los komentáře u knih

(SPOILER) shoduju se s hodnocením čtenářů níže: myslím, že rozumím autorčinu poselství, které chtěla popisem nebývale brutální šikany ve školním kolektivu vyjádřit, avšak symbolicky složité a myšlenkově náročné podobenství zásadně oslabuje věrohodnost a realističnost vyprávění (zejména v přímé řeči školáků a pak ta závěrečná scéna v parku), byť je japonská mentalita a mezilidské vztahy od západního modelu v mnohém odlišná, považuju (snad oprávněně) povědomí o hranicích lidské důstojnosti za univerzální napříč kulturami

vedle šikany Šilhavce, který trpí ponižováním pro svou vrozenou tělesnou vadu, je tu šikana Kodžimové, která si svou "odlišnost" zvolila dobrovolně, trochu jako pózu, sama si "nastavuje pravidla" sebeponižování, aby tím, že se bude chovat jako nemajetná (což není, na rozdíl od Šilhavce) a nebude se mýt, vyjádřila svůj soucit se skutečně chudým biologickým otcem = Kawakami tak na poměrně malém prostoru inscenuje různá morální dilemata, jež není vůbec jednoduché posuzovat, např. Šilhavec se nakonec rozhodne pro operaci, vyhoví tedy společenskému tlaku na "normalitu" jedince, na druhou stranu je to korekce v jeho vlastní prospěch (viz úplný závěr a pointa příběhu = sejmutí obvazu a omamující pocit z prostorového vidění, tedy doslova "prozření"), u Kodžimové jsem se zamýšlel, kdy má společnost respektovat svobodné rozhodnutí jedince nakládat se sebou samým a kdy přestat podporovat jeho sebeklamy (má vůbec právo zabránit jí v sebetrýznění?)

opět mě ve východoasijské literatuře překvapilo líčení mezigeneračních vztahů, myslím to, s jakou úctou se děti (nejen -náctiletí, ale i -cetiletí) chovají k rodičům, že třeba i přes zjevné konflikty a averze striktně respektují autoritu

7 13.03.2024

podle názvu a obálky jsem čekal nějaký vztahový šmodrchanec, partnerský, milenecký konflikt mezi mužem a ženou, a překvapilo mne (mile) nečekané setkání dvou nevlastních sourozenců v docela kuriózní situaci;

krátké, ale o to intenzivnější vyprávění o starostech dospívání, které se dotýká mnoha rodinných a sociálních problémů (puberta syna - autisty?, nedořešené bývalé vztahy rodičů, drogová závislost sestry, umírající babička v hospicu; vztahy dětí ve školním kolektivu, nerovnost společenského postavení atd.), velmi uvěřitelné!

epizodní, ale výmluvná scéna generačního dialogu: když Lorenzo sedí u babiččiny nemocniční postele a vypráví jí svou fantazii

6 13.03.2024

podle statistiky advokátních kanceláří přichází prý nejvíc žadatelů o rozvod jednak po letních dovolených a po vánočních svátcích, jednak po odchodu do důchodu, rozuměj tedy v okamžiku, kdy manželé vystoupí z hektického kruhu zaměstnání a každodenních povinností a najednou spolu tráví 24 hodin denně 7 dní v týdnu = viz demografické statistiky ČSÚ pro kategorii 60+

Verhulst bere tenhle stále narůstající trend s nadhledem cynika a s velkou nadsázkou líčí Désirého svérázné řešení, jak se zbavit Moničiny šikany; groteskní příhody simulanta však v závěru střídá nejedno hořké a bolestné odhalení, bolestné proto, že prozrazuje mnohé, ale jaksi pozdě (kápo Alzheimer, Rosa Rosendaalová, dcera Charlotta...)

