lord-artoo
komentáře u knih
Malé dějiny církve
August Franzen
Skvělá čtivá učebnice církevních dějin, která navíc křižuje žánr a krom historie dává zahlédnout i něco málo z církevního učení. Na druhou stranu je to "učebnice" a proto je třeba nemít velká očekávání.
Poznámka pod čarou: Franzen je rozkošně zaujatý a některé historické postavy brání víc než by si zasloužily.
Vyznání
Aurelius Augustinus
Hodnotit klasickou literaturu je vždy velmi obtížné, tím spíše jedná-li se o dílo, které dodnes hýbe životními osudy mnoha lidí. Confessiones jsou bezpochyby vynikající knihou, přihlédneme-li k tomu, že nejsou knihou v dnešním slova smyslu. Přesto musím říci, že jsem od velkých Vyznání očekával více. K tomu, abych dal plné hodnocení, mě dílo musí vystřelit na měsíc, což se učiteli milosti nepodařilo. Augustin osciluje od pindů balených do nádherného stylistického hávu, přes slova zračící čistou, Bohem proměněnou duši, po mysticko-teologické, nesnadno proniknutelné úvahy.
Spis stojí rozhodně za přečtení (a ne jen jediné), o tom nemůže být pochyb. Nutí k přemýšlení a možná i přehodnocování vlastní víry, vnímání křesťanství, Boha i světa, v němž se pohybujeme. Domnívám se však, že cestu na měsíc s touto knihou podnikne jen ten, komu se Augustin stane duchovním otcem pro blízkost srdce. To mé stojí opodál.
Izraelští proroci: Dnešní pohled na prorocké knihy Starého zákona
Johanna Kopp
Kniha není vědeckým pojednáním o prorockých knihách a ve svém rozsahu ani nemůže být - mnohem spíše je úvodem do četby proroků a to nikterak obšírným. Spíše navádí na správnou cestu k pochopení tohoto nesnadného typu biblické literatury. Každé knize se věnuje zvlášť a vyzdvihuje její jádro, zaměřuje pozornost k hodnotám, které ničeho neztratily ani s nánosem času a ukazuje, jak číst prorocké knihy očima křesťana, tj. s pohledem na Krista a věci poslední.
Osobně jsem knihu četl poměrně dlouho a to proto, že jsem četbu kapitol doprovázel četbou celých knih proroků. Kniha sama však nabízí i vlastní způsob, neboť se na konci každé kapitoly nachází petitem psané odkazy na důležitá místa, jež je možné a doporučení hodné promeditovat. Ve své jednoduchosti, díky níž je hravě čitelná pro kohokoli, mi kniha byla dobrým pomocníkem v duchovním růstu. Má doporučení.
Chocky
John Wyndham (p)
Předností knihy je veliká čtivost, což ostatně u všech Wyndhamových děl. Příběh je prostý a podobně jako Kukaček by vydal spíše na povídku (osobně mi u obou děl vadí velká statičnost děje). Na druhou stranu je to príma limonádové čtení!
Kukly
John Wyndham (p)
Po nemastných-neslaných Kukačkách jsou Kukly velmi příjemný překvapením. Wyndham se ukazuje jako vynikající znalec lidské psychiky a současně jako spisovatel, který umí květnatými výrazy nezatížit dějový spád. V rámci žánru je zde vše, co by si člověk mohl přát, ba co víc, kniha nutí k přemýšlení, a tak se stává čitelnou i pro lidi, kteří k fantastice vztah nemají.
Snílci
George MacDonald
Snílci jsou tak trochu jiná kniha. Přestože má děj, děj není tím podstatným. Její jádro leží v poselství, které je roztříštěno na desítky střípků rozesetých po celé knize. Musím se přiznat, že ač na to mám školu, ani já jsem nebyl s to dát všechny části mozaiky dohromady. Ale ono to snad není ani třeba. Kdo ví, zda se sám autor nedal při psaní díla unášet svou vlastní intuicí. Koneckonců pravá poezie (a že má tato na první pohled prozaická kniha k poezii velmi blízko) by totiž měla promlouvat k srdci každého člověka jedinečným způsobem. Pro mě se kniha jedinečnou bezpochyby stala.
Chválu si zaslouží i překlad Štěpána Smolena. Překládat Snílky rozhodně není procházka růžovým sadem (kdo nevěří, nechť si je zkusí přečíst v originále - volně se povalují na internetu) a překladatel se s nimi popasovat znamenitě.
