los komentáře u knih

přesně takhle jsme se tak v sedmi deseti letech strašívali v létě v noci u táboráku a pak posílali toho nejmladšího pro něco hodně daleko od ohně

taková milá jednohubka, pěkně napsaná i přeložená

3 18.01.2024

román se dobře čte, nicméně jako už psali mnozí v komentářích níže, tentokrát se ani u mě wow-efekt nedostavil, podobných příběhů o disharmonických rodinných vztazích jsem četl vícero a vpravdě si děj či zápletku Pláňat za pár týdnů už nevybavím, ovšem dojem zůstane: následky dětských bolestí si neseme celý život + nejbližší nám bývají nejvzdálenější

8 17.01.2024

podobně jako v minulé knize Dům pod náměstím autorka nejprve naplánovala důmyslnou kompozici románu, ale pak ji nedokázala stejně precizně odvyprávět
co tím myslím? dvě narativní linie: historická s mužským protagonistou a fiktivní s ženskou hrdinkou, každá rozepjatá do širokého časového pásma a umístěna do různých lokalit, vydají na dva samostatné romány, ovšem nacpat je do textu v rozsahu novely znamená redukovat narativ na pár typizovaných obrazů, které ubírají charakterům i jednání na věrohodnosti; navíc jsou vyprávěny pozpátku, v převráceném čase (nikoli retrospektivou), a vzájemně se prostupují = čtenář neznalý dějin Finska a životopisu Mannerheima, jímž je jedna linie inspirovaná, ale nedrží se věrně reálné minulosti, bude přinejmenším zmaten

Hejkalová není vypravěčka rozsáhlých narativů (kauzalita je pak odkázána na nedořečenost: čtenáři, make it yourself), daleko spíše ji zajímají emoce než děje, vlastně vždy chce vyprávět malá ženská traumata (tragické lásky, trampoty s porody) a popisovat detaily (vaření, oblékání, ozdoby), takže výsledkem není "románová kronika", ale "žena a život"

1 13.01.2024

skrytý, tajemný, revoluční...

seznam potravin, které jsou tentokrát tabu, nedovolují vnitrozemskému Evropanu sestavit trvale udržitelný stravovací režim; regionální potraviny? dokonce i všechna u nás dostupná zelenina je špatně; v závěru knihy se nachází dvoustránkový (!) seznam doporučených lékových suplementů - to není ketodieta, ale strava kosmonauta

jsem rovněž zastáncem přerušovaného půstu, ostatně mnoho lidí ho praktikuje, ani o tom neví, ale přidávat k tomu magická zaříkávadla (mitochondrie, ketony, lektiny, lepek, laktóza...) a kouzelné přísady (buvolí mléko, amarantová mouka...) považuju za zbytečné

5 12.01.2024

kdo čeká vtipnými průpovídkami a názornými analogiemi protkaný naučný výklad o biochemických pochodech v lidském těle s praktickým návodem, jak vylepšit své zdraví, bude velmi zklamán - tedy ten, kdo nepovažujete propedeutická skripta za výsostně zábavné čtení

Lee Know pochopil popularizaci vědy tak, že k výkladu, jemuž porozumí teprve řádně fundovaný vysokoškolský student příslušného oboru, přidá předmluvu a doslov, v nichž přirovná funkci mitochondrií k oblíbeným hláškám z Hvězdných válek

kvituju, že více jak třetinu (!) rozsahu knihy tvoří odborná bibliografie, většinou článková, při podrobnějším zkoumání však zjišťuju, že se jedná o studie 15-20 let staré, což vzhledem k současnému hyperaktivnímu rozvoji biochemie není zrovna plus, a podle toho jsem trochu skeptický k obsahu: zarazily mne třeba autorovy drobné náznaky, že se kloní k panspermické teorii vzniku vesmíru, boží přítomnosti v něm atd.

