Medeia komentáře u knih

Musím začít u jednoho dávného víkendu před pomalu 30ti lety. Bylo mi 16 let a jako většinu víkendů jsem si i tenhle užívala s partou trampů v lomech a lesích kolem Srbska. Večer se k nám přidala dvojice trampů zhruba našeho věku, slovo dalo slovo a potom jeden z těch kluků u ohně vytáhl knihu. Protože jednou z rozumných zásad vandrů bylo, tahat toho s sebou co nejméně, překvapilo mě, čím je ta kniha tak důležitá, že ji vozí s sebou i na vandr. Ten mladík mi vysvětlil, že to je jeho bible. Že jednou chce být stejný chlap jako Monte Walsh. Ta kniha byla Muž se srdcem kovboje a když jsem si ji zanedlouho sehnala a poprvé přečetla, pochopila jsem. Je to kniha, která čtenáře pod hladinou příběhu zasáhne tak, jako málokterá. Často, když jsem ji někomu doporučovala a začala slovy "ono je to sice o kovbojích...", setkala jsem se s nedůvěřivým pohledem - co jako? nějakej Rodokaps nebo v lepším případě mayovka? Těžko se to vysvětluje. Je to příběh, kdy autorovi i Montymu věřím každou větu, každý pocit, stačí přečíst pár slov a vidím pláně zaprášené trávy, kamenitá koryta řek, cítím prach a zpocené koně... A přitom je to příběh prostě psaný, přímočarý, ale neskutečně uvěřitelný. Jeden obyčejný kluk, který se pere s životem, jak nejlépe umí. Konec jedné velké éry, konec jedněch starých časů... a s nimi odchází i jeden muž, jeden z mnoha, kteří ty časy stvořili.

7 10.09.2017

Vždycky, když čtu některou ze Sienkiewiczových knih, moje duše touží stát se na chvíli Polkou a prožít naplno ten pocit, že není lepší věci v životě, než být rodákem Rzeczypospolitej. Polské dějiny, jak už je psáno níže, jsou leckdy zapeklitým oříškem, a polská mentalita v nich hraje velkou roli. Polští husaři s rysími kožešinami a křídly na zádech jsou pro mě symbolem sebevědomí, víry v sama sebe a toho, že i kdyby si člověk jel pro smrt, musí to alespoň sakra dobře vypadat :).
Kromě nezapomenutelného čtenářského zážitku (protože Sienkiewicz je pan spisovatel) a skvělého popisu jedné zásadní éry polských dějin je podle mě kniha i zajímavou studií toho, co to pro polský národ znamenalo, být Polákem.

6 02.08.2016

Upřímně, dočíst tenhle epos byla docela fuška pro někoho, kdo není Japonec, nebo alespoň nezná dobře japonské dějiny a geografii :). Po první stovce stran mi začala jména postav i jména provincií a hradů nebezpečně splývat a abych si knihu mohla vychutnat, vícekrát jsem musela zkoumat mapu císařství, vracet se knihou zpět a ujišťovat se, která osoba patří do kterého rodu. Nicméně, pět hvězd si Taikó zcela zaslouží. Je to poctivá kronika jedné zásadní éry. Autor viditelně nestraní žádnému z hrdinů, popisuje děj věrně opravdu jako kronikář zaznamenávající (nepochybně skvostnou kaligrafií) den po dni, rok po roku vše, co hýbalo jeho zemí.

1 30.07.2016

Co se historických románů týče, přistupuji k nim jako historička s jistým odstupem - občas místo sledování děje spíše sleduji, kde autor šlápne vedle, co se dobových nebo faktografických údajů týče. B. Cornwell pro mě byl dosud neznámý autor, a tuto knihu jsem si našla jako čtení na dovolenou právě na doporučení z jedné diskuse tady na databázi. A kniha nezklamala, naopak, potěšila. Není to žádný složitý epos, je příjemně prostá a jednoduchá a takoví jsou svým uvažováním, postoji a cíli i její hrdinové. Splnit úkol, snést útrapy války, natáhnout včas tětivu a vystřelit, přežít... Zájemce o vojenskou historii určitě potěší i řada zajímavostí z metod boje, obléhání i vedení samotných bitev své doby.

10 30.07.2016

Moje velmi oblíbená kniha. Hlavní hrdina sleduje úpadek svého rodu, své generace a své doby s nevšedním nadhledem.

3 16.09.2015

Přečetla jsem teď v jednom tahu Ledovou královnu, Kazatele a Kameníka. Všechny knihy hodnotím jako vcelku dobré, ale pořád mi tam jako milovnici dektivek i dobrých psychologických románů něco chybí. Víc napětí, víc zvratů - vytvářet napětí tím, že si někdo něco přečte na papírku a obsah se dozvíme až o pár stran dále by se nemělo stát pravidlem. Postavy jsou mělké, plytké - paradoxně víc uvěřitelné a zajímavější mi přijdou vedlejší postavičky než ty hlavní, třeba Patrik a Erika jsou podle mě odfláknutí až běda. Motivy knih jsou zajímavé, originální, ale příběh by měl jít mnohem víc do hloubky. Taky si autorka podle mě zbytečně vypomáhá opakováním situací už použitých - protivné návštěvy u Eriky, dvě exhumace, tytéž přestupky Ernsta... Je to škoda, protože jak říkám, nápady zajímavé, třeba retrospektivní pohled do života Agnes je skvělý, říkám si, že román o Agnes by se mi líbil mnohem víc než ostatní dílo autorky. Fjällbacka se mi jeví dobrým místem pro novou slečnu Marplovou, kterou by se Erika mohla stát, jen kdyby tomu autorka dala trochu víc snahy. Takže průměrně dobré detektivky, které neurazí, ale ani moc nepřekvapí a v hlavě opravdu neutkvějí.

7 06.04.2015

Kniha, kterou jsem četla několikrát a pokaždé, asi jak jsem starší a starší čtenářka, mi přijde tíživější a tíživější. Je to příběh člověka, který celý život marně hledá svůj střed, svůj pevný bod - a myslím, že ho nenajde ani na konci příběhu, protože stále neumí upřímně a bez přetvářky nahlédnout do sebe sama. Je to pro mě kniha o to zajímavější, že ukazuje hlubiny mužské duše, do kterých se myslím my ženy jen tak nepodíváme.

Pro mě klasika, ke které se ráda vracím - příběh je jednoduchý a má asi i slabší místa, ale autorka je mistryně fantazie, její popisy krajiny, pocitů a představ hrdinky... tak jako v Rebece, ráda se nechám její fantazií unést i já.

Není nad to, když se odborník (takto orientalista) pustí do beletrie ze svého oboru. Všechny knihy o soudci Ti vřele doporučuji, nejen kvůli historickým reáliím. I stavba příběhů je zajímavá a neobvyklá, drží se tradičních čínských příběhů a i proto jsou tyto kriminální příběhy tak originální ve svém žánru.

3 21.09.2014