Litocha komentáře u knih

Pěkný příběh o vzájemné pomoci s roztomilými obrázky.

5 27.02.2024

Dinosauříci jsou pořád roztomilí, příběh mě moc nezaujal. Jiné ze stejného světa jsou zajímavější.

3 27.02.2024

Moje druhé setkání s autorkou. Ano, bylo to o něco lepší než Záhada školní půdy (však je to taky vedeno jako druhé čtení, takže věty jsou lehce složitější), ale ani tak nejásám nadšením.

Samotný příběh není z nejhorších, i když je dost průhledný a poněkud naivní. Celkově je knížka taková instantní, nijak osobitá, chybí jí lehkost nebo nějaký závan originality. Děti jsou (když nepočítám ustrašeného mladšího brášku) volně zaměnitelné, neustálé uvozovací věty působí úmorně a jazykové prostředky jsou bez chuti a bez zápachu. Ilustrace jsou fajn.

Navíc se mi kvůli podobné tematice pořád vnucovalo srovnání s Emilem a upíry, který (minimálně první díl) z toho souboje vychází jako suverénní vítěz.

Celkově je knížce na hodně poznat, že autorka je řemeslná spisovatelka, prostě seká jednu knihu za druhou bez nějaké zvláštní invence (někde zákonitě musí být poznat, že pravidelně vydává i víc než deset knih ročně).

6 27.02.2024

První díl série mě příjemně překvapil, druhý zase spadl do průměru (stejně jako zbytek autorčiných knih). Na hlavních postavách jsem neshledala nic moc zajímavého, celý příběh byl absolutně nereálný (vím, jaký je to žánr, ale přesto), postavy se chovaly, jako by jim bylo o polovinu míň a repliky typu "ty můj hrdino", "jsi můj zachránce, ty jsi takový gentleman" způsobovaly, že mi oči málem vyrotovaly z hlavy. Jo, a autorka buď nebyla těhotná, nebo trpí amnézií (a k tomu musel být Tuck neskutečně zabedněný a nevšímavý). Nejvíc mě bavila postava nerudného souseda.
Celkově je to ničím nevybočující knížka, u které se nemusíte bát, že byste snad nějak zatížili mozkové buňky.

9 30.01.2024

Za mě je tahle drobnůstka jedna z nejlepších knížek, jakou jsem loni potkala. Okouzlily mě vtipné ilustrace, které mají šmrnc a zajímavé detaily, i vtipný a moc milý příběh, který se ale jednoduše a pro děti srozumitelně dotýká i vážnějšího tématu. Bavili jsme se celá rodina. Kniha má jen jednu vadu, od autora nevyšlo nic dalšího.

7 30.01.2024

Nové setkání se strašidly udělalo mně i zbytku rodiny radost. Tentokrát nás příběh vzal do Krušných hor s jejich zajímavou historií. V onom kraji máme také část rodinných kořenů, o to bylo čtení pro nás poutavější (a dokonce jeden náš výlet vedl na Měděnec).

Ocenila jsem nová strašidla (se synem u nás vedou břichurky následované Bultem), historický exkurz tak akorát pro děti (který není na úkor zábavnosti a dobrodružnosti) a samozřejmě ilustrace, které knížku posouvají ještě o kus výš. Jsem nadšená z toho, jak je knížka po všech stránkách poctivá, neošizená (formát, velikost písma, jazyk, ilustrace, grafické řešení, korektura). Líbily se mi i vážnější podtóny – zodpovědnost člověka a dopad jeho činů na krajinu.

Zatímco synovi se tento příběh zamlouval víc než Strašidelnická, já přece jen o kousek výš hodnotím příběh z pražského metra – možná kvůli neobvyklosti a tomu, jak dodává tajemnosti zdánlivě obyčejným místům, možná mi více vyhovují hravější, převážně nemluvná strašidla z pražského příběhu. To ale neznamená, že by snad Dole nestálo za přečtení, naopak. Doma už na nás čeká Z ohně a písku i s věnováním milé autorky, věřím, že i to bude příjemným čtenářským zážitkem.

