Lenka4 komentáře u knih
Vesměs kvalitní povídky. Čtení zejména vhodné pro dovolenou na Krétě.
Autor si se čtenářem pěkně pohrává, když nechává jednající osoby v anonymitě. K tématu pomoci Indiánům – kdyby měl člověk předem domýšlet, co by svými (nejen dobrými) skutky mohl napáchat, raději nebude konat nic. A když Indiánovi nepomůže, může být popotahován za neposkytnutí pomoci.
Spíše než přerod společnosti sledujeme vztah dospívajícího chlapce k ženě, kterou čistě a s naivitou svého mládí obdivuje. Je vždy připraven rytířsky přispěchat na pomoc, i když dáma si umí poradit sama (dle jeho názoru špatně) a rozhodně se ve světě neztratí.
Velmi podnětná myšlenka, jak by to vypadalo, kdyby se lidé dostali do postavení zvířat a opice se staly pány světa. Nad samotným dějem je však lepší se moc nezamýšlet. Je dost chabý, nepropracovaný a řada scén postrádá logiku.
Ze stránek dýchá pohoda bezstarostného dětství. Autorčin únik do vzpomínek připomíná norské sváteční dny. Ty všední nejspíše tak idylické nebyly.
Cesta pronásledovaného neprůstřelného superhrdiny Evropou. Čtenář je při všech zastávkách detailně informován o výzbroji a výstroji a přesném počtu života zbavených protivníků. I přes akční děj je to však nuda.
Originální styl obou novel klade na čtenáře větší nároky. To však bohatě odměňuje zážitkem z objevování niterných pocitů hrdinů a jejich proměny.
Čím méně slov narušuje prázdnotu, tím větší prostor zbývá pro vlastní interpretaci.
"Jíst syrovou olivu
je hrozné."
Říká si obr, pod nímž se rozpadly hliněné nohy. Tak si dá angrešt, nebo raději měchuňku, či ještě lépe srstku. Byla to bílá perla, o kterou si ulomil zub. Zčervenal zlostí. Kdyby mi bylo osm let, tak bych se to snažila zrýmovat.
Se zpracováním kriminálních případů si autoři moc práce nedali, občas se dokonce opakují.
Majetnická matka nesnášející snachu na korejský způsob. Myslím, že obdobně by se chovala, kdyby měla syna a on si přivedl ženu dle vlastního výběru. „Ta holka“ by si zasloužila svatozář, což se o dceři říci nedá. Její postava je hodně nedotažená. Zato pohled do léčebny seniorů vyznívá velmi realisticky.
Psychopatovy skutky mimo domácnost působí hodně zveličeně, což ubírá příběhu na zdání reality. Přitom důvody soužití s tyranem jsou ukázány velmi dobře od samého počátku vztahu. Rovněž tak uvažování Kateřiny i její obavy svěřit se. Smutné je, že pokud oběť nenajde opravdu silnou oporu, která jí uvěří a bude pomáhat, těžko se sama z takové situace dostane. Zbavit se úplně strachu z tyrana snad ani nejde a utéci před ním na konec světa při dnešních komunikačních možnostech také nemusí být úspěšným řešením. Co tedy dělat?
Příběh připomíná skalní bludiště, ve kterém se částečně odehrává. Je spletitý, občas končí ve slepé uličce, či se objeví nečekaný pohled. Když se bloudící čtenář s úlevou nakonec ze skal i z příběhu vymotá, nemá už sil procházet celou cestu znovu a pečlivě sledovat, zda vše v ději do sebe opravdu zapadá.
Pěkné postřehy o chovu i chování psů a koček. Po desetiletích, která uplynula od napsání knihy, jsou vidět změny, ke kterým v přístupu k těmto domácím společníkům došlo. Ovšem třeba zamyšlení nad chovem psů z hlediska módnosti plemen je aktuální i dnes. Marně vzpomínám, kdy jsem naposledy na ulici viděla erdelteriéra. Oko potěší velmi zdařilé ilustrace.
Lékařské prostředí bez příkras. Širší záběr románu umožňuje sledovat více problémů, které musí řešit mladá lékařka vstupující do mužského prostředí. Dovedu si představit, že podobné nátlaky od farmaceutických firem nejsou jen americkým specifikem.
Výborné čtení pro navození dobré pohody. Nejen velké příběhy zaujmou. I všední dny přinášejí řadu námětů k přemýšlení a vzpomínkám.
Škoda, že si smrtka Blasia neodnesla. Měli bychom jistotu, že už ani omylem nesáhneme po knize, v níž místo očekávané napínavé historické detektivky bude mnich neustále přemýšlet o svém milostném životě a hledat podnik, kde za něj někdo zaplatí pití.
Dle názvu by se mohlo jednat o nervy drásající horor. Naštěstí tomu tam není. I přes značný počet nebožtíků se jedná o celkem poklidné čtení. Takže i během závěrečného velkolepého líčení událostí v kostele je možné přemýšlet nad tím, zda se porážením dubových kostelních lavic prchající sám zbytečně nezdržuje a představovat si hýbající se rakev.
Napětí zcela chybí, postavy jsou téměř bezduché loutky, které odehrají svoji roli a zmizí ze scény, aniž by je kdokoliv postrádal. Děj je předvídatelný a místy připomíná parodii. Škoda že autora nenapadl efektní závěr - vrácení ledviny na původní místo.
Náměty povídek jsou dobré, ale jejich zpracování provází jistá bezradnost. Postavy nemají sílu vzbudit emoce.
Kniha má jedinou chybu – obrázek na obálce. Budí dojem, že obsah bude tuze vážný, drsný, na nervy neblaze působící. Netřeba se ale báti. Jedná o čtení milé, laskavé, trochu dojemné, chytré, nápadité, vtipné, ba dokonce i třeskutě veselé (např. když se tři smrťáci hádají o nebožtíka).