jasně že každý specialista hoří pro své téma, a proto i u Knowa se zdá, že mitochondrie ovládají celý vesmír, velmi podrobně popíše princip buněčného dýchání a v následujících dvou kapitolách se věnuje mitochondriálním onemocněním jednak genetického původu, jednak vznikajícím mutací (nejčastěji rakovina), závěry však ponechává otevřené, respektive dochází k tradičnímu: střídmost především = hýbejte se, ale nepřetěžujte se, dobře spěte, nestresujte se a jezte zdravě (Know je zjevně velký propagátor potravinových doplňků, konkrétně koenzymu Q10, L-karnitinu, vitaminů C a E, a taky hořčíku v organické formě (= to je ten, který v české lékárně prostě neseženete)

zajímavé čtení, ale s rezervou

7 06.01.2024

spíš než boomera je to deník Brouka Pytlíka, který to bere s velkým rozběhem do řiti všech vlivných

ještě do "března" jsem si myslel, že se jedná o nadsázku, ale mýlil jsem se a nedivím se, že tuto knihu odmítlo vydat asi dvanáct nakladatelů, jak se v deníku píše, protože taková dávka nenávisti, arogance, sexismu, šovinismu, samolibosti a patolízalství hraničí snad s poruchou osobnosti, zvlášť když většinu toho, co kritizuje, autor sám dělá

původně jsem sem chtěl vypsat seznam toho nejbizarnějšího - i s ohledem na Kukalovo propuštění z pozice mluvčího FF UK a jeho sexistické pozadí (ano, v textu se objevují zmínky o "woke pí*e" atd.), ale urážel bych všechny, kdo
*mají jiný názor
*jsou jiné národnosti
*jsou ženského pohlaví
*mají nízký příjem
*jsou mladší
*jsou jiného politického přesvědčení než autor
...

shoduju se se čtenáři komentujícími níže: Transfer jsem přečetl na jeden zátah, příběhy mě zaujaly, ale za pár dní už si z toho moc nebudu pamatovat; Bellová nepředvedla nic nového ani objevného: rámec setkávání na letišti mi přijde nadbytečný a dnes už i symbolicky vyprázdněný; průchodnost jedné postavy do příběhu druhé a paralelnost různých dějů jsou typické pro postmoderní vyprávění a okouzlovaly v šedesátých, sedmdesátých letech, dnes se hodí leda tak do filmu pro efektní střih a záběr

6 29.12.2023

(SPOILER) postmoderní převyprávění klasických pohádek (Červená Karkulka, Kráska a Zvíře, Kocour v botách, Sněhurka, Modrovous...) a pověstí (Dracula, vlčí dítě...), i když přes 50 let stará (a tedy dost předvídatelná, zejména ta s výrazně feministickým výkladem), stále čtivá

té ryzí postmodernitě odpovídá i autorčino zaměření na formu podání víc než na obsah sdělení = třeba hned první a titulní povídka Krvavá komnata je časově zasazena tak asi do předválečné doby (odhaduju podle automobilu a telefonu v luxusní vile) a vyprávěna/přeložena jazykem typickým pro prózu dekadence; přes tyhle moderní kulisy je čtenáři zápletka zřejmá, zaujmout tedy musí právě způsob podání anebo jazyková ozvláštnění

nejvíc se mi líbila povídka Sněhulka = i když čítá sotva půldruhé stránky, interpretačně by vydala na velkou studii

7 29.12.2023

ach ta rozpačitost Němců utíkajících do Německa...
ach ta kouzelná ostalgie versus okouzlená westalgie...

oproti českým literárním paralelám jsou vyprávění o "východní zkušenosti" německé provenience myslím melancholičtější, osobnější, zavinutější do nitra postav, a především: kladou problematiku viny do činů a rozhodování protagonistů, tzn. nedelegují ji pokrytecky na "režim"

6 29.12.2023

tato publikace je vyváženější než Devadesátky, nezaměřuje se tolik na konzum, ale upřednostňuje alespoň ty nejznámější události v politice, kultuře, sportu, hospodářství... škoda že podobné přehledy se nedokážou vymanit z přílišné simplifikace a předpojatosti

oživil jsem si spoustu věcí a jevů, na které jsem už opravdu rád zapomněl a víc si na ně nechci rozpomínat (a není to jen oficiální hudební scéna osmdesátek, která mi působí přímo fyzické utrpení)


Co bude za 100 let napsáno v encyklopedii u hesla Gustav Husák?
Bezvýznamný československý politik, který působil v době Karla Gotta.

