los komentáře u knih

(SPOILER) upřímně - nalákala mne obálka... Fránek sice umí navodit atmosféru tíživého, upoceného a ospalého dusna bez letní bouřkou, která napomáhá vyvstat přízrakům ze snů, z dětství, z nespolehlivé paměti... a promíchávat je s realitou, ale zároveň tím oslabuje napětí, když drobnými motivy předem ohlašuje, že s Eduardovým vnímáním asi nebude všechno v pořádku (třeba předpoklad určitých dědičných duševních chorob - matka i bratr; imaginární přátelé v dětství; hned někde na začátku zmínka, že Eduard přestal brát léky atd.) - ať už k vraždě dívky/ženy pod třešní (několikrát zdůrazněny ty šťavnaté rozšlapané třešně a pak červené skvrny na podlaze) došlo, anebo ne, v příběhu figuruje spoustu zbytečných klišé rekvizit (řetízek s přívěskem) a nevěrohodností (vůbec celý popis zabití, odstranění těla a následně důkazů..., rodiče se děsí synových přeludů a fantazií, a přitom je podporují - chtěl bych vidět ty rodiče v 80. letech, kteří s dítětem hrají hru "na další dva talíře na stole" atd.), mimochodem... česká beletrie si v poslední době nějak libuje v traumatech z utopených sourozenců...

2 12.06.2024

emocionálně pojatý, podivně rozbíhavý a zoufale repetitivní výklad, v němž se mluví víc o krtonožkách, Alexandru Makedonském, olivových hájích u Turína, myčce nádobí, Shakespearovu Prosperovi, hrací skříňce s tančící baletkou a autorčině dětství než o kontrafaktuálech, kterými Marlettová slibuje vysvětlit všechny záhady současné fyziky - tedy až na to vědci jednou přijdou, takže tato útlá knížka s "epickými vložkami á la Sofiin svět" je spíš takovou reklamní brožurou na "budoucí revoluci v myšlení"

1 12.06.2024

jakoby dětská reflexe nevlídného světa dospělých, nápad dobrý, ale provedení takové odnikud nikam, některé nápadité postřehy a ironické hlášky možná zaujmou, ale jednak neodpovídají zvolenému dětskému mluvčímu, jednak nezakládají žádný příběh, jen se volně řadí za sebou a brzy nudí; má-li vulgarita v doprovodu kritiky katolické církve úspěch v Polsku, tak mě - ateistické české nekřtěňátko - ničím neoslovila

jo, a za mě i mimořádně hnusné ilustrace

2 07.06.2024

jak přelyrické ze všech Vančurových lyrických, veškerý děj je zaznamenáván opisem či metaforou, až to dnešnímu čtenáři může přijít jako parodie; přiznávám, že mi Vančurův nezaměnitelný autorský styl sedí spíše k příběhům z minulosti než (jeho) současnosti - a Poslední soud se odehrává v roce 1928 - mimochodem první dvě vydání (obě vyšly 1929, ale u různých nakladatelů) jsou po jazykové stránce ještě košatější a šťavňatější než třetí (1935), které Vančura radikálně proškrtal

líbí se mi Vančurovo líčení prostředí vltavských pískařů a sympatické postavičky Ramus (žebrák, který celý příběh pozoruje) a Weil ("setřásl hvězdy do knih")

3 05.06.2024

zdůrazním topos řeky, typický nejen pro Vančuru, ale pro spoustu českých předválečných spisovatelů (namátkou Šrámek, Mahen...), jak určuje čas a jeho plynutí: na začátku novely staré časy, staré pořádky následně narušené příjezdem komediantů, kteří vše převrátí naruby (zejména lidské vztahy, stará přátelství, a prověří jejich trvalost), a na konci, co po "opadnutí vod" přetrvalo, co voda/čas odnesl a co se omyto jeví v jiných barvách

Rozmarné léto je vlastně i podobenství nástupu avantgardy (poetismu) v nejširším pojetí meziválečné proměny kultury a vlastně celé společnosti

