MaxQ komentáře u knih
Krátká kniha na jeden, dva večery, ale výborně napsaná. Vhled do rodiny, která musí řešit zneklidňující synovo chování a které vyústí v krásný a dojemný závěr.
Na jednu stranu rapl, hulvát, sukničkář, se kterým mnoho lidí nedokázalo pro jeho povahu vyjít, na druhou stranu vnímavý a talentovaný herec a autor, který podřídil divadlu celý svůj život. Kniha napsána svižně s mnoha údaji, historkami i detaily, které zase o kousek přibližují svět umělců za totality i v exilu.
Obával jsem se, že dostanu červenou knihovnu a kupodivu to bylo velmi dobré. I když kousek červené knihovny tam také byl. Určitě oceňuji načtení mnoha faktografických detailů a velké plus za akční a reálné popisy bitev. Jako bych byl mezi legionáři a držel těžký štít s nimi.
Tak to jsem nedočetl. Snaha o sociální vhled do chudé Sicílie, bohužel na úrovni socialistické detektivky.
No, prosvištěl jsem to jedno odpoledne... a nic jsem se nenaučil. Ale chyba bude asi u mě a ne u autora :)
Čekal jsem takovou tu běžnou bibliografii od noname autora a našel jsem kupodivu hluboký vhled do života Miloslava Šimka od jednoho z jeho nejbližších kamarádů. Spousta informací mě vysloveně překvapila - Šimkův vztah ke sportu, jeho organizační talent, obliba fyzické práce... Kdo měl tohoto baviče (v dobrém slova smyslu) rád, určitě by si měl knihu přečíst.
Mé první setkání s ACH. A zdařilé, určitě si najdu čas na další. Poirot sice není Sherlock Holmes, kterého mám přece jenom raději, ale dá se mu přijít na chuť.
Téma slibovalo fantastickou jízdu, bohužel se jí příliš nedostalo. Děj plochý, zbytečně upovídaný, zápletky spíš nejsou, humor tentokrát aby člověk hledal lupou. Na druhou stranu je dobře, že tato kniha, než že by nebyla.
Zahlédl jsem na chalupě v knihovničce a neodolal jsem. Vytáhl jsem z řady KODovek jednu mou oblíbenou z dětství. Pořád se to dobře čte, nicméně i na tak krátkou knížku je děj v zásadě opakováním stejných situací. Černý korzár někam jde , někdo ho obklíčí, podaří se mu utéct, bloudí v divočině... a nanovo. Ale jako kluk jsem to miloval.
Kolem fotbalu se točí spousta věcí, emocí a sportovní magie a tak se toto dobrodružství panu Pratchettovi nemohlo nepovést. Vtipy v obvyklé míře hojně okořeněné nějakou lidskou pravdou, kterou musel někdo napsat, aby si ji člověk uvědomil.
CITÁTY:
Pravda je rodu ženského, protože pravda je spíše krásná než praktická, pomyslel si Výsměšek, když se dovnitř s bručením a funěním vhrnuli členové Rady. To by také vysvětlovalo rčení, že lež oběhne svět dřív, než si Pravda obuje boty, protože Pravda by se rozhodovala, který pár si má obout.
Tak to jediné mi připadá celkem jasné," ozval se dr. Zďáblíkov. ,,Je těžké nenávidět lidi, kteří jsou od vás daleko. Zapomenete, jak jsou hrozní. Ale sousedovy bradavice vidíte denně."
Koně od koňbusu obvykle nebývají nijak zvlášť rychlí, a když vozka říkal ,,proběhnout", měl očividně na mysli projít", ale nakonec se mu je podařilo přinutit k pohybu aspoň tak rychlému, že většinu stromů u cesty minuli dříve, než se jim okoukaly.
Stranu tři zdobila umělecká ilustrace dříve zmíněné bohyně. Byla, samozřejmě, krásná. Ošklivě zpodobněnou bohyni vidí člověk opravdu velmi zřídka. Možná to má něco společného s jejich schopností srazit člověka na místě mrtvého k zemi.
Filmy Dušana Kleina příliš nemusím, respektive kolem mě tak nějak probíhají, nicméně kniha je bezesporu zajímavá. Ať už popisem životní a umělecké cesty režiséra, tak jeho historkami z natáčení jednotlivých filmů a vzpomínkami na známé herce.
