Malanika komentáře u knih

Když jsem před časem četla "Klíč k minulosti", byla jsem naprosto zoufalá z tragédie lidského konání a říkala si, že bych tak srdceryvné knížky neměla číst, že mi nedělají dobře. Ale tohle téma, ač uběhlo hodně vody mě stále zajímá, protože ukazuje lidskou povahu v té nejsyrovější podobě. A tak jsem neodolala Zlodějce knih. Musím autorovi vyseknout hlubokou poklonu, že dokázal z tak tragického tématu udělat skoro až pohádku. Ano, ukápne vám během čtení nejedna slza, ale nebude vám tak hrozně zle jako u výše zmiňované knížky. Moc hezká knížka o smutném příběhu. Určitě se k ní ráda vrátím.

14 14.06.2016

Postava Gerty nevznikla proto, aby nám byla sympatická. Autorka nám skrze její osud sděluje cosi o lidské povaze a jsem velmi ráda, že mi nedovolila si Gertu zamilovat. Neosobním vykreslením hl. postavy mě uchránila od bolesti, ale zato jsem se mohla soustředit na důležité poselství knihy a tím je téma kolektivní viny a touhy po pomstě - ber kde ber. Devadesátiletá prateta mi o brněnských událostech vyprávěla, protože tchán jejího bratra, vysokoškolský profesor, byl na cestě ubit patnáctiletým chlapcem - myslela jsem si, že přehání. Teď ale vím, že skutečnost byla mnohem zrůdnější, než si my, děti míru vůbec dokážeme představit. Pevně doufám, že poznání o lidské povaze, které si odnáším nikdy nezúročím. Poznání, že vůbec nezáleží na národnosti, příslušnosti k náboženství, či vzdělání, ale jen a pouze na charakteru, morálce a svědomí ( i odvaze) každého konkrétního jedince. A to, jak se každý z nás zachová, prověří stejně až krizová situace. Tak nám všem držím palce ať už se ocitneme v jakékoliv roli.

14 16.01.2016

Děti by se nejspíš nikdy neměly setkat s povinnou četbou. Nic hezkého ještě nevzešlo z povinnosti. Babičku jsem začala číst a po cca 20 stránkách už to nešlo, ale to mi bylo 14 let. Dnes je mi o třicet víc a tento literární poklad má náhle úplně jinou cenu. Člověk musí dozrát .... Doporučuji si přečíst nějaké životopisné dílo o B. Němcové - npř. od V. Tille a potom se na její poetiku a touhu po laskavém světě budete dívat jinýma očima. Božena Němcová byla ve své době nepochopený fenomen (nejen tvorbou) a jen hrstka jejich současníků dokázala vnímat její svobodnou duši bez zášti. Zbytek okolí neměl dost vyspělosti k pochopení a to milá Božena zaplatila předčasně životem. V roce 1851 napsala: " Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší." Tak si říkám, jestli je naše dnešní společnost již dost spravedlivá a tolerantní, aby mezi námi chtěla žít? Nebo její laskavá duše stále ještě trpělivě čeká na svou vysněnou dobu?

Tahle kniha Vás bude bolet. Strhující příběh od kterého je těžké se odtrhnout. Počítejte, že půjdete hodně pozdě spát a do rána vám slzy slepí oční víčka.

8 15.09.2015

Kdybychom se všichni nechali touto knihou inspirovat, bude 95% populace žít singl, přesto mě Leslie ujistila, že samota je rozhodně lepší volba, než špatný vztah. Každý, kdo tuší, že láska je svoboda, nikoliv jen touha, nebo potřeba vlastnit, bude tímto příběhem ohromen. A to tušení nabývá každou stránkou ostřejších obrysů. Číst Richarda Bacha, je jako vstupovat do svého vnitřního já. Najednou Vám některé věci zapadají. Zažíváte to, co jste dosud jen tušili a byli jste zmatení, protože Vaše okolí má jiné normy. Tohle je kniha o odvaze odevzdání. Kolik z nás neudělalo kdysi v minulosti něco, na co nemělo dost odvahy, co bylo tak silné, že nám dodnes nedá klidu. Co už do konce dnů zůstane otazníkem: a stačilo jen jediné, poslechnout intuici a jít do toho s rizikem, že budu za blázna, nebo budu směšný, či dokonce odmítnutý. Že to bude příliš bolet? Proč se bát a nejít do všeho naplno, jediné co můžeme ztratit je důstojnost a hrdost - vyslance Ega, neboli rozumu. Buď budeme rozumní a nebo šťastní - tak šup, vyberte si!