6 21.01.2024

Jsem na rozpacích. V souladu s nakladatelským doporučením jsem knížku četla se sedmiletým (brzy osmiletým) synem, a přestože zvládá i poměrně složité knihy, tady toho bylo na vysvětlování strašně moc. Zobrazované období a problémy jsou záslužné a svou neobvyklostí v dětské literatuře i osvěžující (přestože čtení to je i přes úsměvné momenty melancholické), bohužel ale knížka zůstala na půl cesty. Určitě se z ní dalo vytěžit mnohem víc. Za textem je sice cítit skutečný prožitek a některé situace jsou velice emotivní, ale jistá úsečnost ve vyjádření a nedořečenost (spousta je toho zmíněna jen jakoby mimochodem, pár větami, i když by si situace zasloužila více rozvést, uzavřít) ubírá na účinku. Dospělý čtenář, zvlášť když má osobní zkušenosti s dětstvím v komunismu, jistě knihu ocení víc než dítě, pro které je (naštěstí) zachycená realita na úrovni pohádky/fantasy.

P.S. Učitelka byla tedy neskutečná kravka. Kéž by se v současnosti už takové nevyskytovaly.

11 21.10.2023

Autorčin Chobot se mi hodně líbil, a tak jsem pro začínajícího čtenáře vybrala její další knížku. Ale výsledek není nic moc. Ocenění zaslouží opravdu krátké kapitoly, které předem neodrazují od čtení, a velké množství obrázků (zaujalo mě hlavně, co všechno připomíná písmenko Q). Zápletka je ale nenápaditá, děj skoro žádný (dal by se pohodlně shrnout třemi větami), vyústění nijaké. Těžko jsem skousávala nelogičnosti. V první třídě se děti neučí odříkávat abecedu. Na konci první třídy jen málokdo čte plynule. A hlavně, když už umí tu abecedu a přijdou na název chybějícího písmenka, jak mohla celou třídu postihnout kolektivní amnézie? To si fakt nikdo nevybaví, jak Q vypadá? Ona i samotná výchozí situace je neskutečně přitažená za vlasy.
Celkově si myslím, že kdyby právě tahle knížka nevznikla, vůbec nic by se nestalo. Ani u syna se nedočkala vřelé reakce. Zatímco skoro všechny knížky hodnotí na pět, případně čtyři hvězdičky, tady byl sice ze začátku nadšený, ale po dočtení svůj dojem shrnul: hm, tak na tři.

7 21.10.2023

Příběh jako takový je nemastný, neslaný a moc mě neoslovil, chybí mi vtip a vypointování, které nacházím v některých dalších autorových knihách. Bohatě to ale vyrovnávají ilustrace a celkový vzhled. Prořezy v Horáčkových knihách mě moc baví, jsou perfektně vymyšlené. Jeho ilustrace mám ráda. A tentokrát bylo opravdu co zkoumat a prohlížet, protože se knížka soustředí na drobné a snadno přehlédnutelné zázraky kolem nás a je přínosná zase trochu jinak.
Docela mě mrzí, že syn už z Horáčkových knih vyrostl, ráda bych viděla reakci nějakého prťouska při otočení poslední stránky...

8 21.10.2023

Tohle je poklad. Očekávané i originální způsoby, jak zpracovat záznamy z četby a proniknout blíže ke knižním hrdinům. Co rádi jedí? Jaké knihy asi mají doma v poličce? Co bude na jejich identifikační kartě? Jaké mají vlastnosti a jak silně se u nich projevují? Co svého nejcennějšího by si uložili do trezoru?
Skvělé jsou i příklady vyplněných listů. Jednak poslouží jako návod k vyplnění, jednak mohou být zajímavou inspirací k četbě. (Seznam doporučených knížek je navíc i vzadu v publikaci.) Jako dítě školou povinné by mě vyplňování moc bavilo. Jednoznačně palec nahoru.

