobnostní kritéria je velmi zajímavé, ale samotný účel knihy, totiž příprava na testy, nevím, nevím... Zaměstnavatele by mělo zajímat jací jsme, spíše než jak dlouho jsme se věnovali přetvářce.
Parta bezcharakterních postav (Česko se nezapře, jaká společnost, takoví hrdinové) a nepříliš souvislý děj. Možná člověk musí hrát hru, aby to ocenil, ale já se jen ptám: proč to čtu?
(I když to vlastně vím, čtu si to na základě domluvy, díky níž si spolužák přečte evangelium podle Matouše)
Vývojová psychologie je čtenářsky velmi vděčné téma. Obzvláště tahle kniha byla tak strhující, jak jen může naučná literatura být. Byl to fascinující příběh života lidské bytosti, každá kapitola obsahovala podnět, nad nímž bylo důležité se zamyslet. Život je strhující, alespoň to je poselstvím této výborné publikace.
Uklízejte si na stole! Když chcete manipulovat hádejte se tak, když se chcete dohodnout, komunikujte onak!
Ne, že by tu nebyla hromada užitečných rad a odkazy na zajímavé psychologické poznatky. Ale tak úspěchářskou knihu jsem ještě nečetl.
Ději se hodí zápletka. Hmmm. To jsem asi věděl. V psaní se dá řídit starými konvencemi - což může, ale i nemusí přinést úspěch, anebo člověk může psát od srdce, což taky může i nemusí přinést úspěch. Nejzajímavější byly asi praktické rady na konci knihy.
No, tak... Asi to není pro čtrnáctiletého (té doby končícího) pubescenta. Ale už můžu říct, že pro mě vývojováá psychologie není tak úplně španělská vesnice. Ke konci, to bylo téměř napínavé.
Je zajímavé číst knížku od katecheticky vzdělaného katolíka (byť nanebevstoupení Panny Marie, které pokud vím v Bibli zmíněno není bylo akceptováno a naopak očistec, o jehož biblických kořenech mi taktéž není známo byl autorovým přístupem popřen). Člověk si pak uvědomí, že se církve pořád dost liší...
Jakožto evangelík se pojmem dědičný hřích tolik netrápím. Nicméně velmi zajímavá a přínosná kniha.
Přinejmenším velmi zajímavé myšlenky (braná povinnost, abychom ušetřili nevinné životy?) s něčím souhlasím s něčím ne. Nicméně kvalitní kniha, které by se mělo dostat mnohem větší pozornosti.
Koho Jung zajímá a nemá možnost číst knihy přímo od něj, pro toho je tato kniha jako stvořená.
I přes esoteristické nakladatelství, je to seriozní publikace. Autoři si neberou monopol na pravdu a netvrdí, že eneagramem vyřešili všechny problémy lidstva. A to, že lidé jsou různí a jejich silné a slabé stránky taktéž, je naprosto nepopíratelný fakt. Nicméně je to postavené na laické diagnóze osobnostních defektů.
Tahle kniha mi připadá trošku rozpačitá. V podstatě člověka seznamuje se základy koučování a se základy typologie. Což jsou dva zcela paralelní obory-to samozřejmě neznamená, že se vzájemně neovlivňují. Vím-li již něco o koučování a přemýšlím, jak se v něm dá uplatnit typologie, bude mi trapné jaké banality se tu o koučování, kterému rozumím píšou. Naopak to platí stejně (znám-li typologii a zajímá mě jak se uplatní například v koučování). Kromě toho oba obory jsou smysluplně provázané asi jen přílohou na konci (, kde si přečtete dva tři typy a víte, co bude u ostatních).
Lepší než číst Průvodce světem... je vzít si knížku o koučování knížku o typologii, přečíst je, a pak si udělat myšlenkovou mapu. Tato kniha je vhodná pro laiky v obou oborech se zájmem o oba oboru- a nevím, jestli jich je dost.