MartinezZ komentáře u knih

Období Druhé světové mě lákalo už odedávna. Skvělý HBO miniseriál jsem viděl tolikrát, že jsem to již přestal počítat, ale knižně mě toto období prozatím míjelo. Teprve po mém posledním filmovém navštívení jsem se rozhodl, že zkusím projít i knižní verzi a od té doby si historii WWII obecně procházím knížku za knížkou :)

Nicméně Ambroseho Bratrstvo bych asi doporučoval přečíst až poté, co zhlédnete filmově-televizní bratrstvo, jelikož by vám mohlo být dodatečně líto, co se do filmu nedostalo, případně co v něm bylo jinak. To se dozvíte až z knížky, která ROZHODNĚ STOJÍ ZA TO! Knížku budete číst stylem "Ještě stránku a jdu spát" - moc se před dočtením neprospíte :)

8 18.05.2013

'Must-read' kniha, zachycující nejen poslední záchvěvy vojenské Třetí říše, ale i "život" v době (ne)očekávání příchodu dobyvatelů Berlína a posléze příchodu konce, druhého sledu Rudé armády a všeobecné marnosti nad vší marnost.

6 30.03.2019

Winston je grafoman, to zaprvé. Psané je to ale velmi čtivě a zajímavě a čtenář dostává příležitost nahlédnout za politickou oponu činů, které předcházely Druhé světové a také za jejího průběhu. Nejsou to zdaleka jen politické vzpomínky, ale i vzpomínky na bitvy a události, kterých byl ze své tehdejší role nepřímým účastníkem. je pravda, že ke konci bych už asi uvítal kratší či žádné uvádění všech těch proslovů, nót a veřejných i neveřejných prohlášení, ale v těch, které pouze neshrnovaly už dříve řečené, byly také zajímavé informace. Ve výsledku tedy čtivý a dost podrobný průřez předválečným a raným válečným obdobím nejen, ale hlavně, Velké Británie, byť je samozřejmě nutno brát v potaz, že jde o paměti samotného účastníka a tedy, už z principu, o vzpomínky alespoň částečně selektivní :)

5 11.05.2014

Protože se v událostech WWII hrabu teprve poměrně krátkou dobu, žádného Deightona jsem neznal a popravdě ani nějak neměl zrovna chuť číst další knihu, na niž se skví Winston a jejíž název naráží na jeho výrok hned poté, co jsem pročetl právě Winstonovy šestidílné svazky. Ještě že jsem se tím nenechal odradit.

Knížka plná zajímavých informací popisující světové dění od dob předválečných po období krátce před či po vstupu USA na otevřenou scénu a širá moře. Kniha mě překvapila hned nadvakrát.
Jednak poměrně hojnými odkazy na rejstřík ke konci knihy, který obsahoval jak drobné vysvětlivky a doplnění dění, tak doslova kvantum odkazů na další knihy, z nichž bylo čerpáno. Tohle byla moje první kniha, u které jsem musel mít dvě záložky - jak na vyprávění a popisy děje samotné, tak i právě na zadní rejstřík, protože stěží najdete v knize dvoustranu, na níž by byly méně jak tři odkazy do rejstříku :) V průběhu jedné kapitoly jsem tak neustále rotoval mezi textem a rejstříkem, klidně i několikrát za odstavec. Díky tomu mi nabobtnala knihovna i zdejší 'Chci číst' o další nemalé počty knih. Zároveň je škoda pozorovat, kolik knih, na něž je odkazováno, se zajímavými informacemi u nás nikdy nevyšlo
Druhým překvapením mi bylo právě zaměření a konec knihy, kdy by se dalo říct, žes se týkalo hlavně úlohy Spojeného království a dění končí krátce po útoku na Pearl Harbor a expanzí slunce, vycházejícího postupně nad stále více zeměmi v Tichomoří. Nečekal jsem, že kniha tak končí dřív, než bych čekal. Jinak jde ale o poměrně podrobné čtení jak ohledně politiky tak i zabrouzdání do sféry tehdejšího školství, výroby, výzkumu, loďstva a letectva a.... vůbec, prostě těch cca 600 stran (plus fotky, mapky i rejstřík) za ten čas stálo.