5 25.12.2023

takže Eliotova Pustá země, slova přetížená významy, verše plné náročných metafor a kulturních odkazů... hmm, když já jsem už moc starej, a tudíž línej to luštit a promýšlet, když se nakonec stejně dospěje k poslání, že báječný (= vybájený) "zlatý věk" už je dávno ztracen a všechny následující epochy už budou jenom horší, ať už je definujeme jako dobu stříbrnou, železnou, ..., parní, ropnou, atomovou, plastovou nebo digitální...

víc mne ve výboru zaujal cyklus Dutí lidé, jehož sdělení vnímám opačně: "takhle svět končí - / ne bouchnutím, ale zakňouráním"

6 15.12.2023

Striptease Chicago jsem rozečetl na počátku devadesátek a hele, po 30 letech jsem na stejné (první) vydání náhodou narazil - a tak jsem se do něj pustil znovu, jestli má text pořád ty stejné grády; dokonce se mi podařilo identifikovat místo, kde jsem tehdy skončil, a jsem nadšen nejen bezbřehým cynismem a o hranu broušeným černohumorem, který ještě není cenzurován politickou korektností, stejně jako otevřeností bez nadsázky, ale i svéráznou, velmi živou a po letech stále účinnou prací s jazykovými prostředky, různými stylovými rovinami, zapojením autentické hovorové mluvy čechoameričanů, bavily mne nebývale originální metafory a trefná přirovnání (národ rozdělený na dvě půlky jako prdel; láska je namátková jako pasová kontrola)

doporučuju s varováním mladších a útlocitných, že jim Novákova výstižná charakteristika čecháčkovství může způsobit emoční dysbalanci

8 13.12.2023

denní zápisky mladého, hudebně nadaného a lékařsky vzdělaného muže z přelomových let 1945-1948, z osobního (profesního, studentského i intimního) života a reflexe z výletů a cest do zahraničí (Dánsko), představují unikátní dobové svědectví se spoustou zajímavostí a jedinečných postřehů, které se navíc skvěle čte

Václav Polívka byl synem filoložky a překladatelky Marie Jensen-Rádlové a vnukem známého matematika Františka Rádla, bydlel v Praze na Hradě ve Zlaté uličce, takže vlastně v centru dění, ať už se jedná o postavení společenské (rodina měla podporu nejvyšších kruhů, snad i díky tomu se Polívkovi podařilo emigrovat), nebo místní (např. očité svědectví květnového povstání, bombardování a osvobozování Prahy, přítomnost cizích vojsk, poválečný stav v hospodářství, školství...)

oceňuju, že vydavatelé deníků nepodlehli bulvárním a komerčním tlakům a vypustili pasáže "důvěrného" charakteru, myslím, že do nich nikomu nic není (a snad každý si dokáže domyslet, o čem sní a co občas tajně provádí každý dospívající)

6 12.12.2023

jojo, jak píše čtenář rikke níže: zase jiný Jacobsen - jiný než v "ostrovní" tetralogii, jiný než ve Dřevařích - myslím, že ona stylová jinakost Sígrů pramení z hojného zapojení dialogů postav

zaujalo mne vyprávění zasazené do období německé okupace Norska, atmosféra chudinských čtvrtí s každodenním "provozem" zázemí mi připomněla střízlivý, úsporný ráz líčení McCourtova románu Andělin popel

v Sígrech Jacobsen osobitě poukazuje na převrácenost světa (nejen válečného a válčícího), v němž děti přebírají odpovědnost za své rodiče = nadčasová generační výpověď!!!

3 09.12.2023

to snad není možný, že něco takového může být vytištěno a prodáváno... asi jsem páteru Koniáši křivdil

už třetí "vánoční" antologie starých strašidelných vyprávění a myslím, že stále se stoupající kvalitou: oceňuju krátké medailony informující o autorovi a jeho díle, čtenář si v případě zájmu může dohledat další texty (anebo zbytečně neztrácet čas pátráním, pokud se jedná o nedostupné zdroje)

zařazení Lovecrafta možná trochu diskvalifikuje ostatní povídky, protože mistru se jen tak něco nevyrovná: jeho obrazotvornost, metaforika i slovník nasazují opravdu vysokou laťku

čtenářsky mne zaujala poslední, samotným pořadatelem a překladatelem souboru doporučená povídka Franka Cowpera Štědrý večer ve strašidelném vraku, ale také povídka Porcelánový talíř od Marjorie Bowenové, připomněla mi rovněž skvělou antologii Svědkyně temnot

jednotlivé knihy v sérii dodržují jednotný vizuální styl, ale i formát a rozsah, takže se pěkně vyjímají i v knihovně, což vybízí k založení příjemné vánoční tradice - každý rok nový svazeček?

