mira.l komentáře u knih

Pro mě osobně tohle byla kniha výrazně čtivější než předchozí kniha o VVP Boletice od stejného autora. Možná i proto, že naprostou většinu popisované oblasti mám za humny, snad kromě oblasti pramenů Hostice, dnes tedy Koštěnického potoka, které se nachází kousek od Kaprounu.
Česká Kanada, oblast kolem Peršláku, Staňkovský rybník se Staňkovem, Chlum u Třeboně - to vše jsou pro mě jako rodilého Třeboňáka oblasti důvěrně známé, asi i proto mě tohle čtení bavilo výrazně víc než již zmíněná autorova kniha o Boleticku. A možná i proto, že tohle je kniha z živé oblasti, nikoliv z míst dnes prakticky sterilně nepřístupných.
Grafická úprava knihy působí tedy podobně chaotickým dojmem jako kniha předchozí, nicméně asi jsem si na to už trochu zvykl, sem tam se najde nějaký překlep a neuniklo mi ani to, že autor má občas problémy se shodou podmětu s přísudkem. Na plné hodnocení to nebude, ale za čtyři * proč ne, myslím, že do téhle knížky občas pro nějakou informaci nahlédnu i po jejím přečtení.

4 03.10.2023

Kniha s tématem představení dnes stále (nebo vlastně opět) téměř hermeticky uzavřeného VVP Boletice mě zaujala hned, jak jsem objevil, že něco takového existuje, kolem tohoto tématu toho moc k mání není. Tak jsem neváhal a spolu s ještě jednou knihou z oblasti okolo Chlumu u Třeboně jsem si ji objednal.

Ovšem tohle bylo na čtení dost náročné. Už když jsem tu knížku s poněkud podivně "rozkostičkovanou" fotografií nevalné kvality na obálce poprvé otevřel, trochu mě zarazila její grafická úprava, je to celkově takové nějaké nepřehledné, nahuštěné do sebe, stránky mají minimální svislé i vodorovné okraje, texty jsou nacpané skoro až do fotek, ty jsou mnohdy takové nicneříkající miniatury, celkově na mě celá sazba a grafická úprava knihy působí, jako by to bylo dělané doma na koleně svépomocí s vidinou ušetřit za práci profesionála.

Co se týká textu, i to bylo dost náročné a vcelku to korespondovalo s grafickou stránkou knihy. Po obecném úvodu, který se věnuje území VVP Boletice prakticky od pravěkého osídlení až po dnešní aktivní využívání Armádou ČR, následuje výčet asi všech obcí, osad či samot, které se na území VVP nacházely či nacházejí, a jejich popis. Když pominu dvě věci, jednak tiskové chyby, překlepy a hrubice, a pak za druhé to, že je to nutně tak nějak na jedno kopyto, že když čtu do jisté míry vlastně totéž u desáté, dvacáté, čtyřicáté obce či osady, tak i tady jsou ty texty mnohdy dost chaotické, sestavené někdy docela bez ladu a skladu, píše se o něčem, pak se další větou či odstavcem skočí k jinému tématu, aby se po třech, čtyřech větách autor zase vrátil k tomu, o čem psal o pár řádků výše. Mnohdy o něčem píše, pak najednou napíše, že tam a tam se v tom a tom roce narodil ten a ten Němec, který si v tom a tom roce vzal tu či onu Hildu z vedlejšího stavení či vsi, měli spolu xy dětí, z nichž tři padly ve válce, aby se následující větou věnoval zase něčemu úplně jinému, třeba počtu stavení v obci a jestli se dochovala kaplička na horním či dolním konci obce.

Naprostou většinu uvedených údajů si dneska bohužel v terénu nelze ověřit osobně a do popisovaných lokalit se vypravit, z celého VVP je dnes přístupná pouze jedna jediná pěší trasa ze Záhvozdí na Knížecí Stolec, a to časově dosti omezeně, další šancí jsou pak okrajové části VVP, které z něho byly v r. 2016 vyjmuty a dnes jsou tedy přístupné. I tato nedostupnost vojenského prostoru bude důvodem, že toto bude asi spíš kniha pro pár opravdových znalců či nadšenců. Její zpracování se rozhodně nedá nazvat příliš čtivým, což mě docela mrzí tím víc, že je to vlastně jedna z mála možností, jak poznat jinak velmi zajímavou krajinu VVP Boletice.

