Malachit komentáře u knih

Ilustrace mě jako dítě doslova fascinovaly. Navíc je kniha psána velmi něžně, mívala jsem pocit, že mě hladí a kolébá, ráda jsem ji přečetla své dceři.

1 14.02.2016

Pana Jussi Adler-Olsena prostě opravdu můžu. Několik rovin příběhu, které do sebe postupně zapadají jako dílky puzzle a finále takřka "wanovské". Rozhodně doporučuji.

11.01.2016

Ach Dallasi, Dallasi, copak schováváš v tajné komoře svých představ? To bude asi velmi interesantní místo, že ano?
Silně znepokojivá kniha o tom, jak snadno lze podlehnout představě, že můžeme dělat cokoli... a komukoli. O tom, jak nebezpečná může být nevšímavost.
A děti nemusí být v pořádku.

4 09.01.2016

Autorka mi byla doporučena, ráda si přečtu její další knihy.
Autobiografický příběh speciální pedagožky, která utíká před ruchem velkoměsta. Čeká ji třída dětí se specifickými potřebami a zpočátku se vše jeví velmi harmonicky. Brzy však zjistí, že i nenápadné městečko může schovávat škaredá tajemství.
Po dočtení ve mně zůstávají viset otázky. Kolik pedagogů dokáže skutečně komunikovat s dětmi?
A kolik z nich bych v podobném případě zašlapalo vlastní předsudky a obavy ze ztráty prestiže?

4 08.01.2016

Z každé věty čiší čisté člověčenství. Mně se kniha četla velmi dobře a určitě se budu k některým povídkám vracet.

2 08.01.2016

A nejlepší je kapitola s názvem Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen, kterou představitelé komunistického režimu nechali odstranit a v knize se znovu objevila až v roce 1996, tuším. O její existenci jsem ještě nedávno neměla ponětí.

8 07.01.2016

Půvabný příběh. Jako dítě jsem knížku četla stále dokola.

3 07.01.2016

Kniha mě upoutala až přízračně.
Já se prostě ráda bojím... za sebe i za hrdiny příběhu, což se tady podařilo.

1 07.01.2016

První skutečná kniha, kterou jsem coby šestiletá přečetla. Úžasné vyprávění, každá stránka mě unášela do Hrusic a když Mikeš rozbil babiččin krajáč, plakala jsem s ním. Nádherné, malebné ilustrace text velmi pěkně doprovázejí. Určitě doporučuji čtenářům malým i větším.

6 07.01.2016

Kniha přečtena za tři a půl hodiny. Hodnotit nebudu, na tohle metr není.
Příběh děvčátka, kterému osud opravdu naložil. Na počátku otec tyran nejhrubšího zrna a milující, avšak fatálně pasivní matka. "Péče" institucí, které za křesťanskou láskou schovávaly zrůdnosti praktikované na bezbranných (a opět potvrzení, že celibát je asi tak přirozený, jako vrazit si opakovaně do prdele rozžhavenou trubku) Nakonec ztráta dcery, kterou přes veškerou hrůzu doprovázející její příchod na svět, hluboce milovala.
Spirála násilí, kolik z těch, kteří se stali tyrany, prošlo podobnými ústavy? Kolik z nich bylo mučeno ve vlastních rodinách?
Hluboce se klaním autorce, že navzdory všemu dokázala jít dál a dokonce bojovat nejen za sebe, ale všechny ženy, které potkalo totéž.
Někteří se ptají, proč čteme podobné knihy. Hledají v tom nějakou úchylku...
Možná už z úcty k autorům. Oni totiž chtějí, aby to někdo četl. Kdyby ne, nikdy by svůj příběh nesepsali a nenechali vydat. Je to bolestné avšak potřebné otvírání očí.

Dávejte si pozor, kam se stěhujete. Nesprávná volba vás totiž může dovést do blázince, případně porodíte drápkatou opičku s kočičíma očima (nebo se vám podaří obojí).

Číst se to rozhodně dá, atmosféru to má místy také. Možnost vyložit si příběh po svém, považuji za plus.

3 07.01.2016