lenikhor komentáře u knih
Celkem zajímavá kniha. Podle mě některé pasáže jsou psány více jako rozhovor a některé jako dlouhý monolog, což na mě působilo neuspořádaně. Nicméně vyprávění o reálných případech a jejich vyšetřování vás vtáhne do práce pražské mordparty. Je to tak poutavě napsáno, že vás to bude nutit tipovat si pachatele...
Kniha stojí za přečtení, aspoň pro ty, kteří mají rádi pozadí českých zločinů minulých dob. Jsou to příběhy psané očima kriminalisty - člena pátracího oddělení kriminální federální ústředny. To mi právě bylo sympatické, že to bylo pojaté s osobními vzpomínkami autora, jeho lidským přístupem a nasazením. A navíc většina z těch popisovaných případů se stala v 70. a 80. letech minulého století, což je zajímavá sonda do života v této době...
Oceňuji autorčinu otevřenost s jakou se podělila se čtenáři o svou rodinnou historii, protože není jednoduché se podělit o své pocity a vzpomínky na rodinné příslušníky, z nichž mnozí měli až tragický konec života. Kniha přibližuje období 1. světové války z pohledu obyčejných lidí - ať už vojáků nebo jejich rodin, a to, že ani tyto rodiny to neměly jednoduché. Vlastně všechny dějinné události jsou vyprávěny na pozadí konkrétní rodiny, takže se můžeme jednak poučit něco z historie, ale zároveň se dozvědět, jak to prožili běžní lidé. Zajímavý byl i popis psychické nemoci autorčiny maminky Gity - trochu mi objasnil, jak takto nemocní lidé žijí, myslí a jak je to pro jejich okolí těžko pochopitelné.
Moc pěkně udělaná kniha. Nejsou v ní popsány jen turistické atraktivity, ale hodně prostoru je věnováno historii jednotlivých zajímavých míst. Autor v závěru píše, že při přípravě této knihy (+ dřívějšího "zeleného" průvodce po Beskydech) toho hodně nachodil i najezdil a zdolal všechny beskydské hřebenovky a ta znalost je vidět na popisu míst. Určitě své čtenáře naláká na osobní návštěvu Beskyd, hlavně ty, kdo je ještě moc neznají jako třeba já.
Kniha je dost rozsáhlá - 518 stran, ale pro milovníky příběhů z Prahy celkem čtivá. Některé části byly pro mě zajímavější - třeba o Haně Maškové nebo část o pražských domovnicích, ta je pojatá humorně. Od stejného autora jsem četla 2 knihy "Pražské mordy" (1. díl 1880-1918) a (2. díl 1918-1938) a tyto knihy se mi líbily více.
Zajímavá publikace, která nám může pomoci, abychom lépe poznali a předvídali chování lidí okolo sebe. Líbila se mi "pokerová okénka", kdy autor na příkladech chování hráčů pokeru ukázal, jak si lze určité signály vysvětlit. Podnětná byla kapitola o lhaní a nějaké "fígle" jak poznat nebezpečné lháře. A nakonec kapitola o sociopatech a psychopatech a autorův apel na to, abychom poslouchali své podvědomí, když se nám určité chování "nezdá". Jedna citace z knihy: "Kdo představuje pro sebe nebo pro ostatní nebezpečí, obvykle křičí bolestí. Když se zaposloucháte, uslyšíte ho. Nahlas a zřetelně."
Moje první kniha od této autorky, čtená se synem. Oba nás zaujala, protože je napsaná napínavě a čtivě, místy s humorem. Navíc se něco poučného dozvíte o tom, jak se chovat při tornádu, které už dnes není jen záležitostí Ameriky. Takže klidně bych si někdy přečetla i další díly ze série GO! Gang odvážných.
Celkem zdařilá kniha o různých metodách psychologického profilování zločinců a o historii tohoto oboru. Některé metody jsou už dnes překonané, jiné zdokonalené, ale je dobře, že se různí nadšenci věnovali vývoji profilování a prosazovali ho i přes nedůvěru různých úředníků či policistů. Nedávno jsem viděla na Netflixu seriál Mindhunter, a proto mě i tato kniha oslovila. Zvlášť jsou tam povedené a čtivé případové studie známých sériových vrahů, kdy se čtenář dozví, že ne vždy bylo lehlé vraha vypátrat a bez dobrého psychologického profilu, který pomohl rychleji vrahy dopadnout, mohlo přijít o život ještě více lidí.
Mám moc ráda povídky o staré Praze od Ignáta Herrmanna. Byl to mistr v zachycení obyčejných věcí a zdánlivě obyčejných postaviček, ale v tom je právě to kouzlo, že uměl z obyčejných věcí udělat čtivé povídky, často i humorné. Moc milé počtení pro milovníky staré Prahy.