Milé, jak vždycky nejvíc překvapí knížka, od které to na začátku vůbec nečekám :)

4 21.05.2015

I když mi druhý a třetí díl přišly trochu rozvláčné a s příliš memorandy a opakovanými vzkazy okolí, rozhodně je Churchillova šestice knih něčím, co mohu vřele doporučit všem, kdož se jakkoliv hluboce i povrchně zajímají o tohle období dějin. Mnohé z napsaného možná překvapí, mnohé možná pootevře v lecčems oči, rozhodně ale dá nakouknout za oponu tomu, co formovalo moderní nejen evropské dějiny a jak málo v mnoha chvílích stačilo, aby se události vydaly na výhybce jinou kolejí. A jak na to sám autor v textu upozorňuje, tak moc se to odráží v zrcadle i dnešního dění. No a bodejť, vždyť ta uplynulá doba není zas tak dlouhá, jen v řádu jedné dvou generací, a jak jedna z hlav mocností v knize citovaných prohlásila něco ve smyslu, že současná (tehdejší) generace si i po válce bude pamatovat její hrůzy, tak další generace, které válku nezažily, nebudou cítit k válkám takového odporu ani nebudou cítit takovou potřebu míru a vzájemného porozumění, a to byl nějaký '44 nebo '45 rok... No a kde jsme dnes...

4 15.03.2015

Kniha by mohla nést ještě jeden podtitul a to: "Neuvěřitelné zkazky o hrůzách a zvěrstvech, štěstí i neštěstí, krvežíznivosti, soucitu a otupělosti, neschopnosti, lehkovážnosti i rozvaze, šprýmu, lhostejnosti a tragédiích od kempu přes výcvik po normandské masakry člověka člověkem na cizí půdě a cizím území." ~~~ Tak trochu si dovolím (ne)souhlasit s níže uvedeným komentářem uživatele 'Ládja' a jeho "Svým způsobem lepší než Bratrstvo Neohrožených." Ano, velmi svým vlastním způsobem. Rozumějte, knížka to není obsahově ale vůbec špatná, jen mi u ní nesedí dvě věci. Jednak je to něco neuvěřitelně krátkého (na to, jak dlouho jsem knížku až z dalekého Slovenska hledal, nacházel a získával :), ale hlavně jsem se nedokázal sžít s autorovým vyprávěním ve stylu, kdy všechno bral jako chleba, umírání kamarádů při skocích "bez padáku", umírání a "masomlýnkování" kamarádů těsně vedle sebe, hrůzy a zvěrstva, která podle popisovaného byla prostě náplní dne, za chvíli se smějeme s dalšími opodál a dostáváme zálusk na osolený a vysušený skalp blonďatého Němce, který budeme nosit pod kombinézou (cože?). Způsob vyprávění mi taky přijde ve stylu, kdy žák základní školy, který nemá rád slohová cvičení, dostane za úkol napsat slohovku na téma "Koho jsem zabíjel o prázdninách" - suše popíše poznámky z deníku a jde od válu. Lepší než bratrstvo je kniha rozhodně v syrovosti přístupu k dění před a během akce, protože je jasné, že tohle by HBO nenatáčelo a rozhodně by měl z čeho čerpat i G.R.R. Martin. Burgett tak zase o něco blíže přibližuje pravost takového konfliktu člověka mezi člověkem. Rozhodně bych to ale nepopisoval jako lepší knihu než Bratrstvo. Čisté **** s klidným srdcem dát nemůžu, 3,5* a zaokrouhlení by vůči jiným mým čtyřhvězdičkám prostě nebylo fér. O něco větší naděje tedy vkládám do pokračování "Cesta do Arnhemu".

3 19.06.2015

Takže popopořádku: O zápiscích z deníku italského ministra zahraničních věcí jsem se prve dozvěděl z citací v 'Krvi, slzách a pošetilosti' Lena Deightona (http://www.databazeknih.cz/knihy/-36413), které mi přišly poměrně přesné a z pera a úst italského ministra té doby nečekané. Docela mě tak překvapilo, že u nás jeho zápisky také vyšly knižně a řeknuv si "To by nemuselo být špatné..." jsem si je neprodleně pořídil a vměstnal je hned za Deightona na pozici knihy "Na co se vrhnout poté".

Zprvu jsem jednak nečekal přes 500 stránek textu a ani jsem popravdě nečekal, že bych tím byl nějak zvlášť unešen. "To je deník, to sfouknu rychle a půjdu dál". A sfoukl jsem to kupodivu skutečně rychle, protože jsem se do zápisků začetl a hlavně rok 1942 zhltnul skoro na jeden nádech. Situace na bitevních polích i domácí půdě těžkla a mnohých blbců se vybarvovalo.

