Šťastné dny

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Knihu autorka napsala v americkém exilu za druhé světové války na popud Eleanor Roosseveltové, která ji vyzvala k napsání knihy o životě dětí před válkou. Šťastné dny jsou vzpomínkou tehdy již stárnoucí ženy na dětství svých třech dětí a na své rodné milované Norsko. Hlavními postavami jsou její dva synové Anders a Hans (v knize se jmenují stejně) a mentálně postižená dcera Maren Charlotta, v knize nazývaná Tulla. Spolu s jejich matkou a chůvou Theou prožíváme ve třech částech knihy hlavní události roku, na které se děti těší, a to vánoce, sedmnáctý květen (oslavy přijetí norské ústavy z roku 1814) a letní prázdniny. Kromě vzpomínek na dětství svých dětí autorka popisuje krásy norské přírody i starodávné norské zvyky....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/56_/56955/stastne-dny-kLc-56955.jpg 3.419
Žánr
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno, Vyšehrad
Orig. název

Lykkelige dager, 1983

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Šťastné dny

Přidat komentář
haki34
20. června

Takové pohlazení po duši..aneb jak Sigrid po válce vzpomínala na "šťastné dny" svojí rodiny...až z doslovu jsem se dozvěděla, že v momentě, kdy je psala, 2 z jejich 3 dětí už byly po smrti.
Sigrid nás provede idylickým rokem, kde je vše hezké prozářené teplou radostí a je úplně jedno, zda prší, sněží, či svítí slunko. Ukáže nám nejen vztahy, ale hlavně nás provede typickým norským rokem - oslavy, svátky, běžný provoz, prázdniny na salaši v čisté přírodě, sběr morušek, průvody - od podzimních "bramborových prázdnin" po další podzim...

Pár citací si ještě dovolím :
"...a té noci leželo venku několik pastýřů.Hlídali svá stáda oveček - " " A byli pořáádně namazaní," vpadl nadšeně hans a hlas se mu zachvíval vzrušením. "zbláznil ses ?" zděsila se maminka, "jak tě něco takového mohlo napadnout ?byli to hodní a zbožní muži !" "Bane, mami, takoví mužští, co leží v noci venku na zemi, jsou namazaní v jedném kuse." Bylo to v letech po první světové válce a v Norsku byl vyhlášen zákaz používání alkoholu. Zájem o provinilce proti tomuto zákazu byl od velkých až po ty nejmenší nesmírný a poklesky bývaly vděčným námětem rozhovorů."

"V Norsku bývá o Vánocích vždy zima jaksepatří a je jen třeba naplnit vědra a troky sněhem a všecko maso , které se má uchovat čerstvé, do něho naložit. Jenže když je počasí mírné, nastává svízel. Část pečínek se musí předpéct, jiné maso se musí naložit do soli s pepřem, prejt, klobásy a jelita je třeba upéct a uvařit, naskládat do kameňáků a zalít sádlem. A kromě toho se do Vánoc musí stihnout všechno ostatní : do slaného láku naložit šunky do sladké=ho jehněčí kýty a z vepřové hlavy a nožiček udělat huspeninu. A musí se napéct cukroví, vyprat všechno prádlo a v celém domě provést velký úklid."

"V Norksu je zvykem,. že o vánocích si lidé všude zavěšují před okna takové obilné snopky. Před mnoha tisíci lety, když se lidé doby kamenné v Norsku naučili pěstovat obilí, věřili, že plodivá síla usídlená v zemi prchá, když pole začnou sklízet a skryje se v posledních klasech, co na poli zbyly. Když pak požali i ty, měli za to, že plodivou sílu zachytili. Proto si poslední snop obilí vždycky schovali a dali stranou. A uprostřed zimy, kdy půda byla zmrzlá a pokrytá sněhem, když za nocí hrůzostrašně duněly ledy na jezerech a stromy v lese praskaly mrazem, když byla celý den jen tma a den trval jen tu krátkou dobu, co se slunce vytáhlo nad okraj lesa, nemocné, rudé horečkou a bez lesku, aby se malý kousek plížilo nízko po obloze, než se schýlilo a a zase se schovalo - tehdy vynesli lidé doby kamenné ten pslední snop a pověsili jej poblíž svých obydlí. Síla z obilí měla slunci dopomoci znovu ke zdraví, aby mohlo hřát a svítit a zvítězit nad zlou zimou - a aby se do roztáté půdy na poli vrátil život a lidem poskytl novou úrodu požehnaného obilí."

Sigrid opět ukázala svůj vypravěčský um.
Milé, uklidňující. Za mně doporučuji.

Nielada
16.01.2018

Knihu jsem četla během příprav na maturitu - pro uklidnění, na dobrou noc. Je to už tedy docela dlouho, ale dodnes si pamatuji, jak mi u ní bylo dobře. Zároveň cítím mráz na zádech - s vědomím toho, jak se dařilo dětem Sigrid Undestové, když už nebyly dětmi.

MOu598
16.07.2017

Četla jsem v dubnu 2007. Podle mých poznámek:
Poetická, hezká knížka.
Vzpomínky autorky na život s dětmi (žádná zmínka o manželovi, ani proč není), plná popisů Vánoc, svátků, prázdnin, co rodina dělala.
Knížka o pěkných vztazích v rodině.

fruitbueno
11.07.2016

To už je osud útěšných próz, kdy autoři na papír z rukávu sypou vzpomínky, často bez ladu, skladu a špetky poutavosti. Schéma Šťastných dnů se drží ročního cyklu (Vánoce, jaro, léto), knize dominují dlouhé popisné pasáže a minimum dialogů...

Karolína52
27.01.2016

Moje oblíbená kniha od oblíbené spisovatelky.

Lily28
01.04.2015

Kniha pre ľudí, ktorí sa vyžívajú alebo chcú inšpirovať v opisovaní prírody. Miestami mi kniha pripadala ako domáca slohová práca (školáci by sa mohli veľa priučiť), Vzhľadom na podmienky a účel za ktorým kniha vznikla sa však viac očakávať nedalo.

regi1
12.01.2014

Oddechové počtení,zaujmulo nejvíce popisem starodávných zvyků,způsobem nám již mnohdy zapomenutého způsobu prostého života p oprvní větové válce a popisem norské přírody,jinak bych u něj asi nevydržela.