Mirka2778 komentáře u knih

Samozřejmě nemůžu napsat, že jsem zklamaná. Nejsem. Ale některé postavy mi opravdu chyběly. No ano, přibyly další. Takže se v nich už trochu víc ztrácím kdo je kdo. Každopádně jsem se Hostinou prokousávala o něco déle. Je jasné že ani jediné ze sedmi království nemohlo zůstat stranou a nezůstalo.

13 28.03.2021

Po mírném vydechnutí u druhého dílu, přijde opravdu Bouře mečů. Bojuje se všemi prostředky. Statečností, lstí, spojenectvím, zradou. Najednou je ze zrádce hrdina, z hrdiny troska, z pochlebovače lord a z rytíře zrádce.
A v hlavě mi to čím dál víc vrtá a hlodá, jak se tohle vyvine?

19 28.03.2021

Střet králů- možná má trochu volnější tempo. Je čas poznat charaktery postav, obeznámit se s terénem, ve kterém se budeme pohybovat a dozvíme se i některé staré historky, které by mohly být dávno zapomenuty a přesto mají vliv na aktuální dění.
Martin mě má na háčku a já se podvoluji....

17 28.03.2021

Hra o trůny- to je úvod, jaký má být. Než jsem se nadála, měla jsem knížku přečtenou. Není jiná možnost, než pokračovat druhým dílem.
Starkovic děti, ty mě baví. A zlovlci, skvělý nápad, jsou úžasní. spoiler: hlavně v dalších dílech.

23 28.03.2021

Přestože je knize víc než stopadesát let, bylo Šlechtické hnízdo pro mě odpočinkovou četbou. Turgeněv sice do detailu popisuje krajinu, stejně jako myšlenky postav, nebo jejich život, ale tak dobře se to čte! Jistě sáhnu i po dalších autorových knihách.

Knížka svým obalem, formátem i ilustracemi vnucuje dojem, že je určena dětem. To určitě není.
Obsahuje sedm povídek ruských autorů.
Nenapadá mě, kromě politického zadání v roce 1981, žádný jiný důvod pro vznik této kompilace.
Na DK kniha nepatří mezi vyhledávané, tak se v komentáři dopustím větších popisů děje.
Při první povídce jsem váhala, jestli se budu pouštět do dalších. Přečetla jsem všechny, ale jen proto, že byla každá od jiného autora.

Nikolaj S. Leskov - Očarovaný poutník (1874)

Mnich - novic Ivan Severjanyč vypráví svým spolucestujícím o svém dobrodružném životě. Od chvíle, kdy jako dítě byl pomocníkem svého otce kočího, tehdy zachránil život svému knížeti. Díky střídání štěstí a smůly se dostal do ležení Tatarů, kde prožil několik let. Dal se do služby ke koňskému handlíři, nebo narukoval do armády.
Povídka mi chvilkama připomínala Švejka, chvilkama Erbenovy balady, ale je napsaná tak nějak monotónně. Na tohoto hrdinu nejpozději zítra zapomenu. **

Vladimír G. Korolenko - Bezdomovec (1888)

Frolov je trestanec, vyhnanec na Sibiř a legendární útěkář. Je smířený se svým osudem, kdy je buď odváděn na Sibiř, nebo odtud utíká. Jen setkání s plukovníkem, se kterým se potkávají už po dvacet let ho vyvede z míry.
Povídka se čte úplně lehce. ***

Maxim Gorkij - Čelkaš

Přístavní zloděj a pašerák potřebuje pro příští práci pomocníka. A tak mladému selskému synkovi Havrylovi namluví, že je rybář. Ten sice má podezření, že s nabízenou prací nebude všechno v pořádku, ale nechá se nalákat rychlým výdělkem.
Je mi jasné, proč jméno Gorkij znám, zatímco o ostatních autorech jsem neslyšela. Povídka má od začátku náboj a já napjatě čekala a četla, kde se co zvrtne. *****

Michail Prišvin - Černý Arab (1910)

Step je území džigitů a kočovných pastevců ovcí, koz a velbloudů. Tudy putuje Černý Arab z Mekky a nikdo netuší kam cestuje. Ani dlouhé ucho, které roznese každou zvěst do všech koutů, nezná tajemství Černého Araba.
Tahle povídka byla zasněná. Kousek příběh, kousek myšlenka, kousek fata-morgana. *****