-ˆ„ ...Bismarck, který Ribbentropa nenávidí...nakonec řekl "ˆˆˆJe tak pitomý, že je to skutečně přírodní div." “
- „O Kietelovi Duce řekl: "Keitel je člověk, který se raduje, že je Kietelem." Bismarckův úsudek byl stručnější: "Keitel je pitomec." “

Co se ze zápisků tedy vyplývá? Vůdčí osobnosti, samozřejmě vč. Ciana, byli fašisté, Ciano byl pro úzkou spolupráci s Německem a nebyl ani proti válce či vlastním italským machinacím a šarvátkám (Albánie, Chorvatsko...), ale v rozpínavosti Německa a jeho chování vůči Itálii jako spojencům viděl po krátké době zhoubu a do střetnutí s Polskem, Francií, Ruskem, Řeckem svoji zemi rozhodně nehrnul, věda, že na to země není připravena. Duce byl ale jiného smýšlení. A tak to bylo skoro stále a dále.

- (1939 a snaha odradit Duceho od vstupu do války po boku Německa př jeho vpádu do Polska, na kterou Itálie nebyla připravena): „Musil jsem postoupit urputný boj, abych Duceho přesvědčil, aby jednal tak, jak učinil. A musím dodat, že v této věci jsem byl úplně opuštěn všemi, jejichž jedinou starostí je říkat Mussolinimu věci, jež mu jsou příjemné. O pravdu se starají ze všeho nejméně. Duševně i morálně neschopný Starace měl odvahu prohlásit Ducemu, že italské ženy mají z války radost, neboť budou dostávat denní podporu 6 lir a budou zbaveny svých manželů. Jaká hanba! Italský národ si nezasloužil tak vulgární urážky.“

Ciano byl poměrně záhy poměrně protiněmecký, Duce nemálokráte také, ale ten byl hodně dvojaký a každý den byl schopný hájit jinou stranu, vždy nakonec skončil na té německé. Italský král naproti tomu nesnášel Němce od počátku.

- „Král je protiněmečtější než kdy jindy. Učinil přede mnou narážku na německou nestydatost a dvojakost, při čemž chválil anglickou korektnost; v rozhovoru s Ducem dokonce označil Němce otevřeně za „darebáky a kanálie“.“

Na pěti stech stránkách je tak k nahlédnutí za oponu toho, co bylo komu kdy a jak známo, s čím se kde a jak čachrovalo, kterak Němci intrikovali proti samotným Italům, jaká nálada kdy a kde byla a jaké názory na ni měl v danou chvíli Ciano, Duce, král i mnozí jiní zasvěcení.

- Mussolini: „Italská rasa je rasou ovcí. Osmnáct let je málo, aby se změnila... Je třeba je udržovat od rána do večera přísně v kázni a uniformě. A potřebují hole, hole, hole... Aby se národ stal velkým, musí být poslán do boje, třeba kopnutím do zadku. Tak to také udělám.“

Překvapivě jsem se tak začetl a tak nějak se nemohl zastavit a nejen pro to, že deník nemá žádné kapitoly, jen den za dnem, sem tam se zápiskem "7. března 1939: Nic zvláštního", sem ta s vynechanou částí, kdy prostě Ciano nezapisoval. Docela dost zajímavých informací z poza opony. Malým a pro mě důležitým plusem, pro samotné informace z deníku ale nepodstatným, byla použitá forma češtiny a překladu - dnes už samozřejmě nepoužívané archaismy a skladby vět, ale to mi k popisům dění nejen sedělo, ale i si rád tuhle zapomenutou češtinu osvěžím.

Mínusy? Mnoho jmen, u nichž není uvedeno kdo a co dotyční jsou, pokud to nejsou tzv. profláklá jména. Buď si je můžete dohledávat bokem nebo využít ke konci knihy několikastránkový jmenný seznam, ale povětšinou znalost toho, že danou větu pronesl např. "President Maďarské národní banky, osobní přítel Telekiho" není zas tak moc a zvlášť důležité. Co je ale velkou škodou je konec knížky (vyjma konečného dopisu z veronského vězení) ihned poté, co Ciano opouští post ministra zahraničí a dostává úlohu vyslance v papežském Římě. Tou dobou je únor 1943 a list z vězení je z konce prosince 1943 - veškeré události okolo Duceho, jeho sesazení, uvěznění, úniku a následných perzekucí těch, kdož zvedli proti němu ruku (vč. Ciana), orodování Mussoliniho dcery Eddy za svého muže (Ciana), Mussoliniho zetě, jež nemělo významu, vstup spojenců a italské území... deset informacemi, zápisky a poznámkami nevyplněných měsíců.

