Catilinovo spiknutí / Válka s Jugurtou
Gaius Sallustius Crispus
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130088/catillinovo-spiknuti-valka-s-jugurtou-130088.jpg
5
14
3
Obě drobná dílka římského politika a dějepisce z konce republiky kreslí výstižně dvě důležitá údobí z dějin starého Říma. Ve spisku "Katilinovo spiknutí" se Sallustius snaží ospravedlnit Caesarovu politiku a zároveň polemizuje s Ciceronem, který ve svých řečích líčíval Katilinovy snahy o svržení vlády jakožto hrůzostrašné nebezpečí hrozící celému římskému státu. V barvitém, přímo dobrodružném vyprávění "Války s Jugurthou" prožíváme s římskými kolonizátory urputné boje o znovunabytí svrchovanosti nad severoafrickou provincií Numidií, prostírající se na území dnešního Alžírska. Římští politikové a vojevůdci i afričtí králové jsou zde vykresleni v celé své proradnosti, úplatnosti a zbabělství a jen vzácně se mezi nimi vyskytne pevný a čestný charakter. Příhody z dobývání bohatých měst, osamělých oáz v liduprázdné poušti, ze ztékání nepřístupných skalních pevností i zajímavé subjektivní úvahy, jimiž autor komentuje soudobé politické události, činí ze Sallustiova díla poutavou a poučnou četbu i pro ty, kdo neznají blíže římské dějiny.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 1988 , Naše vojskoOriginální název:
Coniuratio Catilinae / Bellum Jugurthinum
více info...
Přidat komentář
Gaius Sallustius Crispus, když psal tyhle krátké spisky, byl hluboce znechucen společenskými poměry římské republiky:
"Mnozí lidé, oddáni jídlu a spánku, procházejí životem jako nepozorní cestující, bez poučení a vzdělání, těm opravdu je, proti přírodě, tělo pro rozkoš a duše břemenem. Jejich život i smrt má u mě stejnou cenu, neboť o obojím se mlčí."
Katilinovo spiknutí:
Autor popisované události sám zažil, takže se jedná o vyprávění z první ruky. Kdo se chce o Catilinovi, charismatické osobnosti a brutálním vrahovi, dozvědět více, doporučuji Impérium od Roberta Harrise.
Válka s Jugurthou:
Události, které autor popisuje, proběhly ještě před jeho narozením, ale byly zářným příkladem morální degenerace římské nobility. Numidský král Micipsa měl syny Hiempsala a Adherbala a adoptivního syna Jugurthu. Po jeho smrti nechal Jugurtha zavraždit svého nevlastního bratra Hiempsala. Římský senát uplacený Jugurthou poté rozdělil Numidii mezi něj a Adherbala. Zanedlouho ale Jugurtha obsadil území svého nevlastního bratra a nechal ho popravit. Řím sice vypravil armádu k potrestání Jugurthy, ovšem její podplacení velitelé a vojáci se více věnovali rabování a obchodu než bojovým akcím. Teprve po několika letech, když se stal konzulem a velitelem muž z lidu Gaius Marius a jeho legátem Lucius Cornelius Sulla, byl Jugurtha definitivně poražen.
Marius a Sulla později rozpoutali krvavou občanskou válku. Sallustius Crispus se stal místodržitelem Numidie, kde se dopustil rozsáhlé zpronevěry.
Obě krátká dílka mají docela spád a lze se do nich docela dobře začíst. Snad by to jen chtělo vydání antické knihovny s bohatšími doprovodnými komentáři. Protože to, co se vám díky slušnému spádu vyprávění jeví jako jedna událost bezprostředně následující druhou, dělí ve skutečnosti často i několik let.
Štítky knihy
antická literatura válečná tažení římská literatura
Autorovy další knížky
| 1962 |  Katilinovo spiknutí / Válka s Jugurthou |
| 1987 |  Dejiny Ríma / Vojna s Jugurtom / Catilinovo sprisahanie |
| 1908 |  Válka s Jugurthou |
| 1938 | Válka proti Katilinovi |
| 1928 | Spiknutí Catilinovo |
No tak Sallustius není ani trochu objektivní, píše sice hodně dobře (poutavě), ale nadržuje Ciceronovi a osočuje všechno a hl. všechny se kterými nesouhlasí... stejně jako Cicero. Navíc trpí přemrštěným a pomýleným ideálem římské republiky, jejich obyvatel, jejich "skvostnych mravů" a důležitosti/dokonalosti.
Postava Cataliny jako i mnohých je tu velmi zle vykreslena a takové ty postavy s velkou pravděpodobností nebyly (viz jiní historikové a spisovatelé té doby a jejich mínění).
O zcestných poznámkách v knize ani nemluvim, úvod jsem radši nečetl, protože ty omezený a jednostranné pohledy těch různých českých překladatelů nebo rádoby spisovatelů z minulého století jsou mi často spíš jen k smíchu.