Metcheque komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že náš porod provázela kamarádka - dula a tato kniha byla jedním z hlavních zdrojů, z něhož při svém teoretickém studiu čerpala, o to víc jsem byl příjemně překvapen, když jsem zjistil, že jsme rodili téměř navlas stejně, jak radí autorka knihy.

Spousta věcí, o kterých se před autoritou v bílém plášti nediskutuje, protože (slovy jedné porodní asistentky) "ženská má poslouchat doktora, který tomu rozumí a ne do toho kecat", z knihy vyplynula jako přirozená a tisíci lety prověřená a člověku až zpětně dojde, jak západní lidstvo posledních padesát let zblblo a najednou začalo stříhat pupečník hned po porodu, odnímat dítě od matky, bránit v přirozené porodní poloze atd. atd.

Možná by můj koment vypadal jinak v případě, kdybych si knihu přečetl ještě před porodem (to jsem v ní jen zběžně zalistoval) nicméně pět hvězdiček bych asi přiklepl tak jako tak.

5 01.07.2016

Oddechová legrácka na pár odpolední. Autor popisuje s lehkou nadsázkou předporodní, porodní, batolecí, školní a dokonce i pubertální peripetie, které mohou řešit - a většinou řeší - čerství otcové. Publikace rozhodně neaspiruje k nějakému odbornému uchopení tematiky, rady v ní obsažené jsou většinou obecné a místy ne příliš použitelné (proč by měl každý teenager propadnout rockové hudbě a čadit v pokoji svíčkami? Co když bude chodit na tekno?).

1 01.07.2016

Perfektní cestopis, v němž je co do historie židovských komun jménem kibuc poodkryto mnohé neznámé. Když jsem četl první řádky, působilo to na mne, jako kdyby tam autor jel už s cílem dokázat, že kibucy byly coby sociální experiment rovnou odsouzeny k nezdaru, o čem svědčily poznámky typu "no jo, bylo jen otázkou času, kdy tam obnoví soukromé vlastnictví". Postupně ale autor poznává různorodost jednotlivých kibuců a během četby mi přišlo, že Balvín s kibucníky vlastně docela sympatizuje.

Život v kibucech je tak odkrýván pomocí každodenních událostí - popíjení v národnostně multikulturním kolektivu, výlety, ale i tvrdou a nevděčnou prací či nepohodlím.

Trochu mi tam chybělo obnažení poněkud tabuizovaného tématu, totiž že ono milé budování vesniček bez nadvlády člověka nad člověkem se v poválečném období neslo mnohdy v nacionálně-sionistickém duchu a v budování kibuců byly angažovány otevřeně teroristické židovské skupiny (což některým teroristům příliš nebránilo stát se v budoucnu ministry izraelské vlády).

1 19.05.2016

Kniha má zajisté svou uměleckou hodnotu. Jinou otázkou však je, do jaké míry je stravitelná čtenářsky. Koláž coby tvůrčí metoda není špatná ve výtvarném umění, v próze však nutně vede k roztříštěnosti tématu a ztrátě čtenářské pozornosti. Bez okecávání přiznávám, že kniha mě nudila.

2 19.05.2016

Brožura neaspiruje na žádnou velkou analýzu, ale - jak deklarují překladatelé v úvodu - může zpříjemnit hiphoperovi či punkerce cestu autobusem z koncertu.

Jde o zajímavé shrnutí třídních bojů v posledních deseti letech, mezi nimiž nechybí ani hnutí Indignados, Occupy, povstání v Bosně či okupace parku Gezi v Turecku. Autor na jednotlivých příkladech ukazuje, že i když byla některá povstání neúspěšná, dokázala vytvořit novou tradici protestní kultury, vlít lidem do žil novou naději či propojit dosud nespolupracující iniciativy a kolektivy.

08.05.2016

Přečtete-li první řádky povídkového souboru Když projížděl Chruščov naší vesnicí, dýchne na vás tradice anglo-americké literatury. Stejně jako Hemingway, i Aliҫka ve svých povídkách akcentuje dialog, úsečnost a racionalitu vítězící nad emocí. Forma balancuje na hraně deníkových záznamů a reportáže, povídkám chybí silnější pointa, psychologie postav je potlačena jejich zdánlivou absurditou.

O to víc je však Aliҫkova próza autentičtější a syrovější. Místo vyšperkované beletrie vidíme útržky z dějin albánského stalinismu, z nichž si pomalu skládáme mozaiku tehdejší doby.

Více v mé recenzi na lacultura.cz

2 08.05.2016

Starý dobrý Rudolf Křesťan. Stejně jako u Slepičího kroku z 80. let, i dnes mají jeho fejetony šmrnc, vtip a pointu. Oddechovka ideální na dovolenou.

1 08.05.2016

Brožura podává vyčerpávající formou základní informace o chystané smouvě TTIP, jejímž cílem je nejen zásadně liberalizovat trhy mezi EU a USA, ale i citelně posílit pravomoci nadnárodních korporací, jejichž činnost by tak přestala být postihnutelná legislativou jednotlivých národních států. To je obsahem diskutované doložky ISDS, jejíž praktický dopad je v textu demonstrován na řadě příkladů (s korporacemi již soudy prohrál Ekvádor, Kanada či třeba Argentina).

