LiLOn
komentáře u knih
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Kniha mi strašila v seznamu k přečtení už dlouho. Než jsem se k ní dostala, totálně jsem zapomněla, proč jsem ji chtěla číst nebo o čem má být.
Začátek mě vtáhl - deprese hlavní hrdinky, možnost prozkoumat alternativní reality - voda na můj mlýn. Pročítala jsem stránky a přemýšlela nad nimi, ale čím víc jsem Noru poznávala, tím větší propast se mezi námi tvořila. Nemáme spolu nic společného kromě zkušenosti s depresí.
Někde u Nořina setkání s Hugem jsem se začala nudit, což dost ovlivnilo můj pohled na druhou polovinu knihy, jejíhož hodnocení se vzdám.
Konec mi nicméně přišel dost táhlý - jako když se s někým rozcházíte, už jste si třikrát řekli "Tak ahoj zítra." a stejně pořád stojíte přede dveřmi nebo na rozcestí a klábosíte a minuty ubíhají.
Moje původní hodnocení bylo 4,5 hvězdy, ale ty 4 budou přesnější. I přesto chci knihu zařadit do vlastní knihovny, abych se k ní mohla vracet.
Kosti, pasti, slepice
Jeffery Russell
U čtení jsem se bavila dobré tři čtvrtiny knihy, dokud se tedy kobkanýři nedostali na konec kobky. (Uvedla bych přesněji, ale necháme to bez spoilerů.) Ale i to nebyl zase úplný propadák, až teda na to, že posledních pár stran vám nasadí do hlavy pár otazníků týkajících se zbytku světa.
Musím říct, že jsem nad ničím ani moc nepřemýšlela a užívala si vtípky a různé povahy a "tiky" jednotlivých kobkanýrů, zatímco mojí nejoblíbenější postavou zůstávala písařka Rubína. Celkově solidní 3,5 hvězdy spíše přikloněno ke 4.
Teď už je to nějakou dobu, co jsem knihu dočetla a když nad tím přemýšlím zpětně, tak tam kromě těch pár vtipů a zajímavých nápadů (elfové, pixinky, organizovaná skupina vykradačů hrobek) vlastně nic moc nebylo, což by bylo spíše na 3 hvězdy.
Nechávám 4 jenom proto, že bych si to i přes jistou "prázdnost" klidně přečetla znovu, což se mi moc často nestává.
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Tahle kniha má jediné štěstí, že jsem takový naivní knižní masochista, který knihy dočítá do konce, i když má spíše chuť prohodit dané čtivo oknem, ale pořád doufá, že to bude někde dál lepší.
Strany 50 - 100 byly utrpení způsobené lidskou blbostí hlavních postav. Naštěstí pak čtyři přátelé našli ztracené zbytky své inteligence a příběh se stal o dost snesitelnějším. Kupodivu mi posloužil i jako sonda do určitých typů postav, které jsou mně samotné na hony vzdálené, za což má kniha u mě plus.
Celkově bych dala 3,5 hvězdy, ale to nejde. Pro jednou to zaokrouhlím nahoru za to, že mi kniha ukázala, že občas (ale fakt jen občas) se vyplatí dočíst až do konce.
Pokojská
Nita Prose
Přečetla jsem si název a podtitul a řekla jsem si: "Zajímavé, to by mohl být zajímavý psychologický román." Pak jsem v knihovně zjistila, že je to zařazené jako detektivka a moje představa o ději se poněkud rozmlžila.
Začátek bych popsala jako: "Řekni někomu, že jsi autista, aniž bys použil slovo autista." Nic proti tomu, pokud by teda první dvě kapitoly nepůsobily jako kolovrátek a taky si nejsem úplně jistá, že je dobrý nápad, když se ženská autistická hrdinka projevuje typicky mužskými projevy autismu.
Co se samotného příběhu týče... pomalý rozjezd, docela slušný střed a happy end, který se to snaží alespoň trochu zachránit tím, že vybalí pár opravdu nečekaných pravd.
Celkově nevím, co si o tom myslet. Neurazilo to, ale ani mě to nijak zvlášť nenadchlo. Možná bych dala 3,5 hvězdy, kdyby to šlo, ale ty tři jsou taky dost přesné.
Holky se čtečkou
Vítězslav Jareš
Knížku jsem si vzala jako oddechovku, pauzu od čtení jiné - hutnější - literatury. To splnila na jedničku, ačkoliv pár výhrad bych měla.
V první řadě mě nepřesvědčila první hádka a taky, jak se to všechno sesypalo. Přišlo mi to trochu... násilné. Taky by nebylo na škodu odpustit si ten prolog - v podstatě se už na začátku dozvíte, jak to všechno dopadlo. A pak ten konec... ale chápu, je to červená knihovna, musí to být happy end skrz na skrz.