5 02.10.2023

Za mě bomba. Spousta skvělých nápadů na různé úrovni obtížnosti, jak zpracovat dojmy ze čtené/přečtené knihy. Graficky jednoduché, ale zajímavé listy umožňují přistoupit ke čtené knížce na různých úrovních, uplatnit kreativitu, znovu si přečtené prožít a vyjádřit se jinak než opisováním často stažených obsahů z internetu.
Je mi líto, že jsem tenhle nástroj neměla k dispozici během mých učitelských let, nápady jsou totiž jak dělané na soustavnou práci. Takový čtenářský deník bych chtěla mít (a možná se do něj pustím a vyrobím si ho).

5 02.10.2023

Knížka mě pozitivně překvapila (a naladila). Lízinka je pěkné číslo. Dostala mě její dětská naivita a umanutost a od srdce jsem se zasmála. A moc se mi líbí i laskavé vyznění. Ilustrace krásně doplňují a rozvíjejí ducha příběhu. Určitě si vyhledám další Lízinčiny příhody.

4 02.10.2023

Autor se začíná vyčerpávat, za mě nejslabší ze všech tří knih. Některé nápady jsou recyklované, jiné mě neoslovily. Nejvíce mě svou překvapivostí zaujal asi had.
Z knih jsem se rozhodla udělat kompilaci a použít ji na besedu s dětmi. Z tohohle dílu jsem použila nejméně stránek. Jsem ale zvědavá, jak sérii přijmou děti. Mám tušení, že by se jim mohla dost líbit.

3 02.10.2023

Druhá ze série, a pro mě nejpovedenější bláznivá kniha. Jaké finty dokáže "kniha" vymyslet, aby odradila od čtení? Nápady jsou ještě bláznivější a originálnější než poprvé (a až na výjimky se neopakují). Moc se mi líbí nápad s klíči, dává knížce rámec. Některé novotvary jsou super. Vizuálně mi knížka pořád moc nesedí, ale docela si zvykám.

4 02.10.2023

Neobvyklá kniha, která hýří (mnohdy výbornými a hravými) nápady a umožňuje čtenáři si tak trochu zablbnout. Co mi ale trochu vadilo: vzhled není tak docela podle mého gusta. Ilustrace působí tak nějak starosvětsky a některé motivy byly vyumělkované. A taky neustálé opakování slov dospělák a dítě působí dost těžkopádně a leze na nervy.

5 02.10.2023

Po pravdě? Trošku zklamání. Možná je to tím, že jsem (jak je u Mikrolišky i autora obvyklé) očekávala verše. Dostalo se mi sice uzavřeného příběhu (což při tak malém prostoru zaslouží ocenit), nechybí básnický (nebo dětský?) pohled, emoce i pěkně zachycený vztah otce a dcery, ale stejně mi něco chybí. Ilustrace ve mně nevzbudily žádnou výraznější sympatii nebo antipatii. Možná se později zkusím ke knížečce vrátit, abych zjistila, jestli mé vnímání a hodnocení opravdu není do velké míry dáno formou textu.

8 02.09.2023

Škoda, že výtvarná stránka o tolik převyšuje tu textovou. Výchozí situace je nadějná, ale potenciál bohužel zůstal nevyužitý. Jazyk na mě působil poněkud suchopárně a celý příběh je takový nedotažený. Ilustrace ovšem leccos zachraňují, Lukešova prostorová leporela mám v oblibě.

6 02.09.2023

Nic naplat, Daniela Fisherová to pořád umí. Rozverná, hravá básnička s hezkou pointou, pěkné nápady na různé způsoby cestování, laskavost a (jako obvykle) verše, které nedrhnou, neskřípou, ale prostě potěší.
Meanderovská leporela mívají svébytné ilustrace, které mě ne vždy osloví, ale tyhle mě těšily, řekla bych, že se k textu dobře hodí.

5 02.09.2023

Už jsem si skoro zvykla, že trvá dlouho, než mě autorovy knížky zaháčkují a že se do čtení musím trochu nutit. Tady to kupodivu nenastalo na začátku, který byl poměrně akční, ale později, při rozvláčném líčení každodenního života na akademii. Dokonce jsem knihu ještě před půlkou na několik týdnů odložila, a nebýt letošního tématu výzvy, možná bych se k ní ani nevrátila. Což by byla škoda, protože posledních cca 150 stran jsem sfoukla prakticky na jeden zátah.