Co mi trochu nesedí, je neustálé varování, že ratifikace TTIP by znamenala konec demokracie. Ta už přece skončila dávno.

01.05.2016

Spíše bych knihu nazval průvodcem nepraktickým. První, co čtenáře zarazí, je šílená stylistika. Nevím, zda je na vině autorův specifický tvůrčí styl, nebo nepovedený překlad, ale text je místy šroubován opravdu podivně.

Problematické je rovněž radit českým včelařům z pozice německé včelařské legislativy. I když je zde načrtnut pokus o srovnání, v tomto ohledu kniha svůj účel neplní. Totéž platí o metodice. Autor většinou razí jednu správnou cestu, jíž by se měl včelař ubírat, aniž by např. porovnal více metod a uvedl jejich pozitiva a negativa. A jak víme z praxe, jednotné názory na včelaření neexistují ani v českém prostředí, natožpak v německém.

Konkrétně: Autor například radí při odstranění včel z medníku použít výkluz, přitom v Česku se tato metoda používá minimálně. Instalace výkluzu je pracná, plásty navíc časem chladnou a hůře se pak v medometu vytáčí. Čeští včelaři naopak nejčastěji využíjí smetáček. Podobně jednoznačně se autor staví k podněcování, které považuje za zbytečné až škodlivé, zatímco pro české včelaře jde o běžnou praxi.

Je škoda, že autor svůj koncept neuchopil nejlépe. Konkurence není malá a publikací mapující včelařský rok je celá řada, např. http://www.databazeknih.cz/knihy/vcelaruv-rok-158061

15.04.2016

Nenechte se zmást složitě znějícím názvem. Publikace je vhodná i pro širší laickou veřejnost! Politologická klasika s humorem Sartorimu vlastním.

13.04.2016

Kdyby vyšla kniha jen o pár měsíců později, bylo by možno v editorské předmluvě zajímavě zpracovat i fenomén českých, potažmo španělských anarchistických vězňů, kteří byli obětí rozsáhlé represe kontinentálního charakteru.

Text je překladem a jako takový se zaměřuje výhradně na problematiku Běloruska. V tom vidím podstatné mínus, protože politická realita běloruské semi-diktatury je přeci jen poněkud specifická a její srovnání s protianarchistickými represemi v "demokratických" zemích by bylo zajímavou komparací, byť jen lehce načrtnutou překladatelem či vydavatelem.

Na druhou stranu, politických vězňů v západních zemích za poslední rok povážlivě přibylo (ať již v souvislosti s ekonomickou nejistotou či protiteroristickými opatřeními), proto by nebylo na škodu vydat k tomuto tématu samostatnou brožuru, která by mapovala represe proti sociálním aktivistům v celoevropském měřítku.

1 13.04.2016

Tato kniha potvrdila mé přesvědčení, že počátek roku 1990 s sebou nesl výraznou šanci vybudovat v ČR skutečnou demokracii, organizovanou zdola pomocí lidových shromáždění. To, že se tak nestalo, nepřičítám ani tak "opadu revolučního nadšení", jako spíše demagogii různých Klausů, jejichž snaha o autoritářské stranictví nakonec fakticky vedla k rozpadu Občanského fóra. Na dlouhou dobu (de facto dodnes) pak byla zcela zdiskreditována role nestátních politických aktérů, zejména nevládních organizací, které podle tehdy vítězné kliky nemají právo zasahovat do politické debaty. Důsledky jsou dnes jasně viditelné.

1 13.04.2016

Moje nej knížka z dětství, na níž mě fascinovala řada věcí. V prvé řadě to byly zcela ulítlé ilustrace, jejichž abstraktní pojetí mě vytáčelo k nepříčetnosti. Takové primitivní mazanice? To má být ilustrátor dětských knih? Z obsahové stránky to byl zejména národní původ zde uvedených pohádek. U řady typicky českých báchorek jsem se velmi podivil, když jsem zjistil, že pochází od našich evropských sousedů.

4 13.04.2016

Velmi, velmi složité dílo, které mnou zůstalo ještě v prvním ročníku VŠ nepochopeno, protože jsem jej prostě nečetl jako lyriku, nýbrž jako román a marně jsem hledal klasické epické atributy. S odstupem času ale vidím výjimečnost tohoto klenotu naší literatury.

A stříbrný vítr? Jeho vanutí slyším stále slaběji a slaběji. Chce to nějaké vytržení ze stávajícího neonormalizačního řádu. Snad nějaké kulturní obrození? Nový osmašedesátý? Další pražskou defenestraci? Nevím. Ale vím, že jestli společnost půjde stále stejným směrem, mezi knihou (třeba tou Šrámkovou) a houskou na krámě již nebude rozdílu. Literatura se stane tržím artiklem jako cokoli jiného.

