Lili komentáře u knih

O ALELIDECH

„Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké „ale", nějakou svou výhradu. Jejich řeč není „ano, ano" ani „ne, ne", nýbrž „ano, ale" nebo „ne, ale". Kdybyste jim řekli, že dvakrát dvě jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: „Ano, ale dvakrát tři, pane, je šest." Načež od vás odejdou s uspokojením, že se nedali a že to vaše tvrzení uvedli, jak se říká, na správnou míru. Kdybyste si oddychli, že už se, chválabohu, trochu dlouží den, namítnou něco na způsob: „Ano, ale tím se jistě hospodářská mizérie nezlepší." Kdybyste se z nějakých naléhavých důvodů pohoršili, že Petr je zloděj a huncút, odpovědí: „Ano, ale tamhle Capl není o mnoho lepší." A tak dále."...

4 01.01.2011

„Poznáváme svět skrze to, co jsme sami, a poznávajíce svět objevujeme sebe samotné."

3 30.11.-0001

Reportáže z druhé světové války tak dokonale vylíčené jako byste jí sledovali očima vojáků. Tisíce spících mužů na palubě transportní lodi… Děti sápající se po slupkách pomerančů… Voják schovávající si jako talisman loknu manželčiných vlasů… Rozbombardované město bez jediné lidské duše vyjma bílé kočky. Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha s válečnou tématikou.

6 30.11.-0001

Tak do kapes jsem určitě nesáhla naposled ;-)
Oblíbené: Čintamani a ptáci, Zmizení pana Hirsche, Sbírka známek, Ukradená vražda.

„To, čemu říkáme náš život, to není všecko, co jsme prožili; to je jen výběr. Toho, co prožíváme, je příliš mnoho, víc, než nač stačí náš rozum. Proto si jen vybíráme to a ono, co se nám hodí, a jaksi z toho upleteme takový zjednodušený děj; a tomu výrobku říkáme náš život. Ale co odpadků při tom necháváme, co divných a strašných věcí pomíjíme, Kriste Pane! kdyby to si člověk uvědomil! Ale my můžeme žít jen jeden jednoduchý život. Bylo by nad naši sílu prožít víc. Neměli bychom sílu nést život, kdybychom nepoztráceli cestou většinu života."

5 30.11.-0001

Oblíbené: Modrá chrysantéma, Básník, Rekord, Zločin v chalupě, Vražedný útok.

4 30.11.-0001

„Lidi jsou taky jeden rod, člověče. A vidíš, nevadí jim to; jeden rod, a oč o všechno bojují! Už ani ne o místo, kde by žili, ale o moc, o prestiž, o vliv, o slávu, o trhy a vím já oč ještě!“

Válku s Mloky napsal Karel Čapek roku 1935 (dokončil ji 27. září) a otiskl nejprve v Lidových novinách v 93 pokračováních od 21. září 1935 do 12. ledna 1936.
Knižně vyšlo dílo poprvé již v únoru 1936.

8 30.11.-0001

Pohled sedmi autorů, kteří byť jen na krátko, navštívili oblast Súdánu...

Súdán, největší země Afriky a zároveň jedna z nejchudších zemí světa. Oběť občanských válek, které měly katastrofální dopad. Vyžádaly si více než dva miliony mrtvých, z toho asi polovina zemřela hlady a svůj domov bylo nuceno opustit až na čtyři miliony obyvatel.

Úryvky, které mne zaujaly..

SŠ V RUMBEKU (Alex Garland)

Několik minut pěšky odsud je další místnost, kde kulky zanechaly stopy zevnitř. Ale tyhle nejsou na stěnách. Jsou na stropě. Byla tady uvězněna skupinka seveřanů, když povstalci stupňovali svůj konečný útok. A když se povstalci vyšplhali na střechu, seveřané na ně zespodu stříleli a proráželi ve zvlněném azbestu stovky otvorů. Sluneční zář teď těmi dírami palbu vrací. Jinak do místnosti vniká světlo jen vstupními dveřmi a tyto dveře vedou jen do krátké kryté chodby. Takže kromě těch děr po kulkách je v místnosti skoro úplná tma - a úplná tma, pokud jste právě vstoupili z jasného venkovního světla. Když přijdete z venku a podíváte se vzhůru, uvěříte, že se díváte na hvězdy rozsypané na noční obloze. Pak se podívejte dolů nebo na stěny doleva i doprava a uvidíte, že souhvězdí pokračuje. Protože tam, kde slunce proniká dírami po kulkách, vypaluje na místě, kam dopadá, přesnou světelnou značku. A pak vám připadá, že si to souhvězdí ani tak neprohlížíte, jako že v něm jste.