2 07.09.2023

Jak je avizováno už v názvu, jedná se o stručné shrnutí toho, co se u nás dělo v době zhruba od bitvy na Bílé hoře po konec třicetileté války a lehce po ní. Něco znám, něco jsem si připomněl, něco se dozvěděl a v něčem se tak nějak neorientuju pořád.
Není to od paní Čornejové rozhodně špatná knížka, ale stručná historie husitství z pera jejího manžela mě bavila (nebo tady bych měl asi spíš napsat zaujala) přece jenom o něco víc.

6 22.08.2023

Daným tématem prakticky nezasažen, pořídil jsem si biografii dalo by se říct jedné z ikonických světových osobností 20. století, kterou královna Alžběta II. bezesporu byla. V komentářích se objevil i názor, že je to vlastně blábol, že autor si to víceméně vylhal, já autora neznám, takže já mu to věřím, a jestli mě tahá za fusekli, tak 1:0 pro něj.
Kniha mapuje celý život Alžběty II., ale nejen ten, je to vlastně i taková kronika Británie skoro celého jednoho posledního století. Autor dává nahlédnout do chodu královské rodiny, a aby si někdo nemyslel, že království = pohádka, tak také do mnohých jejích problémů a skandálů, a že jich za vlády, resp. života Alžběty v královské rodině nebylo málo. A neukazuje královnu jako nějaký vzor dokonalosti a moudrých rozhodnutí, i ona měla svoje "mouchy", stejně jako úplně bez chyb nebyli i další členové královské rodiny, vyjmenovávat asi nemá cenu, nějaká negativa a chyby se najdou vlastně na všech.
Mě kniha určitě bavila, trochu lépe jsem se v královské rodině zorientoval, dozvěděl se mnohé věci, o kterých jsem nevěděl. Nějaké ty překlepy a tiskové chyby ... nepotěší to , ale to už je dneska takový kolorit, co se dá dělat...

6 13.08.2023

Od napsání téhle útlé knížečky uplynulo téměř 70 let, takže on je to spíš trochu dějepis než cokoliv jiného.
Obsah knihy celkem trefně vystihuje zdejší anotace, tak snad přidám jen to, že i přesto, že úroveň vědomostí o řadě věcí je dnes poněkud jiná a třeba místopisné názvy se dnes v mnoha případech také píší trochu jinak, tak to byl i tak, po těch letech, docela zajímavý a čtivý pohled na dalo by se říct asi jeden z prvních velkých objevů domácího egyptologa, protože egyptologie byla předtím doménou především Angličanů, Francouzů a Němců.

3 30.07.2023

Tahle knížka se dá zhltnout buď jako jednohubka, kdy je člověk na konci, ani neví jak, anebo si ji může čtenář užívat. Já zvolil druhou variantu, mazlil jsem se s ní poněkud delší dobu než je u mě běžné pro knihu takového rozsahu, částečně i díky tomu, že jsem četbu přerušil po dobu dovolené.
A nelituju jediného dne navíc, "nad plán". Užil jsem si každou stránku, každou fotku, každý den putování dvojice Lůca & Marvel, která byla tu a tam obohacena o někoho dalšího, protože Lůca nerada chodí sama. Za mě asi nejzábavnější pasáží bylo putování s Rozárkou, která se jeví být pro Lucku tou správnou parťačkou.
Lucka dává čtenáři nahlédnout opravdu detailně, den po dni, často i hodinu po hodině, jak probíhala její cesta po obvodu naší krásné republiky, čtenář si užívá její putování, mnohá setkávání s lidmi na cestě, sluníčko, déšť, vedro k padnutí, propocené oblečení, mraky komárů, pohostinnost Trail Angelů, nezáživné kilometry po asfaltu, její nezřízený apetit a schopnost sníst mnohdy dosti nesourodé kombinace jídla, což občas nese jisté následky, krásné noclehy s výhledy, ale i slabší chvilky - to by přece nebyla Lůca, aby několikrát nechtěla jet domů:).
Za mě krásná, milá, oddychová knížka, která se Lucce opravdu povedla, nenudila mě ani na jedné stránce. Tentokrát patří pochvala i nakladatelství za konečně normální vazbu, která se nerozpadla ještě před dočtením. A také za krásné grafické provedení této celobarevné publikace. Tady tentokrát velkoryse přivírám oko nad občasnou chybkou či překlepem, s radostí dávám plné hodnocení a už teď se těším, co přijde dál, protože jak Lucie ke konci knihy při jedné rozjímací zastávce bilancuje svůj život stylem sobě vlastním, tak po výčtu všemožných katastrof svého mládí uvádí, že "jediné, co mi kdy šlo, bylo psaní". Tak jen takhle dál a díky!!!

