marcela1535 komentáře u knih
Kolik dětí si nese podobnou tíhu? Bez naděje, že by jim někdo mohl porozumět a pomoct.
Promyšleně poskládaný obraz okupované Francie. "Peklo jsou ti druzí."
Špatný překlad, naivita příběhu, černobílé dobro a zlo. Přesto jsem knihu nedokázala odložit a nedočíst.
Až příliš dlouho se nemluvilo o tom, do jakého prostředí se těch nemnoho přeživších vracelo. Je nesmírně důležité, abychom pojmenovávali vlastní viny a to "Zuzanin dech" činí, podobně jako před časem "Peníze od Hitlera" Radky Denemarkové.
"Ale možná si nikdo nevšimne, že je z něj jen hromádka sutě."
Skvěle koncipovaný a čtivý příběh. Je v něm spousta snů, které se ve dvacátém století často roztříštily jeden o druhý. A také zhoubných a často dosud málo reflektovaných ambicí. A Olga jako klidná, silná, milující pozorovatelka, pisatelka dopisů, milenka, učitelka a přítelkyně.
Přečteno skoro jedním dechem. Jazyk, střídání forem, přímočarost, náhled do neznáma.
Mám ráda memoárovou literaturu, reflexe Dani Horákové od začátku do konce nenudí, nejsou bulvární, nejsou sebestředné. Nabízejí velmi plastický náhled na dobu "normalizace" očima aktivní disidentky i nucené exulantky.
Ke knize jsem pro své žáky připravila čtenářskou dílnu, bavilo nás se s malými hrdiny toulat časně poválečným Podskalím a nakukovat pod pokličku velkému zločinu. Skrze příběhy stejně starých dětí si lze snadněji představit, v jaké situaci se nově vzniklý stát a jeho obyvatelé ocitli a jakým důsledkům první války museli čelit.
"Rozhlédl se kolem sebe a napadlo ho, že všechny ty lidi vlastně potkává na náměstí pořád. Co pamatuje. Pořád ty samý lidi. Někdy brečí, někdy zvedají ruce, někdy tleskají. Někdy drží pušku. Pořád ty samý lidi."
Jeden ze základních dokumentů o holocaustu. Neuvěřitelně zpracované svědectví trpících, mlčících i vraždících.
Mám ráda propletence knih Nicole Krauss, cesty Amerikou, Evropou i Izraelem, návraty v čase, dozvuky šoa, kterým nelze utéct.