Malé dějiny církve

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vzhledem k mnoha historickým okolnostem, které jsou součástí života církve, je téma církevních dějin ožehavé, a je proto velmi nesnadné zachovat vyváženost při výkladu tématu a současně mít ohled na ty čtenáře, kteří budou mít na dějinnou otázku různé názory. Publikace Augusta Franzena přináší koncentrovaný a odborně fundovaný přehled dějin katolické církve na pozadí obecné politické, sociální a duchovně kulturní situace od dob vzniku Nového zákona až po dnešní problémy světové církve. Přínos knihy je mimo jiné v skutečně čtivém literárním vyjádření, které je stručné, ale současně obsažné a srozumitelné. Autor se nevyhýbá ani tématům, která jistě nejsou pro církev příjemná, zachycuje pravdivě její problémy, historické omyly i hříšnost jejích představitelů. Malé dějiny církve se často čtou jako historický román, a nejsou tedy určeny jen pro odborníky. Nynější české vydání je auktualizováno podle německého originálu, který vyšel v nakladatelství Herder v roce 2005 už ve 24. vydání, jež je rozšířeno o dvě nové kapitoly, jejichž autorem je Roland Fröhlich. Ten pokračuje ve výkladu církevních dějin od 2. vatikánského koncilu až po volbu papeže Benedikta XVI. Pro české čtenáře doplnil překladatel tohoto díla, historik profesor Bedřich Smákal, původní text základními fakty z církevních dějin slovanských a českých. Kniha je určena studentům středních škol, zvláště těm, kteří se připravují na další studium humanitních oborů nebo teologie, studentům vyšších a vysokých škol humanitně nebo teologicky zaměřených, učitelům, duchovním všech církví a dalším čtenářům se zájmem o dějiny....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73862/big_male-dejiny-cirkve-n1D-73862.jpg 4.242
Žánr:
Náboženství, Literatura naučná, Historie

Vydáno: , Karmelitánské nakladatelství
Originální název:

Kleine Kirchengeschichte, 1991


více info...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Malé dějiny církve

boxas
03. února

Velice podrobné.

kirkous
17. ledna

Franzenovy církevní dějiny potvrzují, že tato disciplína (nejen v jeho podání) je oborem nejen historickým, ale také teologickým. Autor se nevyhýbá teologickým zdůvodněním a výkladům (např. rozšíření křesťanství jako působení Boží milosti) a hodnotícím stanoviskům opírajícím se o věrouku: ta a ta hereze je opravdu mylná, protože...
Přitom ale není nekritický a velmi odmítavě se staví k mnoha jevům, jež v církevních dějinách můžeme zaznamenat a které i někteří současní autoři mají tendenci banalizovat nebo omlouvat.
Knihu jsem poprvé četl krátce po jejím prvním českém vydání v první polovině 90. let, nyní jsem se k ní vrátil a dávám pět hvězdiček, i když se jedná o literaturu v některých aspektech už starší.
A slyšel jsem, že kniha byla původně chápána (a využívána) jako středoškolská učebnice. Tak to klobouk dolů před studenty.


Vydra57
10.12.2020

Jako ateistka bažící po rozklíčování dějin jsem po knize sáhla, abych se konečně dověděla, jak to bylo s byzantskou a římskou církví . Dověděla jsem se mnohem více a nejen o církvi. Podepisuji všechny níže uvedené komentáře. Má knihovna je obohacena o trvale atraktivní titul.

mirektrubak
05.10.2020

„Církev je dost široká a má místo jak pro askety, kteří usilují o dokonalost, tak pro slabé a nepatrné, kteří také mají dosáhnout spásy, protože Kristus zemřel i za ně. Církev tedy na jedné straně souhlasí s úsilím o dokonalost a podporuje je, to však nikterak neodporuje její povinnosti, aby byla vždycky a se vší láskou připravena sloužit i mase lidí. Každá jednostrannost znamená popření jejího závazného úkolu spásy; je to hereze v přesném slova smyslu. Nic neškodí církvi víc než všechno to, co ji činí malou a těsnou.“