12 15.07.2023

Krásná, inspirativní knížka, která protáhne čtenáře po obvodu naší krásné vlasti v rámci projektu Stezka Českem. Kapitoly věnující se jednotlivým etapám stezky jsou poměrně stručné, úderné, vtipné, ale zahrnují vše podstatné, pro podrobné plánování trasy jsou k dispozici jiné zdroje. Cesta rodnou hroudou je proložena několika příběhy lidí, kteří stezku či její část absolvovali vlastně v prvním roce její existence a taky kapitolami s více či méně vážně míněnými radami, jak se na putování připravit, jak se vybavit, co jíst, jak se na stezce chovat či co čekat od Trail Angelů a co se od nich naopak čekat nesluší.

V neposlední řadě musím vypíchnout krásné grafické zpracování celé knihy, už počínaje její na omak krásnou a velmi příjemnou "plátěnou" obálkou, kdy vnitřek rozhodně za obálkou nezaostává, třeba se mi hodně zamlouvalo to, že jednotlivé příběhy stezkařů jsou na jiné barvě papíru, psané "strojopisem". Detail, ale potěšil.
Možná jedna jediná drobná připomínka patří tomu, že u fotek mohly být použity stručné popisky, věřím, že by byly stejně nápadité a vtipné jako celý text knihy.

Za mě rozhodně plný počet a čestné místo v knihovně.
A na co jiného se vrhnout teď, než na Lůcu s Marvelem a na jejich putování právě touto stezkou?!? Krásně se mi to sešlo...

17 08.06.2023

Já jsem tady s hodnocením a komentářem trochu na vážkách. Pořídil jsem si ji z čiré zvědavosti a na základě zdejších vesměs nadšených ovací. Ta knížka je sama o sobě velmi zajímavá, graficky krásně zpracovaná, fotky jsou perfektní, někdy až děsivé, občas může mít čtenář i dojem, že potenciální radioaktivita se z fotky může přenést i na něj.
Na druhou stranu si myslím, že autor tak trochu možná i hazarduje se svým zdravím, no ale to je koneckonců jeho věc. Jeho vzhled asi radši nebudu komentovat vůbec:). Neznám ho, nikterak jeho počínání nikde nesleduju, tak jsem si na něj za těch pár fotek, na kterých je vidět, nestačil zvyknout.
Přesto nedávám plné hodnocení. K tomu bych se uchýlil v případě, že by byly popisky u všech fotek, což nebyly, a také v případě, že by na těch fotkách, kde je v azbuce nějaký text, bylo aspoň přibližně napsáno, co v textu stojí, protože azbuce po roce výuky ruštiny v páté třídě už opravdu nevládnu.