Jinak ale musím říct, že v rámci žánru dost nadprůměr (alespoň z toho, co se mi v poslední době dostalo do rukou). Dala bych 4,5 hvězdy, ale jako obvykle... to tady jednoduše nejde, takže za 4.
Slib
Sharon J. Bolton
Přiznám se, že thrillery čtu spíše okrajově a zrovna vášnivý čtenář detektivek taky nejsem, ale zaujal mě název a první dvě věty anotace, tak jsem se na knihu vrhla.
Když pominu některé faktické nesrovnalosti (například že auta jen tak nevybuchují, pokud nejsme v Kobře 11), dost jsem si užívala psychické prožívání postav v situaci, do které se málokdo dostane. Mám ráda takové knihy, i když ne vždy musí jít doslova o všechno.
Jenom nevím, proč to tolik autorů musí zabít koncem. V tomto případě jde o posledních cca 70 stran knihy. Ta gradace byla naprosto zbytečná a vysvětlení Meganiných pohnutek úplně mimo mísu z hlediska jejího charakteru.
Uvažovala bych o 4,5 hvězdách, kdybych přestala číst na straně 320, jenže tam ta kniha, bohužel, neskončila, takže dnes to máme za 3,5 hvězdy zaokrouhleno dolů.
Tajemství
Radka Třeštíková
Dala bych raději 1,5 hvězdy, ale to tady, bohužel, nejde. Na knížku jsem se docela těšila - psychologický román s tajemstvími, znělo to výborně.
Bohužel, tím to skončilo. Kniha je zmatečná v podstatě už od začátku. Na straně 60 jsem měla nutkání nakreslit si, kdo s kým, jak a proč, abych se v tom vůbec nějak zorientovala a ani potom, co se všechny postavy sjely na jedno místo, to nebylo o moc lepší.
Celkové přehlednosti nepomohlo ani věčné skákaní mezi postavami a jejich myšlenkami a názory. Když jsou všechny postavy na jednom místě a baví se spolu, tak ještě budiž, ale když se baví A s B o C, která není přítomná a najednou se díváme do hlavy C, která se baví s D o 2km dál, to je fakt trochu moc.
Tajemství bylo v knize nemálo, to se zase musí nechat. A že to byla velká tajemství! Postavy si je tak bedlivě střeží, že celou knihu jenom naznačují a dožadují se jedna druhé, aby to na ně neřekli, takže se čtenář vlastně skoro nic nedozví.
Asi jediné pozitivum bych nechala, že se autorka nestaví na ničí stranu v rámci vztahů a problémů. Když se matka pohádá s teenagerem, kniha podává pohled obou a hodnocení zůstává na čtenáři. Škoda, že čtenář je tolik zaneprázdněn snahou se zorientovat, že už mu nezbývá kapacita na to zamyšlení se...
Konec... šel na pivo. Knize došly stránky, to ano, ale konec aby lupou pohledal, i když je dvakrát v knize označen - jeden pro každou část. Pořád přemýšlím, jestli Simonu jenom dohnal ten žlučník (pokud to vůbec byl žlučník), nebo sebou kompletně sekla, aby navýšila celkový počet mrtvol.
Vrah je v každém z nás
Lucie Bechynková
Kniha mě zaujala hlavně názvem. Anotace nečtu od té doby, co jsem si v jedné přečetla celý obsah knihy a pak jsem ji nemusela ani číst, takže jsem knihu otevírala s vidinou, že to bude více říznuté psychologií.
Bohužel, se pan Štoček někde hned ze startu přiznává, že není psycholog a nerozumí tomu, takže zůstalo u faktického vyprávění, které bylo ale pro mě velmi poučné a zajímavé (o kriminalistiku se nijak nezajímám).
Co mě ovšem rušilo byly rozhovorové části. Ty mi přišly úplně zbytečné a na některých místech, že odvádějí pozornost od samotného popisu případu, takže za to je to 1 hvězda dolů.
Šílené výčitky
Liane Moriarty
No, tohle byla zase jízda. A rozhodně ne v kladném slova smyslu. Knihu jsem měla chuť prohodit oknem už někde u třetí kapitoly, kde mi došlo, že mi jádro pudla zůstane zapovězeno nejspíše až do samého konce knihy.
Takže máte 6 postav, kterým se totálně rozpadá život pod rukama, protože mají zjevné trauma z nějaké události. Jenže jako čtenář absolutně netušíte, co se stalo. Ve mě to akorát vyvolávalo pocit, že jsem vyčleněná z kolektivu a nikdo mi nechce říct, o co tady vlastně jde.
Ke končenému verdiktu dochází mezi stranami 260-300 a pak je teda dalších 150 stran na vyřešení toho zbytku. Jenže v té době už mě ty postavy opravdu nezajímaly a mohly si ty svoje trable nechat pro sebe. Nehledě na to, že jejich celková reakce se mi zdála velmi nepřiměřená tomu, co se stalo - přemrštěná.