Přesto je to zajímavý pohled na vztahy v Ocelovém paktu a posléze Paktu proti Kominterně. Dle popsaného je nelze popsat příliš jako "spojenecké".

„
- (Mussolini na adresu Němců) "Udělali by dobře, kdyby se mnou nechali vést, jestliže se chtějí vyhnout nenapravitelným botám. Je nesporné, že jsem v politice inteligentnější než Hitler."
- (Ciano) Neshledávám, že by nám říšský kancléř byl doposud dokázal, že i on je tohoto mínění.
“

3 12.06.2015

5*, 100%, tady se není nad čím rozmýšlet. Winston znovu na cca 700 stranách dopodrobna rozebírá vše co obnáší vedení státu a jeho dominií v době války. A to tak dopodrobna, že to už skutečně místy bylo trochu přes míru :) Ale je to čtivé, zajímavé, poučné a to je hlavní.

3 21.08.2014

Velmi zajímavé čtení asi největšího britského vojáka své doby. Systematický a paličatý Montgomery si šel za svojí pravdou, nedbajíc paseky, kterou tím vytváří - ale v to, co dělal, věřil a věřil, že je to k dobru vší věci. Zajímavý je tak v knížce pohled před dění 2. světové války a neméně zajímavý je i pohled poté, co druhá velká válka ustala a svět čekal mír, který ale nepřicházel a namísto sebe dával vzniknout konfliktům novým či zavdal možnosti přilít do ohně oleje již konfliktům po nějakou dobu bublajícím. V tohmle ohledu je to čtení skutečně poutavé, zajímavé a místy až mrazivě prorocké.

// "Válka je nástrojem politiky, a jakmile je zřejmé, že se v ní vyhrává, musejí její další průběh ovlivňovat hlediska politická. Na podzim roku 1944 mi bylo jasné, že způsob, jak to děláme, bude mít důsledky, které daleko přesáhnou konec války. Tehdy jsem tušil, že to zbabráme, a mám za to, že jsem měl pravdu." - B. L. Montgomery

Autor poukazuje na mnohá podivná rozhodnutí, která ze svého postavení nemohl do důsledků ovlivnit a která, dle jeho mínění, měla za následek potíže během i po válce. Podle vlastních slov ve vlastních pamětech, která vždy budou poněkud zaujatá, ale vždy vykonal to, co mu bylo uloženo, ať už s tím souhlasil nebo nikoliv. Přinejmenším tím ískal argumenty pro rozhodovací boje o plány budoucí.

//"Vyhráli jsme válku proti Německu. Nechť nyní vyhrajeme mír!"
- Často uvažuji nad tím, zda jsme mír vyhráli, a popravdě řečeno si myslím, že nikoli." - B. L. Montgomery

Škoda ovšem skutečně je v tom, že autor prostě věří ve svojí pravdu. Nikdo netvrdí, že jí neměl a kdyby se postupovalo podle jeho představ, všechno mohlo dopadnout jinak, ale tak je to asi u všech. I kdyby se postupovalo dle přání Pattona, také mohla všechno dopadnout jinak. Ta škoda spočívá v tom, že BLM se v podstatě nevěnuje svým vztahům a soutěžení třeba právě s Pattonem, takřka o něm vůbec nemluví. Také se nevěnuje svým přešlapům a tak se o Market-Gardenu dozvíme jen to, že se ne úplně povedla, co se splnění cílů týče, ale že byla naprosto správná, většina se splnit podařilo a byla to prostě smůla, která se v bitvách projevuje. A ani o ostatních známějších akcích se moc nedočteme, krom vyznění ála "Já to říkal", což je zdůvodňováno tím, že dané bitvy již byly popsány mnohými jinými. Z pohledu polního maršála jsou tak celá dění shrnuta jen několika větami.

//"Domnívám se, že čím méně o této bitvě řeknu, tím líp, protože mám dojem, že ať povím cokoli, bude mi to téměř určitě zazlíváno." - B. L. Montgomery k bitvě v Ardenách

Poněkud navíc mi v knížce přišlo i celkem velmé množství přepisů sdělení, proslovů, rozkazů, směrnic, memorand a kdo ví čeho všeho, přičemž mnohé z nich jsou pouze takové ty /z dnešního pohledu) "marketingové plky" (zbičujte mě za ten názor :), které toho čtenáři mnoho neřeknou ani o dané chvíli, ani o dění, ani vlastně o ničem. To si mohl autor odpustit, alespoň z části, ačkoliv může být pochopitelné, že v době, kdy se knížka psala, ještě mnozí uvedené věty pamatovali.

