Milos74 komentáře u knih

Velmi čtivá knížka, která člověka přivede k tomu, že o popisovaných událostech hledá informace i nad rámec přečteného.

13 05.02.2019

"Dejte sem večeři. Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše co se líhne živé, a vše co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se požívají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem. Je večer, Země se otočila a tu bývá obyčej jísti."

Budu-li knihy a jejich čtení považovat za duchovní potravu, pak Vančurovo Rozmarné léto směle zařadím mezi delikatesní dezerty. Vlastně ho nemám ani v knihovně a možná bych ho ani (díky filmovému zpracování) nemusel číst od začátku do konce, tu a tam stačí po knize sáhnout a zobnout něco krásně vznešené Vančurovské češtiny.

12 02.02.2017

Před těmito chlapy smekám a skláním se v hluboké úctě. Možná by někteří z nás měli koule na to ve svých osmnácti devatenácti letech opustit jistoty a vydat se na složitou, nebezpečnou a nejistou cestu, na jejímž konci by nám bylo umožněno bojovat za svou zemi. Možná by se někteří z nás nesesypali z té řeže, která se tehdy odehrávala na nebi, možná bychom se dokázali i vylízat z prohraných bitev a vrátit se zase do boje. Nemyslím ale, že by se nás našlo dost, kteří bychom po tomhle všem dokázali nezahořknout, kdybychom se vrátili do země, které jsme pomáhali přežit a ona by nás prostřednictvím svých nových mocipánů nakopala do zadku. To, že tohle všechno dokázal, dělá z Františka Fajtla mimořádného člověka a knížka Sestřelen je autentickou kronikou jeho konání.

8 03.02.2017

Že by mě lákaly knihy z viktoriánské Anglie, to se rozhodně říct nedá. Ovšem Crichtonovy Čtyři klíče jsou čestnou výjimkou. Baví mě nejenom jako příběh, ale také jako poutavý exkurz do tohoto historického období, s lehkou nadsázkou by se dalo konstatovat, že Crichton mi doplnil zábavnou formou znalosti dějepisu. Navíc jsem ocenil překlad a vysvětlení způsobu, jakým k němu Jaroslav Kořán přistoupil. Knížka je výborná, příliš za ní nezaostává ani film se Seanem Connerym.

7 02.02.2017

Možná je moje intelektuální úroveň nevalná, Kafka zkrátka nebude autor, kterého bych v knihovně nebo na pultech knihkupců vyhledával. Jednou stačilo. Zřejmě jsem na něj příliš prvoplánový, hledat v sáhodlouhých nudných statích skrytý význam a přitom přemýšlet, zda na psychiatrii patřím já nebo autor, mě prostě nebaví.

6 02.02.2017

Film mě jako děcko úplně oddělal, to finále jsem prostě nedal. Od té doby jsem přece jenom trochu povyrostl, takže u filmů se mi chce plakat většinou z úplně jiných důvodů. Ovšem po zkušenosti s filmem a traumatem z něj jsem knížku léta opomíjel. Přitom čtení je to parádní, silný vztah starého lovce a psa je napsaný parádně. Až na ten konec, ten mě jako změkčilého Středoevropana zchoulostivělého happyendy furt dostává.

5 02.02.2017

Výborně napsaná knížka (uměl to EMR jinak?), silný příběh lidí, který dnešní učebnice dějepisu odbývají několika řádky. Přestože popisuje temné předválečné období a velmi smutnou dobu, na mě nepůsobí depresivně. Pro mě symbolizuje naději a snahu člověka se o ní poprat. Patří k mým nejoblíbenějším knihám, k nimž se pravidelně vracím.

5 02.02.2017

Tuhle knížku mám od dětství, přečtená je několikrát tam a zpátky. A vracím se k ní pořád. Číst se dá celá nebo když je nálada, sáhnout po ní, vybrat si pověst a zpříjemnit si jedním dvěma příběhy večer. Případně na výletě do Prahy a brouzdáním s dětmi po historickém centru ze sebe dělat chytrého tatínka...

4 02.02.2017

"Rok nebo dva jsem hrál a děsil se těch chvílí, já jsem vás miloval a vy jste se mi mstily, skřípěním zoufalým z hlubiny nitra svého..."
Nazpaměť umím dvě básně - Král a vosa, kterou recituje Manon Lescaut a Housle právě z téhle sbírky Jaroslava Seiferta. Poezii moc nemusím, léta rozervaného adolescentního srdce, které člověk léčí jednoduchými veršíky, mám (bohužel) dávno za sebou, tyto dva případy jsou ale výjimkou potvrzující pravidlo. Dětem jsem je recitoval, dá-li se můj amatérský přednes tak vůbec klasifikovat, když usínaly, časem, jak postupují školou a absolvují různé recitační soutěže, do nich právě tyhle básně tlačím. A ani ta Manon, a už vůbec ne Housle, se mi ještě nepřejedly. Tahle sbírka má básně jednoduché, přímé a každý si v nich najde něco právě jemu blízkého.