Vsevolod Ivanov - Když jsem byl fakírem (1925-26)
- Fakírovo poslední vystoupení

První povídka o tom jak se z nedostatku jiných příležitostí stane z člověka fakír samouk je krátká a docela hezká. ***
Druhá, o tom jak a proč fakír se svou živností skončil, je podivně zmatená. Děj má spíše nahodilý, než souvislý. **

Andrej Platonov - Nezbadatelný člověk (1928)

Puchov po smrti své ženy usoudí, že by měl nějak účinněji pomoci revoluci a tak se vydává k moři, kde se stane mechanikem na armádním parníku. Po zdánlivém vítězství rudé revoluce zatouží po návratu domů. Ale všude je bída a hlad, v továrnách chybějí dělníci, ani není z čeho vyrábět.
Puchov je velmi nerozhodný hrdina, nebo si autor nebyl jistý zda rudou revoluci oslavovat, nebo kritizovat. **

8 24.01.2021

Tohle že je western? Kdepak je proslulý pistolník, který se postaví na stranu slabých a utlačovaných? Krásná rančerská dcerka také chybí. A kovbojové a stáda dobytka a divocí mustangové .... To mi z klasických atributů má stačit jeden jediný indián a falešný štít na budově hotelu?
Dokážu připustit že příběhů, podobných tomu ze Zlých Časů, se na divokém západě odehrálo možná víc, než těch rodokapsových. Ale já si svůj divoký západ, vybájený za pomoci Zane Greye, Karla Maye a dalších "klasických" autorů, opravovat nebudu.
Způsob vypravování bych přirovnala nejspíš k Dickensovi, nebo Raisovi - knížka se čte dobře, i když vás příliš nechytí.

12 21.01.2021

S autorkou musím souhlasit, že extenzivní a ekologické zemědělství je pro lidstvo i planetu mnohem přirozenější a prospěšnější, než v současnosti dominující intenzivní způsob zemědělské výroby.
Je krásné, že ona sama se svou rodinou může a dokáže žít i pracovat v souladu s touto filozofií a s potřebami svých zvířat.

To že se kniha stala světovým bestsellerem připisuji obecné odtrženosti dnešního čtenáře od přírody.

Při čtení jsem měla pocit že čtu knížku určenou dětem tak od osmi let. Jen hezké ilustrace (třeba od paní Zmatlíkové) mi moc chyběly.

9 19.01.2021

Začátkem knihy jsem se opravdu těžce prokousávala. Sto stran úvodu je i na mě hodně. Přesto knížka za přečtení stála. (Tak jako všechny Feuchtwangerovi knihy.)
Příběh vzestupu a pádu finančníka Süsse se podobá mnoha jiným příběhům, které byly napsány, nebo prožity. Nicméně v tomto příběhu jde i o náboženskou a rasovou nesnášenlivost, která tu více, tu méně je součástí každé společnosti.
Po celou dobu čtení, mi hlavě probíhala myšlenka, že pokud by vévoda a Süss (spíš hlavně vévoda) neměli zakořeněné tyto předsudky, mohli být dost dobře přáteli. Ale to by byl jiný příběh a asi ne tak působivý.

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem nedokázala knihu odložit, dokud jsem ji nedočetla. Je výborná, důležitá, potřebná.

Je těžké hodnotit obsah. Stále se mi myšlenky vracejí k tomu, jaké zoufalství musel Jan Zajíc cítit v tehdejší době, ale zároveň jak silně věřil že svým činem lidi zburcuje.
Bohužel ve mně zůstává pocit (a teď ať použiju jakákoli slova, tak budou zvolená špatně) že smrt Jana Zajíce byla zbytečná. Jeho poselství se k lidem, kterým bylo určené, vlastně ani nedostalo.

9 11.01.2021

Tak hned na začátku mi spadla čelist. Bohužel ne nadšením, ale zděšením. Děj knihy se odehrává v prostředí královské rodiny, ale já měla pocit, že se mezi sebou handrkují chvilku služky, chvilku žoldnéři u džbánku v krčmě. Nápad předvést Karla IV jako bodrého kumpána mi připadá otřesný.
Nicméně, kdybych se smířila s tou děsivou podobou, jak je příběh napsán, tak ať v něm, prosím, nejsou alespoň faktické chyby. To že Karel IV posnídal kukuřičnou caltu, mnoho let před objevením Ameriky, mě velmi překvapilo. A nad tím, že si papež Klement VI, přibližně dvanáct let po své smrti, četl kázání Milíče z Kroměříže, můžu jen kroutit hlavou.
To ten text po autorovi už nikdo nečetl?