Poslední části ohledně dění kolem vzniku Beneluxu, Západní Unie a NATO sice nebyly nezajímavé, ale už v tom bylo nějak moc intrik a politikaření a jak z toho byl znechucen Monty, trpí tím i soustředěnost zaujetí čtenáře. Nicméně víc takových Montyů by se i dneska na mnohých místech hodilo :) Knížku určitě doporučuji.

PS: Je škoda, že hodně odkazovaných knih, o kterých se Monty zmiňuje a píše, u nás nikdy v českých překladech nevyšlo. A přitom by mohlo jít o hodně zajímavé čtení.

//Stern Gang - ilegální židovská organizace, bojující i proti Britům v Palestině
- "(telefonát) Je tam ministerstvo války? Tady je Stern Gang."
* "Dobrá. Čím vám mohu posloužit?"
- "Dnes večer čeká na polního maršála puma."
* "Děkuji vám, vyřídím mu to."
- "Děláte si legraci?"
* "Nedělám. Myslím, že vy žertujete."
- "Opravdu? V tom případě to bude puma pro vás oba."

3 09.03.2014

Zajímavé čtení podrobně popisující nejen akce, jejich vznik, průběh a důsledky, ale i ono "politické" pozadí a vztahy na nejvyšších velitelských pozicích. To vše a plno vysvětlování proč to a proč ne tamto mi vyhovovalo a v pochopení dění dokáže pomoci. V tomhle ohledu je to značně dobrá publikace. jedinou nevýhodu vidím v někdy (v pozdějších dobách tažení) až přílišné podrobnosti, kdy názvy jednotlivých pluků a popisů jejich přesunů mezi válečnými uskupeními mi přišly nejen zmatečné, ale bez nějaké mapky s vlaječkami divizí a pluků i poněkud..., řekněme nadbytečné. Chápu ale, že autoři to měli tzv. před očima. Knížku nepošlu dál, knížku si nechám. A to je pro mě jasné hodnocení mnou viděných kvalit knihy :)

2 10.11.2018

Nečekaně zajímavé čtení, očekávatelně zahleděné do sebe. Celou dobu totiž vyznívá vlastní autobiografie příliš zahleděná do sebe. Nelze ale ani popřít, že to ten Rakušan někam dotáhl. I to, že se v poslední kapitole, byť rozředěné, nevyhnul svému životnímu excesu.

2 10.04.2018

Velmi zajímavé čtení o událostech záměrně tajených a málo známých. Velmi zajímavé čtení o skupině lidí, jež bojovali ne na frontě, ale slovy a chováním. Jen jsem trochu problém se po většinu knihy vyznat ve všech těch jménech agentů, jejích velících z MI6 a MI5, jejich spojovacích důstojnících, německých velících a důstojnících apod.

2 02.08.2017

Spokojenost. Záleží na tom, co už asi máte načteno, mnohé je samozřejmě s ohledem na už jinde sepsanou historii mírně opakováno, dokonce i samozřejmě z předchozích autorových knih, nicméně mnohé je zde nové a osobní vzpomínky zážitky účastníků zase až neuvěřitelné, jako dnes už většina z toho všeho. Doporučuji, jde o takové jendoknihové shrnutí s nemálo příspěvky z obou americko-německých stran.

2 19.11.2016

Spokojenost. Nedozvíte se víc než v jiných publikacích, což ani na nějakých 180 stránkách nejde, ale je to takový rychlý souhrn událostí před a po, sesumírovaný poměrně čtivě a poskládaný dostatečně zajímavým způsobem, takže nemá šanci ani nudit ani přestat zajímat. Kapitoly jsou navíc docela krátké, málo kdy na víc než tři čtyři stránky, takže to odsýpá a ani nestačíte nějakou z kapitol nedočíst a pak se dodatečně vracet v ději a hledat v textu. Jde jen o vypíchnutí toho nejzajímavějšího, takže lze doporučit těm, kteří nechtějí příliš hloubat v historii, ale chtějí nebo potřebují něco zajímavého ke čtení z válečné historie a nebo jen v rychlosti seznat něco zajímavého do školního referátu nebo tak něco :)

2 24.09.2016

Původně jsem myslel, že mě to moc nechytne, protože nešlo o rozhodně první knihu vzpomínek účastníků, kterou jsem četl. Ze začátku jsem měl také pravdu, mnohé už bylo mnohokrát řečeno i jinde, postupně se s postupem operace odvíjí příběhy vybraných postav, které stojí za to čekání a čtení. Chopit se jich šikovný filmař, mohla by vzniknout velmi dobrá filmová pocta. Třeba takový příběh tanku, jež se stal doslova pilířem postupu z pláže Juno, je až horce neskutečná, jako asi všechno pro ty, co tam v oné době nebyli.