Kniha by byla skvělá, kdyby šla chronologicky. Nejdřív přečíst všechny kapitoly "Den, kdy se grilovalo" a potom ten zbytek. Byla bych nadšená minimálně na 4 hvězdy, se všemi těmi tajnostmi ale pouze za 2.
Život v oblacích
Josef Kováč
Toto se těžko hodnotí, protože to je spíše memoár a trošku autobiografie. Zpočátku mi dělalo problém se tím prokousat, hlavně přes autorova studentská léta a zbytek času, než se konečně dostal do letadla.
Osobně jsem si asi nejvíce odnesla z popisů fungování společnosti za minulého režimu a zobrazeného kontrastu mezi západem a východem. Z některých popisů jsem pak měla chuť udělat si seznam destinací, kam se určitě nevydávat, i když to tam dneska nejspíše už vypadá jinak.
Na 5 hvězd to skrze ten začátek není u mě a 4,5 nejde dát, takže 4.
Ztracená duše
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
Zakončení (českého vydání) série mě oslovilo především díky něčemu novému, i když se to tu zjevuje jako blesk z čistého nebe. Možná tomu pomohlo i složení týmu a japonské motivy. V každém případě po prvním dílu můj nejoblíbenější.
Na vlnách
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
Tento díl jsem četla poprvé a moc mě nenadchnul. Obávám se, že Melanie samotná je příliš slabý tahoun příběhu.
Kromě toho mě dost znechutila změna v získávání cen AURA. V prvním díle je to cena prostě za zásluhy, tady se ale na ni musíte přihlásit a dostanete speciální úkol, který musíte splnit? Au, au, můj smysl pro konzistentnost právě dostal ťafku mezi oči.
V aréně
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
Myslím, že tenhle díl už jsem při prvním setkání se sérií nečetla, nic se mi nevybavovalo. Prostředí mě nijak nenadchlo, ale celkově to nebylo špatné. Rozhodně se tam toho dělo více, než v některých jiných dílech, jenom o tom konci se nemůžu rozhodnout, jestli byl tak akorát epický nebo až moc.
Zamlženo
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
Tento díl mě teda vůbec nenadchl, jestli jsem ho četla i kdysi, si nedokážu vybavit. I kdyby, nejspíše jsem ho vytěsnila. Chápu, že ty postavy jsou teenageři, ale fakt nemuseli strávit víc jak polovinu knihy zbytečným hašteřením. Bylo by to pak mnohem zábavnější...
Hvězdné sny
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
Tento díl se mi dost líbil, i když jsem z Melanie měla občas dojem, že je tak na pár facek. Ocenila jsem konec, kdy autorka neopomněla na to, co se s danými lidmi stalo po andělském zásahu.
Vysoký let
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
U tohoto dílu si nejsem jistá, jestli jsem ho četla i poprvé. Výprava na začátku mi připadala povědomá, ale druhá poloviny knihy už moc ne. Možná je to tím, že mě moc neoslovila ani jedna z destinací, ani příběh samotný.
Falešná stopa
Annie Dalton
Raději bych hodnotila sérii jako celek, ale to tady podle všeho nejde.
K sérii jsem se po mnoha letech vrátila hlavně kvůli konceptu nebe a andělů, který se mi vkrádal do mysli už docela dlouho.
Tento konkrétní díl jsem určitě četla už při prvním průletu, protože jsem si pamatovala konec. Ale jenom ten. Příběh jsem si sice užila, ale byla jsem celkově zklamaná, že se knihy ubírají tímhle epizodickým směrem, místo aby mi řekly více o nebi a jeho fungování apod.
Na křídlech
Annie Dalton
Četla jsem sérii kdysi dávno. V hlavě mi utkvěly pouze útržky, ke kterým jsem se tak dlouho vracela, až jsem si celou sérii šla znovu přečíst.
Ukázalo se, že moje "útržky" byly celý první díl. Nejspíše proto, že mě zaujal koncept a popis fungování Andělské akademie a nebe celkově. Pořád mi to přijde stejně dobré, i když mi tam trochu chybí hloubka, ale chápu, že cílová skupina náctiletých slečen si na nějaké sáhodlouhé vysvětlování moc nepotrpí.
Naše sladké nevěry
Zuzana Peterová
Ani autorka ani korektor(ka)/editor(ka) neměli u tohohle počinu svůj den, bohužel...
Jak na ně - na teenagery
Milan Wenzl
Nějak jsem nepochopila, k čemu má kniha sloužit.
Prezentuje se jako "návod" pro rodiče, jak zvládnout/vychovat teenagera, obsahuje ale i části určené ke čtení dětem, přednášku o financích, životopis české herečky a velmi stručný chaotický exkurz do světového umění a české fotografie.
Člověk se sice něco dozví, ale jen málo z toho, co čekal a ještě méně toho, co už dávno nevěděl. Jako příručka tedy k ničemu. Škoda.