martin č. komentáře u knih

Dobré! Vlastní dobývání Jeruzaléma i nakonec Massady. Známá pasáž (přepsal ji i jeden z církevních autorů) o tom, jak žena ve vyhladovělém Jeruzalémě snědla vlastní dítě i více podobných, těžko uvěřitelných "historek".
Z knihy je cítit Josefova předpojatost a obhajovaní Římanů (aby ospravedlnil sám sebe), navíc styl je přece jen (pro antickou knihovnu samosebou charakteristické) dost šroubovaný a složitý. Ve srovnání se špičkovými Tacitovými dějinami, které jsem přečetl následně, tedy o hvězdičku méně.

15.04.2018

já to tedy nečetl, ale proč, když se jedná o rok 42, je na obálce Marcus Aurelius vládnoucí o 120 let pozděj? Trochu matoucí.

První svazek ze série „České země v....“, který jsem přečetl. Šáhl jsem po něm víceméně náhodou, asi se mi líbil, jak je nový. A ač mne doba „temna“ zas tak nezajímá, dílo pana Mikulce mne naopak bavilo velmi, je dobře strukturované, ne příliš podrobné a přesto se z něj laik dozví vše podstatné. Dobré v kontextu odpovídajících dílů seriálu Toulky českou minulostí.

04.12.2017

Základní dílo k českým denárům (a brakteátům) 10.-13.stol. Mám na mysli všechny 3 díly. Zejména motivy na denárech 12. století jsou parádní.

13.06.2017

Mám tyhle fotografické publikace (hlavně od Bonechi) z dovolených rád. Fotky jsou tam vždy nádherné a já se jimi často rád kochám.

24.02.2017

Když mě jako kluka zkoušel táta lámat k tenisu (což se mu nepovedlo, protože zatímco on běhal a já jen stál :)), tak jsem knížku četl. A líbila se mi tehdy. Doteď si z ní spoustu tehdejších slavných jmen pamatuji a vlastně je snad znám lépe než tenisovou generace od konce 90tých let do dnešních (kdy to táta se mnou definitivně zabalil :))

09.02.2016

Tenká knížečka ale cenná, byť ji možná nenapsal sám Aristoteles. V překladu Pavla Olivy se čte poněkud obtížněji (důkladné poznámky zabírají dvojnásobek vlastního textu) ale dá se to. První delší část popisuje politický vývoj Athén cca od 8. stol. př.n., druhá kratší část se věnuje ústavě aktuální v době, kdy byla knížka napsána (druhá polovina 4. stol. př.n.l.).

Dovolil jsem si opsat pár zajímavých ukázek ze druhé části:

50....(úředníci astynomové)...Pečují také o to, aby žádný z metařů neskládal nečistotu v okruhu deseti stádií od hradeb. Dále zabraňují tomu, aby stavby domů zasahovaly do ulic, aby nad ulicemi vyčnívaly balkony, aby žlaby nahoře měly výpusť do ulice a aby se do ulice otvíraly okenice. Osoby, které skonaly na ulici, dávají pohřbívat a mají k tomu na pomoc státní otroky.

51. Losem se určuje také deset agoranomů, pět pro přístav a pět pro město. Zákony jim ukládají pečovat o to, aby veškeré prodávané zboží bylo čisté a neporušené. Losem se určuje také deset metronomů (5+5) a. Ti pečují o to, aby míry a váhy, jichž prodavači používají, byly spravedlivé.
...(sitofylakové)... pečují o to, aby nesemleté obilí bylo možno na trhu koupit za spravedlivé ceny, dále o to, aby mlynáři prodávali mouku podle ceny ječmene, aby pekaři prodávali chleby podle ceny pšenice a dodržovali váhu, kterou tito úředníci stanoví. Zákon jim totiž ukládá, aby ji stanovili.