11 03.06.2023

Tak já nevím.... byl to podobný boj jako s prvním dílem téhle knihy. Takže asi nemá příliš smysl se o tom moc rozepisovat. Tak snad pro zajímavost uvedu příklad, který docela pěkně vystihuje "použitelnost" této knihy coby turistického průvodce. Já jsem velkým příznivcem památných stromů, tady je o celé řadě z nich také zmínka. Ale nějak mě ani nelákalo hledat jejich přesné polohy v mapě, protože s tím, jak jsem knihou postupoval dál, mi bylo docela jasné, že budou v místech, kam třeba v rámci dovolené nemá vůbec cenu jezdit, protože je to nějaká zcela neznámá, zastrčená lokalita, kam bych z místa ubytování musel ujet třeba 50 nebo i víc km kvůli jednomu stromu, a to se mi prostě jet nechce...
Tady bylo mírným plusem snad to, že v téhle knize je těch výletů méně, ale zase na druhou stranu to jde o to víc do detailů, což si nemyslím, že by vždycky byl klad. Ze všech těch kapliček, kostelíků, zámečků, božích muk a já nevím čeho všeho ještě se mi občas točila hlava.
Zkraje knihy je několik výletů v Bavorsku v okolí Železné Rudy, ze kterých bych možná nějaké pasáže použít mohl, pak se ale dostáváme až někam do blízkosti Horažďovic, Vodňan, do Č. Krumlova, a to už já za Šumavu moc nepovažuji.
Nepotěšilo ani několik hrubek ve shodě podmětu s přísudkem, no a korunu tomu nasadila v kapitole 25 věta začínající slovy "Podle Kosmovi kroniky...".
Popravdě řečeno jsem rád, že to mám za sebou. Tohle mi jako průvodce po výletech moc nesedlo.

6 29.05.2023

Druhý díl téhle knihy jsem viděl loni na dovolené v infocentru Modrava. Zalistoval jsem v něm, a ...odnesl si ho. Po nějaké době jsem si sehnal ještě první knihu. A musím říct, že dát to do konce byl docela boj.
Ono číst takovéto turistické průvodce jako román je vždycky trochu náročné, nebývá to zrovna strhující čtení. Už jsem to v minulosti asi 2x absolvoval, no nějak jsem to vždycky dal. Tady, kde autor popisuje tipy na trasy Šumavou od jejího severozápadního konce, čili někde zhruba od Nýrska, po konec jihovýchodní, tedy okolí Lipenské nádrže, se mi zamlouvalo pár tras na začátku, což je v místech, která zhruba znám, v okolí Železné Rudy. Pak ovšem následoval ne zrovna krátký úsek výletů kdesi v podhůří Šumavy, řekl bych už docela dost do vnitrozemí, kde jsem se tedy příliš nechytal, kde to vlastně je, protože jsou to často trasy, které začínají a končí v relativně neznámých obcích. Většinou příliš nenapověděly ani ručně kreslené mapky.
Pak bylo něco zajímavějšího v oblasti Plání či Vimperska, ten jih někde od Stožce dolů už mě popravdě řečeno zase až tolik nezajímá či asi lépe řečeno to tam tak neznám. A musím konstatovat, že neustálé výčty kostelíků, Božích muk, vesnických kapliček a všelijakých dalších nepřílíš významných útvarů působily chvílemi až otravně.
Po počátečním nadšení z druhého dílu na "íčku" na Modravě nad druhou knihou se dostavilo docela zklamání z dílu prvního. Fotky ... no některé pěkné, ale většinou dost malé, navíc mnohdy s popiskami ve stylu "Stavení č.p. xy", a ke které obci se to vztahuje, to si chlapče dohledej v textu sám. Velmi průměrné tři *. Uvidím, jestli druhá kniha bude lepší. Nepředpokládám, že by byla lepší stylem, ale snad aspoň výběrem výletů.