7 05.06.2024

první český překlad Lenzova souboru povídek, haleluja! těšil jsem se jak malej harant na Štědrej den... vzorový postmodernistický relativismus, z kterého severoněmecky mrazí: drsné, překvapivé pointy jsou skryté mezi řádky a v plné síle čekají často až úplně na posledním slovu a pak dolehnou rázně jak pár facek

nejen titulní povídka Einstein přeplouvá Labe u Hamburku, ale snad ještě typičtější, řekl bych přímo fowlesovská, je závěrečná Fantazie se třemi paralelními pohledy na jednu situaci, jen na tu by se dala napsat výborná diplomová práce!

povídky jsou seřazeny chronologicky a čteny v tomto sledu krásně dokumentují vývoj Lenzova autorského stylu i tematiky/motiviky (viz třeba povídka Případ na hranici)

jediné, co mě dost prudilo, je překlad - už před deseti lety jsem se podivoval, že se Zoubková pustila do Kafkova Zámku - vidím, že překládá "věrně originálu" (na to mi dnes stačí DeepL), jenže v beletrii z toho pak lezou nesmysly nebo se ztrácí souvislosti = třeba když překládám Einbildungsvermögen, aby mi tam zůstal ten Bild, jako obrazotvornost, a mohl naznačit spojitost Bild s Wort a tím se dostal k Sinn a Bedeutung, tak pak nemohu celou povídku nazvat Fantazie = beletrii prostě musí překládat člověk s einbildungskraftem a bohatým wortšatcem

4 04.06.2024

líbí se mi propojení textu s grafickým rozvržením (obrazový doprovod, indexy s poznámkami pod čarou, názvy pc souborů, variace) a vůbec moderní pojetí poezie každodennosti tematicky (netělesnost, přírodní vědy, digitální svět) i technicky (symbol pro formát, který nelze zobrazit, evokuje nedořečenost, fragment atd.)

3 02.06.2024

čtenář VM níže mi vysypal všechna esa z rukávu, takže stručně: je jasné, že Gažiová má ráda jednak kytičky a ptáčky, jednak tvorbu velkých českých básníků - a bohužel jejich odkaz ještě nedokáže rozvinout, jen je napodobuje...

oceňuju rozsáhlou slovní zásobu, kterou jí může závidět mnohý starší a zkušenější spisovatel, i schopnost poeticky pojmenovat svět (to je ten šuplík zvaný "reflexivní poezie"), ale opravdu na počátku jednadvacátého století řeší mladá, vzdělaná, ambiciózní žena témata jako předjaří, morseovka, třešně a jeřabiny nebo mráčky?

4 01.06.2024

(SPOILER) tak to byla tedy "chlapská" jízda: malý Max Denyer se musí rozloučit se svým svérázným dědečkem, díky němuž prožil dětství snů, a nastoupit do internátní školy - napřed to vypadá, že tvrdá "anglická" disciplína, ponižování, bití, "hra" na zajíce a psy, šikana atd., líčené detailně a bez emocí, je to nejhorší, co musí čtenář překousat, ale pak se - v retrospektivním pohledu "přeživších" bývalých spolužáků - začínají odhalovat případy sexuálního zneužívání chlapců ze strany učitelů a odpovídající dopad na následující život obětí

jemnější povahy předem varuju, mě rozsekalo třeba tohle přímočaré líčení: "Všechno je záležitost velikosti. Pohled na dospělý genitálie. Na chlapíka, co není tvůj táta, a má obrovský ruce, pohled na jeho chlupy. Tohle nikdy nepochopíš."

název románu odkazuje na pasáž z Shakespearovy tragédie Jindřich V., v níž král před bitvou trestá zrádce uvnitř vlastních řad (viz s. 141)

myslím, že hlavní poselství románu zní: HLAVNĚ SE NEBOJ OZVAT

5 25.05.2024

velmi dobrý výběr prvního čtení, veršem, dramatem i prózou, přiměřený délkou i tématy, pěkné obrázky a v závěru každého textu rozšiřující otázky, hry či úkoly, které rozvíjí schopnost dítěte porozumět textu, spolupracovat s kamarády a poznávat svět (dobře, přimhuřme oko nad dobou vzniku a vynechme Čarkovu Armádu; Žáčkovo Metro taky asi dnešní dítě neokouzlí)

namátkou: Sládek, Hrubín, Halas, Nezval, Lada, Petiška, Štíplová, ale taky Tolstoj a samozřejmě Kožíškův Polámal se mraveneček

4 24.05.2024

jojo, tohle přišlo jako první "opravdická" učebnice angličtiny po revoluci, odložil se Peprník a jen jsme zírali na novou metodologii výuky cizích jazyků a mnohdy opravdu "netradiční" téma kapitoly s často až bizarními slovíčky (upíří netopýr, sát krev, halloween, vydlabat dýni...)