Co mi vadilo nejvíc? Tomáš. Víc než půlku knížky se choval jako sebestředný spratek bez špetky ohledů, přesvědčený, že všechno ví nejlíp, kterého jsem opakovaně měla chuť proplesknout (a kterému jeho chování v pohodě procházelo). Jeho pátrání po minulosti mě moc nebavilo. A protože ostatní postavy jsou tam víceméně kvůli Tomášovi, aby ho podporovaly, nemají vlastní dějovou linku, nevíme o nich nic moc víc kromě základní charakteristiky, je pak těžké s někým sympatizovat. (Možná je chyba u mě, ale pořád jsem si musela připomínat, která z děvčat je "ta chytrá přes přírodu" a která "ta přes techniku". A Olle mi tam bohužel připadal úplně nadbytečný. A "nepřátelé" mi splývali úplně.) Nejsympatičtější z celé knihy mi tak byl zvědavka.

Původně jsem si libovala, že se autorovi povedlo oprostit od Harryho Pottera, ale s ubíhajícím dějem tam společných znaků s především druhým dílem bylo víc, než je mi milé. Přitom autor dokázal, že umí vymyslet i originální příběh a takovouhle berličku nepotřebuje. Doufám, že se v dalším díle nedočkám variace na Azkaban, protože dávám přednost originálnímu Harrymu, který je propracovanější, kompozičně promyšlenější, a navíc mnohem víc odlehčený humorem, jehož je tady pomálu.

Přiznávám taky, že sci-fi (zvlášť to vesmírné) není můj žánr, takže i těch opakujících se gravitačních vln, úderů a kopců (nemluvě o jiných záležitostech) na mě bylo místy trochu moc.

Příběh jako takový je vymyšlený dobře, obsahuje mnohé působivé scény, solidně do sebe zapadá, ale podle mě mu škodí přílišná délka spojená s jistou už zmiňovanou rozvláčností. Spoustu dětských čtenářů odradí už tloušťka knihy a jiní nejspíš odpadnou v průběhu čtení. Přišlo mi, že udržování čtenáře/Tomáše v nevědomosti je poněkud umělé, nu což, aspoň má být o čem další díl. V závěru mi pár věcí haprovalo, ale jsem ochotna přistoupit na hru a přivřít oči.

Líbilo se mi, že Tomáš není king, který všechny poráží s jednou rukou uvázanou za zády a kterému jde, na co sáhne; že si poměrně často natluče, protože se ukousl větší sousto, než zvládne. To bylo příjemně realistické. Ale je těžké udržet se před hranicí, za kterou už hrdina bude vypadat jako ňouma, jehož triumf pak působí spíše jako dílo šťastné shody okolností. A připadá mi, že benevolence vůči jeho domnělým i skutečným eskapádám bylo až příliš.

Vyzdvihnout musím i strhující závěr a alespoň letmé naťuknutí některých vážnějších témat (třeba čeho je lidstvo schopno z touhy po moci). Celkově patří kniha i přes jisté vady na kráse k tomu lepšímu, co naši autoři pro tento věk píšou, a věřím, že vytrvalí čtenáři se zájmem o sci-fi si ji mohou opravdu užít.

11 17.06.2023

Oproti svěžímu prvnímu dílu sešup dolů. Dějově velice řídká kniha, něco se opravdu dělo až v poslední cca třetině knihy. Akce na hřbitově byla vylíčena dost neobratně (přestože vyústění je celkem nečekané). Do logiky příběhu nebudu moc šťourat, ale učitelka by si zasluhovala spíše příjmení Pitomá. A taky mi dost vadilo časté opakování výrazů jako "Klárka, miss třídy" a "vtipálek Bořek". A co ta slečna učitelka?
Oproti jiným knížkám to pořád není tragédie, ale i tak se mi z téhle knihy nejvíce líbily ilustrace.

6 10.06.2023