Co vlastně Bible říká o homosexualitě?
Daniel A. Helminiak
Jakkoli je autorův přístup krásný a oceněníhodný (touha pomoci), musím označit celý počin za zkratkovitý (nedůsledné pojetí antropologie), špatně užívající historicko-kritickou metodu (např. nerespektování kritiky forem přivede autora k názoru, že Rút měla něco s Noemi), neodborný, co se jazykových výkladů týče a tím pádem uvádějící do omylu.
Bůh na lavici obžalovaných
C. S. Lewis (p)
"Je to taková knížka do tramvaje..." prohlásila má kamarádka a měla pravdu. Já osobně ji tedy četl ve vlaku, ale co na tom, koleje jako koleje. Důležité je, že eseje, které obsahuje, jsou svěží, čtivé a přestože nesou hluboká sdělení, nevyžadují nejvyšší koncentraci vašich duchovních sil. Zkrátka Lewis jak jej známe (či dosud neznáme?).
Zakázaná slast: Dva tisíce let křesťanské sexuální morálky
Georg Denzler
Na jednu stranu obsáhlý historický exkurz a podnětné myšlenky, na straně druhé dezinterpretace a pokulhávající metodika práce - taková je kniha katolického profesora morální teologie, která nemůže nechat nikoho chladným. Alespoň mě nenechala.
Mám-li mluvit jako katolík, pak musím prohlásit, že se Denzler názorově uchyluje k liberálnímu protestantismu, což samozřejmě pochválit nemohu. Člověk mající kanonickou misi (pověření katolické církve vyučovat její nauku) by měl mít rozhodně více úcty k dějinám dogmatu, hierarchii vedené Duchem svatým a biblické kultuře, jíž přijal Bůh v těle. Denzler však píše zlostně a urážlivě, což zastiňuje to dobré, co jeho kniha přináší.
Mám-li se postavit do role nevěřícího (což není možné, ale můžeme takový stav simulovat), pak i tehdy musím řici, že Denzlerova morálka není morálkou, která by cokoli komukoli přinášela. Prostě jen povoluje stav věcí, který je a to do té míry, že se stává naprostým liberálem. Jeho snaha zbořit morálku stojící na "přežité kultuře jedné společnosti" jde tak daleko, že dovoluje naprosto všechno, protože by se člověk měl prostě realizovat. Jak taková realizace vypadá však zůstává ve vzduchu.
Proto musím se svatým apoštolem Pavlem kontrovat: "'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno mi prospívá."
Sexualita a křesťanská morálka
Hans Rotter
Ve stručnosti podaná základní východiska současné katolické sexuální etiky stojící na personalistické základně. Je to čtivé, pochopitelné a doporučeníhodné.
O živém Bohu
Romano Guardini
Poezie Romana Guardiniho na sto a jeden způsob. Je to však dobré čtení, zejména pro duchovní obnovy všeho druhu. Nechá-li se člověk proniknout myšlenkovým proudem autora, zjistí, že má k tématu hodně co říct i on sám. Smyslem je nechat se ovlivnit, nechat na sebe text působit, dokreslit črty a vybarvit je vlastní zkušeností, jít dál než sám autor, hledat neviditelné za viditelným, stát se křesťanem-mystikem. Připouštím, že styl nemusí vyhovovat všem, i já sám jsem se musel autora naučit číst a to nejen v tomto spisku.
Midwichské kukačky
John Wyndham (p)
Kniha je dobrou sondou do života obyčejných lidí, kterým se dějí neobyčejné věci. To je ale asi tak všechno. Rozpracovat podobnou myšlenku do románové délky se mi jeví jako dosti zbytečné. Kdyby se jednalo o povídku, dám všechny palce nahoru. Špatné to však rozhodně není.
Stroj času
Herbert George Wells
Na svou dobu jistě šokující nápad levičácky orientovaného Wellse je i dnes, vžijeme-li se do jeho doby, dost dobrý a neotřelý. Problém je, že kniha stojí jen na tomto jediném nápadu. Zbytek je velmi neuměle napsaný a v podstatě ani nikterak zvlášť zábavný (byť ne nudný!).