7 12.03.2024

knihu jsem zvládnul až napočtvrté, opravdu jsem se snažil, ale buď jsem prostě nepochopil onu "mozartovskou genialitu", neztratila-li se v překladu, nebo mi nedochází angloamerické reálie a nemám dostatečně vyvinutý transkulturní smysl pro humor, v každém případě se mi celé vyprávění jeví jako skrytý projev vzteku a žárlivosti tatínkovy zpovykané holčičky (Elektřin komplex), která dospívá a už není jediným středobodem jeho pozornosti a celého života

jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány podle kanonických děl světové literatury (Shakespeare, Joyce, Kafka, Christie, Flaubert, Huxley, Melville, Hemingway, Shaw, Brontëová, Nabokov, Conrad, Dickens, Kesey, García Márquez, Chandler, de Sade, Ovidius...) a na desítky a desítky dalších autorka dále odkazuje (parafrázuje, cituje, případně je po někom hází), pokoušel jsem se je tedy číst a interpretovat pomocí tohoto explicitního klíče, avšak žádný hlubší smysl nebo význam jsem neobjevil - snad jde jen o vnější podobnost, pouhou referenci nebo vtipnou relaci, veškerá metaliterární nadstavba mi přijde nadbytečná a k vlastnímu vyprávění jen doplňková

a taky by mě zajímalo, když se Modra s tátou stěhuje třikrát až pětkrát ročně napříč celou Amerikou, často zmiňuje přespávání v hotelech a jiných dočasných ubytování, pouze s batohem na zádech a příručními zavazadly, jak to, že má vždycky při ruce knihovnu plnou titulů z širokého spektra věd humanitních, společenských i přírodovědných, beletrie, encyklopedií, motivačních příruček i úplného braku??? = teda já už několik knihoven v životě stěhoval, mnohokrát i bez auta, a věřte mi, že se to fakt pronese, tudíž cestovat s papírovou knihovnou je pěkná blbost, pokud nejezdíte kamionem nebo soukromou jachtou

7 11.03.2024

vítám jakýkoli způsob procvičování pravopisu, pokud čtenáře donutí zamyslet se nad naší mateřštinou, "obtížná" slova jsou vybrána víceméně náhodně a nejsou nijak strukturována podle jazykových jevů, které reprezentují, což má pro zapamatování svá pro i proti = schopnost vypořádat se s korektním zápisem konkrétního slova vs. pochopení principu příslušné mluvnické kategorie a odvození dalších příkladů (pokud je jednomu každému slovu věnována celá stránka, pak bych našel místo pro rozšiřující kontext a pojednal, nebo aspoň odkázal k širším souvislostem, např. odkazem do PČP)

6 09.03.2024

(SPOILER) kdybych byl o polovinu let mladší, asi bych Frischovu novelu ani nedočetl, kromě (v době vzniku moderní) experimentální formy kombinující autorův beletristický text s ručními výpisky a výstřižky z ilustrovaných encyklopedií a naučných slovníků (v závěru knížky seznam reálných titulů) by mne asi obsah nezasáhl tak, jak mne dokáže oslovit dnes: stařec žijící sám a stranící se sousedů postupně chátrá na těle a duchu, celá novela je vlastně dlouhým záznamem nejrůznějších nesouvisejících nevyřčených myšlenek, které se mu během dne honí hlavou, prokládaných soupisy všeobecných znalostí o vzniku Země přes dinosaury až k člověku (odtud název), slovníkovými definicemi a nejrůznějšími objektivizovanými daty a fakty (něco jako AZ kvíz), jimiž se zjevně pan Geiser snaží udržovat v kognitivní kondici

čtenář si teprve seskládáním těchto útržků může domýšlet (nebo jsem si to přinejmenším domyslel já), že má Alzheimera (= záhadné mizení a objevování se klobouku na hlavě nebo mloka v koupelně, bloudění při procházce, náhlé puzení vydat se do hor za dávno mrtvým kamarádem, dezorientace v přítomném čase, neschopnost postarat se o základní potřeby jako ohřát oběd, strach z lidí, samotný přechod z psaní výpisků na bláznivé vystřihování z knih a přichycování papírků připínáčky na všechny stěny domu atd.), poslední výstřižek napovídá, že prodělal mrtvici

není to rozhodně literatura pro každého, doporučuju nečíst, pokud zrovna máte depku