54....(Athéňané) Losem určují i tyto úředníky: Pět stavitelů cest, jejichž úkolem pomocí státní úředníků opravovat cesty. Dále deset logistů a s nimi deset synégorů. Těm musí všichni úředníci po skončení své činnosti složit účty. Oni jediní totiž zkoumají hospodaření úředníků a správu o tom předkládají soudu. jestliže někoho usvědčí ze zpronevěry, soudci ho pro zpronevěru odsoudí a částka se splácí desateronásobně. Jestliže někomu dokáží přijímání úplatků, soudci ho odsoudí, zjistí výši úplatku a i tato částka se splácí desateronásobně. Jestliže někoho odsoudí pro nezákonné obohacování, stanoví škod, která se splácí jednoduše, pokud se splatí před devátou prytanií roku, pokud ne, splácí se dvojnásobně...

55....Tam také skládají přísahu diatéivé před vydáním svých rozhodnutí a svědci vyvracejí pod přísahou domnělá svědectví. Pak uchazeči vystoupí na kámen a přísahají, že budou úřadovat spravedlivě a podle zákonů, že nebudou přijímat na základě svého úřadu úplatky, a jestliže něco přijmou, že dají postavit sochu ze zlata...

23.06.2015

Válka s Góty (kterou Odeon vydal ve druhé knize) se mi líbila snad ještě víc než předcházající války s Peršany a Vandaly. Ale možná to je jen tím, že prostředí (dobývané) Itálie znám lépe, vím, kde které město leží a lépe jsem se tak orientoval v opravdu podrobném textu. V tomto směru byl Prokopis vážně pan historik. Vždyť celé jeho Války mají asi 800 stran hutného textu (a k tomu sepsal ještě dílo o Justiniánových stavbách a tajnou historii). Právem je tak hodnocen jako největší řecky píšící historik od dob Polybia. Díky němu a jemu podobným (Thukydides, Polybios, Ammianus Marcelinus,...) jsou nám dnes určité dávné epochy známé do velikých podrobností.
Justiniánova doba musela být velmi pohnutá a rozšíření říše o původní západní území vydobyté krví a obrovským vylidněním Itálie i Afriky. Jenom samotný Řím byl mezi lety 536-552 obléhán a dobyt střídavě byzantskými a gótskými vojsky pětkrát a počet jeho obyvatel se snížil z kdysi půlmiliónu na pouhých pár tisíc!
Kdybychom takhle znali např. historii u nás ve školách probírané Sámovy říše, o níž ve skutečnosti víme jen pár vět z jediné franské kroniky, to by bylo něco.
Některé zajímavé pasáže z Prokopiových válek jsem si neodpustil opsat do citátů.

08.06.2015

Pro člověka hlásícího se ke křesťanství a navíc se zajímajícího o římskou historii velmi zajímavé dílo. K tomu musím dodat, že z pohledu uvedených informací i míry věrohodnosti to v porovnání s pozdně antickými texty z pera pohanských autorů není vůbec špatné. Kam se hrabe taková Historia Augusta (v ed. antická knihovna vydaná jako Portréty světovládců I a II)

26.10.2014

Platí totéž, co jsem napsal o předchozí knize. Snad jen těch "rodinných" témat je tam ještě méně a o to víc je dán prostor skutečným událostem.

27.09.2014

Tak předně, přečetl jsem pouze známější a důležitější z Jordanových děl - Getiku. Přečíst se jistě dá, protože je to svazek útlý, byť Jordanes píše dost šroubovaně. V cca první čtvrtině je Getica značně nesouvislým galimatyášem, kde Jordanes k naprosto nespolehlivým údajům o původu Gótů v místě severní Evropy míchá starý Egypt, Řecko-perské války, Alexandra Velikého či boj s Amazonkami. Nejzajímavější jsou tu asi některé zmínky, nedostupné z jiných děl (dvě jsem vypsal do citátů). Druhá polovina je celkově zajímavější, a to popisem 5. století, stěhováním národů a rozvratem Římské říše. Všechny barbarské kmeny tu bojují se všemi a římský císař je už jen figurkou, která se na barbary snaží mít jakýs takýs (většinou minimální) vliv (to když pošle tučný dar), když už se mu všechny ty kmeny perou na území "jeho" (západo či východo) římské říše. Z pohledu tohoto dějinného chaosu je Jordanův spis zajímavým čtením, i když ne tak objektivním a propracovaným jako u Ammiana Marcelina a rovněž asi stručnějším a méně čtivějším než u zarytého pohana Zosima (to abych srovnával s pozdně římskými autory popisujícími obdobnou epochu).

