Mayaku komentáře u knih

No, jednou to přijít muselo. Tohle je první Martinova kniha, která mě opravdu zklamala. Neříkám, že se zde nenajdou velmi dobré příběhy, ale obecně v této sbírce kvalita jednotlivých povídek zásadním způsobem kolísá. Na jednu stranu jsou tu fantastické Osamělé písně Larena Dorra, Stanice Šerá voda a Za jediný včerejšek, na stranu druhou jsem se u mnoha povídek potácejících se odnikud nikam (Patrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď, Noční směna, Noc vampýrů) regulérně nudila. Suma sumárum slabší průměr.

3 08.06.2017

Na irské poměry velmi lehce a srdečně podaný příběh. Nemůžu si pomoci, ale irští autoři mají velice často tendenci psát o takových tématech a takovým způsobem, že vám po dočtení zůstává nepříjemná pachuť na patře a v lepším případě máte chuť něco rozbít. Třeba něčí obličej. A pak se jít opít. Do němoty. Nebo si rovnou hodit smyčku. Ale Roddy Doyle je jiný, je jako sluníčko pomrkávající mezi hustými depresivními šedivými dešťovými mračny. Jeho příběhy z předměstí Barrytownu jsou naplněny srdečnou nostalgií a lehkým lidským humorem. To platí i o Paddy Clarkovi a příběhu o jeho dospívání v Irsku šedesátých let, se všemi jeho radostmi a strastmi, které jsou i přes svou občasnou závažnost podány velmi milým a laskavým způsobem.

3 01.05.2017

Tady ode mě nikdo nemůže očekávat objektivní hodnocení. Seinen a shonen manga/anime byly moje krevní skupina již v mém otaku období onehdá na gymplu. A obzvlášť tedy zde přítomný Gantz byl i přes svoji béčkovou atmosféru absolutní guilty pleasure. Dokonce jsem vedle anime shlédla i hraný film, a to je co říct. Spousta krve, explicitního násilí, přehnané ženské nahoty a ujetí emzáci - to jsou zkrátka poznávací znamení Gantzu, která jej dělají tím, čím je. Pokud to někoho uráží, nikdo ho nenutí to číst.

Kresba je opravdu velmi pěkná a příběh strašně rychle odsýpá před očima, prvních několik dílů jsem zhltala na posezení, trochu se však obávám, že stejně jako v anime příběh v budoucnu po jednom konkrétním zvratu poněkud ztratí dech - no uvidíme, třeba se s tím manga popasovala lépe :)

3 25.04.2017

Velmi příjemné sci-fi ze staré školy, které svým stylem hodně připomíná některá díla Hougronových současníků - za mě tedy hlavně Harryho Harrisona, případně také Stanislawa Lema či Heinleina.

Jinak musím říct, že ta anotace tady je dost zavádějící - hlavní hrdina rozhodně není žádný Superman, je to prostě kosmonaut, jehož schopnosti jsou dány technickými možnostmi galaktického společenství. Tento kosmonaut (jeho jméno není zmíněno) je vyslán na planetu Sirkoma, aby prošetřil zmizení křižníku, který zde měl ztroskotat, a rámci této návštěvy má prozkoumat aktuální stav na Sirkomě, která se po dobu devíti století vyvíjela zcela autonomně a nezávisle na galaktickém společenství. Na Sirkomě pak kosmonauta čeká střet s relativně primitivním totalitním, pro kosmonauta těžko uchopitelným, režimem, který k udržení nadvlády využívá strachu občanů z rhunků - obrovských příšer, které neustále napadají jejich město. Toť na úvod, zbytek netřeba rozmazávat, ten nechť si každý zjistí četbou sám :) Je fajn, že celý příběh není jen černobílý, ale hlavní hrdina má dost prostoru zamýšlet se i nad otázkou správnosti chování galaktického společenství, které se bez skrupulí vměšuje do záležitostí jednotlivých světů.

3 09.03.2017

Z mého pohledu o něco slabší než první díl, zejména po stránce humorné, ale rozhodně mě Restaurant na konci vesmíru neodradil od pokračování v sérii.

"Stopařův průvodce Galaxií tuto změť akademických abstrakcí velkoryse přeskakuje - poznamenává pouze, že termín budoucí perfektum byl zrušen, protože se přišlo na to, že nic takového jako perfektní budoucnost neexistuje."

3 24.02.2017

Hal Bregg se vrací z kosmu zpět na Zemi, kde za dobu jeho nepřítomnosti uplynulo 127 let. Země se v jeho nepřítomnosti změnila, přes dokonalost a barevnost na povrchu je celá společnost vlažná, prázdná a bez zápalu a pro Hala a jeho souputníky se zdá být jejich znovuzačlenění prakticky nemožné. Přijde mi, že Hal na tom byl ve své podstatě ještě hůře než Michael Smith v Heinleinově Cizinci v cizí zemi, ten aspoň Zemi neznal. Hal se ale vrátil domů a stal se cizincem ve vlastním světě, nepochopeným a osamělým.