7 07.03.2024

promyšleně, ale nenásilně komponovaný polyfonní román, příběh čtyř generací, v němž do sebe postupně zapadají všechny detaily; proti toku času se vystřídají 4 vypravěči, členové rodiny, když jim je právě 6 let, takže čtenáři se dostane více úhlů pohledu na popisované situace; v časovém záběru 60 let autorka trefně poukázala nejen na politické události období 1944-2004 (holokaust, izraelsko-palestinský konflikt, národnostní i náboženské střety, hippies, 11. září atd.), ale i na proměny výchovy, na vnímání a prožívání dětství (i když jsem se občas pozastavil nad jednáním a myšlením postavy, které zrovna šesti letům neodpovídalo), kritika jak "angloamerického", tak autoritářského typu výchovy, vyrůstání v neúplné či v náhradní rodině, stejně jako násilná adopce je myslím zjevná

netušil jsem, že Nancy Hustonová je manželkou Tzvetana Todorova, škoda že nejsou dostupné i její eseje, rád bych je četl

5 07.03.2024

Fracassi umí navodit atmosféru jakési bezvýchodnosti od prvních stránek, a i když je brzy zřejmé, jak příběh skončí (asi tak v okamžiku, kdy Chris vytáhne z moře "podivnou" rybu), nezdá se, že by mu šlo jen o líčení co nejbrutálnějších variant smrti pokud možno všech postav, ale i rozsahem úspornou novelu dokáže rozšířit o hlubší psychosociální aspekty (osobní a rodinná situace Jacka, Jimma a Henryho) a celý příběh lze vnímat jako podobenství, kde bezedné moře může třeba symbolizovat společnost, vilejši nekontrolovatelné vnější nebezpečí atd. atd.

3 07.03.2024

sedm povídek, každá jiná a jedna lepší než druhá, mám-li škatulkovat, tak jistě inspirace magickým realismem, méně děje a více nedořečení, na pointu si čtenář musí opravdu přijít sám, Crace mu to neulehčí

povídky nejsou propojené tématem, časoprostorem ani postavami, z náznaků, atmosféry a minima nápověd (odkazy na reálie: konkrétní světová města nebo dobové technologie) lze odvodit, že se odehrávají na jakémsi blíže nespecifikovaném "sedmém" kontinentu Země v 19. a 20. století, spojuje je střet města s venkovem, civilizace s divočinou, techniky s přírodou, inovace s tradicí, fakta s pověrou atp.

vyprávění je nabité významy a symboly a překračuje noetický horizont, nutno číst pozorně každé slovo a nespěchat, katarze jistá, doporučuju

4 05.03.2024

nenáročná, taková záchodová knížka víceméně náhodně vybraných zajímavostí a plná ilustračních obrázků, připomene spoustu informací, co člověk za život posbírá, ani neví jak

výtku mám k výběru "omylů", protože autoři, jejichž jména jsem v knize nenašel, nerozlišují mezi úmyslnými podvody (Beringerovy kameny), lidskou pověrčivostí a hloupostí (homeopatika, blesk neuhodí 2x do stejného místa), hoaxy (chemtrails), společenskou konvencí (Pluto označována za planetu v letech 1930-2006) a vědeckou hypotézou vzniklou v závislosti na možnostech poznání v určité době (teorie dutozemě, geocentrismus či Einsteinův stacionární vesmír)

4 05.03.2024

graficky je knížečka opravdu nápaditě připravena (černobílo-červené nebo modré dřevoryty, promluvy vypravěče ke čtenáři jiným fontem, číslování stránek pozpátku jako odpočítávání času atd.), ale příběh samotný mě neoslovil: začíná to jako E. T. A. Hoffmann, pokračuje jako Goethův Král duchů a končí jako Pinocchio...