Dílko jsem si přečetl zejména proto, že jsem nepochopil filmovou verzi (tu novější) a, ejhle, ono je to tím, že je základní myšlenka absurdně překopaná. Proto vzhůru, čtěte knihu!
Stvořitelé boha
Frank Herbert
Dosud největší zklamání z Herbertovy tvorby. Román je špatně vystavěn jako slepenec dvou příběhů jedné postavy, což je patrné jednak na dvou dějových vrcholech - uprostřed a na konci knihy, jednak na dvou stylech - první vyprávěcí, druhý pseudointelektuálně diskurzivní. Právě druhá část je pro svou do mystična zahalenou myšlenkovou plytkost největším bolem celého díla. Kdyby Frank setrval v linii nastíněné první částí, udělal by mnohem lépe.
Konfesní právo: průvodce studiem
Václav Valeš
Solidní práce k danému tématu a dobrá učebnice. Pár výhrad bych měl k selekci historického exkurzu a špatné korektorské práci. Druhá část knihy však přináší krom užitečné sumarizace dosud platné legislativy i vtipné glosy autora, který nešetří s uštěpačností na soudobou politickou scénu, která blokuje narovnání stavu věcí.
Kouzlo útěku
Frank Herbert
Frankovy povídky jsou paradoxně stravitelnější než některé z jeho románů. Přestože i zde se objevují světy, které musíte prostě přijmout za své a moc nad nimi nepřemýšlet, je četba pro svou vypointovanost na krátkém úseku snazší. Témata zůstávají typicky Herbertovská - genetická paměť, lidské experimenty s nedozírnými následky či střety dvou civilizací. Styl i zábavnost připomíná povídky P. K. Dicka.
Starověké dějiny Židů
Stanislav Segert
Velmi čtivě napsaná základní příručka k danému tématu. Segert se snaží zůstat objektivním vědcem a nestraní židům, křesťanům ani mohamedánům; jeho sympatie a solidarita patří osudům všech lidí bez rozdílu. Trochu mi chybělo zpřehlednění toku textu, vícero opěrných bodů v letopočtech a snad i poznámky pod čarou s odkazy na zdroje, ale kdo ví, proč kniha tyto náležitosti nemá (vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo než spatřila světlo světa). Rovněž je třeba připomenout, že vědecké poznání starověkých židů je dnes o nějaký ten kousek opět dál (osobně jsem si povšiml jen překonaných teorií o nabytí Kanaánu vojenským tažením či sociální revolucí - to proto, že se tomuto tématu věnuji; kdo ví, co dalšího by se zde dalo nalézt). Přesto přese všechno knihu nelze než doporučit.
O posvátných znameních
Romano Guardini
Je to velmi inspirativní čtení, téměř na hranici poezie (zkrátka typický Guardini). Úmyslem autora je naučit vnímat symbol jako živoucí skutečnost a to se mu daří, nechá-li se čtenář zasáhnout. Některé úvahy se však zdají uměle přestylizované.
O modlitbě
Pavel Ambros
Upřímně jsem po celou dobu četby přemýšlel, k čemu kniha slouží. Jako meditace nefunguje, jako informační médium taktéž ne. Ambros vytvořil prazvláštní kompilát úryvků z modliteb, citátů Otců a knihy Robert Tafta (k čemuž se otevřeně v úvodu hlásí). Ježto mám Pavla Ambrose rád a vím, že má na víc, svalím vinu na Refugium, které nejspíš potřebovalo stafáž pro svou ediční řadu.
Kdo byli první Izraelci a odkud přišli?
William G. Dever
Dever je králem současné biblické archeologické scény. Představí všechna fakta před tvář čtenáře, aniž by cokoli zatajil, neví-li, otevřeně to přizná, své názory nedogmatizuje, ale nabízí, co však především: používá rozum a kaceřuje ty, kdo na něj rezignují v zájmu obhájení svých tezí. Kniha je psána autorovým klasicky odlehčeným stylem (s kořením v podobě uštěpačných poznámek na adresu "vědeckých nesmyslů"), takže je dobře čitelná širokou veřejností, pro níž je určena. Téma je dobře uvedeno jak biblicky, tak historicky, a bohatě ilustračně doprovozeno. Závěr knihy se věnuje věroučným a politickým dopadům, jež může nové uchopení problému vrhat (což není u knih z biblické archeologie samozřejmostí). Za mě všechny palce nahoru.