Překvapivě často jsem při čtení této učebnice dějin měl pocity, které bych u literatury faktu nečekal. Tajit dech, hlasitě vzdychat nebo se nesouhlasně mračit do stránek – u podobných projevů se většinou přistihnu při konzumaci beletrie nebo knih o konkrétních lidských osudech. Může za to jistě téma, které je pro mě velmi osobní (Dějiny včelařství by ve mně asi podobná emoční hnutí nevyvolaly :-), ale také Franzenův styl; dějiny církve pouze nepopisuje, on nám je v jednotlivých kapitolách vypráví. Nestranně, ale se zaujetím. To by se mohlo zdát jako problém, protože non-fiction knihy by měly být objektivní, ale pokusit se podat celou cestu církve na necelých 400 stránkách jistě není možné bez osobního interpretačního klíče - už jen ve výběru osobností, témat, argumentů... Mně tento styl vyhovuje, udělal jsem s ním už v minulosti dobrou zkušenost (příkladem je třeba Judtova Poválečná Evropa nebo Gombrichův Příběh umění), jen je nutné mít stále na zřeteli, že výkladové a hodnotící části nejsou definitivní pravdou, ale podnětem k dalšímu přemýšlení a hledání dalších informací.

Studium knihy mi bylo velmi užitečně: S řadou informací jsem se setkal vůbec poprvé, na řadu popisovaných etap jsem se po přečtení Malých dějin začal dívat jinýma očima, u řady osobností jsem si v duchu překreslil jejich představu o nich a zaznamenal si je k budoucímu prozkoumání (namátkou Savonarola, Erasmus nebo Luther).
Také jsem ocenil, že se nejedná o církevní apologetiku, autor se držel zásady, že „každé společenství má nejdřív pátrat samo u sebe, v čem jsou jeho vlastní překážky a v čem je samo překážkou jiným, a to i katolická církev“.

V jednotlivých kapitolách v dějinách církve se často vracel stejný motiv: byl jím téměř neustálý rozpor mezi svatým posláním církve a lidskou nedokonalostí v jejím uskutečňování v konkrétních podmínkách. To přináší nejen pocit zoufalství (jak to pořád dokola Bohu kazíme), ale i naděje (jak to je stále tak životaschopné, že to nejsme schopni pokazit definitivně, a že všude tam, kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost - řečeno slovy apoštola Pavla) a schopnost využít krize k novým formám spirituality. To byla pozitivní zpráva i pro mě, jakožto liberálního katolíka ve středoevropském regionu, který se smutkem sleduje, jak představitelé jeho církve ve svém obranářském a do minulosti obráceném pohledu ničí podstatu toho, co se (v dobré víře) snaží zachovat – pohled do dějin ukazuje, že církev povstala i z mnohem horších pádů a že tedy jistě přežije i naši dobu.

Ještě jedna myšlenka, kterou jsem si zaznamenal: „K opravdovému církevnímu reformátoru patří charizma světce. Jen světec má sílu snášet záplavu lidské ubohosti a nabízet ji v oběť Bohu. Pravý reformátor se liší od nepravého právě tím, že je ochoten trpělivě nést kříž slabostí a chyb svých bližních a ani na nich neztroskotat, ani sám něco jiného nerozbít. Reformátoři šli přes staré tradice často s bolestně bezohlednou neúctou. Chyběl jim opravdový historický smysl, když se domnívali, že církev je možno reformovat obratem ruky. Byli schopni odstranit některé zlořády, ale nebyli s to přinést svatost a vnitřní ozdravení.“

Bakana
02.10.2020

Z této knihy jsem se učila na zkoušku z křesťanství. Společně s Dějinami křesťanského myšlení od Tonyho Lanea stačila.
Není to beletrie, ale je to monografie nacpaná fakty. Kdo se chce skutečně něco dozvědět o historii křesťanství, ne se pobavit, měl by sáhnout po této knize.
Předesílám, že knihu nepsal teolog, ale historik-religionista, a tudíž se zabývá historií a filozofií křesťanství od jeho nejranějšího počátku. Není to v žádném případě obhajoba víry v Boha či něco podobného.

Lady.Lucrezia
10.12.2018

Knihu jsem zakoupila v rámci studia, na základě doporučení lektorem VŠ kurzu. Franzenova publikace mi velmi napomohla s orientací v problematice, nepodbízela žádný konkrétní názor, čehož si velmi vážím. Postupem času jsem si ji velmi a doporučila bych ji všem, kteří se zajímají o dějiny a nejen o ty církevní. Být všechny učebnice takto čtivé, tak dnešní mládež nevytáhne paty z knihovny. Zůstává na čestném místě v mé studijní knihovničce.

Erik77
28.08.2017

Páči sa mi autorov vyvážený pohľad na dejiny Cirkvi. Žiadne ideologické nezmysly.

kasparos
17.02.2017

Výborná kniha

1