5 17.05.2023

(SPOILER) Vlastně cokoliv, co je nějak spojené se "značkou" H+Z mě tak nějak automaticky zaujme a neváhám to prozkoumat. Bohužel ne vždy je to úplně dobrá volba. O autorovi, jeho předchozí cestě Asií po stopách druhé cesty legendární dvojice, stejně jako o této cestě, jsem nevěděl zhola nic, ani ze sociálních sítí ani z jiného zdroje.
Tak jsem se do toho pustil. Kniha mapuje cestu Afrikou, tak jak si autor usmyslel cestovat po stopách H+Z a pořizovat dnes srovnávací fotky na pokud možno stejných místech jako H+Z před téměř tři čtvrtě stoletím. Když pominu to, že z celé Afriky tato kniha zahrnuje vlastně tři státy - Tunisko, Egypt a Súdán, a převážnou většinu textu knihy zabírá boj s byrokracií v Egyptě a potom jeho několikaměsíční uvíznutí v súdánském Chartúmu v době, kdy tam probíhala revoluce spojená s mnohými nepokoji, tak jestli to dobře chápu, hlavním smylem té cesty mělo být pořizování oněch srovnávacích fotek. Tu a tam jsou tam popisovány i okolnosti, za jakých tyto srovnávací fotky vznikly. Má to ovšem drobný háček. Já bych čekal, že tam ty srovnávací snímky budou. Ani prd. V celé knize není ani jeden snímek, který by ukazoval původní fotku H+Z a autorovu fotku současnou. V tom případě trochu nechápu smysl vzniku celé knihy (a vlastně nejen knihy). Podobné je to i u jiných fotek, kde autor popisuje, jak je získal, ovšem příslušná fotka nikde. Fotky samotné jsou pěkné, ale jejich výběr je občas poněkud divný. Takže převážnou část knihy se řeší byrokratické problémy v Egyptě a to, jak se nenechat zastřelit v Chartúmu a jak se odtud dostat. Je to sice svým způsobem zajímavé, ukazuje to, kam Afrika od doby H+Z dospěla, ale po nějaké době to začne být trochu otravné. Prakticky neřešitelnou situaci řeší autor odskočením si na několik ostrovů v Indickém oceánu, což už s tématem H+Z nemá společného vlastně vůbec nic, tohle bylo už spíš jen o potápění a fotkách přírody.
Text knihy se sám o sobě číst dá, místy jsou tam docela zajímavé postřehy o dnešní Africe, ovšem že by to celé mělo nějakou přímou návaznost na Hanzelku a Zikmunda, to se zrovna moc tvrdit nedá. Přečetl jsem to, ale za nějaký klenot knihovny to jistě nepovažuji, a i když autor v této knize rozhodně neprocestoval celou Afriku a byl nucen nakonec expediční auto nechat dočasně v Súdánu, tak mě popravdě řečeno ani moc nezajímá, jak to bylo/bude dál.

6 05.05.2023

Už po pětatřicáté jsem se přesvědčil, že co je české, to je hezké.

3 10.04.2023

Jéje, IKARUS... Tak tohle byla docela nostalgie...
Tatík - svého času řidič autobusu v jednom ČSAD, na nich taky docela dlouho jezdil, tak si Ikarusy pamatuju docela dobře. Třeba to, že linková verze "kloubáku" se tak nějak zametala mnohem hůř než podobná článková Karosa "sedmičkové" řady, v té bylo mezi sedačkami o dost víc místa na manévry s koštětem:). To jen taková drobná vzpomínka na okraj.
Tahle dvouvečerová jednohubka mi velmi jasně připomněla svého času notoricky známé maďarské článkové autobusy řady Ikarus 280, v modrém provedení linkové verze, jak jsem je znal poměrně důvěrně, či v červeném městském, se kterými jsem příliš do kontaktu nepřišel.
První část knihy tvoří představení maďarské firmy, její historie od založení až po zánik, který prostě asi jednou přijít musel. Převážnou část, prakticky polovinu, tvoří popis a docela bohatá fotodokumentace právě řady 280, což byly ony známé článkové autobusy, které si mnozí z nás pamatují.
Poté následuje představení několika typů let padesátých a šedesátých, které mně osobně jsou prakticky neznámé, a upřímně řečeno asi i většině ostatních, dále malých autobusů řady 553 na podvozcích AVIA pro zhruba 20 cestujících, který jako jediný krom řady 280 znám. Výčet pak uzavírá přehled výrobků, které vznikly vesměs už po roce 1989, k nám byly importovány spíše v jednotkách kusů či menších skupinách, a který na mě osobně působil poněkud roztříštěně, ovšem ne z hlediska literárního, ale zkrátka to působilo dojmem, že továrna Ikarus prostě tak nějak zaspala dobu, pokusila se o několik typových řad, které byly tak nějak už předem odsouzené k nezdaru a celé to s Ikarusem dopadlo, jak to asi dopadnout muselo. Ta poslední fáze existence továrny Ikarus mi trochu připomíná závěrečnou etapu výroby osobních Tater, či firem Avia nebo LIAZ...
O tomto tématu se asi nedá napsat literárně příliš květatá kniha, já jsem si však těch zhruba 160 stran textu, výčtu toho, kolik u nás jezdilo kde kusů a poměrně bohaté fotodokumentace bohatě užil.