...pro menší děti je zápletka kvůli střihu a návaznosti časových rovin příliš složitá a symbolika postav, jakož i motivace jejich jednání neprůhledná, na tolik "a proč?" se vám nebude chtít odpovídat

3 03.03.2024

tak zatímco Sofie (sic!) hledá význam, já (marně) hledám smysl... této pseudofilozofické, školácké alegorie

6 02.03.2024

jsem okouzlen retellingem Mannova Kouzelného vrchu, nebo chcete-li očarován novým pojetím Čarovné hory, v němž Weib Tokarczuk demaskuje "tajemným" vypravěčským hlasem (ve femininní wir-formě, ale jinak v románu žádná ženská nepromluví!) maskulinitu západoevropské společnosti (nejen) počátku 20. století s jejími dvěma pilíři = pokrytectvím a konformismem

dokonalé, doporučuju!!!

6 28.02.2024

opravdu poutavé a poučné čtení o číslech, počítání a statistice v běžném životě, s jemným britským humorem, bez hyperbol a (téměř) bez vzorců (kdo z nich má osypky, může přeskakovat, aniž by se ve výkladu ztratil), závěrečná kapitola stručně a střízlivě shrnuje fakta a objasňuje neporozumění při sčítání úmrtí během covidové pandemie

napadá mne malý test, komu bych knížku doporučil:
* když se zvýší cena rohlíku z 1 Kč na 4 Kč, je to zdražení o 300 %
* když se sníží cena rohlíku z 4 Kč na 1 Kč, je to sleva o 75 %
pokud vám tohle není jasné, jste cílový čtenář

5 28.02.2024

když jsem se tuhle mermomocí pokoušel otevřít šroubovací víčko sklenice, aniž bych ho poškodil, prolítlo mi hlavou: tvl, tohle zvládá i chobotnice...

...a Godfey-Smith píše, že prý i zevnitř (jako když si chobotnice vleze dovnitř sklenice, odšroubuje nad ní utažené víčko)

autor propojuje své amatérské nadšení pro terénní potápění a pozorování hlavonožců na mořském dnu s oborem neuropsychologie, zaměřující se na teorii vědomí a jeho vzniku, vnímání a myšlení u zvířat atd.

výklad je výrazně popularizovaný a bez oborové terminologie (spíš že jednoduché se dlouze a složitě vysvětluje), a jak píše IHT níže, hodně ukecaný, skáče z jednoho na druhé = od rychlého chronologického přehledu vzniku života na Zemi k chobotnicím v Octopoli, pak k úvahám nad různými teoriemi vědomí a vnímání, sem tam se zmíní o genezi očí u strunatců vs. hlavonožců, zpět k nejrozmanitějším laboratorním pokusům na potkanech - a taky chobotnicích, nakonec skok od chobotnic k sépiím, malá zastávka u vlastně neznámých olihní, znovu návrat do Octopole a závěrečná eko-děkovačka

ok, milé, čtivé, ovšem bez zahrnutí neurologických a biochemických poznatků posledních minimálně 20 let! opírat se o kognitivní modely staré 70 a více let může být inspirativní, ale...

kvituju aspoň vzadu vloženou barevnou přílohu s fotografiemi chobotnic a sépií, protože Godfey-Smith věnuje velký prostor téměř až poetickému líčení barevných změn pokožky hlavonožců, takže u toho doprovodné černobílé fotky nevalné kvality působí dost trapně