11 13.04.2016

Sbírka má vše, co mám na současné poezii rád - básnickou miniaturu, formální eufonii, přírodně-lyrické motivy i regionální sevřenost. Když čtete Šlosara, jako kdybyste procházeli beskydskými stezkami...

1 13.04.2016

Socialistický realismus má mnoho podob. Zatímco některé jeho odstíny jsou až parodií a literární postavy jsou pouze schematickými věšáky polarizovaných lidských vlastností (např. Rudá záře nad Kladnem), jiná díla můžeme naopak řadit k perfektním literárním počinům, v nichž nechybí psychologie hlavních hrdinů či naturalistické líčení doby.

K těmto dílům patří Řezáčův nástup. Není daleko od pravdy, když popisuje, jak se poválečné osidlování pohraničních oblastí stalo vlajkovou lodí komunistických skupin a střet mezi ideovými protivniky v tehdejších poválečném chaosu vedl k řadě křivd na obou stranách. Což Řezáč nepopírá. Otázkou je, do jaké míry autor fabuloval a v čem můžeme z díla čerpat faktograficky.

1 13.04.2016

Zajímavá publikace, která vysvětluje polistopadový úpadek básnictví. Zatímco povstání v roce 1945 byl pro poezii silný impuls a téma osvobození bylo často leitmotivem básnických sbírek, listopad 1989 inspiroval spíše prózu, a i tu spíše okrajově. Navíc došlo ke spojení různých typů literatury, promíchalo se několik generací a poezii chyběl jednotný program. Ten by mohl vzejít z kritických střetů, o něž však nikdo nestál.

I tak ale za posledních 25 let vykrystalizovalo několik básnických prototypů, jejichž krajní póly lze definovat civilismem poetiky květňáků na jedné straně a metaforickým manýrismem na straně druhé.

07.04.2016

O této knize jsem se dozvěděl díky kolegyni, která mi ji stručně popsala jako retro memoáry sympatizantky komunistického režimu. To mě docela zaujalo, protože politické názory Petry Hůlové prostřednictvím jejího veřejného působení znám a představa, že zpívá s Grebeníčkem a Ransdorfem na prvomájové veselici internacionálu, mi přišla trochu divná. Sáhl jsem tedy po knize a na vlastní oči jsem se přesvědčil o nesmírné sugestivnosti, s jakou ji autorka napsala.

Vžije-li se čtenář do vypravěčky, musí uznat, že z logiky dospívající outsiderky musel být listopadový přelom skutečnou tragédií. Pevný hodnotový rámec vystřídal postmoderní chaos, dříve státem organizovaná mládež se rozlezla do vybydlených ruin a místo budování socialismu si našla zálibu v drogách.

Co je však na románu nejpřesvědčivější, je srovnání pokrytectví obou režimů. Oba se tvářily jako svobodné, ale výsledkem obou bylo osekávání svobod a politická perzekuce. Hůlová rovněž odkryla poměrně tabuizované téma českého undergroundu, jehož podvratnou činností byla často jen nihilistická negace bez jakéhokoli politického obsahu.

Co mi naopak nesedlo, byla forma. Je třeba prokousat se špalky popisných pasáží, než se tu a tam - jako zrnko zlata - objeví nějaký ten krátký dialog. Čtení pak, lidově řečeno, neodsejpá...

10 07.04.2016

Radek malý se s tím prostě nepáře. Vůbec neřeší minové pole současné literární kritiky, která vyžaduje zcela odlišné literární postupy, a vydá sbírku plnou lyrického patosu, za který by se nemusel stydět ani Mácha s Březinou dohromady.

Ale čte se to skvěle a já autorovi fandím. Jen tak dál!

1 23.03.2016

Dávám dvě hvězdy za neúnavné stopadesátistránkové vrstvení floskulí, které se v podstatě jen opakují a hlavní myšlenka proslovu by se dala shrnout do stručného výtahu. Štoll musel být úplně vypatlaný, anebo hodně hulil, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Ačkoli jsem četl zkrácenou on-line verzi, myslím, že jsem z ní pochopil, co chtěl autor říci. Jediná objektivní zářící pravda je stalinismus, a kdo má jiný názor, kulku do hlavy. No dobře, jsme přeci humanisté - tak tedy 20 let v uranových dolech, no.

Za vše mluví níže uvedený úryvek:

"stamilionový sovětský lid s hrdinskou uvědomělostí a heroismem v dějinách nevídanými začíná uskutečňovat první pětiletý plán, kdy veliký, statečný Stalin svádí urputný zápas proti šiřitelům malověrnosti a nevíry v uskutečnitelnost socialismu, proti travičům poetických pramenů, proti trockismu a bucharinismu, a kdy také u nás mladí představitelé budoucího Gottwaldova vedení svádějí uvnitř strany těžké boje se všemi formami buržoazní ideologické otravy a infekce,
rozkládajícími zevnitř revoluční hnutí, to hnutí, které je jedinou spásou
lidskosti a poezie"

Potřebuje to komentář?

Text zde http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/2/stoll-1.pdf

1 23.03.2016