PÍSNIČKA PRO SÚDÁN (Tony Hawks)

Poté, co bylo letadlo ve vzduchu asi půl hodiny, vytáhli jak první, tak druhý pilot noviny a začali si číst. Ohlédl jsem se, abych zjistil, zda Sue zaznamenala tuto potenciálně skličující atrakci, ale díkybohu buďto spala, nebo byla v bezvědomí. Pochopitelně nebylo na místě se znepokojovat, jelikož se všechny strany zavázaly, že nebudou sestřelovat letadla OSN, nebylo pravděpodobně žádné pilotování potřeba až do chvíle, kdy se na obzoru objevila ta malá bahnitá přistávací dráha.

Čas a láska, to jsou ty nejvzácnější dary.

RYBÍ ŘEKA (Andrew O´Hagan)

Chýše hořely. Geng slyšel hlasy, které křičely: „Vy psi! Vy děvky! Pozabíjíme vás jako mouchy, tupci!" Arabové strhli z jednoho honáka oděv a donutili ho stát vedle jeho hořícího domu. Jeho syn, Gengův vysoký spolužák jménem Thuc Mawien Deng, padl na kolena a úpěnlivě bandity prosil, aby jeho otce ušetřili. Červené oči měl zalité slzami. Obrátil je ke slunci. A pak pohlédl na svého otce, který byl klidný a připravený. „Jestli tě zabijou a někde pohodí tvoje tělo," řekl Thuc Mawien Deng, „najdeme tě a přineseme tě zpátky, abys byl pohřben mezi námi." Chlapcův otec pevně upíral pohled před sebe, zatímco Arabové kolem něho tancovali a koně v kouři řičeli.
„Jsem hrdý, že mohu být pochován doma, s otcem a matkou," řekl.

JAK SE SPLÉST, JAK SE TREFIT (Victoria Glendinning)

V Etiopii jsem viděla starou ženu, která se v bolestech šplhala ve spalujícím vedru po strmé stezce zpět do vesnice, na zádech otep pokrouceného dřeva na podpal. Dělá to každý den, a každý den, jak z vyprahlých strání mizí křoviska, musí jít dál, aby našla něco, co stojí za to přinést domů. Nic ji neodradí. To dřevo je na oheň, na kterém uvaří jídlo pro rodinu. Důležité pro ni je to, aby se její děti a vnoučata najedly. Dnes. A potom znovu zítra. Žít, aby se žilo, den co den.

Styl psaní A. Garlanda a T. Hawkse mi byl nejbližší. Určitě doporučuji.

2 30.11.-0001

Helena: „Oh, myslím, že.. kdyby se jim ukázalo trochu lásky.."

8 30.11.-0001

Čtení "jedna báseň."

Oblíbené: Poklad, Svatební košile, Zlatý kolovrat.

Tři ukázky, každá z jiného životního příběhu:

Černá bezedná díra, v níž malý plamének vrhal víc stínu než světla. Hlasitě zaúpěl. Věděl, že se mu to nikdy nepodaří, že na to nemá dost fyzické odvahy. Podlehl tomuto strachu, vrhl se dozadu, celé tělo zachvácené třesavkou, a stěny šachty mu ironicky vracely ozvěnou jeho nepříčetný smích.

Odložil předmět, který dosud držel v ruce, obešel stůl a uštědřil Germaině pár facek. Smích ustal, záda se nahrbila. Germaina si zhluboka vzdychla a upadla do dřívější netečnosti. Pedro padl před ní na kolena a s obličejem skrytým v jejích sukních plakal jako dítě. S nepřítomnýma očima ho hladila po šíji.

Mechanicky zhasla plyn, ale ruku nechala na kohoutku. Když se rozhlédla kolem sebe, poznala podle slabého syčení, které unikalo z hořáků, že otočila kohoutek na ,,otevřeno". Její oči se obrátily a upřeně hleděly na ty černé dírky, jimiž unikala neviditelná a bezbolestná smrt.

3 30.11.-0001

„Smrt sráží člověka k zemi. Smrt mu bere lidskou důstojnost. Mrtví člověk nedbá, má-li pěšinku ve vlasech. Mrtvá dívka si nedělá starosti, jestli jí čouhá nebo nečouhá kombiné. Smrt zjednoduší lidskou bytost na neladnou hromádku masa."

1 30.11.-0001

Černý krasavec patří mezi nejkrásnější knihy mého dětství. Příběh je dojemný a poučný, tak jak si Anna Sewell přála. Nezapomenutelný dojem tvoří kresby Erica Rowe.

10 30.11.-0001