Musím říci, že nejvíce na mě zapůsobila krátká scéna, kdy Hal omylem vstoupí do skladu vyřazených robotů. Tehdy mě při čtení nejvíce zasáhla myšlenka, jaké jsou vlastně hranice lidskosti a jakou cenu je lidstvo ochotno zaplatit za její definitivní prosazení. Mé první setkání s Lemem dopadlo nad očekávání dobře a už se těším na další příběhy z jeho tvorby.

3 28.01.2017

King je opravdu literární král a opět se mu podařilo mě emocionálně zasáhnout na těch správných místech (přiznávám bez mučení, že slzy se mi vháněly do očí více, než je zdrávo :). První povídka (či spíše novela) Ničemní muži ve žlutých pláštích, v níž King dokazuje, že umí psát příběhy s dětskými hrdiny jako nikdo jiný, je, jak je zde již mnohokrát zmiňováno, z celého kompletu nejsilnější a obstála by i jako samostatný román. S ostatními povídkami však tvoří krásnou, nostalgickou a realisticky působící mozaiku, která i s její lehce tajuplnou osudovostí chytne za srdce a nepustí ani po přečtení posledních stránek.

3 09.01.2017

Zajímavá exkurze do mysli mladého misionáře při jeho střetu se svébytnou cizí kulturou, nepřátelskou k jeho náboženskému přesvědčení. Líbilo se mi, jak autor střídal styly vyprávění a je znát, že historickou problematiku měl nastudovanou důkladně. Nicméně nemohu si pomoci, ale nějak jsem s hlavní postavou nedokázala soucítit (čímž samozřejmě nechci snižovat míru utrpení křesťanů v dané době v Japonsku, ta mučení a popravy byly ohavné). Prostě se nedokážu zbavit dojmu, že milí bratři misionáři se prostě mocí mermo jen snažili sebe a své přesvědčení procpat někam, kde o ně nikdo nestál. Úryvek, který tady níže uvádí uživatel Klamm, to vystihuje naprosto přesně.

3 21.12.2016

Tak tohle je naprostá pecka! G.R.R. Martin dokazuje, že je mistrem nejen ryzí fantasy, ale i strašidelných či do sci-fi laděných příběhů. Bravurně napsáno, již od prvních řádků jsem se nemohla odtrhnout a jen lačně otáčela a hltala stránky...docela mi to připomnělo, jak jsem před lety četla první povídkovou knihu od Kinga - efekt na mě měla úplně stejný :) Z daných šesti povídek na mě nejvíce zapůsobila hned ta první - Opičí kúra - ve které jsem cítila závan Kingova stylu, ale i náladu klasických angloamerických hororových povídek z 19. a 20. století. Ostatní povídky jsou ovšem též znamenité.

3 13.12.2016

Moc hezky napsáno. K přečtení mě navnadilo filmové zpracování z roku 2015, které je opravdu velmi povedené a musím uznat, že předloha také nezklamala. Nemohu souhlasit se čtenáři, kteří tvrdí, že je psána těžkým jazykem - mně osobně se kniha četla velmi lehce a její tón a styl k dané době a prostředí prostě patří :)

A některé glosy v textu mě také pobavily - třebas tato: "Neušlo snad už pozornosti, že na rozdíl od cesty, jak se zamilovat, není žádná pravidelná cesta, jak se ze zamilovanosti vyléčit. Někteří lidé považují sňatek za urychlení této cesty, ale jsou známy případy, kdy to selhalo."

3 27.06.2016

Příjemná sbírka povídek, která mě nesmírně mile překvapila. Náladou a stylem mi hodně připomněla povídkovou tvorbu Raye Bradburyho, a tu já hodně můžu. Osobně mě více bavily povídky s lehce nadpřirozeným, znepokojivým nebo poťouchlým nádechem, než ty ryze obyčejné, u nichž jsem marně čekala na nějaký nečekaný twist, ale to je jako vždy věc subjektivního vkusu.

2 05.09.2023

Velmi zajímavá publikace, zejména pokud jde o objemný doprovodný text o vývoji korejského básnictví. Poesie sama je příjemná, ale osobně preferuji spíše tvorbu japonskou a čínskou. Zde uvedená korejská poesie mě tolik neoslovila, ale to je čistě subjektivní věc.

2 18.01.2021

Ani nevím, co jsem od této knihy očekávala, ale i tak mám pocit, že jsem dostala víc, než co jsem si objednala. Příběh hlavního antihrdiny a jeho obdobně osobnostně odpudivých souputníků a protivníků je překombinovaný a realisticky popisuje poměrně nerealistický děj, ale i přesto je tak zatraceně čtivý, zábavný a strhující!