7 10.01.2021

Tak záhad nám autor předvádí 31 na 171 stranách. Necelých pět stran na záhadu opravdu není mnoho. A tak se stalo, že místy je text tak zkratkovitý až ztrácí smysl a jinde chybí podstata, ...v čem tkví záhadnost příběhu?
Knížka se čte úplně snadno, ale že by mi byla vysloveně přínosná, to asi ne. Spíš takový námět pro toho, kdo by se chtěl nějakými záhadami zabývat a právě ho nenapadá u které by měl začít. Protože zastánci i oponenti všelijakých konspiračních teorií tu budou vždycky a vždycky budou neústupně bránit své pozice, ať už důkazy hovoří ve prospěch těch, nebo oněch.

Ójé já tou knížkou tak nasákla, až jsem k ní vytvořila podobně podivný komentář.

6 09.01.2021

K dobrým znamením se ráda vracím. Vždycky mě uklidní. Vždyť i Armagedon pravděpodobně dopadne dobře. A možná si ani nevšimnu že už tu byl. Jeden anděl a jeden démon si tolik oblíbili lidi, že jsou ochotni pochybovat o pokynech shora (zdola) a tak je máme na své straně. Antikrist je kluk, který chce s partou kamarádů svět objevovat a ne ničit. Takže je to na nás, na lidech jak to dopadne.

Kdysi, při prvním čtení jsem hltala stránky, teď už si dokážu mnohem víc vychutnávat nejenom děj, ale i vtipné odkazy a narážky. Dobrá znamení mě už dlouhá léta moc baví!

19 31.12.2020

Danny Smiřický je ten mladík, který málem svedl většinu náchodských děvčat. Je výmluvný, hraje v kapele a smůla se mu lepí na paty.
Knížka je napsaná opravdu svižně a lehce.

17 09.12.2020

Slova, která znějí malebně. Když se pokouším vnímat jejich obsah, ztrácejí smysl a já cítím jak jsou poskládána k sobě jen aby šokovala.

3 28.09.2020

Právě jsem se rozhodla, že knížku nedočtu.
Proč jsem ji otevřela? Lákalo mě málo využívané období Velké Moravy.
Doufala jsem že ani detektivní nádech mi nebude překážet.
Ale když autor použil jedno z největších klišé, které mě rozčilují, ještě dřív než se příběh trochu rozběhl, tak jak to asi může pokračovat?

Soubor starých pohádek. Mnohé z nich známe z televizního, nebo filmového zpracování.
Trochu mě zarazilo v kolika z nich padouch unikl trestu. Prostě utekl dřív, než někoho napadlo ho stíhat. Třeba tohle je ta slabina. Dobrý člověk neumí potrestat špatného, častěji mu odpustí, a proto se zlo stále vrací?

8 12.05.2020

Bude to znít divně, ale potřebovala jsem si narychlo osvěžit některé základní pojmy a názvosloví a opravdu mi k tomu stačila tahle knížka určená dětem. Takže doporučuji!

5 20.04.2020

Tak tahle patří k mým věčně rozečteným....
Jako děti jsme podle ní objevovali starou Prahu. Přečetli jsme pověst a o víkendu jsme šli prozkoumat "místo činu". Přitom jsme objevili zajímavé zákoutí a začali jsme naopak hledat příběh, který se vztahuje k tomu místu. Ne, po setmění by mě v těch časech, do těch ulic nikdo nedostal. Strašidla číhala za každým rohem! (Kdo chodil ulicemi, kde většina domů byla obložena dřevěnými lešeními mi to potvrdí.) Dnes mi stačí přečíst si pár stran a jsem tam zas. Jo, je to knížka která ve mně vyvolává nekonečnou nostalgii. Samozřejmě na tom mají lví podíl i úžasné, vtipné, nezaměnitelné ilustrace.

22 19.04.2020

Ve většině příběhů se postavy na svou záměnu připravují. Tady je hrdina hozen do vody a musí se sám zorientovat. Asi proto působí jeho jednání opravdověji, (není nacvičené) a své nové okolí oklame zdánlivě bez námahy. A možná o to více ovlivní neměnnost a život rodiny "toho druhého".
Přestože jsem nesouzněla s žádnou z postav, Daphne mě jako vždycky dokázala vtáhnout do příběhu a já hltala stránku za stránkou.
Teď bych ještě ráda věděla, jak to bylo příště!?!

11 19.04.2020