30.06.2014

Není to špatná knížka, musím tu její hodnocení zvednout. Pravda je, že Zosimos byl zarytý pohan nenávidějící výrazné křesťanské císaře Konstatntina a Theodosia. Čerpal ze starších pramenů, a tak na jedné straně popisuje jak např. zmínění císařové vyhráli ve všech bitvách, poradili si se všemi uzurpátory či nechali postavit mnoho staveb (pravda píše "zbytečných staveb"), na straně druhé právě jim klade za vinu úpadek říše. Tím si docela odporuje. Přesto jsou jeho stesky hlavně od druhé půlky poutavým dílem, které se čte výrazně lehčeji než např. propracovaný a objektivnější Ammianus Marcelinus. Za tu čtivost a popis událostí, který se od jiných autorů nedochoval 5 hvězd ;-)

20.06.2014

Obě krátká dílka mají docela spád a lze se do nich docela dobře začíst. Snad by to jen chtělo vydání antické knihovny s bohatšími doprovodnými komentáři. Protože to, co se vám díky slušnému spádu vyprávění jeví jako jedna událost bezprostředně následující druhou, dělí ve skutečnosti často i několik let.

24.02.2014

Pěkná tenká knížečka výstižně shrnující základní fakta o antických portrétech na mincích a především krásné reprodukce mincí nalezených na Slovensku.

22.10.2013

Ale jo, jako všeobecný přehled a základy to není špatné.

01.10.2013

Pro mne zajímavé s ohledem na to, že jde nejspíš o náš nejstarší písemný pramen. A dále s ohledem na drobné postřehy a porovnání s rozšířeněnšími znalostmi našich nejstarších dějin a pověstí, které často známe pokroucené mnohem mladšími kronikami.
(Vůbec se tu např. nemluví o "Libuši", pouze v pár větách o jakési "hadačce panně" provdané za Přemysla apod.)
(Pro úplnost musím ještě napsat, že jsem nečetl žádnou knižně vydanou verzi s případnými komentáři, ale kompletní překlad nalezený na internetu)

30.08.2013

Víc se mi líbí samo zpracování knížečky a zařazení do antické knihovny než vlastní obsah. Nejsem totiž úplně příznivcem souborů krátkých citátů vytržených z kontextu, které tovří větší část knížky. Přesto některé Epikurovy myšlenky stojí za zapamatování a nebyl to asi úplný Nietzsche starověku, což jsem původně trochu očekával.

16.08.2013

Platí totéž, co jsem napsal ke druhému dílu. Jde spíš o zajímavý než věrohodný pramen. Z četných náznaků vyplývá, že autor žil ve skutečnosti v pozdější době (než se šest fitktivních autorů tváří) a které straně nepokrytě fandil.

30.05.2013

Starší slovenské vydání knížky, které v ČR nedávno vyšlo pod názvem Bosá královna. První z Waltariho historických románů je zajímavý hlavně pro nás méně známým popisem skandinávské historie. Pokud se pamatuji, tento, stejně jako další Tanec na hrobech, ještě není psaný později tak charakteristickou Ich-formou.
Název Karin Mansová je na rozdíl od českého vydání doslovným překladem originálu, Waltari totiž svým knihám dával názvy jednoduše podle hlavních postav (Sinuhe, egyptiläinen; Mikael Karvajalka; Turms, kuolematon; Johannes Angelos a dal.)

23.05.2012

A to já bych ji svým dětem rozhodně doporučil. I proto že v té skutečné Bibli, jak zpívá Jarek Nohavica, zatím "rozumím jen větám nerozvitým".

26.12.2011