7 22.05.2024

kompozičně dobrý nápad - vyprávět paralelně dvě verze příběhu, kdy se Vendula v určitých problémových situacích ve škole, se spolužáky či doma rozhoduje zachovat buď vzdorně a hrubě (modrá barva písma), anebo slušně a vstřícně (oranžová barva písma), tak trochu jako jednoduchý gamebook

určitě by knížku měl s děckem číst někdo dospělý a hodně moc komentovat a sám příběh dál rozvíjet a vysvětlovat, protože autorka otevřela vícero témat a málokteré uzavřela (střídavá výchova, sourozenecká rivalita, školní šikana, sociální labeling, zvládání vlastních emocí atd.)

chápu potřebu jednoduchého sdělení cíleného na žáka prvního stupně ZŠ: takhle je to správně, takhle špatně - a koukej, co se pak stane; ale pramení z toho pro dítě v reálném životě i možné zklamání, protože je mu předkládán "zrcadlový následek", rozuměj vždy, když se Vendula zachová hezky, okamžitě se tak začnou chovat i ostatní anebo se situace zázračně sama zlepší (stará zlá učitelka je nahrazena mladou milou) - jak pak vyhodnotí agresivní reakci na vlastní vstřícnost?

8 21.05.2024

tohle je snad nejdelší rozhovor, co jsem kdy četl, a nenudil jsem se ani vteřinu, živě se mi vybavovala raná devadesátá a všechny ty dnes už legendární případy, z kterých mrazilo tehdy a mrazí stále (úplně se vidím, jak jsem zíral na televizní zprávy - ještě černobíle - když potápěči tahali "ty sudy" z Orlické přehrady)

třicet let objasňovat brutální vraždy, třicet let v neustálé pohotovosti a maximální sebekontrole, třicet let se držet v dokonalé psychické, mentální i fyzické kondici, nevyhořet a nezbláznit se, tak to plk. Marešovi fakt největší respekt!

20 15.05.2024

nazval bych to spíš pracovním zápisníkem, kam si tvůrčí člověk píše okamžité nápady a denní postřehy, ostatně za 20 let (1898-1918) Apollinaire popsal cca 50 stránek nesouvislými útržky, náčrtky básní, zajímavostmi, vtipnými poznámkami, kde s kým mluvil, jedl či souložil atp., které čtenář bez hodně dobré znalosti jeho života a díla, francouzských reálií a dobové umělecké scény nedokáže rozklíčovat

nedivím se, že Apollinairova vdova zakázala texty publikovat, těch "cecků" a "buzerantů" co v nich je...

"Mám v kavárně piano a čtyři krásné dcery... Čtyři dcery, to je osm půlek prdelí!" = zaplaťpánbůh za Apollinaira, tady začíná avantgarda, jinak bychom se z toho ruchovsko-lumírovského mramoru nikdy nevyhrabali

6 13.05.2024

podrobně už vše vystihla níže čtenářka "soukroma" = deníkové záznamy pracovníka zajateckého tábora, původní sámské obyvatelstvo ve střetu s finskou, norskou, švédskou a ruskou kulturou, zajatci nejrůznějších asijských etnik a evropských národností, zvěrstva páchaná v lágrech, katastrofální hospodářská situace regionu po stažení německých vojsk, ale i specifické životní podmínky nedaleko polárního kruhu (kurevská zima, neobvyklé střídání tmy a světla, mračna komárů), to vše se snaží fotografka Inkeri pochopit - a smířit se se vším, co odhalí

i když se kniha jmenuje Popel a sníh, a nabízí se tedy spoustu opozitních významů jako černá a bílá (nejen fotografie), tma a světlo, smrt a život, ..., Inkeri nakonec vidí, že nic není černobílé a nelze soudit sebe ani minulost jen v rozměru buď dobro, anebo zlo

