marabart komentáře u knih
Knihu jsem měl v seznamu k přečtení několik let a jsem velmi rád, že jsem se k ní nakonec dostal. Čtení to je velmi zajímavé, text obsahuje spoustu podrobností o Tibetu i souvisejících tématech. Vzhledem k vývoji událostí je to samozřejmě převážně smutné čtení, Číňany spáchaná zvěrstva jsou opravdu děsivá. Zároveň ale věřím, že naděje pro Tibet do budoucnosti přetrvává.
Knihu je po bezmála 60 letech od vypracování velmi obtížné, ba až nemožné hodnotit. Kritika poměrů v SSSR je trefná a sami cestovatelé se museli zhrozit, co všechno u socialistického "lídra" objevili. Z knihy je ale cítit zub času. Zaujalo mě například úsměvné tvrzení, že si československý lid zvolil ve volbách roku 1946 demokraticky cestu socialismu. Přitom měly povoleno kandidovat pouze čtyři strany, z nichž byli nelevicoví jen lidovci. Obdobně mě nemile zaujalo nepravdivé tvrzení, že čs. legionáři bojovali s bolševiky pouze se sebezapřením. A házet všechny neúspěchy socialismu ve srovnání s kapitalismem výhradně na stalinismus a opěvovat Lenina... no nevím. :-) Doba holt byla jiná a větší prozření trvalo i kosmopolitněji založeným osobnostem, jimiž pánové Hanzelka a Zikmund bezesporu byli.
Zajímavé čtení, zdaleka ne jen o zbraňových systémech. Kniha obsahuje některé odborné texty, které jsou velmi obtížně vstřebatelné. Název je poněkud zavádějící, v knize naleznete i Teslovy vzpomínky na dětství, projevy a podobně.
Velmi inspirativní, obohacující a milé čtení. Líbí se mi široké spektrum vybraných osobností. Knize by přispěla o něco lepší korektura a kontrola některých faktů (např. fáze ME 2004 u Nedvěda), ale to je spíše detail.
Kladem knihy je, že bezesporu obsahuje spoustu zajímavých faktů, navíc je napsaná vtipnou formou. Zároveň se ale u řady otázek jedná o podivné slovíčkaření a hraní si s pojmy. Příliš se mi také nelíbilo zahlcování podrobnými informacemi, které souvisely s danou věcí.
Pestré a inspirativní čtení, díky za něj. Knize by prospěla ještě lepší korektura, ale to je spíše detail. :-)
Kniha je určitě přínosná, to platí hlavně pro první část se zákulisními příhodami a příběhy. Výběr příspěvků Pavla Tigrida ve druhé části je hlavně kvůli pochvalnému tónu směrem ke Stalinovi a SSSR částečně rozporuplný, na což upozorňuje i sám autor knihy. Taková ale holt byla tehdejší politická atmosféra (doporučuji i knihu Volá Londýn od Jana Masaryka).
Četl jsem vydání z roku 1966, v němž je první polovina knihy věnována propagandistickým článkům Jaroslava Haška do rudoarmějských frontových novin. Tuto část doporučuji nečíst, v hodnocení ji ani raději neberu v potaz. Naopak druhá část, humoristická, je skvělá, typicky haškovská. Ostatně proto jsem knihu vyhledal a proto ji doporučuji.
Povídky se kus od kusu dost liší. U některých z nich si říkám, že je Hašek génius (za všechny zmíním dokonalý Silvestr abstinentů), jiné jsou nejvýše průměrné. Knížku jako celek doporučuji.
U knížky jsem se mnohokrát zasmál, třeba povídky Historické anekdoty a Nedělní zábavná příloha jsou skvělé. Knihu naopak trochu sráží podle mě nudné povídky Přísaha Michy Gama, Beťárská povídka a Posvícení v Křivici, které k ostatním dílkům vůbec nepasují. Knihu jako celek rozhodně doporučuji.
Vrcholem závěrečného dílu Korespondence je podle mě Werichovo vzepření se proti odmítnutí k udělení výjezdní doložky do Rakouska. Tak slušně a přitom efektivně a pravdivě napsáno!
Velmi silné dílo. Hra vznikla v době, kdy se nad Československem stahovala mračna, a je to sakra znát. Dokonce i tak hodní a mírumilovní lidé, jakými Voskovec a Werich byli, zdůrazňovali potřebu vojenské obrany.
Ve hře jsou určitě zajímavé myšlenky a celkově se mi líbí, ale nečetla se mi tak dobře jako zbylá trojice skvostných her z prvního svazku her V+W (Osel a stín, Rub a líc, Těžká Barbora).
Zajímavé a obohacující čtení, někdy veselé, jindy smutné. Je škoda, že hlavně v první části knihy často chybí Werichovy dopisy, takže je jich poměrně hodně za sebou jen od Voskovce. Ten přitom reaguje na části dopisů od Wericha, a proto kniha nemá ideální kontinuitu.
PS: Asi nejsem jediný, pro koho bylo těžké číst dopisy po 21. srpnu 1968.
Některé povídky jsou vynikající, některé spíše standardní s opakujícím se motivem. Nelze si nevšimnout, jak Karel Čapek, pro mě inteligentně a bez zbytečného důrazu, brojí proti trestu smrti. Na druhou stranu u povídky Soud pana Havleny jsem se zasmál tak, jako při čtení už dlouho ne.
Kniha se mi líbila, čtenář se dozví opravdu hodně detailů, které v jiných knihách nejsou. Nicméně si nelze nevšimnout, že autor zbytečně protežuje McCartneyho a neustále se snaží dokazovat, jak překonal ostatní členy Beatles. Že se tak fakticky často stalo, je jedna věc, nicméně autorova zaujatost je opravdu zbytečná. Knihu také sráží stylistické nedostatky českého překladu, některá souvětí je obtížné pochopit i po opakovaném čtení. Ačkoliv se bezesporu jedná o kvalitní dílo, více mě zaujal vynikající životopis George Harrisona (Za zamčenými dveřmi). Závěrem bych rád dodal, že mám rád všechny členy Beatles stejně.
Tato kniha pro mě znamená nevyužitý potenciál atraktivního tématu. Smyšlený příběh českého letce ve španělské občanské válce má několik světlých stránek, především vykreslení vzdušných soubojů. Je škoda, že autor udělal z hlavní postavy superhrdinu. Ten bojuje ve vzduchu i na zemi a sám výrazně ovlivňuje průběh války. Bohatě by stačilo vybrat pouze vzdušnou část, zpracovat ji realističtěji a pozemní kampaň si nechat třeba na další knihu, v níž mohl představit jednoho z mnoha československých interbrigadistů, kteří ve Španělsku opravdu bojovali. Z knihy bohužel cítím autorovy sympatie k Sovětskému svazu, naopak kapitalisté (nerad toto slovo používám) z Francie a Velké Británie to schytávají ze všech stran. Knize by rozhodně prospěla jazyková korektura, při četbě jsem narazil na desítky chyb.