3 30.03.2023

Tady se snad dá směrem k autorovi jen zvolat: "BRAVO, pane profesore Vernere!!

Skvělá knížka o dvou stoletích historie světové egyptologie, která je vlastně tak trochu i kronikou starověkého Egypta samotného. Není to ale žádná nudná učebnice, ani tu nejsou předloženy nudné pasáže na několik stran o tom, co znamená který výjev z Knihy mrtvých ve které hrobce, jak zemřelý faraon putuje temnou částí dne ke svému znovuzrození s dalším východem slunce, jako to v některých knihách podobného zamměření bývá.
Toto je nesmírně poutavě a čtivě podaná historie výzkumů země na Nilu od jeho samých prvopočátků, které by se daly přibližně datovat zájmem Napoleona, objevem Rosettské desky na samém konci 18. století, prvními průkopníky archeologie v osobách Belzoniho či Champolliona, který rozluštěním hieroglyfů dá se říct odstartoval moderní egyptologii.

Pak už následuje doslova smršť událostí, objevů v nejrůznějších lokalitách Egypta, ale i nejasností, záhad a současně přehlídka těch nejslavnějších jmen egyptologické historie. Vedle těch již zmíněných třeba K. Lepsius, A. Mariette, G. Maspero, F. Petrie, A. Erman, F. Griffith, J. H. Breasted, A. Gardiner, V. Loret, L. Borchardt, G. Reisner, pochopitelně H. Carter, ale i mnozí další, včetně takových jmen jako F. Lexa, J. Černý či Zbyněk Žába mají v knize své zasloužené místo. Spolu se jmény těchto slavných egyptologů se začíná odvíjet příběh rozplétání egyptské historie a mapování a záchrany nejrůznějších památek. Jak autor v textu mnohokrát zmiňuje (a dnes to není nic neznámého), řada raných badatelů si při práci počínala poměrně svérázně či nešetrně, tam, kde to nešlo, tak šlo třeba i za použití dynamitu, mnohé památky byly nenávratně zničeny, a naprostá většina badatelů si dlouhé desítky let počínala poněkud "přivlastňovacím" způsobem, díky čemuž jsou dodnes egyptské památky rozesety po muzeích celého světa. Nepočítáme-li to, co se nacházelo či dodnes nachází v různých soukromých sbírkách.
Vedle obecně známých lokalit navštívíme i některé, která tak známá nejsou.
Tohle byla kniha, která mě velmi bavila a zcela jistě si zaslouží plný počet hvězdiček.