4 02.02.2017

EMR je můj nejoblíbenější spisovatel, kterému zazlívám jen jednu jedinou věc, a to, že toho nenapsal víc. Na západní frontě klid je sice jeho pravděpodobně nejznámější román, pro mě ale není nejlepší, tím jsou právě Tři kamarádi. Vracet se k nim můžu stále znova, vždycky je budu číst rád a nikdy se mi neokoukají.

Pokud bych sestavoval žebříček svých nejoblíbenějších spisovatelů, na prvním místě by byl EMR. Černý obelisk by pak byl na předních příčkách žebříčku knih, pod kterými je podepsaný.

4 02.02.2017

Žid Süss není protižidovská kniha, naopak. Protižidovský film Žid Süss vyrobený nacisty knihu jen zneužil.

4 26.03.2013

Nejsem příznivcem konspiračních teorií, když vidím čáru na obloze, považuji ji zkrátka za kondenzační stopu za letadlem. V tomhle případě ale věřím autorovi a jsem přesvědčený, že důkazy, které v knize skládá jeden za druhým skutečně svědčí o tom, že muž, který skončil ve Špandavě, nebyl někdejším Hitlerovým zástupcem. Knížka je přehledná, srozumitelná a velmi, velmi přesvědčivá.

3 03.02.2017

Pamatuji si z dětství z rodinné knihovny dva svazky téhle knihy, kterou jsem tehdy nečetl, jen na ní slyšel chválu. Tu jsem si pamatoval stejně jako fakt, že Dickensova Olivera Twista jsem na gymplu zhltnul na jeden zátah, takže jsem si Kroniku logicky pořídil taky. Ta moje přišla v antikvariátu na devětadvacet korun a z inkoustového nápisu uvnitř je patrné, že ji k Vánocům 1961 věnoval Miloš Svátíkovi. Nevím, kolikrát ji četl Svátík, já osobně jsem si na ní pošmáknul asi čtyřikrát. Jaké je moje hodnocení Kroniky Pickwickova klubu, to je patrné nejenom z toho, že k obálce a papíru časem přibylo i pár pruhů lepící pásky, která padesátiletou knihu drží pohromadě, ale i to, že po dočtení téhle bichle si vždycky říkám, že by to klidně mohlo pokračovat ještě pár set stránek...

3 03.02.2017

Většinou bohatě nesnídám, k obědu nemívám jen sendvič a čaj o páté nedržím. Atmosféru Anglie a její humor ovšem můžu, takže do Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě) se vždycky znovu rád začtu.

3 03.02.2017

Výborná knížka, ke které se pravidelně vracím.

3 02.02.2017

Tady asi nemá moc smysl něco komentovat. Nejznámější a asi i nejpopulárnější kniha mého nejoblíbenějšího autora. Při jejím čtení asi čtenář nejlépe pochopí termín "ztracená generace".

3 02.02.2017

Matěj Brouček měl kliku. Picnul se na Vikárce a už si to svištěl... Jeho výlet "do Měsíce" (zajímavé spojení) mě zas až tolik nebral a upřímně řečeno, Měsíčňané mě docela rozčilovali, Broučkova cesta proti proudu času do husitské Prahy je pro mě naopak svěží dílko, u kterého se vždycky pobavím. Takže Měsíc za tři, patnácté století za pět, jako celek čtyři hvězdy.

2 03.02.2017

Žít pan Michelup dneska, asi by se z toho zboží v akci po... zbláznil. Velmi zdařilý kop Karla Poláčka do měšťáka a jeho způsobu života. Pobavil jsem se, ostatně jako u všeho, co Poláček napsal a já četl.

2 03.02.2017

Můj vztah k ruské literatuře je poněkud komplikovaný. Dostojevského Idiota jsem dočetl se značným sebezapřením, Tolstého jsem dal jenom v povídkách, u Doktora Živaga pravidelně končím po patnácti dvaceti stránkách. A to i přesto, že ve filmových podobách nemám s ruskými autory problém. Tudíž jsem velmi opatrně přistupoval i k Tarasovi očekávajíc tradičně košatý děj s až nesmyslně rozvětveným množstvím hlavních i vedlejších postav. Ovšem Gogol mě mile překvapil a jeho Tarase jsem zhltnul na jedno posezení, resp. poležení. Od začátku do konce s malou přestávkou na noční venčení psa. Velmi příjemné čtení.