"Nikdy tě nezajímala spravedlnost? zeptá se potom.
Ne, odpovím.
Co je správný a co špatný?
Ne.
Dobrý a zlý?
Ne.
Jsou všichni právníci takoví?
Jo." (s. 123)

2 15.11.2020

Tahle kniha mě nejprve zaujala svým názvem, pak jsem si všimla, že se odehrává v Berlíně a bylo rozhodnuto, protože pro berlínské příběhy já mám slabost. Moc jsem od toho nečekala, ale překvapivě dost se mi ta knížka líbila. Jednání hlavních hrdinek v některých momentech pro mě sice bylo docela nepochopitelné (hlavně to jejich "získávání zkušeností" na Ku'dammu, to šlo vážně mimo mě a trochu jsem se obávala, jakým směrem se bude příběh ubírat), ale ve chvílích, kdy se příběh dostával do "normálnějších" kolejí, tak tam bylo uvažování náctiletých holek docela pěkně vystižené. Nadto kniha přináší vhled do běžného prostředí nižší střední až chudší třídy v Berlíně, a to včetně kulturních a národnostních menšin, což příběhu rozhodně přidává další zajímavý rozměr. Celou dobu jsem akorát uvažovala, kdo jsou cíloví čtenáři této knihy - asi mladší ženy, ale přijde mi, že vyloženě pro děti a mládež to fakt úplně není, možná spíš tak 16+ max.

2 09.02.2020

Příjemný humoristický román. Na rozdíl od druhého dílu série (Náklaďáky volvo), kterým jsem neprozřetelně začala a který mě docela otrávil, bylo setkání s Dopplerem nepoměrně příjemnější, a nelituji, že jsem knize přeci jenom dala šanci. Příběh je zde takový sevřenější, postavy sympatičtější a humor tolik netlačí na pilu.

2 06.05.2019

Tohle je hodně hutné čtivo. Velmi naturalisticky a sugestivně podaný příběh, mapující pro mě dosud neznámou a velmi šokující kapitolu v dějinách Jižní Koreje. Vzhledem k událostem, které jsou podkladem této knihy, není její čtení lehké, a několikrát jsem si musela dávat při čtení pauzy, protože je to místy vážně silná káva. Rozhodně stojí za přečtení, ale není to úplně příjemný zážitek.

2 06.05.2019

Kniha se skvělým příběhem a otřesnou obálkou. Obálku zmiňuji cíleně, protože Krvavý duben jsem už držela v rukou několikrát a vždy mě jeho obálka přiměla jej odložit, a tak jsem se k němu odhodlala až díky letošní čtenářské výzvě. Kniha je skvěle a působivě napsána a příběh sám působí jak z jiného světa - jednomu skoro nejde do hlavy, jak je vůbec možné, že se na evropském území může takovýto systém krevní msty udržet i ve dvacátém století.

2 06.05.2019

Vzhledem k tomu, že povídky, které jsem dosud od Palahniuka četla, mě na rozdíl od jeho románů příliš nepřesvědčily, přistupovala jsem k této knize značně obezřetně, až skepticky. Ale musím říci, že mě Palahniuk nadmíru příjemně překvapil. Až na několik výjimek jsou povídky v této sbírce velmi dobré až výborné. Neotřelé náměty, klasické palahniukovské nechutnosti, černý humor a zpravidla skvělé vypointování příběhu činí z této knihy velmi solidní počtení. Některé povídky po sobě sice zanechávají silnou pachuť, ale kdo má Palahniukův styl rád, určitě s touto knihou nesáhne vedle.

2 09.01.2019

Krásná poetická kniha, která mi svou náladou a elegickým pojetím smutku a osamění hodně připomněla o mnoho mladší Jasno lepo podstín zhyna. Anne Michaels ale na rozdíl od Sary Baume vytvořila pro mě mnohem příjemnější postavy, jejichž příběh a jeho citlivé podání mě hluboce zasáhlo. Je poznat, že autorka je primárně básnířkou, popisy v knize jsou krásně bohaté a neotřelé, vyvolávající hodně emocí. První tři čtvrtiny knihy sledující příběh Jákoba jsou naprosto fenomenální a zdá se mi, že oproti nim působí poslední čtvrtina s příběhem Bena poněkud zkratkovitě a nadbytečně. Ale ani Benův příběh nedokázal změnit můj pětihvězdičkový dojem.

"Myslíme si, že ke změnám dochází náhle, ale i já jsem už pochopil, že tomu tak není. Štěstí je nespoutané a nahodilé, ale není nenadálé." (s.133)

2 11.06.2018

Ano, vlažný je to správné adjektivum, které dobře definuje tento druhý díl ze série Pohraničí. Přišlo mi to jako taková ta typická béčková dějová linie, používaná hlavně v seriálech k nastavení děje, která nikoho v zásadě moc nezajímá, ale zároveň úplně neurazí. Tenhle díl je prostě standardní filler. Sledujete nějaký příběh, který se odehrává zejména na již známém Centru a Zemi (na přebalu knihy avizované "jiné světy" se s výjimkou Homeostatu jaksi tak úplně nekonají), o nějakém napětí a gradaci děje nemůže být ani řeč a postavy jsou také (možná snad s jedinou světlou výjimkou v podobě Maxe) poměrně nezajímavé, takže vám je úplně jedno, co se s nimi stane. No a co se týče Viry, tak se nového dozvíte také nula nula nic. Jediná věc, kterou vyloženě oceňuji, je představení dalších oblastí Centra - zejména Onneli a Surganu - a celkových vztahů mezi oblastmi. Toť vše.

2 06.05.2018