7 28.03.2023

Kniha, na kterou jsem se hodně těšil. První dojem poté, co mi někdy těsně před vánocemi dorazila: nádherná obálka, žádný papír, ale plátno. Nebo to aspoň tak vypadá. První prohlédnutí napovědělo, že to bude pěkné čtení, kniha je celkově krásně zpracovaná, tohle Jota umí.
Ovšem přesto nemůžu nadšeně dát plné hodnocení. Já jsem asi čekal něco ve stylu, že kniha bude od první do poslední stránky nabitá informacemi o Tutanchamonovi, Carterovi, popisu objevu hrobky, její dokumentaci, záhadách spojených s Tutanchamonem a jeho hrobkou - a že jich není málo, snad i o kletbě a možná i o ledasčem, o čem jsem třeba ještě nečetl, nejnovější poznatky a výsledky posledních výzkumů.
Jelikož jsem o starověkém Egyptě už nějakou tu literaturu přečetl, tak musím konstatovat, že "úvod" knihy, který zabírá prakticky její polovinu a z něhož jsem už většinu informací někde četl, mě ... asi se nedá říct přímo zklamal, ono je to celé zpracováno čtivě, pečlivě a s Tutanchamonem, jeho dobou a následně hrobkou to do jisté míry souvisí všechno, něco víc, něco méně, ale prostě jsem čekal, že ta úvodní omáčka nebude tak dlouhá a do tajů jednoho z největších objevů v historii archeologie mě zatáhne hned zkraje, což se bohužel tak úplně nestalo. Světlou výjimkou této části knihy tak zůstává asi 20 stran, které popisují životní příběh Howarda Cartera.
Někde zhruba od poloviny, od kapitoly "Vykradači královských hrobek" to začíná být přece jenom zajímavější a tak nějak víc "k věci". Pak už následují kapitoly věnující se architektuře hrobky, samotnému objevení, popisu jednotlivých místností, detailnímu popisu schrán nad sarkofágem a rakví (tady jednoznačně palec nahoru, to už mě bavilo naplno), výzdobě pohřební komory. Následuje stručné představení hlavních skupin pohřební výbavy - sochy, vešebty, zbraně, nábytek, lodě, čluny, hudební nástroje, oděvy, šperky, potraviny.
Závěr se věnuje mumifikaci, okolnostem faraonovy smrti, zkoumání jeho mumie moderními metodami a zmíněny jsou i některé záhady kolem tohoto objevu.
Krásné grafické zpracování knihy jsem zmiňoval už na začátku, potěšila i absence pravopisných chyb a překlepů, snad až dva ojedinělé případy, ovšem kvůli tomu poněkud volnému a docela dlouho trvajícímu rozjezdu jednu hvězdičku ubírám, i tak ale s krásnými čtyřmi knihu rozhodně ponechám ve své knihovně.

7 06.03.2023

Tohle bylo tak nějak dost o ničem. Stejně jako jedna z knih R. Fulghuma, ke které jsem se vrátil před touto, i tahle ve mně nezanechala naprosto vůbec nic. Pán byl možná dobrý architekt, ale spisovatel moc ne.

3 23.02.2023

A mně se chce k téhle knížce jen stručně říct : ACH JO.
Podruhé jsem dal Fulghumovi šanci s knížkou, kterou jsem kdysi četl a teď po letech jsem si řekl, že si ji přečtu znovu. A podruhé je to poměrně trpké zklamání. Před nějakými 25 lety jsem se do něj nějak začetl, ale dneska ... mi to přijde jako poněkud zbytečně potištěný papír. Já na tyhle filozofické úvahy a moudra nějak moc nejsem. Naštěstí je to poměrně krátké, zabralo mi to 3 večery. Ještě že tak.
Mám doma ještě další tři knihy tohoto autora, ale nevím, nevím, jestli se do nich pustím... Myslím, že ve frontě na přečtení u mě čeká tolik knih, že nemám potřebu číst něco, co bych přirovnal k vytažení špuntu z naplněného umyvadla. Přesně to jsem si z toho zhruba odnesl. Přesně to zbyde po přečtení. Nic. Prázdno. Ty čtyři hvězdičky, které jsem jí při tvorbě zdejšího profilu kdysi dal, teda neudrží ani náhodou. Myslím, že když dvě uberu, tak se k tomu chovám ještě shovívavě.
Aspoň že se mi hodí do prvního bodu letošní Výzvy.

Tak tady to snad jinak než za plný počet nejde, i když drobná výtka by se našla. Už když jsem tuhle knihu viděl loni v knihovně u kamaráda - ornitologa a celou ji během večera prolistoval, bylo mi jasné, že ji chci:).
Poněkud netradiční vydavatel - Jihočeský kraj - vydal zcela mimořádnou publikaci, jejíž úvod tvoří obecné pojednání o ptácích, o jejich vývoji, anatomii, chování... Přiblížena je i historie ornitologie. Další kapitolou je pojednání o jižních Čechách, o přírodních podmínkách, geologické stavbě, klimatu, vodstvu, půdě, flóře a fauně kraje celkově, lidských sídlech, atd...

