Na víkend do Afriky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Britský deník Daily Telegraph pozval sedm rozdílných anglických autorů na jeden víkend do Súdánu, „aby se osobně angažovali ve válce, která byla do té doby mimo jejich dosah...“ Každý z autorů je mistrem svého žánru – a každý z nich musel vykročit ze svého odlišného, nicméně podobně výlučného světa. Irvine Welsh, znalec drogové subkultury Edinburghu; Alex Garland, nonkonformní autor dobrodružných románů; Victoria Glendinningová, autorka zachycující životy z jiných století; Andrew O’Hagan, pronikavý kronikář současných životů; Bill Deedes, který je již 70 let novinářem, psal poprvé v životě beletrii; a Tony Hawks se pokoušel složit se súdánskými domorodci píseň. Pouze Giles Foden se skupinou necestoval. Jeho příspěvek, o který jsme požádali až později, jelikož jeho zkušenosti z Afriky dodaly knize další rozměr, byl napsán před hrozivými událostmi 11. září....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18905/big_na-vikend-do-afriky-dd9-18905.jpg 3.911
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Maťa
Originální název:

The Weekenders, 2001


více info...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Na víkend do Afriky

Lili

Pohled sedmi autorů, kteří byť jen na krátko, navštívili oblast Súdánu...

Súdán, největší země Afriky a zároveň jedna z nejchudších zemí světa. Oběť občanských válek, které měly katastrofální dopad. Vyžádaly si více než dva miliony mrtvých, z toho asi polovina zemřela hlady a svůj domov bylo nuceno opustit až na čtyři miliony obyvatel.

Úryvky, které mne zaujaly..

SŠ V RUMBEKU (Alex Garland)

Několik minut pěšky odsud je další místnost, kde kulky zanechaly stopy zevnitř. Ale tyhle nejsou na stěnách. Jsou na stropě. Byla tady uvězněna skupinka seveřanů, když povstalci stupňovali svůj konečný útok. A když se povstalci vyšplhali na střechu, seveřané na ně zespodu stříleli a proráželi ve zvlněném azbestu stovky otvorů. Sluneční zář teď těmi dírami palbu vrací. Jinak do místnosti vniká světlo jen vstupními dveřmi a tyto dveře vedou jen do krátké kryté chodby. Takže kromě těch děr po kulkách je v místnosti skoro úplná tma - a úplná tma, pokud jste právě vstoupili z jasného venkovního světla. Když přijdete z venku a podíváte se vzhůru, uvěříte, že se díváte na hvězdy rozsypané na noční obloze. Pak se podívejte dolů nebo na stěny doleva i doprava a uvidíte, že souhvězdí pokračuje. Protože tam, kde slunce proniká dírami po kulkách, vypaluje na místě, kam dopadá, přesnou světelnou značku. A pak vám připadá, že si to souhvězdí ani tak neprohlížíte, jako že v něm jste.

PÍSNIČKA PRO SÚDÁN (Tony Hawks)

Poté, co bylo letadlo ve vzduchu asi půl hodiny, vytáhli jak první, tak druhý pilot noviny a začali si číst. Ohlédl jsem se, abych zjistil, zda Sue zaznamenala tuto potenciálně skličující atrakci, ale díkybohu buďto spala, nebo byla v bezvědomí. Pochopitelně nebylo na místě se znepokojovat, jelikož se všechny strany zavázaly, že nebudou sestřelovat letadla OSN, nebylo pravděpodobně žádné pilotování potřeba až do chvíle, kdy se na obzoru objevila ta malá bahnitá přistávací dráha.

Čas a láska, to jsou ty nejvzácnější dary.

RYBÍ ŘEKA (Andrew O´Hagan)

Chýše hořely. Geng slyšel hlasy, které křičely: „Vy psi! Vy děvky! Pozabíjíme vás jako mouchy, tupci!" Arabové strhli z jednoho honáka oděv a donutili ho stát vedle jeho hořícího domu. Jeho syn, Gengův vysoký spolužák jménem Thuc Mawien Deng, padl na kolena a úpěnlivě bandity prosil, aby jeho otce ušetřili. Červené oči měl zalité slzami. Obrátil je ke slunci. A pak pohlédl na svého otce, který byl klidný a připravený. „Jestli tě zabijou a někde pohodí tvoje tělo," řekl Thuc Mawien Deng, „najdeme tě a přineseme tě zpátky, abys byl pohřben mezi námi." Chlapcův otec pevně upíral pohled před sebe, zatímco Arabové kolem něho tancovali a koně v kouři řičeli.
„Jsem hrdý, že mohu být pochován doma, s otcem a matkou," řekl.

JAK SE SPLÉST, JAK SE TREFIT (Victoria Glendinning)

V Etiopii jsem viděla starou ženu, která se v bolestech šplhala ve spalujícím vedru po strmé stezce zpět do vesnice, na zádech otep pokrouceného dřeva na podpal. Dělá to každý den, a každý den, jak z vyprahlých strání mizí křoviska, musí jít dál, aby našla něco, co stojí za to přinést domů. Nic ji neodradí. To dřevo je na oheň, na kterém uvaří jídlo pro rodinu. Důležité pro ni je to, aby se její děti a vnoučata najedly. Dnes. A potom znovu zítra. Žít, aby se žilo, den co den.

Styl psaní A. Garlanda a T. Hawkse mi byl nejbližší. Určitě doporučuji.