2 14.07.2016

Zkazek a vyprávění pamětníků téhle operace už bylo sepsáno a nastřádáno nespočet, mě samotného jich v knihovničce ještě několik čeká. Někteří by tak mohli namítnout cosi ve smyslu "No jo, to je stále to stejné dokola, to už přeci všichni známe." Přesto mi přijde, že je nutné to i přesto stále dokola opakovat do zemdlení. Jakmile se s tím totiž přestane, nastoupí nesporně horší uplatnění pravidla "Opakování matkou moudrosti". V každém případě je tohle skvěle sesumírované vyprávění a autentické zážitky lidí na místě, ačkoliv většinou preferuji, když si autor nedomýšlí skutečnosti pro dotvoření atmosféry (jak se kdo kdy tvářil, co kde hořelo, foukalo a padalo apod.), pak to totiž spíše připomíná román a tudíž smyšlenku. i tak se tohle četlo samo a zfilmování The Longest Day (1928) se nelze divit.

2 04.06.2016

Popis dění očima a vyprávěním těch, kteří se zúčastnili a těch, kteří přežili, aby mohli vzpomínat a vyprávět. Těch, jichž to bylo posláním a službou, nebo i jen těch, co byli nezkušenými dobrovolníky hrdě nasazujícím čas a životy při pomoci své zemi i (nejen) svým vojákům. Čtení to bylo zajímavé, poučné a hlavně čtivě sesumírované. Jediným záporem mi tak snad byl jen fakt, že celkově to, i přes popisy totálního vysílení a občasné popisy ne zrovna hrdinských smrtí pod lodními šrouby, vyznívalo stále nějak... ne až tak drtivě zničující a složitě, což je vzhledem k obsahu docela paradox. Přesto dosti zajímavé čtení.

2 26.01.2016

Malá knížečka napěchovaná plno informacemi ohledně nejen, ale hlavně námořní části norské operace, se všemi jejími chybami, štěstím i drobnými vítězstvími. --- Tuhle knížku jsem četl ihned po Hrbkově "Salvy nad vlnami", od které jsem právě takovéhle vyprávění díky čtyřdílnosti té série očekával a bohužel se nedočkal. To, co jsem čekal, mi dal právě "Narvik", malá knížečka napěchovaná... :) S sebou na dovolenou skvělá volba, nejen informačně, ale i čtivě - plus za Hrbkův překlad a cit pro češtinu.

2 07.09.2015

Hodnotím lépe jak předchozí dvě knihy. Buď si ke způsobu lehce odosobnělého vyprávění nacházím cestu nebo mi prostě třetí tlustý díl přijde napěchovaný něčím, co se skvěle četlo. Stále je to ale něco, co by se mělo určitě dostat mnoha lidem do rukou, nicméně stále tvrdím, že je vhodné tuhle Burgettovu sérii číst jako např. doplnění k již dříve čteným informacím a vzpomínkám. Stále jde totiž "jen" o popis dění s trochu mi tak vadí ona zmíněná odosobnělost a mnohdy jakoby chladnost a strohost popisovaného. Nicméně to i přesto stojí samozřejmě za přečtení. Škoda je snad ještě to, že "kapitoly" tu běžně čítají na 50 stránek textu, takže pokud na čtení nemáte extra čas a, jako já, čtete jen cestou z/do práce, dost špatně se mezi odstavci přestává a následně pokračuje ve čtení - nabourává to popisovanou atmosféru. Není to ale zápor knihy, jen upozornění :)

2 28.06.2015

Pozoruhodně zvláštní člověk v pozoruhodně zvláštní době o pozoruhodných lidech, skutcích, událostech a vzpomínkách. V podstatě nutnost pro ty, co mají rádi Band of Brothers a knížky okolo nich. Knížka odhalí mnoho malých nových střípků, tedy sice nic, co by už nebylo známo z předchozích knížek o BoB a lidech z E 506., ale o to jsou zajímavější a doplňují pohled na tehdejší vojenský pomalý a rozvláčný život, jenž dokázal být lusknutím prstů až nepříjemně třeskutě rychlý. I krátký.

2 26.10.2013