Nejobsáhlejší částí je přehled ptačích druhů, hnízdících či se na svých průtazích vyskytujících v jižních Čechách.
U každého druhu je popis jeho vzhledu, biologie - kde se vyskytuje, kdy a kde hnízdí, kdo staví hnízdo, počet a vzhled vajec, péče o mláďata, dále rozšíření a počet jedinců v rámci Evropy a ČR, a poté podrobnější popis výskytu v kraji, v minulosti i v současnosti, podložený stovkami, spíš tisíci, pozorovacích údajů. Text doprovází stovky fotografií. Tady snad jedna menší výtka. Uvítal bych u fotek popisky, je jich tam jen pár, zcela výjimečně. Někdy není úplně jednoduché si domyslet, zda ta jedna konkrétní fotka je samice, samec v prostém šatu či mládě... Jednotlivá hesla doplňují různé grafy či kresby siluet ptáků v letu.
Knihu uzavírají kapitoly Kam a jak za ptáky - tady podrobnější popis asi netřeba a Ptačí hlasy - podrobně popsané hlasové projevy jednotlivých druhů. Součástí knihy je i velmi zajímavé a netradiční CD s nahrávkami zvuků 233 ptačích druhů.
Tato kniha je jistě i přes výše zmíněný drobný nedostatek jednou z ozdob knihovny každého milovníka přírody, zvláště pak žije-li dotyčný v kraji, který tvoří mix rybníků, mokřadů, lesů, luk a kulturní krajiny, které zajišťují dosti velkou druhovou pestrost avifauny.
I když to není typická příručka (klíč) pro určování ptačích druhů, jistě do ní nejednou nahlédnu.

6 17.02.2023

Tuhle útlou knížečku jsem vytáhl asi po 17 letech, a musím konstatovat, že nějaké to kouzlo Fulghuma, které se mě kdysi tak trochu drželo, jaksi zmizelo kamsi do nenávratna. Až na několik málo výjimek mě tohle lidové filozofování nad nesmrtelností chrousta či hledáním rohu kulatého stolu (obrazně řečeno) moc nebavilo. Přelouskal jsem to, ale víckrát to rozhodně vidět nechci a budu celkem rád, když se toho třeba ujme někdo další.
Mít to pět set stran, tak by to s ní asi špatně dopadlo ...

6 26.12.2022

"Snům ostruhy dát", "Tisíc mil, těch tisíc mil" a teď tohle. Vzal jsem tyto dvě knihy po přečtení knihy M. Bystrova znovu do ruky a přečetl si je znovu. A to byla možná chyba, takhle za sebou. Protože v "Tisíc mil" a první části této knihy je vpodstatě totéž. Když se člověk nepodívá na roky vydání, řekl by si těžko říct, kdo od koho opisoval, ale vzhledem k datu vydání je tato kniha poměrně neomalenou kopií knihy "Tisíc mil, těch tisíc mil." Čtenář se tu nic moc zásadního nedozví. Takže není důvod nad ní nikterak jásat a měnit průměrné hodnocení, které jsem jí kdysi před časem udělil.
To jsem si myslel, než jsem se dostal ke druhé části, označené jako "kniha druhá". Protože to, co následovalo tady, bych místy z těch desek nejradši vytrhnul. Tady je podáno několik posledních návštěv Matuškových v Čechách, ovšem stylem čistého bulváru. Možná mě mělo varovat v závěru knihy ve výčtu pramenů ke knize několik ročníků deníku Blesk... Tady je smatláno všechno do kupy, ovace, spekulace, senzace, zřejmá antipatie autora k osobě MM, atakdále... Je mi líto, ale tahle závěrečná pasáž ten tříhvězdičkový dřívější standard prostě neustála.

4 22.12.2022