Výběr různých povídek z díla Ignáta Herrmanna, které jsou všechny o pražských postavičkách a o různých částech Prahy z autorova mládí. Vzpomíná, většinou humorně, na výjevy, které jsou už pro nás dnes hluboká minulost - třeba na ledaře, kupecké učně a krámky, židovskou část Prahy, která byla ještě před asanací, na pražské Pepíky a Pepice a jejich protloukání se bez práce... Nejvíc se mi líbila povídka "Příběh jednoho dne". Myslím, že v ní je vidět autorova mistrovská práce v popisu charakterů postav i jejich života.
Některé části byly celkem čtivé, zajímavé i humorné, např. vzpomínky na jídlo nebo zábavu. Jiné části (třeba ohledně techniky nebo architektury) mě tak neoslovili, nicméně je to milé vzpomínání na "divoká" 90. léta, která pro každého znamenala něco jiného. Na některé věci vzpomíná celý národ (Nagano 98, koncerty Rolling Stones nebo reklama na Azurit...)
Za mě to není špatná kniha. Autoři vybrali vždy 4 zajímavé případy od 6 českých vyšetřovatelů. Jeden případ už ze 30. let, další pak z 50.- 90. let minulého století, a pak i z nového tisíciletí, takže je to pestrá škála zločinů na pozadí různé doby.
Celkem čtivě napsaná kniha. Líbilo se mi spojení napětí špionážního světa s romantickou dějovou linií. Akorát mohl být příběh více propracovaný.
Přehledně uspořádaná kniha na jednotlivé oblasti Orlických hor, což je praktické. Autoři již vydali několik knih o českých a moravských horách ve stejné edici a s podobným členěním. Oceňuji, že kniha je plná kulturních a historických zajímavostí a pověstí. Chybí mi současná praktická turistická doporučení, musím ale uznat, že ta si lze najít na internetu...
Takové "laskavé" zavzpomínání na doby minulé. Oceňuji množství drobných osobních vzpomínek obyčejných lidí na běžné životní situace. Líbilo se mi i množství dobových fotografií.
Díky této knize s konkrétními příběhy skutečných osob jsem si mohla udělat ucelenější představu o válce na Ukrajině. Možná se můžeme poučit i my nebo si uvědomit životní priority. Napadá mě třeba to, že ve válce majetek a předměty naprosto ztrácejí svojí cenu. Jak bylo vidět z většiny uvedených příběhů, utíkající si stihli sbalit často jen malé zavazadlo, někdy skoro nic a byli rádi, když mezi střelbou vůbec mohli odjet... Silně na mě zapůsobil příběh doktorky Viktorie Obidinové, která pečovala 2 měsíce o raněné v krytu oceláren Azovstal a přitom se tam s ní schovávala její malá dcera Alisa a kvůli ní se snažila statečně na sobě nedat znát stres. 11. května se jim podařilo dostat z krytu, ale matku okupanti odvedli "na filtraci". Byla v zajetí 5 měsíců, a pak naštěstí propuštěna při výměně zajatců. Takových silných příběhů je v knize hodně.
Netradičně a moderně pojatý průvodce po různých koutech naší země. Není to nějak vyčerpávající výčet všech známých atraktivit, spíš z každého kraje jen 3 nebo 4 místa, ale zato ta, která jsou podle autorky zajímavá a třeba ne až tak přecpaná turisty. Líbilo se mi, že autorka se v každém místě ptala místních co by jí doporučili oni osobně vidět a kde jim chutná nebo kam zvou své přátele.
Silný příběh. Čekala jsem dle recenzí, že to bude hodně o krutostech v africkém pojetí válčení, což tedy bylo, ale také je to neuvěřitelný příběh "bojovnice" - nejen za přežití v krutých podmínkách, ale hlavně to, jak dokázala jít za svým snem o životě v lepších podmínkách. Myslím, že autorka vynechala spoustu podrobností a určitě i to co napsala, muselo být obtížné sdílet s ostatními. Svým nasazením snad pomůže i jiným dětem a ženám s podobným osudem...
Je to hodně poutavě a čtivě napsáno. I přes velký rozsah stran (405) se dá kniha přečíst rychle. Líbilo se mi, že je v knize použito hodně dobových článků z novin, dokonce jsem si jeden i vyhledala v databázi digitální knihovny (ndk.cz) a opravdu se jedná o přesné citace. Takže oceňuji, že si dal autor práci a snažil se čtenářům předložit fakta z dobového tisku...
Tuto knihu jsem začala číst před vypuknutím války na Ukrajině, takže jsem netušila jak moc bude kniha aktuální.Hlavně téma ruských "špinavých" peněz. Autor ji začal psát v létě 2020 a plánovaný konec změnil a zařadil tam i události inaugurace nového amerického prezidenta... (podle autorova doslovu). Kdoví, co by tam zařadil teď. Úplně mě dostala jedna pasáž, ve které hlavní postava, Gabriel Allon, dává instrukce jedné z postav románu a popisuje ruského prezidenta slovy: "Je to sériový vrah. Je zvyklý, že lidé, kteří s ním jednají jsou nervózní..."