Vojenský výcvikový prostor Boletice - historie a současnost

07.09.2023

Kniha s tématem představení dnes stále (nebo vlastně opět) téměř hermeticky uzavřeného VVP Boletice mě zaujala hned, jak jsem objevil, že něco takového existuje, kolem tohoto tématu toho moc k mání není. Tak jsem neváhal a spolu s ještě jednou knihou z oblasti okolo Chlumu u Třeboně jsem si ji objednal.

Ovšem tohle bylo na čtení dost náročné. Už když jsem tu knížku s poněkud podivně "rozkostičkovanou" fotografií nevalné kvality na obálce poprvé otevřel, trochu mě zarazila její grafická úprava, je to celkově takové nějaké nepřehledné, nahuštěné do sebe, stránky mají minimální svislé i vodorovné okraje, texty jsou nacpané skoro až do fotek, ty jsou mnohdy takové nicneříkající miniatury, celkově na mě celá sazba a grafická úprava knihy působí, jako by to bylo dělané doma na koleně svépomocí s vidinou ušetřit za práci profesionála.

Co se týká textu, i to bylo dost náročné a vcelku to korespondovalo s grafickou stránkou knihy. Po obecném úvodu, který se věnuje území VVP Boletice prakticky od pravěkého osídlení až po dnešní aktivní využívání Armádou ČR, následuje výčet asi všech obcí, osad či samot, které se na území VVP nacházely či nacházejí, a jejich popis. Když pominu dvě věci, jednak tiskové chyby, překlepy a hrubice, a pak za druhé to, že je to nutně tak nějak na jedno kopyto, že když čtu do jisté míry vlastně totéž u desáté, dvacáté, čtyřicáté obce či osady, tak i tady jsou ty texty mnohdy dost chaotické, sestavené někdy docela bez ladu a skladu, píše se o něčem, pak se další větou či odstavcem skočí k jinému tématu, aby se po třech, čtyřech větách autor zase vrátil k tomu, o čem psal o pár řádků výše. Mnohdy o něčem píše, pak najednou napíše, že tam a tam se v tom a tom roce narodil ten a ten Němec, který si v tom a tom roce vzal tu či onu Hildu z vedlejšího stavení či vsi, měli spolu xy dětí, z nichž tři padly ve válce, aby se následující větou věnoval zase něčemu úplně jinému, třeba počtu stavení v obci a jestli se dochovala kaplička na horním či dolním konci obce.

Naprostou většinu uvedených údajů si dneska bohužel v terénu nelze ověřit osobně a do popisovaných lokalit se vypravit, z celého VVP je dnes přístupná pouze jedna jediná pěší trasa ze Záhvozdí na Knížecí Stolec, a to časově dosti omezeně, další šancí jsou pak okrajové části VVP, které z něho byly v r. 2016 vyjmuty a dnes jsou tedy přístupné. I tato nedostupnost vojenského prostoru bude důvodem, že toto bude asi spíš kniha pro pár opravdových znalců či nadšenců. Její zpracování se rozhodně nedá nazvat příliš čtivým, což mě docela mrzí tím víc, že je to vlastně jedna z mála možností, jak poznat jinak velmi zajímavou krajinu VVP Boletice.