7 28.01.2016

Co stránka to perla? Kdepak..., co věta, to perla. Každý hledající má možnost v této knize objevit kouzlo a netřeba se bát jakýchkoliv "pobožných žvástů". Tuto knihu už nedám z ruky, má čestné místo v mé knihovně i v životě. Děkuji Vám Pane Mello

6 19.04.2015

Tento komentář je mé poděkování uživatelce veneta, od které jsem poprvé uslyšela jméno Richard Bach. Otevřela mi tak laskavě magický a moudrý svět jeho mistrně poskládaných slov do příběhů. V tomto případě příběh o svobodě a možnostech, které máme na dosah ruky všichni bez omezení. Pokud si ovšem ta omezení sami neklademe do cesty.
" Celé vaše tělo, každé peříčko, není nic víc než vaše myšlenka v podobě, kterou můžete vidět. Zbavte své myšlení okovů a uvolníte z nich i své tělo."
Jistě, pan Bach nám mohl tuto informaci naspat jako motto na zeď, či dveře záchoda a nechat nás, ať si s tím poradíme po svém. Ale on nám chtěl pomoci nejen pochopit, ale i prožít a vstřebat to na vlastní kůži. Dostal nás do příběhu a dal nám křídla.
Chcete-li, čtěte a leťte... a vy ostatní kritizujte a nechte si svá omezení. Seďte dole a shánějte drobky.
Děkuji Sabino!

5 27.11.2015

Castaneda mě na poprvé příliš nezaujal, možná proto, že jsem začala Cestou do Ixtlanu. Pak jsem se ale dostala k Florindě Donnerové a ta mě přesvědčila, že mu dám ještě šanci. Téma je totiž parádní a zajímavé, ale mě se to špatně četlo. Mohl by za to třeba i překlad...? Ovšem Učení dona Juana je úplně jiné kafe, ještě nemám dočteno, ale mnohem víc mě baví. Každopádně Donnerové Bytí ve snění je pro nás pro holky mnohem víc čtivé, zkrátka ženský přístup k podobnému tématu.
Nicméně to, co se mě na Castanedovi líbí je, že se nám snaží předat vědění kultury, která pomalu mizí. Nenápadně v příběhu stále narážíme na informaci, že to co člověk vnímá jako skutečnost je jen malilinkaté procento reality profiltrované skrze naše smysly a cenzuru mozku. Je jen otázka, jak pravdivou informaci nám naše receptory vlastně poskytují. Proto indiáni vyvinuli složité procedury, jak tyto cenzory povypínat a ejhle, vnímání nabírá na obrátkách. Stačí nebrat sám sebe a svoje přesvědčení jako to jediné čemu se dá věřit a příběh se stává fascinujícím výletem do jiného rozměru. A to je snad důvod, proč vůbec otevíráme knížky, ne?

Proc tu neni vic hvezdicek...

5 18.07.2015

Hobo, pokud má někdo potřebu komentovat komentáře, musí být připraven, že bude též okomentován.
Ještě, že existují polobohové, kteří vědí přesně po víc než sedmdesáti letech, jaká byla přesně pravda. Je přesně tolik pravd, kolik je lidí, kteří s tím měli cokoliv společného a žádná nebude vyhovovat tomu, či tamtomu.
Knihomoli napsala svůj názor, který není nenávistný a má můj palec za pokoru.
Já necítím naprosto žádný podivný tlak na omlouvání sudetských Němců a v Sudetech žiju já i celé předešlé generace mých předků - českých i německých a vím, že dějiny se přes sudetské Čechy i Němce převalily dost nevybíravě bez rozdílu.
Můžeme si zachovat zdraví, ale rozum jedině zdravý.
Přeji hezký mírový den všem!

4 20.08.2018

Asi nejlepsi z knizek pani Jordanove, kazdy tu najde kus sebe.