7 08.05.2024

text jihokorejského originálu jistě připomene více báseň v obraze - obraz v básni než převod do latinky, a i obsahově se s českým (respektive jakýmkoli okcidentálním) překladem ztrácí obrovská masa významů a konotací, které v asijské kultuře evokuje funerální symbolika bílé barvy

pro vyvolání obdobných pocitů tíhy, ticha, samoty a bolesti, tak jak své truchlení v "grafických obrazcích" a "bílých podobenstvích" zachycuje Han Kang, jsem si představoval třeba prostředí starých nemocnic

útlá, ale těžká knížka, kterou je třeba číst ve správném rozpoložení duše

8 08.05.2024

ctenarJiriXLj0:

Coelho pro svého Alchymistu vykradl 351. příběh Tisíce a jedné noci, aniž by to - třeba pomocí motta - přiznal.

tak tuhle einsteinovskou monografii bych rád vypíchl jako (nejen metodologický) vzor moderního způsobu psaní o historii: kouzelnými zaklínadly v ní jsou
(1) KONTEXT v tom nejširším možném pojetí = středobodem pojednání je známá osobnost zasazená do konkrétního místa v určitém čase a od něj se odvíjí další tematicky strukturovaný výklad, zaměřený na zevrubné objasnění souvislostí
(2) POUZE OVĚŘENÉ či OVĚŘITELNÉ INFORMACE = ideálně aspoň ze dvou nezávislých zdrojů a s ohledem na povahu archiválie: opravdu si cením Gordinova striktního přístupu vyhnout se "drbům ze života génia" (naopak naše česká popularizace vědy stále těží ze "šokujících odhalení", co kdo rád jedl, koho nenáviděl a co komu kam strkal)
(3) ŽÁDNÁ HAGIOGRAFIE = Gordin nepotřebuje velebit Einsteina vzletnými adjektivy tesanými do mramoru ani zamačkávat slzy dojetí nad každým bebíčkem, a přesto čtenář chápe, o jakém borci čte (bohužel naše česká biografická tradice stále žije prastarou potřebou vyrábět národní mučedníky, kteří nedělají nic jiného, než trpí a obětují se pro národ, ideu, pravdu atd.)

v neposlední řadě oceňuju příležitost podívat se na českému čtenáři blízké téma Z JINÉHO ÚHLU POHLEDU = Praha před Velkou válkou, národnostní otázky habsburské monarchie (Češi - Němci - Židi) a jejich projevy v kulturním a uměleckém životě soudobé společnosti, ale třeba i podrobný výklad o fungování Karlovy univerzity od jejího počátku popisovaný a uvažovaný americkým historikem a slavistou, princetonským profesorem je jedinečný

doporučuju všem
(nepřátelé matematiky přece mohou kapitolu o fyzice přeskočit)

15 20.04.2024

Matějčková je obdivuhodná česká filozofka, která vyjadřuje své názory explicitně, bez ohledu na ty aktuálně považované za správné

recenze, eseje a rozhovory z posledních dvou let jsou čtivé, promlouvají k nejžhavějším společenským problémům a kontroverzním tématům a vybízí k zamyšlení, cílem není vše odsouhlasit, ale srovnávat různé postoje, názory a argumenty a vzájemně se respektovat, protože - jak říká Matějčková - "součástí tolerantní společnosti je diskuse"

doufám, že kniha dnes večer dostane Magnesiu Literu, doporučuju!

20 18.04.2024

už dlouho jsem nečetl dílo s názvem tak přesně vystihujícím obsah, trochu jako cesta sv. Kryštofa = s každým dalším krokem se břemeno stává těžší a těžší, a za tmy je to už tíha celého světa, protože nedokážeme jiné podepřít a samy sebe pozvednout

pro čtenáře, kteří ví své o bojích se závislostí, bolestivá léčba a mrazivá katarze

7 14.04.2024