Na to, jak je kniha tlustá, se v ní toho děje celkem málo. Příliš mnoho popisných pasáží, zkoumání citů a myšlenkových pochodů. Námět Hlasu celkem originální, ačkoliv jeho podstatu si autorka zřejmě nechává na další díly. Jinak celkem běžné postapo se všemi nezbytnými proprietami.
Trochu jsem se bál, že to bude další jakože Kulhánek, ale musím uznat, že Kopřiva má svůj styl. Postav bylo tak akorát, abych se v nich neztratil, humor odpovídající stylu knihy taky nechyběl, snad jen ten konec mi neseděl. Ale to je asi otázka vkusu.
Jinak teda nevím proč, ale po každém odložení knihy jsem měl nutkání jít si umýt ruce.
Marná snaha, prostředí banky není tak atraktivní jako prostředí staré pošty. I když se pan Pratchett snažil sebevíc, prostě z fádní budovy plné nudných úředníků pořádnou zábavu udělat nejde. A to i když hlavním hrdinou je můj oblíbený Vlahoš.
CITÁTY:
"Jak Vlahoš věděl, paklíče technicky vzato nebyly ilegální. Když je někdo měl, byla to jeho věc. Nebylo v pořádku, když je měl někdo, kdo právě stál v cizím domě. A když je měl u sebe člověk, kterého našli v částečně zbouraném bankovním trezoru, bylo to tak daleko od mohli v pořádku, že byste z toho místa pozorovat zakřivení vesmíru."
"A jestli máš padnout, zařiď to tak, aby si zapamatovali, že to nebyl pád, ale skok. Někdy bývá ta nejlepší hodinka právě tou poslední."
Že je to druhý díl jsem se dozvěděl až tady. A jak vidět, není to vůbec důležité, příběh obstál i jako samostatné dílo. Úplně mě fascinovalo, jak už téměř od začátku úplně vše směřovalo k finální konfrontaci, k okamžiku, kdy se ti dva utkají spolu. Výborný příběh, výborná kniha, ve které jako bonus dostanete citace z dalších knih a můžete hádat, odkud jsou.
No, popravdě, tato kniha vás hrát na kytaru nenaučí. Předpokládá, že už to umíte a chcete si jen určité techniky vypilovat, pocvičit a tak nějak shrnout. Tady ovšem nemohu sloužit, tak daleko nejsem. Pokud jste tedy jako já amatéři, tak v tom případě zkuste raději youtube, protože fullhd barevné video je lepší, než sto černobílých fotek.
Koumské údolí na Zeměploše. Na naší Zemi by to mohlo být třeba Kosovo pole, Kresčak, Bílá hora, Stalingrad a plno dalších, kde se odehrály velké bitvy, jejichž výsledek poznamenal další vývoj národů na staletí. A zatímco u nás se mydlili zásadně lidé mezi sebou, v Koumském údolí bojovali trpaslíci s troly. A protože se blíží výročí a protože hodně trolům a trpaslíkům straší tato dávno skončená bitva pořád v hlavě, začíná v Ankh-Morporku pořádné dusno. Kde my jsme toto už zažili?
Kniha obsahem i rozsahem tak akorát. Není ani krátce bulvární, ani rozvlekle životopisecká. Dozvíme se o všech Funesových životních klíčových událostech, o tom, jakým ve skutečnosti byl a především o jeho velmi pomalém avšak nezadržitelném postupu až na filmový trůn. Prostě výborná biografie, zvlášť, když uvážíme, že nejde o překlad, ale o originální text českého autora.
Absolutně jsem se nemohl ztotožnit s hlavním hrdinou. Zřejmě to bude tím, že ho vůbec neznám, protože předchozí knihu jsem nečetl. Ale i tak byl ten příběh hodně nerealistický, neuvěřitelný a chování hlavních hrdinů nelogické až jsem se musel smát. Hra, kterou tam mají hrát, má trvat 40 hodin, oni to ví a přesto se rvou o jídlo, jako kdyby byli měsíc na pustém ostrově. Větší nouzi jsem teda zažil na pionýrském táboře. A mohl bych pokračovat, ale nechci spoilovat. Prostě Morrella si teď zase chvíli odpustím.
Boris Rösner je jedním z těch herců, které řadím mezi ryzí herce. To znamená herce tělem i duší, kteří svému řemeslu obětují vše, včetně svého života. Mohl tu být déle, věděl to, ale to by nemohl hrát divadlo naplno. A jinak, než naplno ho hrát nechtěl. Byť ho známe většinou ze záporných rolí, byl to charakterní člověk a je ho velká škoda.