4 18.07.2015

První půlka knihy mne zklamala, ale pak se to najednou přehouplo v kouzelnou spršku inspirací a člověk by nejraději vyskočil z vlastního života a jel kamsi do tramtarie pomáhat potřebným.
"...k vytvoření mírové kultury je třeba naučit nejzranitelnější děti , jak se vyrovnávat s pocity zmaru, s ponížením a hněvem."
Řekla bych, že ve školách nestačí soustředit se jen na učení základních dovedností - čtení, psaní, počítání. Je třeba zavést do základního vzdělání také sociální a emoční stránku - výchovu srdce.

4 14.03.2015

V sobotu 30. června jsme byli na zámku v Doudlebech a měli smutnou průvodkyni. Den předtím v pátek zemřela paní hraběnka Eleonora. Byla vzácně skromný a laskavý člověk a její slova po tom co prožila mluví sama za sebe: "Víte, myslím si, že když je člověk relativně zdravý, když děti jsou zdravé a pořád ještě je hodit co do kamen a co jíst, tak není na co si stěžovat."
Zdroj: https://hradecky.denik.cz/z-regionu/kdyz-jsme-zdravi-a-je-co-prihodit-do-kamen-na-co-si-stezovat-20130604.html
Takhle nějak si představuji pravou šlechtičnu - šlechtičnu srdce, ať už má v žilách krev modrou či červenou.

Závěr knihy jsem shodou okolností četla v Litomyšli na obědě ve Smetanově domě a musela jsem přelistovat a věnovat se méně drásavým částem knihy, ubulená ženská v restauraci si bude špatně objednávat kávu :o) Kniha je napsána poutavě a velmi laskavě. Je to nahlédnutí malinkatou klíčovou dírkou do života fenomenální osobnosti. Velmi doporučuji.

3 21.02.2015

A zase jeden smutný příběh... Oge je poslední lesní člověk a s jeho odchodem možná mizí i celá kultura sibiřských Tunguzů. Původní obyvatelé tajgy odcházejí do měst, kde je čeká jen marnost a démon alkoholu. Oge cítí, že brzy odejde za horu..za svými předky. Najde ještě následovníka své čarodějnické síly, aby nezmizela navždy? Jeho příběh je nezapomenutelný.

2 29.06.2016

Roztomilá knížka o tom, jak nedorozumění může ovlivnit život třem generacím. Jen si ty postavičky oblíbíte a už je konec.

2 22.03.2016

Marcelka je anděl, ačkoliv ona sama na ně nevěří.
Jak hodnotit knížku o člověku, který říká, že nic nemáme hodnotit? Jen bych chtěla říci, že když zapomenu BÝT, otevřu tuhle, nebo předešlou knížku a okamžitě se dostanu do stavu JÁ JSEM a usmívám se.

2 25.02.2016

Miluju knížky Ivana Krause, četla jsem skoro všechny. To na tobě doschne jsem vozívala na vandry a četli jsme si kapitoly za odměnu při náročných výstupech. Ale tato knížka je pro mne velkým zklamáním. Nudnější knihu jsem asi ani nikdy nečetla. Nedočteno!

Autorka velmi stručně, přesto ne obecně, nebo nesrozumitelně vysvětluje, jak necitelně se chováme ke svému nejlepšímu příteli a jak velké potíže tím způsobujeme jemu, sobě a našemu okolí.
Hrubost a krutost zaviněna naší neznalosti a nepochopením je důvodem mnoha konfliktů mezi lidmi a psy popřípadě mezi psy a psy. Žádný pes se nerodí s nenávistí k lidem, nebo jiným psům. Je pravda, že Váš pes je přesným obrázkem Vaší duše. On je naše vizitka!
Máte psa plného strachu, nebo naopak agresivity? Zamyslete se, jak s ním zacházíte třeba jen při obyčejné chůzi na vodítku. Cukání vodítkem může psovi způsobovat nejen nesnesitelnou bolest či zdravotní poškození, ale i agresivitu ke svému okolí.
Moc všem přeji, aby jste při čtení nelitovali svého psa, tak jako já :o)
Jediné co mne trápí je, že ti nejkrutější tyrani si takovou knihu stejně nikdy nepřečtou.

2 25.03.2015

Čtenářník: Tak mladý a tak vyspělé myšlení... Smekám!

1 08.01.2018