6 07.12.2023

souhlasím s čtenáři níže, vypravěčsky úplně jiný Jacobsen než v "ostrovní" tetralogii - i když stejně jako v ní je vypravěčem / pozorovatelem dění "malý člověk", bez obecného vzdělání a širšího společenského nebo politicko-historického rozhledu, a právě jeho (nikterak nekarikované) hledisko dodává "velkým dějinným událostem" (počátek druhé světové války v konfliktu Finsko-Rusko) na relativitě v mezilidských vztazích a naopak utvrzuje v nesmyslnosti a absurdnosti válečné mašinérie

rubat celý den v lese dřevo při minus 35 stupních Celsia? ...u nás dnes ráno bylo minus sedm, vylezl jsem na dvorek, protože jsem si potřeboval nařezat pár latěk, a nadával jsem, jak mi zalezlo za nehty... že mi není hanba...

dřevař Timo se vlastně rozhodne vzepřít všem válčícím mocnostem, když přes vyhlášenou evakuaci civilního obyvatelstva, posuny frontových linií, ostřelování a vypalování vesnic atd. zůstane doma a vytrvale zde dál dodržuje svůj životní a pracovní rytmus, ať se děje co se děje, pokud se setká s dobrým člověkem, ať je to Fin, Rus nebo Žid, pomáhá mu přežít = beru si z něj ponaučení, že člověk může být slabý a prostý, ale když má kolem sebe lidi ještě slabší, nezbývá mu nic jiného než se stát sám hrdinou

5 06.12.2023

psát v prudérní a pokrytecké měšťácké společnosti konce 19. století o problémech dospívání, o tělesnosti, pohlaví, sexu, masturbaci, erotických představách, ale i o rychlých proměnách pubertálních nálad, o naivních touhách, snech o nekonečné budoucnosti, o adolescentní posedlosti smrtí atd., to se dobové cenzuře ani veřejnému mínění nemohlo líbit

téma je a ostatně vždycky bude aktuální, jen se proměňují kulisy a propriety, člověk - v procesu dospívání - nikoliv

dal bych ruku do ohně za to, že se Wedekindovým Probuzením jara inspiroval Fráňa Šrámek, když psal Stříbrný vítr

5 05.12.2023

mistrně zachycené mezilidské vztahy v prostředí podnikatelské elity předválečné Prahy - společným jmenovatelem jsou peníze a pomluvy

volné pokračování románu Odkaz a podobně jako v něm i v Zakladatelích je Součková výrazně autobiografická; prvotním záměrem však není sepisovat klasické paměti jako v čase pevně zakotvenou výpověď o "já", ale objektivizovanou er formou zachytit pomocí drobné, nicotné subjektivní vzpomínky obecnou charakteristiku doby, společnosti; jako by si vypravěčský hlas chtěl co nejvíc zachovat odstup od popisovaných dějů, jevů a obrazů, zůstat nad věcí, přestože je jimi zcela pohlcen a nenabízí srovnání, neboť žádný korektiv, vnitřní ani vnější, nemá a nezná

v kontextu celého díla a dochované korespondence se Součková hodně opakuje, znovu a znovu píše v podstatě to samé, překvapila mne svou extrémní sebestředností

4 26.11.2023

rodilé Vimperáky příběh jistě potěší, mne ale vůbec nebavil, pro dospělého čtenáře je příliš naivní a jazykově neobratný (nejen malá slovní zásoba, ale nejsou využity ani stylové rodiny jazyka, jak by se zrovna pro dětskou/chlapeckou mluvu nabízelo), svět dobra a zla je očekávaně nastavený a bez zvratů či relativizace, nic nového mi to nesděluje; jen další z mnoha "svědectví", jak nám za socíku bylo ublíženo

5 25.11.2023