8 28.02.2024

na Mawerově díle je nejlepší, že se neopakuje v námětech a vždycky přijde s něčím novým, dokáže originálně ozvláštnit už zaběhnutý žánr (rodinná kronika zpracovaná jako fiktivní vyprávění opřené o skutečné dokumenty, např. záznamy z matrik a dobové fotografie, versus paralelní děj, možnosti, jak různě se mohla situace vyvíjet, než dospěla k známému výsledku), sáhne k méně známým historickým faktům viděných perspektivou malého člověka (britský voják v krymské válce, nájemný pomocný námořník na obchodních lodích v polovině 19. století), na intimním osudu členů vlastní rodiny odhaluje principy fungování sociálního systému ve viktoriánské Anglii

oceňuju střízlivý přístup vypravěče, který neždímá emoce a nedeleguje vinu, ať už hovoří o tragických událostech nadnárodního dosahu, nebo sociální nespravedlnosti ostrakizované skupiny, respektive (ne)očekávané smrti "hlavních hrdinů"

(výtka jen českému vydání: četl to vůbec nějaký redaktor nebo korektor? např. s. 232 ...smíchy se přitom se smíchy popadali za břicho...; a vůbec ten překlad první části...)

7 28.02.2024

vynikající middle grade fantasy série, která si v ničem nezadá s prvními díly Harryho Pottera, divím se, že u nás nemá Percy Jackson větší ohlas - domnívám se, že tento promyšleně konstruovaný fikční svět ideálně koresponduje s představami i problémy plus minus dnes desetiletých; motiv labyrintu dodává příběhu napětí (a ponechává prostor pro vlastní fantazii) a prostředí "lidského" světa, do nějž se jakoby samozřejmě prolíná svět magie, zase uvěřitelnost; jednoduchá větná skladba, ich forma personálního vypravěče i rychlé střídání replik udrží dlouho pozornost i malého čtenáře

(mně osobně tedy vadí to prznění antické mytologie, ale to je můj problém, doporučuju za cílového čtenáře)

3 26.02.2024

anotace nakladatele říká vlastně všechno: o co je fragmentární text, v němž se střídá vypravěčský pohled na hebefila s reflexemi jeho oběti, kratší a syrovější, tím více poskytuje čtenáři prostoru pro domýšlení průběhu i následků nedořečených událostí; vskutku "poetickým", nápaditě obrazným jazykem jsou evokovány šokující intimnosti a jejich dopad na dospívající dívku, která se nedokáže vymanit z toxického vztahu

zaskočila mne role Terezina otce v příběhu, přímo se říká, že o zneužívání dcery učitelem věděl, a na jiném místě (příhoda během výletu na kole?) se snad naznačuje, že i otec je/byl agresor? nevím, příběh opravdu není lehké číst, jako by se na čtenáře s každou stránkou lepily cizí tělesné sekrety

těším se ovšem na další počin Hochholczerové, její vidění světa a vypravěčský styl mají potenciál

5 23.02.2024

další ze sebezpytných dekonstrukcí dětství a dospívání v nefunkční rodině, odrážející situaci sociálně slabších v Přerově v letech 2007 a 2021; vyprávění se zacyklovává ve vzpomínkách a přehodnocování pocitů, útržky paměti nejen ve střetu s realitou, ale i s vnímáním druhého, autoprojekce, osamění, naprostá bezvýchodnost

občasný vypravěčský přechod do druhé osoby jako pokus navázat kontakt (alespoň se čtenářem), být vnímán, slyšen, pochopen a přijat

hrozí předávkování frustrací a depresí

5 23.02.2024

jako většina zde komentujících čtenářů jsem nadmíru spokojen, Stančík prostě nezklame a vždycky překvapí sloučením zdánlivě nespojitelného tak, že je to nejen vtipné (a humor není prvoplánový), ale má to i hlavu a patu s přesahem k zamyšlení, tentokrát parodie superhero komiksů s protektorátním odbojem + nápadité zapojení vysvětlivek ve vnějším okraji stránek jako ve středověkých tiscích a s obrázky

Stančík má dar slova, souvislosti a nápadu, nic nechybí a nic nepřebývá, kde se tyhle pilulky k podpoření fantazie prodávají?

líbí se mi, jak si Stančík utahuje ze čtenáře tím balancováním na hraně realita, nebo výmysl? ale nikdy to není výsměch, který chce ublížit či urazit

8 21.02.2024